„Na mě?“ zeptal se Samuel zmateně.

Eddie přikývl a roztáhl deštník, když se autobus rozjel pryč. „Řekl jsem ti snad, že tě přijdu vyzvednout, no ne?“ nasadil opět ten milý úsměv.

„Kdy?“ zeptal se Samuel zmateně. Oběma došlo, že to Eddie nikdy neřekl a ten se k němu otočil zády a byl připravený odejít, aby tuhle trapnou chvíli déle neprodlužoval, ale Samuel ho chytil za ruku. „Vlastně ano! Vzpomínám si!“ snažil se situaci v čas zachránit. Jednak ho nechtěl urazit… a jeho taška byla už úplně promočená, takže by mu moc proti dešti nepomohla. Jinými slovy, Eddieho deštník se mu hodil. Opravdu hodně!

Eddie se na něj váhavě podíval a potom pohledem znovu uhnul. „Dobře,“ řekl tiše, než si ho váhavě přitáhl k sobě pod deštník. „N-Není až tak velký, tak to musíš bohužel přežít,“ dodal jen. Samuel na něj vyvalil oči. Proč přežít?! Vždyť si to ještě užije! Měl štěstí, že nebyl náctiletý, jinak by tohle nejspíš nevydržel. Váhal, než se naklonil na Samuelovu svalnatou ruku a cítil z ní jeho živočišné teplo. A taky ho opět zabalil do své dokonalé vůně, smíchanou s kapky deště. „Měl jsem vzít větší,“ brblal Eddie zklamaně.

„Není třeba - bohatě nám vystačí,“ uklidňoval ho Samuel.

Delší dobu šli jen tak tiše, pouze kapky deště jim dotvářely příjemnou melodii. Oba se zastavili před Samuelovým domem.

„Cítil bych se špatně, kdybych tě jen tak nechal jít v tomhle nečasu - když už jsi pro mě přišel, zvu tě na čaj,“ nabídl mu Samuel a nedal mu možnost odmítnout. Eddie se vřele usmál a pozvání přijal. Sotva však překročil práh domu a rozhlédl se kolem, vyběhla proti němu žárlivá kočka, která syčela už z dálky a utíkala k němu, jako šílená. Samuel ji chytil ve skoku a držel ji dál od Eddieho, zatímco škrábala packami naprázdno a syčela, mňoukala a kňourala. Potom se uklidnila, když ji Samuel přitiskl k sobě. Lísala se k němu a předla o život.

„Toto je můj žárlivý miláček,“ usmál se Samuel provinile. „Omlouvám se, že po tobě takhle vyjela.“

„Žárlivky jsou roztomilé - taky hodně žárlíš?“ zeptal se Eddie s oslnivým úsměvem a podrbal kočku za ušima. Samuelovi zrudly líce a pohlédl stranou.

„Pako,“ řekl jenom, čímž Eddieho pobavil.

„Musel jsem tě poškádlit,“ prohrábl mu vlasy.

Samuel nad ním protočil očima. „Abych tě pro změnu nezačal škádlit já,“ prohodil a odešel do kuchyně, aby si vybalil věci. Najednou ho pár rukou pevně sevřel zezadu v objetí.

„A co kdyby se mi to líbilo?“ zašeptal mu Eddie do ucha.

Samuel zůstal mlčet. Mozek mu jasně hlásil, že toto je špatně - Eddie by ho přece neměl chtít? Je mladý, hezký, může mít kteroukoliv holku, na kterou si ukáže.

Eddie ho ve své náruči sevřel o něco silněji. „Vadí ti to?“ zeptal se Eddie nejistě.

Samuel zakroutil hlavou a nejistě mu přejel po zápěstí. „Co se děje, Eddie?“ zeptal se jen.

Eddie mlčel a sevřel ho zase o něco silněji. „Víš, jakou vůni mi připomínáš?“ zašeptal Eddie. Samuel se na něj tiše podíval. „Vůni?“

„Směsici skořice a perníkového koření,“ usmál se na něj Eddie mile. „Skořice má v sobě opravdu velkou část afrodiziaka. Nabudí tě a dodá ti energii. Taky líbezně voní a podporuje chuť k jídlu. A perníkové koření…“ začal a přičichl si k jeho vlasům. „Protože ti po nich voní hlavně vlasy.“

Samuel ho chvíli tiše sledoval, ale potom se pousmál. Otočil se a přitáhl si ho do náruče. „Nenapadlo mě, že se za každé situace dokážeš vyjádřit i skrz koření,“ řekl upřímně. Eddie mu prohrábl vlasy.

