Neexistuje nic, co bych si přál víc než strávit vánoční čas se svou milovanou. Ta se ovšem válí tisíce kilometrů daleko se svým novým… Tvář se mi opět nad tou myšlenkou odporem zkřivila. Opustila mě teď, pár dní před Vánoci! Unesla naše letenky, které jsme kupovali společně a odjela si kdo ví s kým.

Slza mi ukápla na fotku a stekla po lesklém papíře. Byli jsme na ní spolu. Držela mě kolem ramen a smála se. Já držel mobil a fotil jsem nás přední kamerou. Bylo to těžké, protože na mě byla položená celou vahou. Ale za ten úsměv to stálo.

Zazvonil zvonek. Líně jsem zvedl hlavu k hodinám nade mnou na zdi. Tři hodiny ráno, kdo to sakra je? Pohlédl jsem do chodby a opět na fotku. Ne, zvedat se nebudu, ono ho to přejde.

Ale nepřešlo. Po několika minutovém zvonění, ze kterého mě bolela hlava, jsem se vrávoravě zvedl a došel ke dveřím. Zvedl jsem sluchátko. Bez jakéhokoliv slova jsem zmáčkl tlačítko a vpustil toho někoho do domu. Vzal jsem za kliku u dveří a pootevřel je. Díval jsem se opatrně škvírkou a čekal na cinknutí výtahu. Toho jsem se ale nedočkal.

Hypnotizován výtahem jsem si nepovšimnul osoby, která dlouhými kroky překonala vzdálenost mezi schodištěm a dveřmi a prudce se do nich opřela. Dveře mě udeřily do ramene a skříply mi palec na noze. Zavrávoral jsem dozadu a dunivě dopadl na přeseděný zadek. Zamžoural jsem nad sebe, na osobu, která na mě něco vyděšeně hučela.

Můj senpai se ke mně shýbl a popadl mě za tvář. Stále jsem tak úplně nevnímal, ale barva jeho očí se mi jasně a zřetelně zařezávala do mysli. Ta pronikavá zelenomodrá, která se nevyrovná ničemu na světě.

Na tváři mi přistála facka, která mě od těch očí odtrhla. Z očí mi vytryskly slzy bolesti. Tvář mi hořela a rudla. Jemně jsem se konečky roztřesených prstů dotkl tváře a třeštil oči do prázdna. Co to sakra dělám?

Otočil jsem se na senpaie. Byl tak nesnesitelně blízko. Nedokázal jsem se ovládnout. Prostě jsem ho popadl zezadu za krk a spojil naše ústa. Co to, do prdele, dělám? Nejdřív jsem nic nepobíral, když mně ale senpai začal polibek oplácet a rukama mi sjel na boky, zauvažoval jsem, jestli je to dobrý nápad. Jeho jazyk dostávajíc se dál do krku, mi ale vymetl všechno rozumné, co mi v hlavě ještě zůstalo. Nechal jsem ho vymést mi z hlavy všechno. Nechci teď myslet na nic. A hlavně ne na ni.

Nechal jsem se zvednout do náruče a přenést do postele. Hodil mě do pokrývek a díval se na mě hladovým pohledem. Takovým, jaký jsem mohl vídat mnohokrát, co jsme tady společně trávili čas, pili pivo a čuměli na telku. Vím, že se do mě zakoukal, už dlouho. Ale já měl přítelkyni, tak to v sobě celý ten čas dusil a já si toho nevšímal. Úplně jsem to ignoroval a jeho pocity mi byly někde. Jsem opravdu krutý, zvlášť, když mi to teď přichází takhle vhod.

