Nemám rád metro. Nejezdím veřejnou dopravou, pokud to není vyloženě nutné. Preferuji svůj automobil.

Jenomže to by mi ho ten kokot dneska nesměl nabourat. Cestou do práce jsem zastavil na křižovatce na červenou. Běžný jev. Nicméně ten muž, co jel za mnou to tak neviděl. Nejspíš, protože jinak nechápu, jak to do mě mohl nabořit. Nejenom, že se svým čumákem podíval do mého kufru, a já tak poprvé ve svém životě měl „chlapa v prdeli“, ale navíc má drahá Audi A8, není na takovéto nálety v podobě atomových bomb stavěná, a prudké naražení jejího křehkého pozadí jí prostě donutilo trochu popojet dopředu. Takže k nám, do trojky, přibyl ještě taxikář, který to do mě napálil z boku na straně spolujezdce. Nevím, koho to bolelo víc, jestli mě, nebo mého mazlíka, který je teď v autoopravně a mění mu celý podvozek, včetně bočních nárazníků a dvou dveří. Když mi řekli, na kolik mě tohle rande ve třech vyjde, málem mě vezli expresní službou rovnou do márnice. Nakonec mi ten kluk slíbil plnou náhradu škody, s mobilem v ruce. Jsem si jistý, že právě kvůli němu, a trávě, která z něj táhla na kilometr, tu červenou přehlédl. K mému údivu já jsem zůstal naprosto neposkvrněn a krom intenzivního třasu, ať už z toho šoku nebo z toho vzteku, a pár odřeninách od pásu, díky kterému jsem se neprolétl vzduchem přes přední sklo, mi nic není.

Takže teď sedím tu, v páchnoucím metru, které obsahuje víc obrázku než samotná galerie umění. Musím uznat jednu věc, lidé jsou kreativní, neboť naproti mně se nachází obrázek, který z přímého úhlu pohledu jasně vypadá jako kůň, ale příchozí určitě vidí penis na nožičkách s ušima. Tenhle 3D klam, či jak to nazvat, nedá mým očím a mozku klid. Neustále přemýšlím nad tím, jak toho malíř docílil.

Z mého dumání o kravinách mě vytrhne muž, který se před ten výtvor na nějž již dobrých deset minut civím postaví.

Trvá mi asi pět sekund, než ho poznám.

To je ten idiot co mi ráno nabořil zadek!

Odolám chuti zavolat na něj něco sprostého a místo toho vytáhnu telefon, abych zjistil, jestli mou maličkost náhodou někdo nesháněl.

„áááh… áááh… ještě… víííc…“ dolehne ke mně po chvíli.

Zmateně se rozhlédnu po skoro prázdném vagonu. Jsem tu jen já, on a nějaká starší paní, jenž sedí vzadu.

Co to kurva?

Zrak mi padne na toho týpka, který v rukou svírá mobil a s úsměvem si prohlíží nejspíš dost oplzlé video.

Porno v metru? A to si dělá asi srandu ne?

Nejspíš je se svým mobilem siamské dvojče. Najednou se to ve mně prostě sepne a než se vůbec stačím rozmyslet, vystřelím k němu.

Takže jestli tohle sledoval i ráno! To mu nedaruji!

Stoupnu si k němu z boku a z uší mu vytrhnu obě sluchátka.

„Ty kokote jeden!“ vřísknu, až se po mě babka sedící vzadu káravě podívá.

Ty mi můžeš! Rašple jedna, chtěl bych slyšet tebe, kdyby ti někdo bez dovolení zaparkoval v kufru kvůli tomu, že si honil klacek u porna!

„Cože?“ vyjeví se a jen na mě nechápavě hledí.

„Tys mi ráno nabořil zadek, to si nepamatuješ?“ prsknu.

Civí na mě další minutu, než se mu ve tváři mihne výraz poznání.

„Jo, vzpomínám si. Ale myslím, že jsem se ti už několikrát omluvil, a navíc celou škodu zaplatím, takže nechápu, proč mi nadáváš?“ ušklíbne se.

Holomek jeden!

„Proč? Tys do mě narazil jen, protože seš pěkný perverzní prase!“ rozohním se.

„Cože?“ vyjeví se dnes již podruhé.