„Jaké koření tedy připomínám já tobě?“ zeptal se přímo. „Všiml jsem si, kdykoliv jsi byl blízko mě, že ses nadechoval zhluboka nosem. Co jsi všechno cítil? Ne… Co všechno cítíš nyní?“ zeptal se smyslně hlubokým hlasem.

Samuel mu prohrábl vlhké vlasy. „Většinou neurčitou směsici vůni vanilky, karamelu, sladkého kakaa a možná nějakého čajového lístku dovezeného z Indie. To je tvá nejtypičtější vůně. Ale teď… cítím trochu i šafránu. A možná hořkou čokoládu,“ odvětil Samuel upřímně.

„Víš, že se navzájem doplňujeme?“ ušklíbl se Eddie. „Vanilka a skořice jsou obě afrodiziaka. A mohou být klidně i silná, pokud víš, jak je správně namíchat.“

„Myslíš si, že jsem si to nevyhledal, když jsi mě tak snadno uhranul?“ zeptal se Samuel a omotal mu ruce kolem krku. Eddie se pousmál a přitáhl si ho za boky k sobě. Oba se zhluboka nadechli sladké vůně toho druhého. Chvíli váhali, než se Samuel rozhodl přestat čekat a spojil jejich rty v hluboký polibek. Eddieho rty chutnaly po karamelu, zatímco ty Samuelovy měly příchuť hořké čokolády. Samuel je oba otočil a natiskl Eddieho na linku, pořád setrvávaje v polibku.

„Chutnáš po karamelu,“ zašeptal svůdně.

„A ty po čokoládě,“ zašeptal Eddie stejně svůdně a ušklíbl se.

„A já si říkal, proč jsi tak sladký.“

„Říká ten, kdo je zahalený do nezkrotné skořice. Tak svůdný a přitom lahodný…“

„Moc ti to mluví,“ ušklíbl se Samuel a ještě víc se na něj natiskl.

Chvíli váhali, než se nechali opět unést vůní toho druhého a oba propadli dalšímu vášnivému polibku. Dotýkaje se tělem toho druhého chtěli odhalit víc, ale věděli, že kdo si počká, ten se dočká. Nač spěchat, když je vůně toho druhého tak silná, tak omamná a dokonalá? Proč by si ji brali tak příliš brzo, když si ji sotva začali uvědomovat?

Opatrně, pomalu polibek přerušili.

Usmáli se ve stejnou chvíli.

„Kdo by si pomyslel, že se ve svém věku ještě zamiluji,“ zažertoval Samuel.

„Kdo by si pomyslel, že bych ti tak snadno podlehl, co?“ škádlil ho Eddie.

„Snažím se,“ podotkl Samuel hrdě. Schytal provokativní šťouchnutí.

„Měl bych jít asi domů, aby se matka nestrachovala.“

„Nechceš zůstat ještě chvíli? Doprovodím tě,“ zašeptal mu Samuel do vlasů a jemně mu do nich vtiskl polibek. Tak překrásná vůně, která mu zahalovala všechny smysly.

„Nechci ji trápit,“ podotkl Eddie. „Ale někdo by toho rád zneužil, že?“

„Hm?“

„Měl bys všechny možné vůně na dosah ruky.“

„Vůně, které mám nejraději, nosíš ty.“

Eddieho tváře nebraly nachový odstín a on pohlédl dolů. „Možná… pokud zítra přijdeš… budu mít pro tebe balíček plný těchto vůní,“ navrhl Eddie tiše a s rozpaky se díval všude možně. Samuel ho pohladil po tváři.

„To by bylo od tebe milé,“ řekl jen, než ho políbil na čelo.

Nakonec, i když to Samuelovi lámalo srdce a štvalo ho to do ruda, Eddie odešel sám, s deštníkem, pod kterým nyní vypadal křehce a osamoceně. Mohl mu jen popřát šťastnou a bezpečnou cestu. Až potom si Samuel začal nadávat, když popíjel čaj s meduňkou. Tohle byla vhodná příležitost zeptat se na nějaké jeho osobní číslo a on ji promarnil! Nebo možná i na něco víc… A přesto, i když si umyl obličej, vyčistil zuby a byl připravený jít spát, na rtech pořád cítil sladkou chuť karamelu.