Odhodil svůj kabát a šálu a lehl si nade mne. Ani jsem se nenadál a senpai opatrně mi začal rozepínat košili, kterou jsem na sobě měl. Měl bych se zasmát, byl to její dárek k mým narozeninám. Vzal jsem senpaie za zápěstí a ve chvíli, kdy pevně držel obě strany košile, jsem jimi trhl do stran a serval zbytek knoflíků. O vztyčené bradavky se mi hned opřel studený vítr pronikající sem z pootevřeného okna. Nedal jsem senpaiovi šanci udiveně dokulit ty jeho oči a znovu si ho přitáhl do hlubokého polibku.

Pohled mi padl na krabici plnou ozdob na zdobení vánočního stromku. No jo, ještě jsem ho nedotáh, jak slibuju už měsíc. Stopnul jsem polibek, prosmýkl se pod senpaiem a z krabice vytáhl červený řetěz. Vtiskl jsem ho senpaiovi do rukou a podíval se mu do očí. Pomalu jsem natáhl sepjaté ruce nad hlavu k ráhnu postele. Senpai na mě chvíli vyděšeně koukal, ale když pochopil, že to myslím vážně, jemně mě líbl na klíční kost a rukama, promrzlýma ještě z venku, rejdil od pasu přes podpaží na paže a výše. Chloupky řetězu mučivě šimraly a já se celý chvěl vzrušením.

Popadl mě za zápěstí a trhl se mnou ještě výš. Kňučivě jsem zasténal. Tvrdě mi narazil rukama o ostré dřevo a řetězem pevně přivázal. Jazykem se mi zavrtal do jamky pod krkem a jel níže až na odhalené studené bradavky. Vzal jednu do úst a začal ji žmoulat svými teplými rty, které jí rychle rozehřály a podmanili svému mučení, zatímco hbitými prsty přejížděl po mém vzrušeném údu přes tenkou látku boxerek. Pokrčil jsem nohy a nechal ho se o ně opřít. Nehty jsem si zarýval do rukou a snažil se utišit příval vzrušení, který se mi rychle hrnul mezi nohy.

Senpai se ode mne odtáhl a rozhlédl se po pokoji. Pohled mu padl na něco na stolku vedle mé hlavu. Chtěl jsem se také podívat, ale to bych si musel palici odšroubovat od krku. To, co senpai vzal, a následně s tím začal šusti, zatímco se kolenem třel o můj rozkro, mi zůstalo záhadou do té doby, než se mi do úst prodrala tlustá rovná kulatá věc. Začal jsem žumlat a v ústech mi vybuchla směs sladkých chemikálních chutí, které jsou obsaženy v těch lízátkových hůlkách červeně, bíle a zeleně proužkovaných.

Senpai držel lízátko za ohyb a opatrně mi jeho konec nechal klouzat v ústech. Druhou rukou mě zbavil boxerek a roztáhl mi nohy. Pohladil mě po mé drsné chloubě a stiskl varlata. Konečkem studeného prstu mi sjel až k malému otvůrku pomalu kolem něj zakroužil. Prohnul jsem se zádech. Senpai se ušklíbl: „To jsi tak hotový už jen z tohohle?“ Že by se v něm probudila jsem dominantní stránka?

Taky jsem se ušklíbl, tak jak jen to s lízátkem v puse jde a natlačil se pánví proti jeho prstu. Senpai prokroutil oči a opět se ke mně sehnul. Studenou rukou mě pohladil po boku. Vyjmul lízátko a rychle mě políbil abych nestihl říct půl slova. Když se zase odtáhl už jsem měl otevřenou pusu k nějaký poznámce, ale on vzal lízátko a konec, který jsem měl ještě před chvílí v puse mi zastrčil do konečníku. Nečekal jsem to a vykřikl. Šlo to ztuha. I když jsem ho žužlal dostatečně, furt bylo ulepené. Senpai ho ale zázrakem dostal dovnitř a začal se jím probádávat tam a zpět. Tiskl jsem nohy k sobě, ale překážely mi jeho boky. Měl jsem kolena silně natlačeny na jeho ostrou pánev a kroutil se, kam mi to jen mé spoutané ruce dovolili. Ten pocit se mi ale vůbec nelíbil.

