O půl sedmé večer jsem u večeře upíjela džus a přemýšlela, co Adamovi řeknu, až bude čas si promluvit. Zatím jsem seděla mezi ním a tetou Julií. Agnes nosila různé druhy jídel, Kristián si ihned zamluvil kus jehněčího kolene na víně. Adam si při cestě k nám držel odstup, Kris ho celou dobu podpíral sám, moc dobrý to tedy nebylo. Myslela jsem, že bychom měli jet do nemocnice, zda má Adam žebra v pořádku, ale nepovolil to. Celkově mě mrzela celá situace, ale řekla jsem si, že to nechám až po večeři. Po našem příchodu zavládl chaos. Teta s babičkou a Laurou začali ošetřovat Adama, máma si vzala stranou ke stolu Krise. Já byla trochu navíc, seděla jsem v obývacím pokoji naproti Adamovi a ostatním, kteří byli zaneprázdnění. Nemohla jsem si nevšimnout krásné růžové barvy, linoucí se z mámina těla ke Kristiánovi. Tolik lásky mezi sebou měli, tolik porozumění, jaké já nikdy neměla. Nikdo se ale nezmínil o jejich otci. Tyhle případy tu zkrátka čas od času byly. Oba bratři měli u mé rodiny dveře vždy otevřený. Jenom jsem netušila, až Adam bude v Praze, co tu Kris bude dělat sám. Možná mu máma navrhne, aby bydlel v mém pokoji. Hm, nedivila bych se. I teď při večeři je na něj milejší, než na ostatní. Já jeho zaostalost ignorovala, matka to naopak zveličovala. Nadřazovala mu. Na druhou stranu, on si to zasloužil.

,, Anno, nevypij všechen džus sama, prosím, nech něco klukům,“ napomenula mě máma.

,,Jistě mami,“ ušklíbla jsem se trochu.  Byla jsem naštvaná, začala jsem krájet hovězí steak a v tom mi Adam položil dlaň na mou ruku, lehce stiskl. Podívala jsem se na něj. Mile se usmíval, chtěl mě uklidnit. Tedy, vypadalo to jako škleb, ale bolela ho tvář. Žebro měl nejspíš jen naražené, seděl celkem vzpřímeně, opět. 

,, Dobrý večer všem a dobrou chuť!“ zvolal táta a přihnal se ke stolu. Políbil mámu a sedl si. Začal běžný hovor, povídání si o prožitém dni. Jen nás bylo více, o tetu a kluky. A Bob se taky musel počítat. Julie jeho klec posunula tak, aby byl vidět jak z obývacího pokoje, tak z druhého konce z kuchyně, halu jsme měli uprostřed domu. V klidu si pročesával zobákem křídla. Teta vyprávěla o svých studentech, neměla na starost pouze Krise.

,, Julie mě má ráda,“ zahuhlal dotyčný s plnou pusou hráškového pyré, přičemž jsme všichni viděli jak plive kolem. Babička vedle něho vzala lžičku a v klidu si vylovila kousek hrášku ze své skleničky vína.

,, Samozřejmě, že tě mám ráda, Krisi. Ještě si mě užiješ, máme spoustu společné práce,“ usmívala se na něj Julie, ,, seznámila jsem se i s tím Petrem,“ dořekla a úsměv jí z tváře zmizel. ,, Pan ředitel chce, abych ho učila jen já, takže bude mým žákem také, jako Kris. Zatím o něm moc věcí nevím, ale přijdu na způsob, jak na něj,“ řekla a ukrojila si kousek roastbeefu.

,, A jak to, že ho máš učit, já myslela, že ho ze školy vyloučili? Jak se k tobě choval, teto?“ ptala jsem se. Teta se do odpovědi moc nehrnula. Táta si také všiml. ,, Julie? Jsi v pořádku?“ zeptal se jí, teta mlčela.

