Z boje zblízka nakonec odpadlo. Alex nutně na něco potřeboval Logana, takže já jsem měl po zbytek dne prakticky volno.

,,Jsem tu." uslyšel jsem asi po dvou hodinách.

,,Skvělý. Jsem radostí bez sebe. Kde jsi byl tak dlouho?"

,,Se seržantem Johnsonem jsme něco řešili."

Tak tohle už mě zajímá. ,,Vážně? A co jste řešili?"

,,Nic zajímavýho."

,,Nic zajímavýho...Tak jak to mohlo teda trvat víc jak dvě hodiny?"

,,Já sám nevím."

Heh, tak to je slušnej borec. ,,Tak to jo. Prosím tě, běž si dát sprchu...docela smrdíš."

Usmál se a šel do sprchy.

 

Seděl jsem na gauči a zíral do stropu, když Logan vešel dovnitř s miskou v ruce.

Slyšel jsem jak vešel, ale nevěnoval jsem mu pozornost, dál jsem sledoval strop. Logan se svalil vedle mě, tázavě se na mě podíval a vzhlédl, aby viděl, co je tam tak zajímavýho. Nebylo tam nic zajímavýho a tak se Logan věnoval misce na klíně.

A konečně, přesměroval jsem pohled na mladšího muže vedle sebe. Logan otevřel malou mísu čokolády a na klíně měl další s bonbóny. Malé sladkosti v plastových obalech, kulaté lízátka, mátové bonbóny, prostě všechno.

,,Keegane?"

Loganovi oči se setkaly s mými, ale jen na krátkou chvíli. Logan odvrátil pohled a ponořil prst do čokolády. ,,Jaké je vaše provinilé potěšení?"

Nic jsem neříkal. Prostě jsem jen sledoval, jak Logan strčil prst do úst. Nejen, že to vypadalo divně, když Logan jedl čokoládu jenom pomocí prstů, ale bylo to taky velice....zvláštní. Jak si vyhloubil tváře, když jeho prst vstoupili do jeho úst.....

Logan vyndal prst z úst a zvedl obočí. ,,Keegane? Slyšel jsi mě?"

Vytrhl jsem se ze svých nevhodných myšlenek. ,,Je mi líto, co?"

,,Ptal jsem se, jaký je vaše provinilý potěšení?"

,,Co to je zase za otázku?"

Logan pokrčil rameny a ponořil prst znovu do čokolády. ,,Meh, jen jsem přemýšlel. Mám rád bonbóny. "

,,Jo, to jsem stihl postřehnout,"

,,Tak? Co je to?"

Chvíli mi trvalo než jsem odpovědl, nejspíš hlavně proto, že Logan začal znovu "sát".... ,,Je lepší když to nevíš, chlapče."

,,Proč?" Trucoval Logan. ,,Řekl jsem ti svoje."

Pomalu sjel jazykem na konci prstu. Ten pohled byl nesnesitelný.

,,Věř mi, to nechceš vědět."

Logan obrátil oči v sloup a zavřel tu jeho mísu s čokoládou. Sledoval jsem, jak si pomalu vybíral bonbón. Logan opatrně otevřel obal, zvuk zvrásnění obalu vyplnil atmosféru.

,,Čekám," řekl Logan. Sledoval mě tázavě před tím, než tu sladkost vložil do úst.

Očekával jsem, že se opře a začne „zírající soutěž", tak jsem rozhodně nečekal, že Logan začne kousat  sladké. To poslal husí kůži po Keegana páteře.

,,Sleduješ ..." zpíval Logan a koutky úst se mu zvedly.

Okamžitě jsem odvrátil pohled.

Logan vzal lízátko z misky. ,,Víš, otevření lízátka z obalu je jedna z věcí, které jsem nikdy nebyl schopen dělat jako dítě," řekl a točil obalem v ruce. Obal ale otevřel docela rychle a snadno.

Sál a sál. Nemůže se z tý sladkosti těšit potichu? Ty zvuky mě hnaly k šílenství.

,,Chlapče?"

,,Hmm?"

Urgh, vypadal tak nevinně ...

,,Můžeš…"

Sál, pořád sál. ,,Mohu co?"

,,Prosím, jen ..."

Loganův jazyk kroužil kolem lízátka a pak setrval na špičce. Keeganova věta se vytratila, jak Logan namočil lízátko do úst ještě jednou a opět vyskočilo ven. Bylo to nepříjemné, ale tak hezké slyšet, a to zejména s tím, jak udržovali oční kontakt po celou dobu. Sakra, co je s ním špatně?!

,,Prosím, co?" Tenký řetěz slin spojil Loganovy rty s lízátkem.

,,Přestaň to lízat takhle...Je to vůbec v normální?"

Logan se usmál. ,,Proč mám přestat?"

,,Je to divné," to byla moje nejhorší výmluva za celý můj život.

Logan byl chvíli zticha. Chvíli studoval můj výraz a pak se podíval na lízátko. Po několika minutách v hlubokém zamyšlení, se na jeho obličeji objevil široký úsměv.

,,Oh, počkej, já to chápu ..."

,,Chápeš co?" zvedl jsem obočí.

Ihned na to jsem sebou prudce trhl, když se ke mně Logan sklonil.

,,To je to, co chcete, nebo ne? Abych vás lízal jako lízátko."

Logan zvedl světlé obočí, úšklebek na rtech.

 ,,To je vaše provinilé potěšení, je to tak, Keeeegane?"

Zadrhl se mi dech.

„Sakra, chlapče ..." Vydechl jsem, hned jak Logan přitiskl jeho rty na moje.

Logan se odtáhl a vstal. Mísu s cukrovím měl v jedné ruce a druhou mě tahal do ložnice.

Vstal jsem a Logan mě táhl směrem k chodbě vedoucí do ložnice.

Když už jsme se blížili ke dveřím, tak najednou někdo zaklepal na dveře.

,,Kluci, to jsem já, Alex. Potřebuju vás tady. Za deset minut na základně a ani o minutu dýl."

Podívali jsme se na sebe. On smutně a já spíš překvapeně. Tak snad to vyjde večer.