Na sladké nikdy moc nebyl, ale tu noc snědl nejednu karamelku, aby si zklidnil nervy, zatímco jeho kočka na něj žárlivě prskala, že si dovolil líbat a dotýkat se někoho jiného, než jen její maličkosti. Odměnou jí bylo, aby přestala žárlit, příjemné drbání za ušima a pod bradou a drobný pamlsek.

Další ráno by bylo jedno z uspěchaných rán jako každý jiný den, ale Samuel nebyl s to dostat se z postele. Hleděl do stropu, zatímco se k němu jeho kočka lísala, ocasem mu ladně kroužila po bradě a kolem nosu a mňoukala mu do ucha. Potom se mu uvelebila na hrudi, posadila se a pozorovala ho jasnýma, zelenýma očima. Po delší době si jí všiml, pohladil ji po hřbetu a pousmál se.

„Dobré jitro, miláčku,“ prohodil na ni žertovně.

Odpovědí mu bylo spokojené zamňoukání.

„Práce? Ne, dneska… dnes mi není dobře,“ řekl opět s pohledem na strop a oči mu přitom jasně zářily. „Vlastně je mi hodně dobře… až moc dobře… tak dobře, že se nemohu ani dostat z postele… tak dobře, jako nikdy předtím.“

A na tváři mu zářil velký úsměv.

Jeho kočka na něj hleděla a nahlas předla.

Potom se k němu jenom na chvíli lísala, než seskočila z postele a s ocasem vzhůru cupitala směrem ke kuchyni.

„Žárlivko,“ ušklíbl se Samuel pro sebe a zůstal v posteli i nadále. Jen zavolal sekretářce, že mu dnes není dobře a že doufá, že se mezitím firma nezboří, když tam nebude šéf ani jeho zástupce. Žena ani nestihla vykoktat své zděšení, protože hovor ukončil a uvelebil se do polštářů. Vlastně to není až tak špatný nápad - zůstat alespoň jeden den doma po tak dlouhé době. Nic nedělat a jen se válet. A pak si zajít do obchodu na rohu…

Přibližně pět minut před polednem se konečně dostal z postele. Kočka se mu motala pod nohami a snažila se svým roztomilým kukučem zjistit, co se děje nebo co se stalo? Její majitel se chová takhle divně od té doby, co sem vešel ten jinak navoněný muž. Sotva si na něj vzpomněla, nepříjemně zasyčela. Hned na to se však svému majiteli lísala k nohám a spokojeně předla. Nepotřebují jinak navoněného dalšího chlapa - ona mu bohatě vystačí. Když si jí však Samuel nevšímal, postavila se na zadní a zatnula mu jemně drápky do nohavic pyžama.

„Snad nežárlíš, miláčku,“ ušklíbl se na ni Samuel a zvedl ji nahoru na linku k sobě. Kočka zkoumavýma očima pozorovala, jak opět míchá další z několika bylinek do čaje a na druhé straně kuchyně v obří misce házel jiné bylinky a vařil maso, které příjemně vonělo. Dlouhou dobu ho neviděla, že by takhle meškal čas a zůstal doma na oběd. Pohodlně se usadila a začala se čistit. Dokud bude tady, může zůstat v klidu.

Samuel si pobroukával nějakou melodii, zatímco vařil oběd. Dlouhou dobu neměl tolik volného času. Vzít si den volna nebyl špatný nápad. Možná to mohl udělat už dříve, aby se vzpamatoval. Pohlédl z okna ven a všiml si své sousedky. Usmál se, očistil si ruce a div neběžel ke dveřím. Kočka přešla k oknu a tiše zasyčela, když viděla, jak si ti dva povídají. Jako zaujatý svědek vše pozorně sledovala a rozhořčeně mňoukala. Ona je přece jeho jedinou ženou v životě!

Pozorovala, jak té ženě třese rukou a něco jí hořečnatě vysvětluje. Žárlivý pohled jí svítil v jasných očích. Mňoukala, syčela a škrábala po okně, když mu ta ženština nepouštěla ruku. Potom se otočila hrdě zády, přesvědčila sebe samotnou, že se nebude rozčilovat a pokračovala v hygieně. Až přijde, bude ho ignorovat, rozhodla se.

Samuel mezitím děkoval své sousedce za doporučení onoho obchodu na rohu, díky jejich bylinkám se tak dobře už dlouhou dobu nevyspal. A co teprve jejich koření! Žena jen radostně přikyvovala a usmívala se od ucha k uchu. Nemusel jí sdělovat, že koření a čaje jsou až druhotnou věcí, která ho tam od první chvíle lákala. Ale ona to moc dobře věděla. Už po prvním dni, kdy se zde nastěhovala, pochopila, že Samuelovy oči ji nevidí tak, jak ona vidí jeho. Ale přijala jeho přátelství a o to víc si ho vážila.

