Tramvaj zacinkala a s trhnutím se rozjela do další stanice. Dan se schoulil na vyhřívané sedačce a vděčně nasával teplo, které objalo jeho pozadí a doslova laskalo bederní páteř. Když mu mozek podsunul známou poučku o škodlivosti přehřívání varlat v duchu se jen ušklíbl. Rychlost jeho spermií ho už pár let netrápila. Upřel pohled z okénka a trochu se zamračil na všudypřítomnou vánoční výzdobu. Odraz ve skle mu vrátil náhled na trucovitě vyhlížejícího pětatřicátníka. Zkusil otočit koutky úst vzhůru a pak se raději rychle zadíval na záda cestujícího, sedícího před ním. Ať se tvářil jak chtěl, obří kruhy pod očima z nevyspání a nedostatkem pohybu na čerstvém vzduchu našedlá pleť, jeho tváři zrovna nelichotily. V pátek prostě fungoval na záložní baterie a teď v sedm hodin večer už i ty pomalu docházely.

Po čtvrt hodině jízdy vystoupil na své domovské zastávce. Ještě mu zbýval zvládnout nákup v sídlištním Lidlu. Toustový chleba, šunka, nějaké sýry, vejce a dvě lahve italského červeného vína. Chvilku měl pocit, že se mu nad regálem zjevil MUDr. Nešpor a varovně na něj hrozil. Podruhé za večer se usmál a v duchu odmávl slavného psychiatra i s jeho poučkami o bažení někam do pryč. Ano, rozhodně se od rána těšil na ten okamžik, kdy za ním zapadnou dveře bytu a on se rozplácne na sedačce před televizí s obloženým talířem a otevřenou lahví červeného.

Domov ho přivítal tmou a tichem. Rychle se vyzul a svlékl prošívanou bundu. Měl by si koupit nějakou delší. V téhle možná vypadá dobře, ale vážně mu v ní mrzne zadek. Ve svém věku už by měl začít pomalu upřednostňovat zdraví a pohodlí před parádou. Pane Bože, kdy začal uvažovat jako páprda? Popadl nákup a cestou do kuchyně zapnul televizi. Tašku s potravinami nechal ležet na stole a šel se do ložnice převléknout. Šedé tepláky a měkoučká, světle modrá mikina mu navodily pocit pohody. Nejlepší outfit na osamělý páteční večer. 

Za půl hodiny už zaujímal turecký sed ve svém oblíbeném koutku. Talíř s tousty měl položený vedle sebe a v levé ruce držel sklenku s vínem. Přivoněl a ochutnal malý doušek. Blaženě přivřel oči. Tohle vážně potřeboval. Odložil sklenku na stolek, vzal ovladač a začal listovat v TV nabídce. Nakonec zvolil oblíbený program s dokumenty. Miloval pořady o přírodě, historii a cestování. Dnes mu ale pohled čím dál víc sklouzával na notebook, který ležel na stolku vedle vína.

Před čtvrt rokem se v nějakém pominutí mysli, nebo počínající krizi středního věku, zaregistroval na Moonboys. V duchu přísloví „odříkaného chleba největší krajíc,“ vyplnil formulář a přihodil foto tváře i postavy. Byl dokonce tak odvážný, že zvolil fotku s letošní dovolené, kde stál na přídi španělské lodi v džínových kraťasech, do půl těla nahý. Na svůj věk nevypadal zle. Spousta lidí mu nehádala ani třicítku. Ovšem s těmi hadovitými mladíky, kteří beze studu nabízeli na seznamce svoje těla k čemukoliv, se srovnávat nemohl a ani nechtěl. Když mu přišla první nabídka na seznámení, jejímž hlavním obsahem bylo foto ztopořeného penisu, málem registraci zrušil.

Když se po pročtení spousty diskuzí dozvěděl, že na gay seznamkách je běžné posílat si fotky přirození ze všech různých úhlů, ale není to podmínkou, rozhodl se, že chvilku vytrvá. On tedy svoje péro rozhodně nehodlá poslat do kyberprostoru. Buď si ho někdo vybere pro jeho krásnou duši a modré oči a nebo nic. Většinou tedy zdvořile odmítal nabídky na jednorázový sex. Po pár týdnech už byl místními lovci označkován jako nudný starouš a nechávali ho na pokoji. Sem tam pokecal s pány svého věku, ale ti kupodivu neměli zájem o bližší kontakt se svým vlastním ročníkem. Nikdo, kdo by byl ochotný zajít do kina, do divadla nebo jen tak na procházku starou Prahou.