Senpaiovy teplé rty se mi dostaly k uchu. „Klid, všechno bude v pořádku,“ pronesly jemně a jeho zuby se mi zakously do lalůčku. Zatajil jsem dech a začal se opět soustředit na něj. Na jeho pohyby, které do mě zarážely lízátko. Na jeho teplý jazyk, který mi přejel od ucha na krk, kde mě začali značkovat jeho rty. Na jeho ruku, která si hrála střídavě s oběma mými bradavkami. Soustředil jsem se jen na vzrušení, které to mému tělu poskytovalo. Na vzrůstající pocit horkosti v penisu, která se už zanedlouho prodere ven.

Natiskl jsem se na senpaiovu hruď a pocítil, jak se zrychleně zvedá a opět klesá. To byla poslední kapka. Naposled sevřel mou bradavku mezi prsty, zajel lízátkem dovnitř a přisál se na krk. V penise mi zacukalo a já s jemným vzdechnutím vyvrcholil na senpaiovo břicho. Nechal jsem pominout cukavý pocit ve stehnech stále se obepínajících kolem senpaiových boků a opatrně otevřel oči. Senpai ze mě opatrně vyjmul lízátko a mě zaplavil pocit prázdnoty a úzkosti. Zase na mě padala depka. Pohledem jsem hledal senpaiovy krásné uklidňující oči, ale vyrušil mě teplý měkký jazyk kroužící kolem otvůrku a opět mě z části naplňující. Slízal ze mě většinu sladkosti a lepkavosti, kterou jsem pociťoval a zase mě opustil. Naštěstí jen, aby ho nahradila jiná teplá věc, mnohem mohutnější a drsnější než jazyk či lízátko.

Vyděšeně jsem se zabodl do senpaiova pohledu. Držel mně za boky a pomalu na sebe narážel. Mučivě mě roztahoval. Necítil jsem nic než bolest. Kulil jsem oči do stropu a drtil si ruce. Senpai byl ale moc velký. Protrhl mě a já zaječel. Po zadku mi na bílé pokrývky začala téct a kapat krev, která tu sněhovou bílou pokryla vánoční červenou. Senpai nezastavil. Začal opatrně přirážet a mě začla být ta bolest úplně ukradená, ten pocit plnosti byl nenahraditelný.

 Probodával jsem senpaie pohledem a nutil ho se na mě podívat. On se zoufale a s obavami díval na místo, kde nás spojoval dohromady. Cuklo mu obočí. Byl to jen slabý záchvěv, ale i tak jsem ho dokázal zaregistrovat. Usmál jsem se. Právě jsem asi zjistil něco, co ostatní nejspíše neví: znervózní ho, když se na něj někdo úpěnlivě kouká.

Senpai se na mě hned na to podíval a opětoval můj úsměv. Již rozehřátýma rukama mě vzal za boky a přitáhl si mě trochu blíž. Do celého těla mi od nich začalo sálat vřelé teplo. Opatrně se sehl a spojil naše rty v hlubokém polibku. Byla to bomba.

V mé hrudi právě vybuchl vánoční ohňostroj tepla a jeho vlna se rozlila do celého těla a skončila v penisu, kterým škubla a donutila ho dneska již podruhé vyvrcholit. Senpai se ode mě zase odtrhl a zanedlouho mě vyplnil vánočním krémem. Vydechl jsem a celého ho snědl. Mé srdce divoce bilo a oba jsme zhluboka oddechovali. Senpai se opíral o ruce a jeho modré spocené tričko obepínalo jeho svalnaté tělo. Jeho světlé vlasy mi zakrývali pohled do senpaiových očí, ze kterých jsem se chtěl pokusit něco vyčíst.