Ale byla překvapená, když mu nyní navrhla, aby s ní zašel i do jiného nového obchodu s kořením, odmítl ji se slovy, že je spokojený s tímto - je blízko jeho domu, pracují tam milí lidé, kteří ho znají, a atmosféra tam je doslova rodinná. Pochopila a netlačila ho do něčeho, o čem předem věděla, že je zbytečné.

Potom si Samuel uvědomil vlastní hloupost. „Omluvte mě!“ div nevykřikl a rozběhl se zpátky domů. Otevíral okna a vyháněl pryč dým, který značil připálené jídlo. A v mysli si nadával, jak na to mohl zapomenout! Otočil se na svou kočku vyčítavým pohledem, jak si ho mohla dovolit neupozornit na tuto drobnost. Ona ho však, jak měla v plánu, ignorovala a olizovala si packy.

„Jsi opravdu žárlivka,“ podrbal ji na hlavě, ona protestně zamňoukala a opět ho ignorovala. Vykoukl z okna a setkal se se zmateným pohledem své sousedky. „Omlouvám se, zapomněl jsem, že vařím,“ omluvil se za svůj náhlý odchod, spíše odběh od jejich konverzace.

„Vy jste dneska doma?“ podivila se a on přikývl. „Dlouhou dobu jsem Vás neviděla doma - vlastně nikdy.“

To je opravdu pořád jen v práci?

Toto zjištění Samuela moc nepotěšilo. Nuceně se usmál. „Někdo tu práci udělat většinou musí - a většinou to padne na mě,“ řekl upřímně. Soucitně se na něj usmála.

„Musí to být nejspíš osamělý život - být sám a ponořený do práce,“ řekla svou myšlenku nahlas. Hned na to si však uvědomila, že ji řekla nahlas, a hned se omluvila.

Samuel s ní bohužel musel souhlasit. „Nemám osobní život a mým stálým partnerem je momentálně žárlivá kočka,“ řekl s úsměvem, pokoušel se o vtip, ale mluvil pravdu. Ona to však jako vtip vzala, a to mu stačilo.

„Raději byste měl jít za ní, nebo mě propálí těmi svými kukadly,“ dodala s úsměvem. Samuel se podíval k oknu a viděl svou kočku, jak je oba pozoruje s vykulenýma očima. Zakroutil nad ní hlavou.

„Děkuji za milý rozhovor,“ řekl zdvořile, než se s ní rozloučil, a vrátil se zpátky. Zavřel dveře a jeho kočka už, už jako žárlivá manželka čekala mezi dveřmi. „Ty moje malá žárlivko,“ oslovil ji mile.

Ona jen hrdě zamňoukala na souhlas.

---

Stál před obchodem na rohu a sledoval tichý, nerušený život za dveřmi. Viděl tam jen Eddieho, který pochodoval mezi regály, vše spravoval a přeřazoval, něco si zapisoval nebo nosil krabice s novým zbožím. Samuel ho pozoroval celého - tak mladý. Měl by chodit po zábavách, měl by se bouřit nebo něco podobného. Proč tedy se mu zdá tak osamělý? Proč je každý den se svou matkou? Nechtěl se ho ptát. Zhluboka se nadechl, zkontroloval, zda má peněženku. Je připravený vstoupit dovnitř.

Zvonek, který oznamoval něčí vstup, byl pro Eddieho už od desáté hodiny ranní, kdy otevřel, nepřítelem. Každý promarněný zvuk toho zvonku ho jen utvrzoval v tom, že je příliš brzy na to, aby Samuel přišel. A přitom se snažil pohybovat daleko od bylinek nebo koření, která by mu ho připomínala. Bylo to k zbláznění se. A navíc si zakázal jíst hořkou nebo jakoukoliv čokoládu! Předtím by si ihned pár kousků hořké čokolády vzal, aby se uklidnil. Ale vzhledem k tomu, co pro něj příchuť hořké čokolády znamenala nyní…

Povzdychl si a opět očima zabloudil k hodinám. Nikdy mu den nepřipadal tak dlouhý.

Slyšel zvuk zvonku a jako pes trhl hlavou. Jaké zklamání pro něj znamenala stará paní, která sem chodila pravidelně a brávala si pár gramů tvrdého karamelu pro svá vnoučata. Nasadil úsměv, pomohl jí s taškou a zeptal se, zda si přeje to, co obvykle.