Idiot.

„Jaký cože? Ty si tu v metru vesele koukáš na porno! To si určitě dělal i ráno! Nemusíš si hrát na neviňátko, takových uchyláků jako seš ty, běhá po tomhle městě stovky! Ale aspoň mají tu slušnost, že si to pustí v klidu doma a ne ve veřejné dopravě nebo v autě!“ pokračuji dál ve svém kázání. To možná přeháním, asi se najdou tací, co si to pustí klidně i v autobuse. Ale i tak!

„Cože? Porno?“ nechápe.

Takže hodlá zapírat.

„Jen si nemysli! Slyšel jsem to až tam!“ zahřmím a rukou ukážu k místu, kde jsem ještě před chvíli seděl.

K mému čirému překvapení vybuchne smíchy. Nevraživě ho pozoruji.

Zvažuji, jestli mu vrazit teď anebo až potom.

Možná se mlácení vyhnu, takhle z blízka je dobře o dvě hlavy vyšší. Nemusím být matematik, abych si spočítal, že kdyby mi ránu vrátil, skončím na protějším skle, ze kterého by mě nejspíš museli seškrabávat.

Takže třesoucí se ruku, jenž mám sevřenou v pěst, ponechám u svého boku.

„To by mě zajímalo, cos přesně slyšel, protože já sledoval tohle,“ řekne po chvíli s cukajícími koutky a před obličej mi vrazí displej svého telefonu.

„Díky, nepotřebuju…“ mávnu rukou, ale stačím zahlédnout jakousi dívku sedící v sedačce, s úsměvem mířeným přímo do objektivu.

To nevypadá jako porno…

„Počkej…“ vyrvu mu telefon z rukou.

Huh…

„To je moje ségra… poslala mi video z Ameriky, kde je na prázdninách. Miluje horské dráhy. Vždycky točí videa z různých atrakcí, je naprostý blázen, ale to s pornem nemá nic společného… pokud vím,“ usměje se.

Měl jsem dnes opravdu těžký den. Není divu, že mě napadají šílenosti.

„Aha…“ vzmůžu se po chvíli „tak ať si prázdniny užije,“ dodám a protože metro právě zastavuje, vrátím mu telefon zpět do rukou a než stačí zareagovat, vyběhnu ven.

Vystoupil jsem asi o pět zastávek dříve.

Ale cítím se tak trapně, že bych v tom vagonu delší dobu nevydržel.

Jsem spisovatel. Lidé mi občas musí prominout moji bujnou fantazii. Bohužel si vytvářím různé teorie, které mnohdy nemají s pravdou nic společného.

„To běžně utíkáš uprostřed hovoru?“ ozve se za mnou pobavený hlas.

Do háje!

Dnešní den bych si měl ve svém deníku označit černým vykřičníkem. Jistě bude patřit mezi ty nejdelší a nejhorší v mém krátkém pětadvacetiletém životě.

„Ne, ale cítím se vážně trapně. Nejsem stavěn na omluvy, takže jsem zvolil cestu mírnějšího odporu. Ústup,“ vysvětlím a otočím se čelem k němu.

Civím na jeho klíční kost.

Vážně je sakra vysoký.

„Nechci po tobě omluvu,“ odvětí a já k němu překvapeně vzhlédnu.

„Ne, je fakt, že jsem dřív mluvil, než myslel,“ uznám neochotně.

„V pořádku, beru. Tak co takhle kafe? Bydlím kousek,“ navrhne.

Cože? To postrádá logiku.

„Kafe?“ vyjevím se, tentokrát pro změnu já.

„Ano, přijdeš mi jako osoba, s níž bych se mohl pobavit, mám rád takové lidi, takže když už nás osud svedl dohromady, proč se nepoznat více?“ usměje se bezelstně a přistoupí o krok blíž. Do nosu mě praští vůně silné kolínské. Mimoděk se nadechnu.

Osoba, s níž by se mohl pobavit? A to mi chce lichotit, nebo mě urazit? Vypadám snad jako šašek?

„Osud? Já bych spíš řekl nabořený zadek, můj ještě ke všemu,“ odfrknu si.

