S oddechováním jsme se každý svalili na svou stranu postele. Ještě potřísněný bílou tekutinou jsem si oblékl trenýrky a zašel jsem si do kuchyně, uvařit ranní kávu.

S povzdechnutím jsem z horní poličky sebral dva hrnky. Zamyšleně jsem pohlédl na ten v pravé ruce s nápisem: „ Z LÁSKY‘‘ pohladil jsem jej po nápise a položil na linku i s druhým hrnkem. Bez sebemenšího zaváhání jsem uvařil tu nejlepší kávu, co jsem mohl a vyčkával na příchod svého milence.

S obvyklým úsměvem na rtech, došel do kuchyně, přejel svou teplou dlaní po mých zádech a políbil mě na krk, já se i přes nepříjemný pocit a s úzkostí u srdce nehnul a jen se na něj usmál.

„Dnes přijdeš zase později?‘‘ Zeptal jsem se při pití kávy a přerušil tak na chvíli hrobové ticho, kdy jsme byli buď oba dva zabraní do myšlenek, nebo jsme prostě byli jen znaveni z brzkého vstávání a to byl Jirka poslední dobou skoro každý den a já mám podezření proč.

„Hm? Jo.‘‘ Žádný cit, žádné ponětí o vině, nic.

Bolí to, tak strašně moc to bolí a jemu je to ukradnuté, co mám dělat? Tyto pocity začínají mít nadvládu nad mým uvažováním.

„Miluješ mě, Jirko?‘‘

Překvapeně se na mě podíval v polovině pohybu, kdy si chtěl upít kávy.

„Samozřejmě, že tě miluju, proč se ptáš?‘‘

„Jen tak, taky tě miluju.‘‘ Vydechl jsem, nemělo cenu se dál ptát. Miluje mě, tak proč mám pocit, že tomu tak není? Každou noc je unavený, přesto se ke mně tiskne, ale i v jeho náručí se necítím bezpečně a přestávám v jeho objetích cítit teplo. Žár vycházející z našich duší pomalu chladne.

Kafe jsme dopili již v ohlušujícím tichu. Vstal jsem, vložil svůj hrnek do dřezu a šel se opláchnout.

Stejně mám pocit, že je v našem vztahu něco špatně, trvá to až příliš dlouho, musím vědět, co to je, musím.

Nechal jsem se konejšit tekoucím proudem vody na příjemně citlivá místa svého těla, už jsem to psychicky nezvládal, musel jsem znát pravdu, nevědomost by mne zabila.

Přestože žiji se svým milencem, je mi teprve dvacet let, jsem od Jirky mladší o pět let, pracuje a vydělává nám peníze, mezitím studuji na vysoké škole pedagogické prvním rokem a čas na brigády mám jen o prázdninách a volných týdnech, přijde mi to vůči němu neférové, ale to on navrhl takový styl života. Rozhodl jsem se jeho nabídku na společný život přijmout před rokem, když jsme měli roční výročí. Představa, že by náš život skončil, mi nikdy nepřišla na mysl, teď je tomu však jinak.

Ve škole jsem přemýšlel, co udělat, aby se Jirka přiznal, proč bývá unavený, nebo jestli… jestli mě podvádí.

Cestou domů jsem uviděl na ulici prodávat staršího muže noviny, bylo mi jej líto, a proto jsem si jedny noviny koupil, vřele se na mne usmál, z dobroty srdce jsem úsměv opětoval a šel dál. Ve vlaku jsem měl konečně čas si přečíst noviny. Jak jsem tak listoval, narazil jsem na velice zajímavý inzerát. Chvíli jsem nad tím přemýšlel a nakonec jsem si uvědomil, že horší už to být přeci nemůže. Dlouze jsem vydechl, uložil si telefonní číslo do mobilu, noviny složil na malý stoleček v kabině a pokusil se relaxovat, ale s tím, co jsem měl v plánu, se mi to moc nedařilo.

Jen co jsem došel do našeho bytu, převlékl jsem se a uvelebil jsem se na své oblíbené místečko v obývacím pokoji, přičemž jsem si nervózně pohrával s mobilem v rukou.

Konečně jsem se překonal a vytočil číslo.

„Ano? Tady Thomy.‘‘

„Ehm, no, dobrý den, odpoledne, no. Dovolal jsem se správně Thomovi?‘‘

„Heh, jistě, jinak bych se na začátku nepředstavil, asi voláte někomu jako já poprvé, co?‘‘

„Ano, ano volám, omlouvám se, rád bych si vás… objednal?‘‘ Nemohl jsem přijít na ta správná slova, objednává se prostitut?