,, Co by jí mělo být? Tak má ten Petr problém, s tím se Julie bude setkávat častěji, když její práce je s psychicky narušenými lidmi. Ježiš, tebe jsem nemyslela, promiň, zlato,“ omlouvala se máma Krisovi. Ten ale nijak rozhovor nevnímal. Julie se na svou sestru mračila a odpověděla nám: ,, Choval se ke mně agresivně a pak přešel do sexuálních návrhů. Komentoval můj vzhled a měl oplzlé řeči.“

Nelíbilo se mi to. Debatovali jsme o tom celý zbytek večeře. Babička se sklenkou vína odešla brzy na svůj seriál. Máma byla bez nálady a já ani nenašla vhodnou chvíli zeptat se na ty dopisy od Julie, co mi nedala. Trochu se pohádala s Julií, obě potom odešly do svých ložnic. Táta šel hrát šachy s Laurou a já osaměla s Adamem v kuchyni. Agnes připravovala pokoje pro kluky. Měli jsme volný pokoj pro hosty, který kluci občas využili. Seděla jsem na barové stoličce a nalila si zbytek babiččina vína. Adam odmítl a přisedl si vedle mě na druhou židli.

,,Jak ti je, nebolí tě něco?“ zeptala jsem se ho, když jsem viděla, jak opatrně dosedal.

,, No bolí, ale v normálu, ne nijak výjimečně. Do školy jsem nechtěl kvůli obličeji. Blbě se trefil,“ poznamenal Adam. Nic dál nerozvíjel, neříkal. Jeho aura byla modrá, jako obvykle. Vnímala jsem stále odstup. Napila jsem se vína a šla rovnou přímo.

,, Takže, co se děje? Nebyla jsem dost dobrá, viď? Já…zkrátka nejsem zkušená, vím, že v osmnácti se to teď nenosí, ale slibuju, že se zlepšim, pustíme si nějaký porno nebo tak a –“

,, Ne, o to nejde. Nebo tedy jde právě o to, že jsem myslel, že jsi nezkušená,“ řekl mi a začal si pohrávat s pomerančem na stolku.

,,Cože? Já ti říkám, že jsem nezkušená…,“ v tom mi to došlo a on mi to rázem potvrdil.

,, Ale nebyla jsi už panna. A já vím, že jste s Filipem nic neměli a nikdy si nemluvila o žádnym vztahu. Vrtá mi to hlavou,“ řekl a vypadal, že je opravdu trochu uražený. Nevěděla jsem, co cítit dřív. Zda se mám cítit uraženě, jako kdybych byla poskvrněná nebo strach z následujícího vysvětlení. Vlastně jsem poskvrněná opravdu byla.

,, Filip ti řekl, že nic nebylo? Jste snad kamarádi, abys mu věřil?“ zeptala jsem se ho. Adam přimhouřil oči a chytl mě za ruku.

,, Takže jsi s ním spala? Vždyť jste byli spolu pár týdnů, ani mi to k tobě nesedí, navíc, pořád sis na něj stěžovala. Takže jsem uvěřil hned, že to nebyl ani pořádnej vztah. A pak začal koukat po Nikole,“ odříkával mi.

,, Adame, nespali jsme spolu. Já jsem to nechtěla,“ začala jsem říkat. On si stoupl ke mně a chytil mě za ruce.

,,Co mi to tu říkáš?“ zachraptěl hrozivě. Já mlčela. Pak mu ztuhl obličej a kolem hlavy vybuchla červená barva s černou, vztek.

,, Chceš mi říct, že…že tě ten parchant znásilnil?!“ Moc se neovládal, barva kolem něj zářila. Kývla jsem mu na odpověď. Pustil mě a začal chodit kolem linky sem a tam.

,, Proč si mi to sakra neřekla?? Kdy to bylo? Jak to bylo? Zabiju ho, hajzla!“ vztekal se a rozhazoval rukama.

,, Tiše, ať nepřijde táta. Promiň. Já…styděla jsem se. On mi říkal, že to není znásilnění, když jsem souhlasila. A já nejdřív souhlasila. Ale potom…,“ nedokázala jsem potlačit vzlykání. Ta nikdy neprojevená bolest se hlásila o projev. Chtěla jsem se svěřit mámě, ale odmítla mě ihned, nešlo to. A Adamovi už vůbec. Teď bych šla asi rovnou za Julií.

,, On byl potom hrubý a já se začala bát. Tak jsem řekla ne. Jenže on už nepřestal. Držel mě násilím, chvíli jsem se bránila, ale pak to vzdala. Když bylo po všem a já na něj zařvala, že mě znásilnil, dal mi facku a řekl, že jsem to taky chtěla. A jestli ho obvinim, dostanu víc, než facku. A pak mi tu facku vrazil,“ zašeptala jsem ještě. Adam mě vzal do náruče a pevně stiskl. Cítila jsem, že se chvěje. Byl hodně vzteklý.