„Dobře, tak mám říct, že nás dohromady svedl tvůj zadek?“ řekne a vrhne na mě pobavený pohled.

O čem se to tu vlastně bavíme?

„Ne. Tvoje blbost,“ ušklíbnu se.

„Fajn, si na mě naštvaný, chápu. Právě proto, dobrá káva a ještě lepší zákusek by to mohli odčinit aspoň trochu ne?“ pokračuje dál.

„To běžně cizí lidi lákáš na dezert?“ zajímám se.

Pro sladké mám slabost.

„Ne, ale padnul si mi do oka,“ vysvětlí.

Dezert bych si vážně dal.

„Dobře, přemluvil si mě. Ale jen kvůli tomu zákusku!“ souhlasím a on mi věnuje další ze svých pobavených úsměvů.

Koneckonců dnes jsem neměl ještě ani kafe, ani dezert.

Celou cestu k němu mluví o své sestře.

Jsem za to rád, protože aspoň nemusím povídat já. Nepatřím mezi tiché lidi, ale nevím, co bych někomu jako je on povídal.

Za prvé, je oblečen jako nějaký gauner. Má na sobě kožené hadry a snad milion řetězů. Za druhé mluví jako vzdělaný člověk. A taky peče, což mi k němu vůbec nesedí.

Klame zjevem.

Asi.

„Takže čaj nebo kafe?“ mrkne na mě, když se posadím na koženou židli v jeho kuchyni.

Zřejmě je na věci z kůže ujetý.

Kožené židle, sedačka. Vsadím se, že kdyby dělali koženou kuchyňskou linku, bude prvním člověkem ve frontě na její pořízení.

„Kafe,“ řeknu jen a nejistě se rozhlížím.

Žije tu sám. Ale má tu až moc čisto, na chlapa.

„Jsem pořádkumilovný,“ usměje se, jakoby četl mé myšlenky a položí přede mě lákavě vonící hrnek kávy.

„Takže co máš v plánu takhle v pátek večer?“ zeptá se a sundá si tričko.

Vytřeštím na něj oči.

Mám sice dost bujnou fantazii, ale momentálně nejsem schopen vymyslet, proč to udělal.

„Tak, já píšu do novin. Zrovna dneska jsem měl sepsat článek upozorňující na příchod horkého léta,“ informuji ho, rozhodnut se vůbec nepozastavovat nad jeho okatým striptýzem.

Proč jsem zvolil tak debilní slova? Příchod horkého léta? To ve mně asi vzbudila ta vařící káva.

„Skutečně? Netipoval bych tě na novináře,“ usměje se a stoupne si, aby si začal svlékat kalhoty.

Proč jsem šel dobrovolně k němu domů? Ty hadry mě měly varovat.

Nebo je mu jen horoko?

„Je teplo už teď, viď?“ poznamenám a loknu si, abych vzápětí vyprsknul celý obsah svých úst na jeho stůl.

On mu stojí?

Panebože, zachraňte mě.

„Jo, přiznám se, že mě je šílený vedro,“ kývne a k mému neskonalému údivu se posadí zpět na židli.

Odkudsi vyloví balení papírových kapesníků a pár tahy setře kávu ze stolu, aniž by cokoliv poznamenal.

„Nejsem novinář, jen píšu pár článků a sem tam sloupky. Jinak pracuji v bance a vydal jsem pár knih pod pseudonymem,“ zareaguji na jeho předchozí poznámku.

Proto jsem si taky na mé auto musel půjčit. A teď je v opravně.

Měl bych se prostě uklidnit. Přeci jen, znám se, má představivost mě už dnes uvedla do velkých rozpaků. Třeba je to pro něj normální se před hosty svlékat do trenek a ukazovat jim svůj stan.

„Takže spisovatel… už chápu,“ začne se smát.

„Co?“ vyjevím se a mimoděk si prohlédnu jeho vypracované tělo.

Svým sexuálním pudům jsem nikdy nevěnoval moc pozornosti, raději jsem se zavíral v pokoji s počítačem a psal. Není to dlouho, co jsem poprvé spal se ženou a tehdy jsem si uvědomil, že to není ono. Tuším, že s mužem by to bylo lepší, ale stále mi chybí odvaha to vyzkoušet. Nikdy jsem nechtěl vybočovat z davu víc, než doposud, a být gay mi přijde jako završení celého mého komediálního života.