Vlastně už ani nedoufal v seznámení. Možná že i ostatní rezignovali, jen jim občasný pokec se stejně orientovanými dával pocit naděje a ujištění, že kdyby vážně chtěli, tak nemusí být sami. Ke zlomu došlo minulý týden v sobotu. Těsně před půlnocí se zaregistroval nový uživatel.

Distaghil Sar o sobě uvedl, že je mu devatenáct let. Tím automaticky propadl Danovým sítem. Co s klukem o šestnáct let mladším? Měl v plánu vypnout počítač a jít spát. Nějaká zvláštní náhoda zapříčinila, že místo na „odhlásit,“ kliknul na ten zvláštní nick. Mezi velkyklacek25 a nebo mariogayo15 se opravdu vyjímal. Dalším překvapením bylo, že dotyčný hledal vážný vztah, ovšem rozmezí věku uvedl od osmnácti do pětadvaceti let. Danovi ho v tu chvíli bylo skoro líto. Vážný vztah v těchto letech? To bylo na gay seznamce hodně naivní přání. Požadovaný kraj Velké Meziříčí. Takže až na vzájemnou touhu po něčem hlubším než rychlovka v podchodu, spolu neměli naprosto nic společného.

U profilu bylo pár fotografií. Zvětšil si první portrétovku. Naprosto obyčejný kluk, s lehce ironickým úsměvem. Nad levým koutkem úst vystouplé znaménko. Do objektivu zpříma hleděly tmavší oči. Možná hnědé, možná hnědo zelené. Co trochu kazilo dojem, byly naprosto příšerně ostříhané, světle hnědé vlasy a akné na čele. Dan zvědavě překlikl na další fotku. Hoch se opět přísně díval do objektivu, ale tentokrát byla vidět celá postava. Štíhlá, oblečená do džínů a kostkované flanelky. Na třetí fotce stál hnědovlásek před zrcadlovou skříní a fotil se mobilem, jen v boxerkách. Opravdu byl hodně štíhlý, možná až hubený. Rozhodně netrávil dny v posilovně. Dan ho otypoval na vesnického kluka, který dělí svůj čas mezi školu a pobíhání venku v polích a lesích.

Vrátil se z galerie zpět na profil a sroloval dolů, kde v kolonce „Něco o mě,“ bývalo občas pár slov, ve kterých se zájemce o seznámení stručně představil. To co uviděl ho ohromilo. Místo jedné, nebo dvou krátkých vět o ničem, na něj doslova vyskočil román. Ten kluk se s tím opravdu nemazal. Oznámil případným úchylům a prasákům, že nechce, aby mu do schránky posílali fotky svých pinďourů. Vyhrožoval jejich okamžitým zablokováním. Dále nevybíravě znectil všechny staré, olezlé dědky, že si mají nechat zajít chuť na mladé maso. On, že prý se ošukávat nenechá a rozhodně nestojí o to, strkat ho někomu ho do staré, scvrklé prdele.

Vzhledem k pokročilé hodině Dan text zkopíroval do Wordu a uložil si ho. Kdyby si to mladík rozmyslel a profil vymazal, nerad by o jeho temperamentní projevy přišel. S pocitem, že život může být občas zábavný, šel spát.

Sotva se ráno probudil, hned sáhl po notebooku a přihlásil se na Moonboys. Distaghil Sar přes noc nezmizel a v názorech k profilu měl již pěknou řádku vzkazů. Evidentně svým představením zaujal. Dan si otevřel uložený dokument a začal pomalu pročítat chlapcův dlouhý referát o jeho osobě.

Student, před maturitou, bydlící u matky. Představa ideálního víkendu pro něj byla nepřetržitá pařba, za podpory energeťáků, nebo marjány. Toho se mu prý však dostávalo vzácně, protože každý druhý víkend trávil na jakési farmě u otce. Podle projevu velmi inteligentní, zřejmě hodně dobrý v čemkoliv, co se týká spletitého světa IT. Ovšem názory na vše kolem sebe měl až provokativně vyhraněné a nekompromisní.

Dan se musel usmívat a ve vzpomínkách pátral, jestli i on byl v devatenácti stejný. Došel k závěru, že ne. Jako vzorného šprta a maminčina hodného chlapečka ho ten drzoun přitahoval, jako světlo můru. Text si stáhl do dokumentů v mobilu a následně si ho každý den při cestách do práce a z práce znovu a znovu pročítal.

