Proč mám připoutané ruce k posteli a na sobě jenom trenky? To byla první otázka, když jsem se probudil. Vím, že jsem šel do baru a pil jsem, hodně. Pak se vyhlásila nějaká hra a ve svém stavu mi to přišlo jako skvělá zábava. Losovali jsme čísla a podle nich se rozdělili do dvojic. Pamatuju si, že jsem kolem té osoby radostně poskakoval, věšel se na ní, pak jsme někam šli? Bylo to v tom případě asi sem. Co bylo cílem toho rozřazení? Nepamatuju se! Stalo se potom něco?? Mělo by mě to vlastně tolik rozrušovat? Může tu se mnou být nějaká krasavice, která mi dala pěkně do těla. I když nemám pocit, že něco proběhlo.

Zaslechl jsem dveře z koupelny. Kdo je tedy ta princezna? Blonďatá, modrooká, s pevným tělem?

„Už jsi se probudil?“ Blonďaté vlasy, modré oči a pevné tělo sedí, jenže… Moje princezna je princ?! Co tu dělám s chlapem?? A ještě k tomu skoro nahý! Ručníkem si suší vlasy, ale měl by ho mít někde úplně jinde!

„T-ty jsi můj partner ze včerejška?“ zeptám se nejistě.

„Přesně tak, ale svůj účel to bohužel nesplnilo,“ povzdechne si. Jaký účel proboha? Ne, bojím se na to zeptat, ale musím to vědět!

„Jaký účel?“

„Nevzpomínáš si?“ zamíří za mnou na postel, kde se nakloní těsně nade mně, „losovali jsme si partnery, se kterými strávíme noc,“ zašeptá. Zrudnu. Proč jsem se hlásil do něčeho takového?

„Ale my jsme nic-“

„Nedělali bohužel,“ přeruší mě, „tak hezky jsem si tě nachystal, ale ty jsi usnul.“ N-nachystal?? Myslí to, že jsem skoro nahý připoutaný k posteli? Jak jsem vůbec mohl v téhle poloze usnout? Musel jsem být na šrot…

„A myslíš, že bys mě teď mohl-“

„Udělat? Samozřejmě,“ zase mě přeruší.

Tohle jsem říct nechtěl: „Ne! Myslel jsem, abys mě-!“

„Naplnil svým spermatem? Mile rád.“

„Nech mě domluvit!“ křiknu na něj. Co si proboha myslí?! Ještě u toho má takový laškovný pohled. Vidím mu na očích, že to myslí vážně!

„Dobrá,“ vzdálí se ode mě, „co jsi chtěl říct?“

„Chtěl jsem, abys mě-“ opět jsem nedokončil svou větu, i když tentokrát z jiného důvodu, „c-co to děláš?!“ Dlaní mi začal přejíždět přes spodní prádlo.

„Pokračuj, co jsi chtěl říct?“ přitom rychlým trhnutím sundal mé trenýrky a začal hladit můj penis. On mě chce opravdu, opravdu to se mnou chce dělat?! Kruci, je to příjemné. Cítím, jak tvrdnu. Zavřu pevně oči, přece mě nemůže vzrušovat chlapský dotek! To přece…

„Už mi nechceš nic říct? Takže budu pokračovat,“ neváhá a nasaje mě do svých úst. Nečekal jsem to a donutilo mě to hlasitě vzdychnout.

„Co to děláš?!“ vyjeknu po něm, i když z ním víc rozpačitě než naštvaně.

Na chvíli zvedne hlavu: „Přece tebe,“ na to se hned vrátí k tomu, co dělal před chvílí.

„Ne, nech toho, takhle…“ Takhle mě udělá. Nemůžu ho od sebe odstrčit s těmi pouty. Vyjde ze mě několik dalších vzdychů. Náhle ucítím nápor na svůj zadek. Strká mi tam prst.

„N-ne tam nemůžeš-!“

„Neboj se, za chvíli budeš chtít víc,“ řekne přesvědčivě. Přece nemůže sahat na takové špinavé místo. Navíc se přitom cítím divně. Cítím, jak se ve mně pohybuje. Kroutím se ve svých poutech a až to zabolelo, když jsem sebou škubnul, jakmile do mě strčil druhý prst. Nevím, kdy přesně to začalo, ale jeho pohyby uvnitř mi začaly být příjemné.

„Nedělej to, takhle mě uděláš,“ vydám ze sebe ztěžka. Jeho ústa opustí můj úd a jeho prsty mé tělo. Chystá se je vyměnit za něco většího.

„Počkej!“ můj naléhavý hlas byl zbytečný, vklouzl do mě a nedal mi čas na další námitky. Chytl si mě za nohy a pronikal do mě hlouběji a hlouběji. Vycházely ze mě vzrušené vzdechy, které jsem se už ani nepokoušel zadržovat. Nedokázal jsem už ani myslet na to, že jsem ho chtěl zastavit. Hlavou mi místo toho začaly běhat jiné myšlenky. A jedna z nich byl moment, když jsme se jako vylosovaní partneři představovali jeden druhému.

V tu chvíli jsem to už nemohl zastavit: „Renji!“ vzdychnu jeho jméno.

Na malý moment ho to překvapí, ale po chvíli se usměje a přimáčkne se na mě: „Takeshi.“ Při jeho prudkých přírazech plastová pouta na mém zápěstí rupla. Teď jsem dostal možnost ho od sebe odstrčit, místo toho jsem ho však pevně objal. Toho už tolik nepřekvapilo, ale přimělo ho to přidat na tempu, ze kterého jsem šílel. Cítím, že každou chvíli budu. Zaryju nehty do jeho zad a nohama přivinu ještě víc k sobě, pokud to je možné. Posledních pár tvrdých přírazů a já cítil, jak ve mně explodoval. Vyvrcholil jsem hned po něm, ale můj hlasitý stén, který se v tu chvíli dral ven, byl umlčen polibkem.

Můj rozum se začal opět vracet. Renji mě spokojeně sledoval a já z toho, co se teď událo zrudl až za ušima.

„Líbilo?“ Uhnul jsem pohledem, ale pomalu jsem přikývl. Kdybych tvrdil opak, sám bych tomu nevěřil. Opravdu se mi to líbilo.

„Takže si to chceš zase zopakovat?“

Trhnu sebou směrem z postele: „V-v žádném případě!“ posbírám kousky svého oblečení, které se válely kolem a začnu se rychle oblíkat, „tohle bylo jen nedorozumění!“

Položený na břiše s podepřenou bradou mě pobaveně sledoval: „Jak kruté, teď jsi mě ranil. Měl bys mě utěšit.“ Dělá si ze mě legraci, ale jeho slova mě přesto dostaly do rozpaků. Jako bych o tom snad uvažoval!

„Dneska jsme se viděli na posled!“ rozevřu dveře, „měj se!“ pak za sebou zabouchnu a mizím, co nejrychleji pryč. Nikdy už ho nechci vidět! Nikdy, nikdy, nikdy!

O týden později

„Táák, kdo bude váš dnešní partner?! Vyberte si jedno číslo!“ Váhavě jsem se přibližoval k urně s čísly. Už jsem pomalu natahoval ruku, když najednou mě někdo zarazil.

„Renji?“ řeknu rozpačitě.

„Není důvod pokoušet štěstí, co kdybys skončil s někým jiným?“ usměje se, „nenechám tě někomu jinému,“ zašeptá a mrkne na mě. Jen pomalu přikývnu a nechám se jim vést do jednoho z pokojů.

Možná nebude vadit, když se s ním ještě jednou uvidím… Ale jenom pro tentokrát!