Sedím ve vlaku a koukám se z okna ven. Jediné, co vidím je ubíhající zeleň. Cítím se ospale, vyčerpaně a podrážděně. Ale není to to jediné co cítím. Také cítím něčí pohled. Nenápadně se otočím oním směrem. Spatřím kluka sedícího ve druhé čtveřici vedlejší řady. Stále se dívá na mne. Nechci se na něj dívat, ale musím. Zaujaly mě jeho vousy, které mu neskutečně moc sluší. Nemá je dlouhé, ale ani ne moc krátké, prostě tak akorát. Očima sjíždím níže. Na sobě má bledě modré triko s krátkým rukávem a bez potisku. Jeho nohy obepínají černé džíny, a zakončují je černé tenisky. Zrakem se vracím k jeho tváři. Koutky úst se mu mírně nadzvedly. Okopíroval jsem jeho pohyb.

Vyměňovali jsme si pohledy až do té doby, než přišel průvodčí.

„Dobrý den, jízdenky prosím,“ řekl a začal je kontrolovat.

Po chvíli přistoupil k němu. Mladík vytáhl z peněženky jízdenku a s úsměvem mu jí podal. Průvodčí se na ni díval poměrně dlouho, až jsem si začínal myslet, že je nějaký problém. Nakonec mu ji odštípnutou vrátil. Došel ke mně.

„Dobrý den, lístek prosím.“

Hbitě jsem jej vytáhl ze složky a ukázal. Hned jej odštípnul a odešel do vedlejšího vagónu. Opět jsme se na sebe mohli dívat a představovat si, co se nám jen zachce.

Opatrně jsem si olízl svůj vrchní ret v domnění, že jsem svůdný. Nejsem si jistý, jestli to zabralo, ale každopádně si přikryl svůj rozkrok mikinou. Batoh, o kterém jsem do teď nevěděl, jelikož nebyl v mém zorném poli, si opřel o bok a položil na něj loket, takže lidi, sedící vedle něj přes uličku neměli šanci vidět to, co já. I když byl přikrytý, bylo krásně vidět, co právě dělá. Odepínal si kalhoty.

Překvapilo mě to. Cuknul jsem pohledem, ale dlouho mi to nevydrželo. Když jsem se podíval zpět, už si ho masíroval. Nasucho jsem polkl. V hlavě se mi honily myšlenky, jestli náhodou nespím, jestli je to skutečnost, jestli to opravdu nikdo nevidí.

Zkousl jsem si spodní ret, tentokrát to nebylo za účelem ho svést, ale zjistit, jestli skutečně nespím. Když jsem ho tak sledoval, jak mě dychtivě pozoruje a zároveň si ho honí, začal se probouzet i ten můj. Bohužel se nemám čím zakrýt, takže možnost masturbovat nad mladíkem s překrásnými vousy a nemalým nádobíčkem padala. Ovšem on se nevzdával. Stále se zvětšoval až mě začaly tlačit kalhoty. Rukou jsem je promnul v naději udělání místa. Marně. Akorát jsem ho více vydráždil. Mladík jel už v plném proudu. Vypadal, jako by mu bylo jedno kde je, jestli ho někdo nesleduje a podobně. A to mě vzrušovalo.

Rozhlédl jsem se kolem sebe. Ve vedlejší čtveřici seděl postarší mladík, který vypadal, že spí. Jinak nikdo jiný nebyl v dohledu. Nervózně jsem si odepnul poklopec. Mladíkovo zakývání mě trochu uklidnilo. Opatrně jsem ho vytáhl a pevně ho sevřel v dlani. Představoval jsem si, že je to jeho ruka.

Pomalými pohyby jsem začal jezdit nahoru a dolů. Sledoval jsem mladíka. Zrychloval. Já taky. Oblízl si rty. Prsty volné ruky jsem zarazil do sedačky. Mladík najednou přestal. Nechápal jsem. Najednou jsem uviděl jak se mu na mikině vytváří mokrá skvrna.

Honil jsem si ho jak jen to šlo. Byl jsem neskutečně vzrušený. Zaťal jsem zuby, abych co nejvíce ztlumil své vzdechy. Přestal jsem sledovat mladíka. Zavřel jsem oči a snažil se už dodělat. Bylo mi jedno, co se kolem děje. Byl jsem mimo.

Udělal jsem se. Sperma vystříklo na protější sedačky. Celý zpocený jsem se sesunul do sedačky. Udýchaný jsem se podíval na mladíka, který tam už nebyl. Kdy odešel? Ptal jsem se sám sebe.

„Hele, koukej to po sobě uklidit. Sedaj si tam normální lidi. A mladý ženský bez kalhotek, a hádám, při pohledu na tebe, že ještě nejsi připravený na to stát se otcem. Viď?“ pravil pán, o kterém jsem si myslel, že spí.

Zrudnul jsem v obličeji hanbou, ponížením.

„Neboj, zůstane to mezi námi. Já už tu viděl věcí,“ pokračoval.