Dnes, po týdnu, uměl celý inzerát nazpaměť. Dopil první skleničku, otevřel notebook a začal psát:

‚Ahoj, co myslíš, mohl by sedmitisícovku zaujmout usedlý Pražák, milující moře? Nic neodpovídej, je mi jasné, že ne. Jediné co máme společného je naivní představa, že na seznamce můžeme získat i něco jiného než voucher na pohlavní chorobu. Ještě než mě zablokuješ, chci ti říct, že ten tvůj román mám uložený v mobilu a každý den si ho čtu místo iDnes.‘

Dan si ještě několikrát svůj vzkaz pro Distaghil Sar pročetl a s hlubokým nádechem odeslal. Pak notebook vypnul. Pokud má dostat sprchu, tak až ráno.

Sobota přivítala Dana zachmuřeným počasím a erekcí. Protáhl se a pak rovnou zabloudil rukou do tepla, pod prošívanou dekou. Na spaní nosil jen velké triko. Nesnášel pyžamové kalhoty, ani kraťasy. Nic nestálo jeho ruce v cestě za horkým, vzrušeným penisem. Pohladil se a pak přehodnotil původní záměr rychle se vyhonit. Má čas celý den, proč si víc neužít.

Odkopl pokrývku a zalovil v nočním stolku. Vytáhl lubrikant a anální kolík. Gelem nešetřil. O několik minut později měl kolík vražený v zadku a levou rukou zpracovával svoji erekci. Vyvrcholení bylo příjemné, ale když si utíral z břicha sperma, měl pocit, že to stejně nebylo ono. Chvíli si namlouval, že moc spěchal, neměl trpělivost se vydráždit a těsně před vrcholem přibrzdit a prodloužit tak slastný okamžik.

Kdepak, je dospělý a nebude kecat sám sobě. Postrádal hladící ruce, které by důvěrně znal, ale nepatřily by mu. Ruce, které by uvěznily ty jeho za hlavou a cizí horký jazyk, na hrdle a v ústech. Zuby, které by mu lehce skously vztyčené bradavky. Chyběl mu pach potu jiného těla a možná i škrábance na zádech a stehnech, modřinky po kousnutí z vášně na hýždích.

Horká voda ve sprše odplavila marné touhy. Dan si opět oblékl tepláky, mikinu a připravil si velký hrnek kapučína. Do misky nasypal ovesné vločky a zalil mlékem. Vše si přesunul do obýváku. Upil kávu, otevřel notebook a statečně se přihlásil na Moonboys. Ať má všechna pokoření hned po ránu z krku.

Zpráva od Distaghil Sar ve schránce ho překvapila. Byl přesvědčený, že tomu klukovi nebude stát ani za pár klepnutí na klávesy DImezerníkDOmezerníkPRDELE!

‚Tak ty už týden čteš můj román, kde jasně říkám, co chci a proč to chci a stejně mě zasíráš schránku tvýma kecama? Nebloknu tě jen proto, že jsi v odpovědi neměl hrubky a nebyl líný vygooglit můj nick. Docela by mě zajímalo, jestli přijdeš na to, proč zrovna tahle hora. Jo a okamžitě vymaž , co sis uložil. Nemáš právo si moje věci kopírovat!‘

Dan chvíli zíral na vzkaz a pak se v záchvatu smíchu svalil do polštářů. Evidentně dostal šanci.

‚Dobré ráno, já vážně hory nerad. Jediné co mě napadá, že Distaghil Sar je devatenáctá nejvyšší na světě. A tobě je devatenáct let. Tak snad jsem se trefil. Musím tě ale opravit, ve svém románu neříkáš co chceš, ale co nechceš. To je rozdíl. A vymazat ho odmítám. Budu si ho číst tak dlouho, jak budu chtít. Jo a samozřejmě díky, že jsi mě neblokoval - tedy zatím:-)

Btw , znalost mateřského jazyka také patří do tvých požadavků na případného partnera?‘

Odeslal odpověď a notebook vypnul. Je čas udělat něco jako vánoční úklid. Ve dvě hodiny odpoledne si dopřál pozdní oběd a vyrazil se projít. Mrholilo a lesní cesta byla pokrytá kluzkým listím. Vzduch byl cítit po umírající, shnilé vegetaci. Dan měl konec listopadu docela v oblibě. Minimálně už jen proto, že v lesoparku bylo málo lidí. Vlastně skoro nikdo.

Domů dorazil až za tmy, provlhlý a příjemně unavený. K večeři si opět udělal tousty a otevřel druhou láhev vína. Chvíli přemýšlel, že si stáhne nějaký film, ale nakonec zapnul televizi a chvíli koukal na jakýsi podmořský svět.