Vysunul se ze mě a krém se smíchal s červenou. Senpai se na mě podíval se širokým vřelým úsměvem. V jeho očích tančily jiskřičky z barevných světýlek prosvítající k nám z rušné ulice skrze okna. Natáhl se k mým rukám a uvolnil je. Konečně jsem ho mohl obejmout, ale neměl jsem na to sílu. Neměl jsem sílu na nic. Jen mu oplácet úsměv a poslouchat náš dech krásně synchronizovaný za zvuku aut venku.

Senpai si lehl vedle mě a zavrtal mi obličej do vlasů. Městem se rozezněly vánoční zvony z nedalekého kostela a do uší se mi prodraly slova: „Veselé Vánoce.“

Usmál jsem se. A s klidem se zeptal: „Co budeme dělat o příštích Vánocích?“

Senpai se na mě vyděšeně podíval. Jen jsem se usmíval a tiskl k sobě víčka. Když se ale rozesmá, musel jsem toho nechat. Já to myslel sakra vážně!

„Jo? Chtěl bys znova?“

Pozoroval jsem senpaie jak se dáví smíchem a našpulil pusu. Už jsem jí otvíral, že mu to pěkně vytmavím, ale on mě polibkem zarazil, „Rád,“ špitl a prohloubil polibek.

…

Pozoroval jsem smutně z okna venkovní ruch. Všichni oplývali vánoční náladou a do očí mi blikaly všemožně barevná světýlka. Žumlal jsem líně lízátkovou hůlku, která se stala jednou z mých nejoblíbenějších cukrátek, a pozoroval vločky, které dopadaly na zem a roztávaly v od autech rozjetých loužích.

Zezadu mě objaly silné paže a do ucha mi foukly teplý vzduch měkké rty, které jsem již měl zulíbané nazpaměť. „Neříkej mi, že se ještě furt zlobíš?“ pronesly jemně. Našpulil jsem pusu a otočil hlavu na druhou stranu. On se dunivě rozesmál. Po těle mi přeběhla husina.

Ale nemohl jsem na sobě nic znát. Já se přece zlobím!

Jeho paže se kolem mě ještě víc utáhly a rty se mi přisály tím známým způsobem na krk. Zavrněl jsem a trochu se zavrtěl. To ho ale víc rozesmálo. „A mám tě.“ Uvolnil sevření, popadl mě za ruku a táhnul k ozdobenému stromečku. „Co říkáš?“ zeptal se a rozmáchl rukama, aby poukázal na své dílo, kterým si mě chtěl udobřit. Jen jsem se s našpulenou pusou odvrátil a založil si ruce. Nenechám ho vyhrát.

Dvěma dlouhými kroky se ocitl u mě a chytl mě za tvář. Tvářil se smutně. „Vážně se na mě tak hněváš?“ pronesl rádoby lítostivě a koulil na mě psí oči. Sakra, nechal jsem se obměkčit. Zase se rozzářil. Než ale stačil něco říct strčil jsem mu do otevřené pusy již ožužlaný konec lízátka a pozoroval, jak ho překvapeně začal lízat.

Pomalu ho obemkl rty a přesunul se níže k mojí ruce, která ho držela. Zase vysunul, konec obkroužil jazykem a nechal ho opět zmizet. V penise mi zaškubalo. Vytáhl jsem mu lízátko z pusy, obmotal mu ruce kolem krku a přitáhl si ho do polibku. Objal mě kolem pasu za zvuku vánočních zvonů, které udávaly rytmus tance našich jazyků.

Ještě se ani nerozezněl poslední zvonec a my se od sebe odtrhli. Odtáhl jsem od něj své rty, celý se na něj natiskl a hlavu mu opřel o rameno. „Všechno nejlepší k narozeninám,“ otřelo se mi o ucho. Pohled jsem zabodl na vánoční stromek, na kterém se vyjímal červený chlupatý vánoční řetěz, který mi připomněl naši první společnou noc přesně před pěti lety.

„Veselé Vánoce, senpai,“ šeptl jsem na odpověď.

„Veselé Vánoce.“