Carlos otevřel dveře a stál tam on. Ten krásný bloňďáček z elektra. Měl na sobě modré triko, tmavé jeansy a šedé tenisky. Carlos se na něj překvapeně podíval, ale on se jen uličnicky usmál. V očích mu jiskřilo a on okamžitě pochopil pro co si bloňďáček přišel a rozhodl se mu to dát! Popadl ho za ruku a zatáhl ho dovnitř, v momentě ho natiskl ke zdi, ne nijak jemně, ale nevypadalo to, že by mu to nějak vadilo. Chlapec trochu zaklonil hlavu, aby viděl do očí tomu neodolatelně svůdnému muži, který se na něj shora podíval. Muž mu chytil jednou rukou obě zápěstí nad hlavou a začal ho drsně líbat. Hned začal spolupracovat a snažil se se na Carlose natisknout ještě víc. Ten přesunul svojí druhou ruku z bloňďáčkova boku a zajel s ní rovnou pod jeho tričko. Dlaní mu přejížděl po břiše, nezapomněl mu občas stisknout bradavku nebo jí promnout mezi prsty. Klučina mu vždy sladce zavrněl do rtů až ho to jeho modré tričko začalo rozčilovat a rozpojil jejich rty, přetáhl mu ho přes hlavu a hodil ho někam na zem. "Carlosi," zavzdychal mu ten sladký mladík těsně, u ucha a jemně mu skousnul ušní lalůček, takhle pokračoval přes lícní kosti až na krk kde mu skousnul naběhlou krčí tepnu. Carlos se neudržel a tiše zavzdychal, našel jeho citlivé místečko. Jak to věděl?

"Potřebuju tě," pokračoval chapec vášnivě. Zabijákova nadrženost se blížila k bodu kdy se přestával úplně ovládat. "Rychle a tvrdě," dodal ještě ten menší z nich dvou. A to byla pro muže s havraními vlasy poslední kapka. Chytil si mladíka pod zadkem a vyšvyhl si ho do náruče. Ten neváhal a omotal mu ruce kolem krku a celou cestu do ložnice mu zasypával krk polibky, sem tam ho jemně kousl. V ložnici ho hodil do peřin obrovské postele, sám si sundal kalhoty a když si chtěl rozepnout košili ozvalo se z postele: "Já sám." Bloňďáček se přesunul na kraj postele a začal mu košili rychle rozepínat a přitom se mu pořád díval do očí. Nakonec skončila i košile někde na zemi. Carlos chlapce povalil zpátky, vylezl na postel a začal mu dravě rozepínat kalhoty. I ty nakonec letěli přes celou místnost někam ke košili.

Párkrát přejel dlaní přes vyboulený rozkrok svého nového mazlíčka, ten nahlas zavzdychal a mírně se prohnul v zádech. "Na čtyři," zavelel. Chlapec poslechl, zapřel se o lokty a ještě laškovně zavrtěl zadečkem. Carlos mu stáhl boxerky ke kolenům, natáhl se pro gel, trošku si dal na prsty a opatrně do něj vnikl hned dvěma prsty najednou, on se jen prohnul v zádech a přirazil nazpět. Chvíli takhle prsty pomalu pohyboval dovnitř a ven a pak přidal i třetí. Bloňďáček se už se skoro neovládal, vzdychal přes celou ložnici a snažil se rychleji přirážet na Carslosovy prsty.

"U-už tě chci,prosím!" žadonil. Carlos se pohladil před bouli ve svých boxerkách, ty si pak sundal, chytil si hocha za boky a zasunul hluboko do něj až po kořen, ten začal vzdychat ještě hlasitěji, když začal ten dravý muž nemilosrdně a tvrdě přirážet. Vzdychy obou se nesly určitě přes celý dům, ale to teď ani jednoho nezajímalo, byli tu jen sami pro sebe. "Ano..! Ano..! U-už b-udu!" křičel bloňďáček, Carlos jen cítil jak se pod ním slastí celý třese a stačil už jen jeden příraz a chlapec se s Carlosovým jménem na rtech udělal. Jemu taky stačili už jen dvě tři tempa a udělal se hluboko do toho křehkého těla. Oba se zpocení a spokojení svalili do postele a skoro okamžitě usnuli.

Carlose probudilo něco vlhkého na tváři, otevřel oči, nejdřív nic neviděl nic kvůli světlu v ložnici, když si jeho oči přivykly uviděl Mora s čumákem těsně u svojeho obličeje, ten ho oblízl ještě jednou a pak se vyřítil do druhé místnosti. Muž byl zmatený. "Kde je ten kluk, sakra?" říkal si v duchu. Podíval se na druhou polovinu postele, ale ta byla neporušeně ustlaná. Pohlédl na svůj hrudník a zjistil, že má na sobě pořád tu samou košili co měl včera v práci. Svalil se zpátky do polštářů a povzdychl si: "K čertu, byl to jen sen a navíc mi ještě stojí, to se mi dlouho nestalo." Svlékl ze sebe oblečení a vydal se do sprchy.

Otočil kohoutkem a pustil na sebe proud studené vody. Zámněrně si pustil studenou, aby si schaldil tělo a mysl po jeho žhavém snu, který mu způsobil ranního stojáka. Rukama se opíral o modré kachličky a cítil jak mu voda lepí jého havraní vlasy k hlavě. Po očních víčkách a tvářích se draly tenké pramínky té studené slasti, které pokračovaly přes krk k vypracované hrudi až k jeho mužské chloubě. Měl pocit jako by z každé části, které se dotkla voda, stoupala pára. Po chvíli stání ve sprše pocítil, jak se jeho tělo podvoluje a mohl nad ním opět převzít kontrolu. Zastavil vodu a vylezl ze sprchy .Ručníkem si pak prosušil vlasy a ledabyle si ho omotal kolem pasu.