Thomy se vesele na druhém konci telefonu zasmál: „Jistě, samozřejmě, můžete si mě objednat, dejte mi prosím adresu a styl.‘‘

„Styl?‘‘ Co myslí tím stylem?

„No samozřejmě styl sexu.‘‘ Proboha, co jsem to udělal? Já si po telefonu domlouvám sex s prostitutem?

„No víte, já nepotřebuji sex, ale něco jiného, tak mohl byste dorazit?‘‘

„Jistě, dělám různé praktiky. Dobrá, tak já dorazím tak za hodinu, zrovna dnes nic nemám.‘‘

Z mé němoty mě neprobral ani tón oznamující konec hovoru. Hlavou mi vířily různé myšlenky, ale stále se vracely k jedné jediné:

Co jsem to právě udělal?

XXX

Zazvonil domovní zvonek. Jako muž očekávající armádu, co mě odvede do války, jsem došel ke dveřím a pomalu je otevřel. Omámen kouzlem muže, jenž stál za prahem dveří, jsem, bůh ví, jak pustil prostituta dovnitř. S naučeným úsměvem mne pozoroval, jakoby se na něco chtěl zeptat, ale nějak cítil, že to není dobrý nápad.

„Ehm, no, aby si mě špatně nepochopil, nechci žádné uspokojení ani nic podobného,‘‘jeho tvář se pohnula a chtěl něco namítnout, já ho však přerušil a pokračoval jsem dál: „ Peníze ale dostaneš.‘‘

Zadíval jsem se na jeho obličej a všiml si nádherných havraních vlasů spadajících k obočí tak elegantně, že by mu nemohli nijak zavazet, pohledem sem sjel na jeho oceánově průzračné oči, které mě nyní se zájmem pozorovali, já však pokračoval a očima projel jeho rty, které byli z jeho ‘‘profesionální‘‘ práce mírně zarudlé. Lícní kosti mu šly nádherně vidět, krk silný, což dokazovalo, že pod tím zbytečným oblečením byl poklad, který může spatřit kdokoliv z nás, jen mít peníze. Po chvíli jsem si uvědomil, že jej vlastně obdivně sleduji a můj milenec je bůh ví kde, což mě vrátilo zpět k tomu, proč tu ten padlý anděl vlastně je.

„Chci, abys zašel do jednoho baru, kde by mohl být můj milenec.‘‘ Vysolil jsem narovinu se založenýma rukama na prsou.

Thomy na mě udiveně zíral a němě mi pokynul, abych pokračoval.

Mám podezření, že mě podvádí, prosil bych, aby sis k němu přisedl, cokoliv si objednal, nebo pokud by objednal on tobě. Začal ses s ním bavit a zkusit z něj vypáčit, jestli mě podvádí nebo ne. Samozřejmě cokoliv co tam vypiješ, bude na mě a také se tam můžeš zdržet, pokud chceš mít víc peněz, bohužel nemůžu nic namítat. Jestliže zjistíš, že nikoho nemá, tak se mu omluvím. Je tu něco, čemu nerozumíš, něco na co by ses chtěl zeptat?‘‘

„Jen jedno slovo, proč?‘‘

„Protože ho miluji. Je to vše bereš to? Samozřejmě tě tam zavezu i odvezu.‘‘

„Fajn, jde se na věc.‘‘

XXX

(V baru)

Tomáš se rozhlížel všude po baru a snažil se najít někoho, alespoň trošku podobného, který by seděl na popis, jenž mu zadal Martin. Pohledem projel už celou místnost a zaměřil se na bar.

To je určitě on!

Rozešel se tedy k baru, u kterého seděl muž s hnědými do rezava zbarvenými vlasy a silnými zády. Na moment mu proběhlo hlavou, že takovou snadnou práci za tolik peněz si snad nemohl ani přát a za mužem se vydal s úsměvem na tváři.

„Ahoj, mohl bych si přisednout?‘‘ Promluvil co nejsvůdněji Tomáš. Nečekal na svolení a přisedl si ke své kořisti, která mu dnes pěkně vydělá.

„Když chceš, samozřejmě můžeš.‘‘ Nenápadně se na Jirku díval a hlavou se mu sumíroval plán, jak na něj, jenže je opravdu ten typ, který by podvedl svého milence, ke všemu tak nehorázně atraktivního muže, jako je Martin?