Po desáté hodině si dolil třetí skleničku a natáhl se pro notebook. Cítil, jak se mu rychleji rozběhl tep. Sám sebe v duchu pokáral. Přeci není tak naivní, aby pomýšlel na něco víc, než pár vyměněných vět. Tomu klukovi je devatenáct a od klávesnice ho dostane patrně jen vyhození pojistek, protože jinou páku, jak ho přesunout do školy rodiče asi nemají. Přání trvalého vztahu byl z jeho strany zřejmě momentální nápad a když už ho zrealizoval, tak se pár dnů pobaví na úkor slintajících ubožáků a pak zmizí. Ať si namlouvá co chce, nastává doba, ve které už skoro nikdo nebude mít potřebu cítit druhé tělo vedle svého. Sociální vztahy se navazují na síti, místo riskování trapasů při živém sexu je jistější se udělat během pěti minut při nějakém free videu.

Dan chmurné myšlenky zakončil přihlášením na svůj profil. Přítomnost zprávy od Distaghil Sar opět zrychlila jeho tep.

‚Co máš proti horám, Pražáku? V zálibách máš uvedenou chůzi, tak snad jí zvládáš i jinde než po dlažebních kostkách. Jasně že nemám zájem pálit čas s někým, kdo „mislý a bidlý“. Překlepy toleruju, ale debilitu nikoliv. Trochu jsem si tě tady na seznamce proklepl. Tedy ne že bys byl nějak moc otevřený.  Mám pocit, že moje věková skupina tě nijak nepřitahuje,  tak si kladu otázku, proč flirtuješ se mnou?.‘

Dan si pečlivě pročítal těch pár řádků, které mu mladík poslal. Při zmínce o proklepnutí povytáhl obočí. Ten kluk trefil hřebíček na hlavičku. Nikdy toho o sobě moc neprozradil. Věk, výšku, odkud je a že dělá ve zdravotnictví. Koníčky měl takřka univerzální. Turistika, divadlo a kino. Působil jako nudný patron. On vlastně byl nudný. Povzdechl si a položil prsty na klávesnici.

‚Ahoj sedmitisícovko. Chůzi po horách zvládám, ale jen v létě a maximálně do výšky 2.500 m. V zimě je na horách sníh. Ten já strašně nerad. Neumím lyžovat. Máš pravdu, nikdy jsem toho o sobě moc neprozradil. Myslel jsem, že by to nikoho nezajímalo. Když jsem nechtěl poslat fotku svého penisu, tak skoro každý ztratil zájem. Správně sis všimnul, že balit mladé kluky mě nelákalo. Jenže jsem asi jediný pětatřicátník, který by ocenil druhého usedlého třicátníka nebo i čtyřicátníka. Ovšem tahle věková skupina má zájem pouze o zajíce. Proto jsem asi sebral odvahu a napsal devatenáctiletému klukovi, který na mě svým projevem paradoxně zapůsobil dojmem někoho mnohem vyzrálejšího. Nejsem si jistý, že se tomu dá říkat flirtování.

Co bych ti ještě napsal? Mám rád dokumenty o přírodě, o cestování a béčkové filmy. Do divadla chodím raději na komedie. Miluju moře. Nemám rád fitka. Raději se projdu, místo abych se vezl. Nemusím chlorovanou vodu v bazénech. A nesnáším želatinové bonbony. Místo marihuany si dávám o víkendu červené víno. Tak a teď o mě víš nejvíc z celého Moonboys.‘

Dan rychle svoji zprávu odeslal, aby si tu náhlou upřímnost nerozmyslel. Upil trochu vína, vzal do ruky ovladač a projel aktuální nabídku programů. Nakonec televizi vypnul. Už se chystal vypnout i notebook, ale nová zpráva od Distaghil Sar ho zarazila.

‚Používáš Skype?‘

Dan takřka v transu napsal své Skype jméno a odeslal. Ani ne po minutě dostal žádost o autorizaci od uživatele martin.kopecky. Klikl na „přijmout“ a čekal.

Když se obývákem začal rozléhat charakteristický zvuk, upozorňující na příchozí hovor, trhnul sebou. Počítal s tím, že si budou chvíli psát, osobnější kontakt zatím nečekal. Ale nakonec hovor přijal.

„No konečně, už jsem myslel, že jsi tam usnul,“ ozval se lehce otrávený hlas.

„Ne, už jsem tedy chtěl jít spát, ale pak jsem viděl, že jsi mi odpověděl,“ plácal trochu nelogicky Dan.

„Spát? Vždyť není ani jedenáct, ty jsi nemocný?“ tón hlasu na druhé straně republiky zněl velmi udiveně.

„Nejsem nemocný, ale jsem typ skřivan. Prostě chodím spát dřív a pak zase ráno brzy vstávám. Vyhovuje mi to tak,“ vykládal Dan o svých zvycích.

„No potěš, s tebou tedy bude zábava,“ hlas na druhé straně se vůbec nepokoušel skrýt znechucení. „Hele zapni si kameru,“ poručil v zápětí.