„Oh! A ještě hořkou čokoládu,“ řekla babička s úsměvem. Čokoládu… Proč zrovna dnes?! Ovládl chuť rozbalit 85% hořkou čokoládu a přidal ji na nákup staré dámy.

„Ještě něco?“ věnoval jí úsměv.

„Hmm, víte co? Dejte mi ještě jednu - u nás doma se neztratí,“ zažertovala. A pro Eddieho začala muka. Proč zrovna dnes chce ty čokolády dvoje?! Pohlédl na hořkou čokoládu a sbíhaly se mu sliny. Představa rtů muže s příchutí čokolády ho vzrušila. Rychle se otočil a přiložil čokoládu na skromný nákup babičky.

„Nějaké další přání?“ přemáhal se k vlídnému úsměvu.

„Ne, ne, to už je opravdu všechno,“ věnovala mu vlídný úsměv. Nikdy nebyl raději, když řekl částku a viděl, že jeho zákazník spokojeně odchází.

Zhluboka si povzdychl. Tohle není normální. Nakonec do kasy přihodil dalších pár drobných, rozbalil hořkou čokoládu a zakousl se. Nespolkl však ihned - nechal to líbeznou, svůdnou chuť rozplynout na jazyku a zavřel oči. Tiše zaklel, přešel ke dveřím a nasadil ceduli s oznámením, že bude za pět minut zpátky.

Samuel ho celou dobu pozoroval. Když vyvěšoval ceduli, kterou by nejraději roztrhal na kousíčky, všiml si, že má na koutku něco hnědého. Čokoládu? A zatímco Samuel musel trpělivě čekat, aby mohl vejít do krámku na rohu ulice, za zavřenými dveřmi se ozývaly slastné vzdechy dospívajícího muže.

Bylo to rozhodně déle než pět minut, ale Samuel byl trpělivý. Alespoň dle něj samotného byl trpělivý. Chodil sem a tam, vymýšlel různé aktivity, jak se zabavit a čekal a čekal. Po delší době nervózně klepal patou o zem, jakoby v ní měl křeč. Hleděl na dveře krámku a čekal jako pes. Div se z toho nezbláznil. Sotva však spatřil tmavovlasého muže, jak jde ke dveřím, pousmál se. To čekání stálo za to. Ušklíbl se, když si všiml opět onoho kousku čokolády na koutku jeho rtů.

Rozhlédl se kolem, než přešel ulici, trochu se ještě upravil, než vstoupil dovnitř.

Eddie zrovna dával na skříň prázdné krabice. Když slyšel zvuk zvonku, jen si povzdychl a volal, že hned bude u kasy. Sotva došel do krámku a zpozoroval Samuela, zrudl, protože Samuel zrovna dával ceduli s oznámením o pětiminutové pauze zase zpátky a s menším úšklebkem se na Eddieho otočil.

„S-Samueli?“ zakoktal se Eddie a zrudl při myšlence, co chvíli předtím, než ten muž přišel, udělal. Ta jeho vůně ho přiváděla k šílenství už i na dálku.

„Dneska mám volno,“ řekl Samuel a přešel k němu. „Chceš si někam vyrazit?“ Neodolal a špičkou jazyka slízl zbytek čokolády z Eddieho rtů. Provokativně, pomalu mu špičkou jazyka také olízl linii jeho rtů a zašeptal mu do ucha: „Neměl bys jíst tolik sladkého.“

Eddiemu zrudly i uši a on pohledem střelil jinam. „To bylo po dlouhé době,“ zabrblal zahanbeně.

Samuel se usmál a prohrábl mu vlasy.

„Chyběl jsi mi,“ řekl upřímně. Eddie se na něj stydlivě konečně podíval. Jako odměnu dostal polibek na líc. Samuel mu omotal ruce kolem boků. „Obchod je na chvíli zavřený, co kdybys mi ho ukázal trochu víc?“ vybídl ho Samuel. Eddie by nikdy nepřiznal, že by ho ani ve snu nenapadlo, že se ho někdo na to zeptá. Usmál se a přikývl. Vzal ho za ruku a vedl ho dozadu do skladu. A Samuel si mezitím užíval tu jeho omamnou vůni, která ho přiváděla do sladkých mdlob, ze kterých si přál neprobudit se více. Pokud by ho zrovna Eddie neprobudil. Očima sklouzl po jeho tmavých vlasech přes šíji, po zádech směrem dolů k pevnému zadku, který trochu obepínaly obnošené džíny. Očima zabloudil také na lehce vystouplé žíly na jeho předloktích. Nebyl nějak extra vypracovaný svalovec - tak akorát. Jistě necvičil, ale každodenním nošením si prostě jeho svaly oddychnout nemohly.