Vyšel z koupelny a zamířil přímo do kuchyně, kde zapnul rachlovarnou konvici na kafe. Mezitím co si připravoval ranní kávu a snídani, přikradl se jeho bílý společník a dotčeně si sedl přímo do prostřed kuchyně na znamení, toho že se na něj zapomnělo. Carlos se jen pousmál: "Myslel sis snad, že jsem na tebe zapomněl?" Moro si oblízl čumák a čekal, čím si ho jeho majitel udobří. Carlos mu přistrčil misku granulí, kterou měl nachistanou na kuchyňské lince. Pes neváhal a pustil se do své snídaně. Dostalo se mu letnmého pohlazení po hřbetě a i Carlos se šel nasnídat. Po snídani zasedl ke stolu s notebookem a procházel si přesný plán zakázky. Kdy a kde jeho nová kořist bude. Svraštil čelo, když zjistl, že to nebude tak snadné jak se domníval, ale na rtech mu hrál šibalský úsměv.

Jeho nová oběť byla celkem známá osoba ve světě hudebního průmysl. Nebyl to nikdo jiný než majitel velkého nahrávacího studia, James White, o kterém bylo všude známo, že své svěřence obírá, div z nich nesedře kůži a navíc se nechává vidět s lidmi jako jsou drogový magnáti, obchodníci kdo ví s čím a taky samozřejmě se šlapkami. A přesně tohle na něm Carlose vytáčelo ze všeho nejvíc, protože Mrs. White - jak si nechával říkat - měl velkou a krásnou rodinu. "Tak tebe škoda nebude," odfkl si Carlos, když si pročítal informace k zakázce. Tentokrát byly ty informace poměrně detailní, když by neměl mladý zabiják tolik zkušeností než kolik jich už nasbíral, určitě by se tomu divil. Vypadalo to totiž jako kdyby si tuhle vraždu objednal někdo hodně blízký oběti, protože v tom co Carlos právě četl bylo i v kolik ráno vstává a v kolik odchází do práce.

Carlos si udělal vedle na papír rychlé zápisky, aby na nic nezapoměl, vypnul počítač a vydal se hledat mapu Tokya. Věřte nebo ne, ale zabiják byl až skoro úzkostně čistotný a pořádný, až mu to někdy bylo na škodu. Asi 20 minut chodil po bytě a prohrabával každý šuplík a každou skříň, ale tu zatracenou mapu ne a ne najít. V momentě,kdy byl předehnutý u velkého šuplíku se všemožnými papíry začal nahlas nadávat. "Kam jsem jí sakra dal?! Vždyť tu byla!" Naštvaně se napřímil s tím, že půjde znohu hledat do ložnice, když v tom se před ním zjevil velký bilý Moro s mapou v tlamě. Šťastně mával ocasem sem a tam, aby Carlos pochopil, že už nemusí být naštvaný. Ten si klekl Morovi před čumák, mapu si od něj vzal a s prostým: "Dík Moro," se dál tvářil nabručeně. Tohle se, ale jeho bílému příteli nelíbilo, tak se nadzvedl na zadních tlapách a svalil Carlose na záda do měkkého koberečku a začal ho zběsile oblizovat po celém obličeji. Carlos se začal smát jako šílenec, křičel ať ho Moro nechá a ten když už si myslel, že to stačí, že už svému páničkovo doatatče zvedl náladu, z něho seskočil, naposledy ho oblízl a pak utekl do ložnice.Vysmátý Carlos se zvedl ze země, rozložil si si mapu na kuchyňský stůl a dal se do práce.

Ještě ten den se vydal ven do výru velkoměsta, ale ne kvůli zábavě. Když takhle s Morem procházeli ulicemi ho Carlos uviděl. Nebo si aspoň myslel, že ho vidí, ale chlapec s blond vlasy, kterého spatřil vůbec nebyl ten, kterého chtěl vidět. Vlastně až na blond vlasy mu nebyl skoro vůbec podobný, byl vyšší, celkově mohutnější a oči neměl vůbec čokoládově hnědé, ale zeleno-modré. Zmatený zabiják zatřásl hlavou, aby myšlenky na toho sladkého prodavače vypudil z hlavy, ale čím víc se snažil tím víc si vybavoval každý detail jeho obličeje i tón hlasu. V tom se Moro zastavil a začal hlasitě štěkat. "Co se děje?!" polekal se Carlos. Pes se zklidnil a tvářil se naprosto nevinně a Carlos to hned pochopil, přešli místo kam měl namířeno. Jen se usmál a podrbal Mora za uchem: " Díky příteli," .

Vrátili se před jeden opuštěný bytový dům, po schodech vyšli až na plochou střechu a Carlos si hned našel místo odkud měl ten nejlepší výhled na ulici pod sebou. A právě včas. Dole po chodníku právě šel Mrs. White se svýma gorilama. Carlos okamžitě začal fotit toho chlápka nacpaného v jednom z nejdražších obleků. Už dopředu přemýšlel jak se zbaví těch goril a jak tak přemýšlel tak špatně došlápl a už ležel jak široký tak dlouhý na zádech, foťák letěl přes polovinu střechy a když dopadl odletěl objektiv úplně jiným směrem. Carlos namáhavě vstal a šel se podívat jak na tom foťák je. nevypadalo to dobře. Veškeré díly sesbíral zavolal na Mora a rozešli se domů. Najednou měl zabiják možnost vydat se znovu do toho zapovězeného elektra. A pak se přistihl jak se usmívá, když na bloňďáčka zase myslí.