Objednal si tu nejkvalitnější whisky, proč ne je vlastně zadarmo, a pozoroval Jirku, chtěl něco říct, ale on jej předběhl.

„Budeš na mě vejrat dlouho?‘‘ Procedil znaveně skrz zuby.

„Cože? Ne, jen mě napadlo, proč tu sedíš tak sám.‘‘ Zareagoval skoro okamžitě.

„Ah, sem tu sám, protože chci být sám.‘‘

„Není ti unavující být sám?‘‘

„Není.‘‘

Čas plynul a čím víc byl Tomáš dotíravější, tím míň přestala Jirkovi vadit jeho přítomnost a začal se s ním bavit úplně normálně, možná tomu napomohla i hladina alkoholu v krvi, kterou do sebe Jirka během rozhovoru dostal. Tomáš věděl, že musí být při smyslech, aby se nijak neprořekl a byl v dobré náladě, takže mu to nijak nevadilo.

„Takže ty říkáš, že tu jsi, protože musíš nabrat sílu být se svým přítelem, kterého miluješ? Není to divný?‘‘ Konečně se dostával k jádru věci.

„Vtipný, co? Je to tak, miluju ho hrozně moc, ale je tu překážka, kterou asi nedokážu překročit a uchyluju se k těm nejhorším řešením a ta jsou, že chodím za jinými, jsem na hovno milenec a Martin není blbý, taky vidí, že je něco špatně, strašně mu ubližuju, vím to sakra! Vím to…‘‘

Tohle Tomáš nečekal, najednou přestal myslet na peníze a začal soucítit s těma dvěma, vzpomněl si na zničeného Martina, který je hluboce zamilovaný do někoho, kdo ho miluje tak moc, ale přesto tu je něco, co jeho milovaného nutí k tomu, aby jej podváděl. Musel vědět proč, už i jeho to táhlo k tomu znát celou pravdu.

„Je to v pořádku, proč musíš dělat něco tak hrozného jako je ho podvádět?‘‘ Jirka se na něj podezřele podíval, ale pokračoval, musel to konečně někomu říct.

„Martin je citlivá duše, všem pomáhá a to je na něm úžasný, není nic, co bych na něm neměl rád, ale jsem tak zažraný do sexu s ním a i s kýmkoliv jiným, prostě to mám rád rychlo, tvrdě, pomazlit se je v pořádku, jenže Martin to prostě tvrdě nesnese, už hodně krát se kvůli mně snažil tu bolest přetrpět, ale prostě to nešlo. Sme spolu dva roky, už několik týdnů spím jen tak s jinýma nulama, co Martinovi nesahají ani po kotníky a stejně jim roztahuju zadky.‘‘

Nastala dlouhá chvíle, kdy ani jeden z nich nepromluvil, Tomáš se chystal napít své rozpité třetí sklenky whisky, když v tom Jirka řekl něco, co ho donutilo se vykašlat zbytky, které dopíjel, Jirka byl opravdu vychytralí, tohle od něj nečekal.

„Zaplatil si tě Martin, že jo? Netušil jsem, že by něco takového udělal. Nemyslím si, že bych se k němu mohl vrátit, ani mu nevzkazuj žádný můj pozdrav, řekni něco ve stylu, že jsem hajzl, co ho podvádí na každém kroku, v žádném případě se nezmiňuj, že ho opouštím kvůli mé slabosti k sexu a lásky k němu, buď alespoň trošku člověk.‘‘

Překvapeně na něj zíral, tenhle chlap je vážně něco, je tak dobrosrdečný, blbý a slabý vjednom, nemohl ho nijak podvést, a proto aniž by si to uvědomil, mu slíbil, že řekne vše co je důležité, proto aby ho Martin nesnášel a nelitoval, hrozný slib, ale přesto slib.

XXX

Každá minuta se táhla, hodiny byli nekonečné a já nervózně mnul ruce, každou chvíli jsem si je musel otírat do kalhot, protože byli zpocené. Ve chvíli kdy jsem se plánoval stáhnout ocas a zmizet se objevil Thomy a mířil přímo k mému autu.

Takže, konečně zjistím pravdu…

Ještě chvíli tam jen tak postával na parkovišti a pozoroval nebe, přemýšlel jsem proč, ale nijak jsem nezakročil a nechal ho dosednout v klidu na sedačku a připoutat ho. Jen se koukal přímo před sebe, uvědomil si, že na něj civím, a proto se otočil na mě.

„…On… byl tam.‘‘ Promluvil tiše a neodvážil se mi dívat do očí.