Eddie ho vzal doslova a ukázal mu právě dovezené zboží. A přestože měl Samuel před chvíli jiný důvod, proč zde přišel, omamná vůně koření, čajů a všelijakých věcí ho přiměla zapomenout na veškeré chlípné myšlenky, jež měl. Fascinovaně zhluboka vdechoval všechny ty vůně, které mu Eddie poskytl. Bůhvíjak dlouhou dobu tam strávili.

„Divím se, že to tady vydržíš se zdravým rozumem - já už bych se zbláznil,“ řekl popravdě. Eddie se usmál. Za celou tu dobu nepustil jeho ruku ani na chvíli. A nepostřehl, kdo dřív propletl jejich prsty.

„Poslední dobou mi to dělá problém, obzvlášť když se pohybuji kolem nastrouhané hořké čokolády,“ přiznal Eddie. Samuel se nad jeho poznámkou ušklíbl. Opět očima sklouzl po jeho šíji, zádech, k zadku a nyní i níž, na nohy, skryté pod džíny. Zastavil se a tím zastavil i jeho. Eddie se na něj zmateně podíval. Samuel zvedl jejich propletené ruce a pomalu ho přitáhl k sobě. Opět mu omotal ruce kolem těla a políbil ho. Hluboce a vášnivě.

„Měl jsi říct, že jsi toužil po polibku,“ řekl svůdně.

Eddie mohl jen v mysli zanadávat, že se nechává tak snadno svádět tím pokušitelem před sebou. Když si myslel, že to Samuel neví, také po něm pokukoval a prohlížel si ho.

„Nebo snad toužíš i po něčem víc?“ zeptal se Samuel.

Eddie se na něj nyní podíval. „Doufám, že mé city nebereš jako hru,“ ozval se nyní trochu chladně a Samuela přiměl se zarazit.

„Jak bych mohl?“ zeptal se skoro dotčeně Samuel. „Rozhodně bych se nelíbal s chlapem, kdyby se mi nelíbil. Sakra, Eddie! Uvědomuješ si, že jsem dneska hrál nemocného, abych tady mohl za tebou přijít, protože jinak bych zešílel? Copak nechápeš, že ta tvá vůně mi vlezla do mozku a udělala mi v něm binec-…? Proč se směješ?“

V průběhu Samuelova monologu se Eddie musel začít smát. „Protože jsem nečekal, že mi dáš hnedka tolik důvodů,“ řekl Eddie popravdě.

„Nebuď drzý,“ napomenul ho Samuel. Eddie mu špičkou jazyk přejel po horním rtu a vychutnal si jeho chuť.

„Nebo co?“ zašeptal svůdně, když se na něj nalepil. „Už mě nikdy nepolíbíš? Pak bys musel ale zešílet, protože bys to se svým mozkem, který by ti připomínal mě a mou vůni, nevydržel.“

Samuel se křivě usmál. Jak se mu mohl takový chlap dostat tak hluboko pod kůži? Měl pravdu, ovšemže měl pravdu! Ale to mu přiznat nemohl. Políbil ho, tentokrát hluboce, vášnivě a divoce. Přitiskl ho na zeď a polibek prohloubil. A vzhledem k Eddieho tlumenému vzdechu nebyl ani ten mladý provokatér proti.

„Vezmi si mě,“ zašeptal mu Eddie do ucha a potom ho do něj dravě kousl.

Říct nahlas, že od první chvíle toužil, aby si ho Samuel vzal, nemohl. Ale oba to věděli. Proto nebylo potřeba si cokoliv vysvětlovat nebo naznačovat. Byla to vůně, která je svedla dohromady a svedla je pak na scestí.

Toho odpoledne obchod na konci ulice znovu neotevřel.

Ale zpoza zatažených závěsů se ozývaly spokojené vzdechy a hlasy dvou mužů, kteří šeptali nebo volali jméno toho druhého.

Koření bylo jejich tichým svědkem. A snad jen jedna žena, která chtěla vejít dovnitř, aby zkontrolovala svého syna, zda to všechno dobře zvládá. Ale sama se zastavila před zavřenými dveřmi, spokojeně se usmála a odešla s myšlenkou, že koření má opravdu zázračnou moc, když se spojí dohromady ty správné druhy.