Sundám si sako.

Taky mi začíná být horko.

Ale svlékat se celý rozhodně nebudu.

„No, že sis tak hezky domyslel, proč jsem do tebe ráno naboural,“ vysvětlí a oběma rukama se zapře o stůl, díky čemuž je najednou jen pár centimetrů ode mě.

Narovnám se a opřu se zády o opěrátko židle ve snaze dostat se o trochu dále.

Je tu najednou nějak moc jeho feromonů. Dráždí mě v nose.

„Jo, no… to mě prostě tak nějak napadlo,“ kývnu a nasadím rádoby omluvný úsměv.

Klídek. Daniely, tohle není gay. Přece máš pár teplých kamarádů, rozhodně se chovají jinak.

Ale je přede mnou v podstatě nahý.

A dívá se na mě tím… divným pohledem.

„Co ten dezert?“ odvážím se zeptat po chvíli. Chci svou pozornost zaměřit jinam, než na jeho nahé tělo.

„Tady…“ mávne rukou ke své maličkosti.

Sakra! Já jsem ale vůl.

Dvojsmysly nikdy nebyly moji silnou stránkou, ale když se podívám zpětně na náš rozhovor…

Mělo mi to dojít hned! 

Rychle do sebe kopnu obsah hrnku.

Mí přátelé spadají asi pod jinej gang. Jsou prostě "typicky" teplý, on je někde jinde. No, o mě se to vlastně taky neví. Ani já si tím nejsem jistý.

„Tak moc děkuju za kávu… a já asi už půjdu… musím napsat ten horký článek,“ vyhrknu, „teda… ten, článek o počasí,“ opravím se a překotně sesbírám svých pár švestek, čítajících kufřík a kabát, abych se se rychlostí světla odebral ke dveřím.

Jéj. Má bujná představivost evidentně pracuje jen v případech, kdy se to nehodí.

Už už chytám za kliku, když se jeho ruka s plesknutím zapře těsně vedle mé hlavy.

Nasucho polknu.

„To už vážně chceš jít?“ zašeptá těsně vedle mého levého ucha a celým tělem se na mě natiskne.

Mezi půlkami jasně cítím jeho naběhlý úd.

„Já… eh, nejsem… víš,“ začnu drmolit do dveří, u nichž jsem tak blízko, že kdybych více vystrčil jazyk, můžu je klidně ochutnat.

Svou rukou mi zajede pod kalhoty.

Tady končí legrace.

„Počkej… tohle přestává být… háááh,“ vyjeknu, když můj úd sevře jeho horká dlaň.

„Ale… koukám, že bys taky nebyl proti malému zpestření svého nudného života,“ řekne a neopomene se pobaveně zasmát.

Kdo říkal, že mám nudný život?

Stojím čelem ke dveřím.

Za mnou je chlap, který mě drží za péro a evidentně má v plánu můj zadek nabořit dnes již podruhé.

A co je vůbec nejhorší, v této situaci se nemohu nějak zvlášť bránit, neboť bych o své nádobíčko nerad přišel.

A hlavně… naprosto nekontrolovatelně mi buší srdce.

Dech se mi zadrhává v plicích.

Na čele ucítím perličky potu a před očima mi vyvstane obraz jeho hrudníku.

„Víš, já bych vážně raději už šel,“ pronesu lehce nakřáplým hlasem.

Můj úd v jeho dlani s sebou několikrát škubne.

Naprosto mě zradilo vlastní tělo.

„Ale seš tvrdej,“ šepte mi do ucha.

Nepovídej!

Taky jsem z toho v šoku. Při mém posledním postelovém dovádění jsem takhle rychlou reakci vůbec neměl.

„To je protože na něj šaháš!“ odfrknu si.

Trapná výmluva.

„Vážně? Takže kdyby ti na něj šáhla nějaká stará ošklivá ježibaba, taky bys ztvrdl?“ zasměje se.

„Samozřejmě že ne!“ prsknu a lituji toho hned, co to dořeknu.

„Tak vidíš… asi se ti taky líbím,“ podotkne a druhou rukou zajede pod mou košili.