„Cože?“ vyhrkl Dan

„No máš doufám webkameru na noťasu, nebo jestli voláš z mobilu, tak na mobilu je určitě,“ dirigoval ho kluk. „Chci tě vidět, jestli náhodou nejsi dědek na hrobem, skoro mi tak připadáš,“ bylo slyšet pochechtávání.

„Fajn, ale zůstanu oblečený,“ snažil se Dan vybojovat nějaké důstojné pozice.

Pochechtávání se na druhé straně změnilo v regulérní záchvat smíchu. „Neměl bys snad chtít, ať si také zapnu kameru?“

„Jo, to asi jo,“ vykoktal Dan. „A vlastně ještě něco bych rád věděl,“ pokračoval: „Jmenuješ se Martin? Totiž, nerad bych tě oslovoval Distaghil Sar.“

„Jasně Pražáku, tohle je můj účet zřízený pro školu, takže teď víš o mě také z celého Moonboys nejvíc,“ odpověděl hlas, stále okořeněný smíchem.

„Pane Bože, účet pro školu, tohle asi nedám. Připadám si jako úchyl,“ povzdechl si Dan.

„Nefňukej a zapni tu kameru, slibuju že penis dneska nevytáhnu,“ povzbudil ho Martin.

Dan se zhluboka nadechl, vydechl a pak odklepl video hovor. O vteřinu později se díval do tváře, kterou znal z fotky na seznamce. Ironický úsměv byl zřejmě Martinovým oblíbeným výrazem. Bylo vidět, jak se pohodlně opřel a zkřížil ruce na prsou. Hlavu trochu naklonil ke straně a lehce se pohupoval v nějakém, zřejmě velmi pohodlném křesle. Dan si povšiml, že má horní levou jedničku lehce odštípnutou. Spolu s neudržovanými vlasy a trochu mastnější pletí na čele a nose působil malinko zanedbanějším dojmem.

„No, musím říct, že na pětatřicet nevypadáš. Nekecáš s tím věkem náhodou?“ zeptal se ho Martin v zápětí.

„Mám si skočit pro občanku?“ zeptal se Dan. Trochu nejistě si prohrábl vlasy a šáhl po sklence vína. V duchu litoval, že už v láhvi moc nezbývá a on další nemá.

„Ne, zas až tak tě lustrovat nebudu,“ pobaveně se šklebil mladík na druhé straně. Bylo na něm vidět, že si je Danových rozpaků vědom a docela si to užívá.

„Vážně celý víkend hraješ hry?“ odvážil se Dan nakonec na něco zeptat.

„Celé víkendové večery a noci by bylo přesnější,“ ušklíbl se Martin. „Přes den se také občas podívám ven. A teď před přijímačkama a maturou se musím sem tam i kouknout na něco do školy.“

„Co děláš za školu? A jakou máš vybranou vejšku?“ chytl se Dan vděčně neškodného tématu.

„Gympl. A pak na techniku do Brna. A co ta tvoje práce ve zdravotnictví? To může být taky všechno možný, od chirurga až po saniťáka. Ale na chirurga podle mě nemáš koule. Takže tipuju toho saniťáka,“ zaškatulkoval ho Martin, protáhl se a založil si ruce za hlavou.

Dan se poprvé od zahájení hovoru zasmál. „No jo, to máš pravdu. Chirurgie mě nikdy ani nenapadla, té bych se bál. V podstatě jsem rád, když každý den dorazím domů nepokousaný.“

„Vypadáš sexy když se směješ. Zdá se, že blbec taky nejsi. Tmavé vlasy, modré oči, Vážně se divím, proč nikoho nemáš?“ Martinovi oči byly lehce přivřené a jeho pohledu to dodávalo pátravější výraz.

„A kde bych tak někoho sebral, co? V práci? Balit pacienty je neetické a většinou, když mě vidí, tak jsou v takovém stavu, že nemají na seznamování chuť,“ s úsměvem vysvětloval Dan. Doufal, že kamera skreslila jeho začervenání, po Martinově zmínce o jeho vzhledu.

„No a co doktoři? Neříkej, že by se nenašel nějaký 4% pan doktor? V Praze sanitou jezdíte přeci do všech nemocnic ne?“ nechtěl se Martin vzdát svého nápadu.

„Doktoři jsou velcí páni. Ti se nebudou zahazovat se saniťákem,“ uculoval se Dan.

„S tím tvým sebevědomím budeme muset něco udělat,“ pokýval hlavou mladík a zhoupl se směrem blíž ke kameře. Bylo slyšet, jak soustředěně a rychle cvaká na klávesnici.