,, Nedovolim, aby ti ještě někdy ublížil. Ale taky nedovolim, aby to prošlo,“ slíbil mi, vzal můj ubrečený obličej do dlaní a políbil.

,, Já nechci, aby se to řešilo. Už je pozdě a je pravda, že jsem k tomu nejdřív svolila,“ začala jsem mu vysvětlovat, ale on to odmítl slyšet.

,, Ne. O tom se bavit nehodlam. Je to parchant. A pokud nechceš kvůli sobě, tak zkus myslet na ostatní. Takovej chlap to zkusí znovu, takže bys tomu mohla zabránit.“

To dávalo smysl. Vzala jsem ho za ruku  a stiskla ji. Opravdu jsem ho milovala.

,,Měla jsem jít za tebou,“ zašeptala jsem skrz další slzy. Adam mi prstem jednu setřel a trochu se ušklíbl do úsměvu.

,, To měla. Ale takhle si mu nejspíš zachránila život. Teď za ním nepoběžím, nejdřív si to promysli ty. Jsem s tebou a vyřešíme to spolu. Zajdeme na policii a uvidíme. Není to tak, že by mi vadilo, že nejsem první, ale zkrátka mě to zarazilo. A říkal jsem si, kdo to teda byl. A jinak, k tomu incidentu s mým otcem se vrátíme jindy. Vím, že on by nikdy bez poslední rány do mě neodešel. Anno, já počkám na vysvětlení, jak budeš chtít. Ale netvrď mi, že nic neděláš. Všímám si toho už hezkou řádku let. Nejsem hloupý,“ řekl mi a pohladil mě po tváři. Kývla jsem a další slza mi stekla po tváři. Držel mě za ruku a spolu jsme vyšli do haly.

,, Pujdeš spát prosím ke mně? Nikdo si toho nevšimne, ráno zase přejdeš ke Krisovi,“ prosila jsem ho. Adam se nadechl, aby mi odpověděl, ale někdo ho předběhl. ,,Spát, spát, na orgasmus dbát!!“, krákoral Bob.

,, No, vybírá si zvláštní rýmy, ten pták,“ říkal pobaveně Adam a postrčil mne do schodů. Ještě jsme zaslechli - ,, Pták musí stát, pták musí stát.“

,,No spíš jde o to, v čem žil, co se kolem něj říkalo a dělo. Laura říká, že jim stačí jedna situace, tu si zapamatují a dále opakují. Bob nám neustále ukazuje, jaký veselý život s tetou prožíval. Máma je z toho na nervy,“ vysvětlila jsem mu a otevřela do svého pokoje. Rozsvítila jsem lampičku na stolku u postele a rovnou šla do koupelny, Adam pustil televizi. Spával tu se mnou od dětství. Teď je to ovšem jiné.

O půl hodiny déle po sprše jsem se k Adamovi přitulila v posteli. Opatrně, pořád měl zkoprnělé pohyby trupu. Objal mě a chvíli jsme jen tak leželi, měla jsem své pyžamo. Políbil mě na čelo.

,, Myslela jsem, že se ke mně připojíš,“ zašeptala jsem mu u ucha. Jemně se usmál.

,, Chtěl jsem ti nechat chvilku oddech,“ odpověděl mi a chytil mne za zadek. Začali jsme se líbat. Najednou to nestačilo. Převalil se nade mě a chytil mé zápěstí. To se mi ale nelíbilo, chtěla jsem volnost. Pochopil ihned mé škubání rukou a stisk povolil. Vyhrnula jsem mu triko a hladila po prsních svalech. Nohy jsem si zahákla nad jeho zády a jemně stiskla. Polibky byly žádostivější, stáhla jsem Adamovi kalhoty, jen pod zadek. Lehce se zarazil, ale já rozhodně kývla. Stačilo mu to. Vyhrnul mi triko s medvídkem, začal mi sát bradavku. Nadzvedla jsem boky  a chtěla víc. Bylo to o tolik jiné, než v kůlně. Byli jsme si blíž. Neotálel a tvrdě do mě vnikl, ale byla jsem připravená. Cítila jsem jeho žár, viděla rudou bublající červeň a svoji fialovou, prolínali se. Nechtěla jsem ale pozorovat barvy, znovu jsem zavřela oči a vnímala jeho tělo. Paže, velké, silné, pevně jsem je svírala, nohama jsem držela jeho tělo. Ale jemně, věděla jsem o zranění, i když jeho pohyby naraženým žebrům nenasvědčovali. Blížil se vrchol, dle jeho vzdychání i on se přibližoval. Začala jsem prožívat svůj vrchol dříve. Bylo to silné. Když dokončil poslední svůj pohyb, otevřela jsem oči a spatřila spoustu malých jiskřiček.