Začnu zuřivě přemýšlet, jak se z téhle lapálie dostat. Jindy jsem nápadů plný… teď nemám žádné.

Ruka, s níž mi svírá můj naběhlý úd, se dvakrát pohne. Nečekám tak intenzivní pocit, který mi projede tělem, a málem to neustojím.

Mimoděk ho za ní chytím, ale nevzmůžu se na jediné slovo odporu.

Nedal mi něco do kafe?

Povzbuzen tichem, zajede druhou rukou pod mou košili, postupuje s ní přes bříško až nahoru, kde v prstech několikrát promne mou bradavku. Na šíji mě zašimrá jeho dech. Jazykem mi přejde přes ušní lalůček, až k rameni na které mi hluboce vydechne, přičemž začne pomalu pohybovat svou rukou spolu s mojí, jíž ho držím, přes můj naběhlý penis.

Veškerá má chuť odporovat vezme za své.

Nikdy jsem tohle necítil.

Je to silné… jiné než se ženou.

„Tak, co? Půjdeš nebo zůstaneš?“ zeptá se a začne jazykem zkoumat mé ucho.

Samozřejmě, že nezůstanu.

„Zůstanu,“ vydechnu a několikrát překvapeně zamrkám.

Cože? Co jsem to kurnik šopa řekl?

Pustí můj úd a otočí mě čelem k sobě. Zírám do šedomodrých očí. Skloní se a jazykem obkrouží špičku mého nosu, sjede ke rtům, a s pohledem upřeným do mých očí mě lehkým skousnutím spodního rtu, přinutí otevřít ústa.

Jazykem se okamžitě vydá na průzkum. Střídavě saje můj spodní a horní ret.

Najednou se odtáhne.

„Prvně sprcha, co říkáš?“ promluví zhrublým hlasem.

Vzmůžu se jen na kývnutí hlavy s pusou stále lehce otevřenou.

Než se naději jsem zavlečen do sprchového koutu, oblečení jsem cestou ztratil. Kalhoty leží nejspíš někde u záchodu, kam jsem je naposledy viděl mířit z pootevřených dveří chodby. Matně si vybavuji, že mé trenýrky přistály na věšáku, který se nachází naproti koupelně. . O zbytku své garderoby nemám přehled.

Omyje každou část mého těla. Od vlasů, přes obličej, po ramena, bradavky, u kterých stráví na můj vkus až moc času. Nemám je dle mě až tak špinavě. Přes pupík až po můj penis, který svými horkými dlaněmi leští tak intenzivně, až mu svým spermatem pokropím nahé břicho.  Věnuje mi šibalský úsměv. Vzápětí pochopím proč. Mé pozadí zažije revoluční metodu mytí, se kterou jsem se doposud nesetkal. Vezme do rukou jakousi věc, připomínající balónek s tyčkou, ponoří to do vody a následně mě otočí a bez milosti mi to narve mezi půlky, s tím, že mi celý obsah vystříkne dovnitř a poručí mi, abych to v sobě na moment zadržel. Jsem z toho tak v šoku, že ani nemám čas zaobírat se vlastními pocity, navíc mi přitom neustále hladí koule, takže mám v hlavě takovou záplavu pocitů, že nevím, který z nich převažuje. Tento útok na můj otvor, který doposud v sobě nic kromě čípku neměl, a i ten už tam byl hodně dávno, zopakuje ještě třikrát. Posléze mě zabalí do osušky a jako nevěstu vezme do náruče, aby mě přenesl přes práh své ložnice a hodil na postel.

Sotva, co dopadnu, postel se rozhýbe a mě po chvíli dojde, že to není jen tak obyčejná postel, ale vodní.

Tolik nových věcí najednou nejsem schopen vstřebat a tak se vzmůžu jen na strnulé ležení, které je doprovázené neustálým nadzvedáváním mého těla v rytmu pohybu vody, jíž je matrace plná.

Do nosu mě praští vůně santalového dřeva.

Nakloní se nade mě a jedním trhnutím mě zbaví osušky. Postel pode mnou opět ožije nenadálým životem, když mě pomalu zalehne, aby se svými chtivými ústy zabořil do mých, stále překvapením otevřených.