„Tedy, ty píšeš hodně rychle,“ obdivoval Dan.

„Bez psaní všema deseti bych se hrozně zdržoval. To už je dneska povinnost. No a co rodiče? Jsou smířený s tím, že jim nepřivedeš nevěstinku a nezahrneš je vnoučátkama? A nebo jsi posera a tajíš to? Tedy doufám, že coming out už máš za sebou. Já fakt nemám zájem o přizdisráče, který se pořád ohlíží, jestli ho maminka nenačapá!“ Martin se na Dana přísně zahleděl.

Dan se zakuckal právě upitým douškem vína. Ten kluk je tedy vážně zvláštní. Natáhl se po balíčku kapesníků a otřel poprskaný monitor a stůl. Pak opětoval Martinův upřený pohled. „Myslíš, že v pětatřiceti nemám tyhle věci ujasněné? A co tvoji rodiče?“ vyjel poněkud ostřeji než chtěl.

„Výborně, takže se umíš i trochu vzepřít.“ Martinovu tvář zase ozdobil křivý úsměv. „To by ses divil, kolik lidí zapírá. Dokonce kolik ženatých chlapů s dětmi se snaží celý život tajit, že jsou teplí. Loví mladý maso a pak s ním zachází jako ze špínou. Kde člověče žiješ? Copak to pokrytectví nevnímáš? Sedíš si na tom svém pěkném  zadku a tváříš se že je všechno v pořádku? Že vlastně vůbec nemáš zájem, aby ti ho někdo pořádně projel?“

Martinův obličej byl v tu chvíli blízko kamery a Dan měl pocit, že se mu nějak podivně lesknou oči. Zmocnil se ho pocit ohrožení.

„Seznamka pro mě byla asi vážně blbý nápad. Víš co, necháme to tak. Omlouvám se, že jsi se mnou ztrácel čas,“ vypadlo z Dana a snažil se na rychle najet na ukončení hovoru.

„Pražáku, opovaž se mi to típnout! Dane!“

Dan na Martinův křik nereagoval. Ukončil hovor a rychle vypnul notebook. Srdce mu bušilo a ruce se mu klepaly. Do čeho se to dostal? Ten kluk je magor, jasný manipulátor. S lítostí pohlédl na prázdnou lahev vína. Koukl na hodiny. Za pět minut bude půlnoc. S povzdechem se zvedl a šel si uvařit meduňkový čaj. Meduňka mu bohužel moc nepomohla. Převaloval se v posteli skoro do dvou do rána. Nakonec to vzdal a po dlouhé době sáhl po Neurolu. Ten mu spolehlivě obstaral jízdenku za Hypnosem.

V neděli vstával pozdě. Chmurně zaznamenal, že se mu ranní erekce pro tentokrát vyhnula. Po sprše se oblékl a rychle opustil byt. Zajel do centra a v kavárně u Vltavy si dal pozdní snídani. Počasí mu přálo, tak se vydal pěšky po oblíbených turistických trasách. Chůzi si zpříjemňoval svařákem. Sluníčko a alkohol ubrali včerejší epizodě hororový nádech.

Dan si pomalu začal připouštět, že se asi parádně ztrapnil. Každopádně, se seznamkou jednou pro vždy skončil. Dneska už na počítač nesáhne a přes týden asi taky ne, ale příští pátek vymaže svůj profil na Moonboys a zajde si do nějakého gay baru. V tu chvíli se nad Vltavu vznesl racek a Dan si jeho chechot vzal skoro osobně.

Pracovní týden uplynul, podbarvený hustou mlhou, plískanicemi a okořeněný podmračenými a nevrlými spoluobčany. Když při páteční návštěvě Lidlu Dan zjistil, že mají francouzský týden a tudíž je v nabídce i jeho oblíbený Médoc, koupil rovnou šest lahví.

V devět hodin večer seděl před otevřeným noťasem, stránky Moonboys na monitoru. Myš najetá na tlačítku „Přihlásit“. Láhev vína měl sice otevřenou, ale předsevzal si, že si dá skleničku až po zrušení profilu. Za odměnu. V devět hodin a pět minut silou vůle přiměl ukazovák k pohybu.

Oznámení o devíti nepřečtených zprávách ho zaskočilo. Čekal, že ho Martin pošle jedním obsáhlejším vzkazem do prdele, ale že si dá takovou práci bylo skličující. Chvilku váhal, ale pak si řekl, že nemá co ztratit a schránku otevřel.