„To mi došlo, když si se nevracel, zjistil si od něj něco?‘‘ Mlčel, pořád jen mlčel, docházeli mi nervy, málem jsem se tam celý rozprskl. „Tak mluv!‘‘

„On… spí s jinými muži, prý ho to s tebou už nebavilo, chtěl se bavit a tak spal s každým chlapem, co měl pořádný zadek… Já…Promiň.‘‘ Zatmělo se mi před očima. Nedokázal jsem racionálně myslet, cítil jsem zklamání, vztek, nenávist. Otočil jsem klíčkem v zapalování a dupl na plyn. V hlavě jsem měl jak po hurikánu.

„Zpomal! Martine! Zabiješ nás, zpomal!‘‘

Jeho hlas jsem slyšel tlumeně, a proto jsem jej nevnímal. Semafory jsou v takových chvílích úplně k ničemu, červená, žlutá, koho to zajímá, celý život poslouchat příkazy, lži, řídit se podle pravidel, to potom není život. Život…proč vlastně žijeme?

XXX

„Myslel jsem si, že nás zabiješ.‘‘ Řekl ještě přiškrceným hlasem Thomy, když jsem konečně zastavil před mým, naším domem. Ignoroval jsem ho, kývl jsem, aby vystoupil a šli jsme do bytu. Svlékl jsem si bundu a Thomy mě následoval. Žiju nebo žijeme, už ani nevím, jak to je, v moderním bytě 2+1, vždy jsem byl pyšný, jak krásný byt jsme si našli.

Došli jsme do ložnice a bez duše jsem na něj promluvil: „ Tak fajn část úkolu jsi splnil, díky.‘‘ Nadzvedl překvapeně obočí. „ Jen část? Co ještě chceš?‘‘

„No samozřejmě mě teď uspokojíš.‘‘ Došel jsem k němu a musel jsem mírně nadzvednout hlavu, abych se mu mohl dívat přímo do očí. „Svlékej se!‘‘ Byl jsem překvapen, prostituti jsou snad od toho, aby plnili vaše choutky ne? Tak proč na mě kouká jako bych se úplně pomátl? Co všechno mu Jirka řekl?

Nakonec mě poslechl a začal se svlékat, napodobil jsem ho a lehli jsme si do postele.

„Svaž mi ruce.‘‘ Zraněně se na mě podíval, ale poslechl mě. Sebral šátek, který měl po celou dobu, na krku a svázal mi ruce o zadní čelo postele. Cítil jsem se zneužívaný, ale je to, co chci a dneska to chci sakra tvrdě.

„Fajn a teď začni, tvrdě.‘‘ Thomy již rezignoval, nesnažil se mě nijak přemlouvat, šel na věc tak, jak jsem chtěl. Začal jemným přejížděním rtů po mých stehnech a občas dýchl na můj penis, jeho doteky ale začaly přidávat na síle, už to nebylo jemné ale spíše bezcitné. Tvrdě bradou třel mé bradavky a bez jakéhokoliv připravení mi vrazil dva prsty do dírky.

Zadržoval jsem slzy, bylo to hrozné, jak někdo tohle může mít rád? Nelíbilo se mi to, ale můj penis si to užíval, ne, celé mé tělo si to užívalo, jen má čest a pocity byly pošpiněny, draly se mi slzy do očí. Vzal si můj penis a nořil si ho do úst až po kořen. Laskal ho, až jsem si říkal, jak může být tak úžasný a krutý zároveň.

Byl to ten nejhorší den v mém životě, po té co jsem vyvrcholil do jeho úst, vrazil do mě svůj penis tak tvrdě, až jsem málem omdlel bolestí, myslím, že mi stekla i krev. Vystoupil ze mě a já se schoulil do klubíčka. Přes slzy jsem ještě Thomymu svolil použít koupelnu.

Oh, můj bože, co jsem to udělal? Bolí mě, všechno mě tak pekelně bolí, nechci, už tu nechci být.

XXX

(v koupelně)

Tohle Tomáš nechtěl, hned, jak mu Martin řekl, co po něm chce, cítil se špatně. Na mysl mu hned přišla Jirkova slova: Martin to prostě tvrdě nesnese, už hodně krát se kvůli mně snažil tu bolest přetrpět, ale prostě to nešlo. Chtěl Martinovi říct, tohle ne, tohle neudělám, ale viděl tu chtíč, tu nutnost v jeho očích. Zavřel se ve sprchovém koutě, zapřel se rukama o kachličky na stěně se zakloněnou hlavou a očima sledující jeho břicho se snažil prchnout do jeho vnitřního světa, tohle ještě nikdy neudělal. Vždy dostával žádosti jen od zoufalých žen, které prahly po sexu s ním a jedině s ním, jeho přátelé mu občas vyprávěli, jak byli někde ve městě a slyšeli si ženy povídat o údajném Thomym, který je, jako vždy plně uspokojil.