Líbá mě a já si víc než kdy dřív uvědomuju, že tohle je jiné.

Skutečně jsem gay. Bylo nesmyslné snažit se to ignorovat a tajně doufat, že to tak přeci jen není.

Všechno ve mně ho chce.

Toho chlapa, co mi ráno nabořil zadek.

„Jsi roztomilý,“ pronese do mých úst „je to tvé poprvé, že?“ dodá s úsměvem a jedním prstem vklouzne dovnitř. Ani to nezabolí.

„Nejsem,“ zamračím se „raději jen drž zobák a pokračuj,“ dodám a schovám svůj obličej pod polštář.

Jeho prst mi není nepříjemný. Naopak. Jednou rukou dráždí můj penis a já nevím, na co se soustředit dřív. Když přidá druhý prst ztuhnu a polštář mrsknu pryč. Cítím, jak prudce mi buší srdce. Jakoby krev v mém těle vřela. Postel se pod námi neustále pohybuje. Vlní se a každý náš pohyb odmění lehkým záchvěvem. S třetím prstem se smiřuji o něco déle. Je to zvláštní, cítit se tak plný. A on jen tiše pozoruje mé reakce, zatímco jeho ústa drtí mou bradavku. Volnou rukou mi sjede pod záda a lehce mě nadzvedne. V jeho očích spatřím otázku. Několikrát se nadechnu a pak jen kývnu.

Natáhne se za mě. Mám jeho hrudník přímo nad sebou. A ačkoliv jsem doposud byl naprosto neaktivní, neodolám a ochutnám jeho hebkou kůži. Prsty zmapuji trénovaný hrudník, přes břicho až k jeho vztyčenému údu, který pevně sevřu v dlani. Je horký a tepe. Prstem odhalím jeho žalud a krouživými pohyby jej začnu masírovat. Jen užasle pozoruji, jak se celý třese. Zůstane rukou zapřen za mnou a já musím hodně zaklonit hlavu, abych viděl do jeho tváře. Má lehce rozevřené rty a špičku jazyka vystrčenou venku, líce rudé a na spáncích se mu perlí krůpěje potu.

Je tak sexy.

Užívám si všech těch dotyků, které poprvé věnuji mužskému tělu. Nenechá mě dráždit ho dlouho.

„Už nemůžu…“ vydechne a rychle mě přetočí na břicho. Postel mě pod nečekaným pohybem nadhodí o kousek výše. Když na mě dolehne, prožene se pod námi vlna.

Gel rozetře mezi mými půlkami, ten chladivý dotek na mé rozpálené kůži, mě přinutí vyjeknout. Po chvíli, kdy jen zarývám prsty do polštáře, ucítím jak se do mě pomalu zasouvá.

Dech se mi zastaví v plicích.

Očekávám bolest, která však nepřichází. Zpočátku cítím nepříjemný tlak. Funím do matrace a vytřeštěnými oči pozoruji bubliny, které se pode mnou pohybují závratnou rychlostí. Po chvíli, kdy přivyknu tomu nezvyklému pocitu, pohnu pánví směrem k němu.

Jako když padne zelená.

Začne do mě přirážet. Postel, jakoby mu chtěla pomoci, vyrážím mu vstříc s každou přicházející vlnou.  Zanedlouho nás vlna vášně odplaví na okraj. Musím se rukama zapřít o zem, abych nepřepadl přímo na hlavu.

Cítím, že se blíží můj vrchol. Celé mé tělo se roztřese v návalu přicházejícího orgasmu. Sevřu v sobě několikrát jeho penis, který tře místo, o němž jsem doposud jen slýchával, a vyvrcholím. V tu samou chvíli jeho pohyby zrychlí natolik, že mé ruce nevydrží a já se jen svezu hrudníkem přes okraj postele, která mě v pravidelných intervalech vynáší vstříc jeho nenasytným bokům.

Prsty mi stiskne boky, abych nespadl úplně a vyvrcholí také.

Vyklouzne ze mě a schová mě ve své náruči.

„Jsem rád, že jsem ti ráno nabořil zadek,“ šeptne mi do vlasů.

„Já taky,“ řeknu chraplavě.

Když už nic jiného, budu mít skvělý námět do své nové knihy.