14.11.2015      23:58   ‚Srabe‘

15.11.2015      00:01   ‚Táhni do prdele, slečinko přecitlivělá‘

15.11.2015      00:10   ‚Nic jsi nepochopil, idiote‘

15.11.2015      02:15   ‚Už je mi jasný, proč jsi sám, zalez a užírej se‘

15.11.2015      06:10   ‚Kašlu na tebe, jdu spát‘

15.11.2015      17:48   ‚Dane, sorry, byl jsem zhulenej, zřejmě víc než jsem myslel. Prosím ozvi se.

15.11.2015      23:08   ‚Možná jsi v práci? Hele až se vrátíš, ozvi se mi. Klidně na Skype. Kdykoliv.‘

16.11.2015      08:45   ‚Spíš, nebo zachraňuješ životy? Ozvi se sakra!‘

19.11.2015      22:33   ‚Dane, já si tady na Moonboys profil ruším. Už mě nebaví posílat ty lidi do hajzlu. Na Skype mě vždycky chytíš. Budu čekat Pražáku.‘

Dan dočetl vzkazy, vše vymazal a pak zrušil profil. Zavřel stránky Moonboys a konečně si nalil víno. Pomalu upíjel a pozoroval ikonku Skype. Kdyby měl po ruce kopretinu, tak by jí už odtrhával okvětní lístky, aby za něj rozhodla, jestli má a nebo nemá. Zvědavost a ještě něco, co neuměl přesně pojmenovat,  ho nakonec přimělo, aby se přihlásil. Martin byl online.

Po několika vteřinách Danovi přišla zpráva: ‚Můžu ti zavolat?‘

‚Nebudeš mě urážet a napadat?‘ ujišťoval se Dan.

‚Ne, slibuju, že ne. A zapni si kameru, prosím,‘ odpověděl ihned Martin.

‚O.K. Tak dobře,‘ potvrdil Dan. Oznamovací tón Skype se rozezvučel snad v té samé vteřině, co odpověď odeslal. Přijal hovor a znovu se díval do přivřených očí a pokřiveného úsměvu o kterém si myslel, že ho už niky neuvidí.

„Fajn Pražáku, docela jsem se bál, že už se ke compu nikdy nepřiblížíš,“ pronesl zcela klidně Martin.

„Také jsem se celý týden nepřiblížil,“ ujistil ho Dan. „A dneska jsem se přihlásil jen proto, abych vymazal profil na Moonboys. A až spolu domluvíme, tak půjdu do nějakého gay baru!“ vyhrknul rychle a trucovitě se na mladšího muže zadíval. Čekal, že se mu Martin vysměje.

Ten se ale pohodlně rozvalil ve svém křesle a upřeně si Dana prohlížel. Ukazováčkem pravé ruky si ťukal do spodního rtu. Po chvilce se natáhl ke klávesnici a Dan uslyšel hudbu. Melancholické tóny klavíru byly po chvilce podbarvené nějakým smyčcovým nástrojem. Dan typoval, že by to mohlo být čelo.

„Znáš?“ zeptal se Martin.

„Hm, Yiruma?“ zkusil Dan určit skladatele.

„Ne, Armand Amar,“ poučil ho Martin. „V gay baru by to asi nehráli, ale můžeme si udělat svoje podmínky ne? Co rád posloucháš?“

Dan se chvilku zamyslel. „Já vlastně nikoho extra nepreferuju. Buď se mi písnička líbí, nebo ne,“ odpověděl po pravdě.

„Dobrá,“ usmál se na něj Martin. Tentokrát mu v úsměvu chyběla ironie. „A teď mi řekni, co piješ?“

„Červené víno, dneska konkrétně francouzské. I když zemi původu moc neřeším. Hlavně to nesmí být sladký patok,“ ušklíbl se Dan. „A co piješ ty? Nebo místo alkoholu raději hulíš?“ Trochu si do Martina rýpnul.

Martin zvedl ruce nad hlavu, jako že se vzdává. „No jo, já se ti vlastně pořádně neomluvil za ten minulý týden. Takhle jsem většinou hnusný na ty, kteří mě otravují. A to ty zatím nejsi,“ ujistil Dana. „Ale je fakt, že alkohol moc nepiju. A když už, tak spíš Morgana se Spritem,“ s úsměvem mu podsunul jak omluvu, tak i nějaké informace o sobě.

Dan ho sledoval, jak zase něco rychle vypisuje. Na chvilku zavřel oči a poslouchal, jak jakousi, pro něj opět neznámou melodii, doplňuje rychlé klapání kláves.

„Co děláš v sobotu pátého prosince?“ vypálil na něj Martin otázku.

„No, to takhle z hlavy nevím, musel bych se podívat.“ Dan byl trochu zaskočený.  „Proč se ptáš?“ zjišťoval po chvilce.