Tohle, ale bylo jiné, tenhle úžasný kluk, který by mohl mít kdejakého chlapa, se uchýlil k tomu zavolat prostituta jako agenta a potom se sním ze zoufalosti vyspat. Thomy se cítil jako kus hadru, samozřejmě hadr je, používá své tělo, aby mu lidé platili, ale teď… Teď ví co je to milovat a zradit.

Otočil kohoutkem a tím zamezil přístupu vody, vylezl z koutu, otřel si své tělo a zjistil, že oblečení leží v druhé místnosti, proto si ručník omotal kolem pasu a vyšel tiše z koupelny.

XXX

Překonal jsem svou náladu trosky a mezitím co byl Thomy v koupelně, jsem si alespoň trošku otřel konečník od krve a spermatu. Musel jsem se vzmužit, oblékl jsem si tričko a trenýrky a šel jsem do kuchyně, udělat nám kafe.

Vůbec jsem jej neslyšel vyjít z koupelny, proto jsem byl překvapen, když jsem se otočil a on stál za mnou. „Udělal jsem nám kafe, tak snad si dáš taky.‘‘ Pouze přikývl a sedli jsme si ke stolu naproti sobě. Upíjeli jsme jej v tichu, nemuseli jsme mluvit, tak jsme nemluvili. Myslím, že i tak jsme si byli vědomi našich pohledů.

„Tak, kolik ti jsem dlužen?‘‘ Díval se na mne, jako bych ho urazil.

„No, já vlastně ani nevím, nech to být, nepřinesl jsem ti dobré zprávy.‘‘

„To neberu, kolik chceš?‘‘ Stál jsem si za svým, slíbil jsem mu peníze a taky mu je dám. Ještě chvíli se na mě otráveně díval, nakonec jsme se shodli na ceně a při odchodu mi chtěl něco říct, ale zadržel jsem ho, ať chtěl říct cokoliv, nechtěl jsem to slyšet.

Poté co odešel, jsem se šel opláchnout a uvařil jsem si večeři a sedl jsem si ke stolu, neuvědomoval jsem si, že dnes tu budu sám, ne, že už tu budu nejspíš pořád sám. To zjištění mě ničilo, nesnášel jsem samotu, protože být sám znamená být uvězněn ve svých myšlenkách, které vás mohou navždy změnit. Na stole, vedle talíře, na kterém byly mé špagety, ležela kožená peněženka, dobrou chvíli jsem na ni hleděl, než jsem ji konečně otevřel a podíval se, kolik peněz tam je.

Fajn, tohle by mi ještě mohlo stačit.

XXX-další den

„Ano? Tady Thomy.‘‘

„Tady Martin. Přijeď.‘‘

„Cože? Martine?‘‘

„Jo, přijeď.‘‘

Viděl jsem přijet na parkoviště auto, které jsem viděl i posledně, Thomy přijel. Aniž by musel zvonit, jsem ho ihned pustil dovnitř. Vrhl jsem se mu kolem krku a začal jej líbat na rty a tlakem, kterým jsem útočil na jeho rty jazykem, mi umožnilo, abych se dostal do jeho úst, začal polibky opětovat a pomalu jsme se sunuli do ložnice. Nic jsme neříkali, nechali jsme se unášet vzrušením, které se mezi námi utvořilo. Jen tři slova jsem musel říct, abychom se do sebe plně ponořili. „Dnes, prosím, jemně.‘‘

XXX

Každý den to bylo to samé, zavolal jsem mu, on přijel, milovali jsme se, uvařil jsem nám kávu, někdy zůstal i na jídlo, políbili jsme se a on odjel. Platil jsem mu pouze dvakrát, než jsem si uvědomil, že mi peníze, které mu dávám, vhodí zpět do schránky.

Postupně jsme se začali scházet i venku, kvůli mně skončil s prostitucí a začal normálně pracovat, protože jsem se dozvěděl, že je vystudovaný automechanik a je v tom vážně dobrý, zkoušeli jste se někdy milovat na kapotě auta?