„Já budu čtvrtého v Brně. Kouknout na školu a tak. Z pátku na sobotu bych přespal u kámoše. A kdyby se ti chtělo třeba do Brna přijet, tak se můžeme vidět na živo?“ Martin se znovu opřel v křesle a sledoval Danovu reakci.

Ten chvilku zíral a pak pronesl: „To chodí Mikuláš ne?“

Martin sebou škubnul a prudce se předklonil ke kameře. „Ty vole, Pražáku, netvrď mi, že budeš doma čekat na čerty!“

Dan se chopil skleničky, pomalu upil. Pak se trochu zamračeně podíval do kamery: „Tak za prvé, neříkej mi Pražáku a už vůbec ne vole. A za druhé, já jsem byl celý rok hodný, takže ke mě by přišel jen andílek. Žádný čerti!“

„Nesmíš být tak přecitlivělý,“ šklebil se Martin.: „A na andílka zapomeň. Anděl s andělem nejdou dohromady, to už bys měl vědět,“ vážně ho poučoval. „Černovlasý, modrooký, když mrkneš, tak máš řasy do půlky tváří. Ženský by za takové vraždily.“ Doslova Danův obličej scanoval. „Jak často se holíš?“ zeptal se nakonec zvědavě.

„Každý den,“ odpověděl Dan. Po chvíli rychle dodal: „Tedy vousy, myslím.“ Pak už jen sledoval, jak se Martin výborně baví jeho rozpaky. Povzdechl si a přitáhl polštář, který objal pevně rukama. Nervozita, kterou pociťoval ho rozčilovala. Musel sám sobě přiznat, že ten jedovatý, drzý klouček ho má na vodítku od chvíle, kdy si přečetl jeho inzerát.

„Tak ať to nezamluvíme, co bude s tím Brnem? Z Prahy ti jezdí vlak každou chvilku.“ Martin znovu trápil klávesnici. „No vidíš, tady to mám, v kolik jsi ochotný vstávat? Odjezd v 7:19 je asi brzy co? Tak v 7:52? Byl bys v Brně v 10:20. To by šlo, ne? Můžeš si zdřímnout ve vlaku.“ Evidentně spokojený sám se sebou kouknul na Dana: „Můžu ti hned koupit jízdenku? Vezmu zpáteční i s místenkou jo?“

„Tak moment,“ ozval se konečně Dan. „Nemůžeš mi přeci kupovat jízdenku.“

„To jako proč?“ podivil se Martin.

„Ještě jsem ti přece nepotvrdil, že přijedu?“ zkusil Dan první argument, který ho napadl. „A pak, jsi student, nemůžeš za mě platit,“ vytáhl další, podle něj mnohem lepší důvod.

„Hele, tak tyhle sračky na mě zkoušet nebudeš!“ Martinovi oči se zase začaly blýskat. „To že studuju, neznamená, že jsem bez peněz. Myslíš, že by bylo správné, kdybys za mě všechno platil ty? Jen proto, že jsi starší a vyděláváš?“ opřel se do křesla, založil si ruce a tvářil se dost znechuceně.

Dan ho chvilku pozoroval. Nakonec rezignovaně přikývl. „Tak mi dej chvilku, kouknu se, jestli tam něco nemám.“ Zvedl se ze sedačky a došel si pro mobil. Nemusel se dívat do diáře, aby věděl, že víkendy má volné na sto let dopředu. Potřeboval jen být chvilku mimo dohled přísně přimhouřených očí. Začínal cítit povědomé pnutí v oblasti rozkroku. Když si byl jistý, že je mimo dosah kamery, rychle si sáhl do tepláků a porovnal penis do pohodlnější pozice.

„Tak jo, nic nemám,“ oznámil po návratu před notebook.

„O.K, tak mi dej mailovou adresu a já ti to tam hned pošlu,“ souhlasným pokyvováním mu Martin vyjádřil svoji spokojenost. „Tak co, ještě chceš jít do toho gay baru?“ zeptal se Dana, když dokončil platbu a odeslání jízdenek.

„Ani náhodou,“ se smíchem odpověděl Dan. „Teď už jedině do postele.“ Pravdivost svých slov potvrdil mohutným zívnutím.

„No dobře, tak padej,“ milostivě ho propustil Martin. „Já jdu ještě hrát a zítra se připojím zase až večer.“ Naklonil se v křesle, natáhl ruku a prstem udělal zvláštní pohyb před kamerou. „Právě jsem ti odhrnul tu lokýnku z čela,“ oznámil ještě Danovi a začal se chechtat.

Dan protočil oči a ušklíbnul se. Mávl rukou a ukončil hovor. Schoval nedopitou láhev vína do lednice, vyčistil si zuby a zapadl do postele.