,,No pááni, takhle vypadá orgasmus?“ vyjekla jsem, až se sebou Adam cukl. Svalil se ze mě a pak na mě pohlédl.

,, Takže neznáš ani tohle?“ zeptal se a vzal si kapesník ze stolku. Dívala jsem se na něj a náhle měla jistotu. Omotala jsem se peřinou, posadila se a opřela jsem se o zeď.

,, Ne, znám orgasmus. To zase ano. Ale jde o to, že…jsem právě viděla, jak to říct. Viděla jsem „znázornění,, tvého nebo našeho hromadného orgasmu, nejsem si jistá, viděla jsem to prvně. Víš, vidím kolem každého člověka, zvířete, dokonce i kolem stromů určitý barvy. Je to různý, dle jejich nálady, zda jsou nemocní, v nemocnici lze tak i rozeznat člověka před smrtí, tam jsem jich viděla dost. Víš, jak jsem před rokem vypomáhala uklízením v nemocnici, tak ta babička, se kterou jsem mluvila, měla slabou barvu, skoro žádnou neměla. Zemřela chvíli potom,“ dívala jsem se na Adama, ale on nemluvil, jen mě pozorně poslouchal, tak jsem pokračovala, ,,A u tebe jsem nikdy neviděla jinou barvu, než modrou. Tedy skoro nikdy. Do nedávna jsi se neprojevoval. Teď, když jsme spolu, vidím ji častěji,“ domluvila jsem a čekala. On se usmál. Byla jsem zmatená. Fakt se usmál?

,, Hmm, Adame, já vidim barvy kolem lidí…máma mě dřív dávala vyšetřit, když jsem byla malá a nevěděla jsem, že to ostatní nevidí,“ dodala jsem, aby mu to došlo. Adam pokýval hlavou.

,, No ano, slyším tě. Vidíš barvy, jak říkáš. Takže…vidíš auru lidí?“ zeptal se mě. Byla jsem zaražená, že by se o to zajímal? Třeba četl ezoteriku, aniž bych to věděla.

,,Jo. Ale nikdy jsem nepotkala nikoho, kdo by mi o tom něco mohl říct, jen jsem něco četla v knihách.“

,,Má babička se zabývala různými věcmi, pamatuješ? Vykládala karty a tak, dělali jsme si z ní srandu. Mě říkala, že mám modrou auru. Prý to může vidět kdokoli, kdo to trénuje. Je to energie, ze které žije každý z nás. A pokud je život, je energie a tudíž i barva. Ale víc mě nikdy nezajímalo. Proč taky. Ale ty…věděl jsem, že je divný, jak někdy na lidi zíráš. Spíš mě zaráží, že se někdy stane něco, co ani ti dotyční původně udělat nechtějí,“ řekl mi. Hodně se mi ulevilo. Je pravda, že na jeho babičku jsem zapomněla, ale to bylo dávno, já osobně na karty vůbec nevěřila. Barvy vidím. Ale čáry nebo vhledy budoucnosti?

,, Ano, taky jsem četla, že ji může vidět každý. Ale kdo ví. No a já tě taky viděla jako modrého. Proto jako malá jsem ti říkala šmoula. A ty další věci…ano. Můžu někomu určitou barvu vnuknout. Poslat. Třeba když vidím na někom velký vztek, soustředím se a dokážu mu poslat klid. Nebo lásku. Radost…vlastně jakýkoliv pocit. A on tedy změní  své chování. Nechci to dělat často, ale občas jsou situace, kdy se to hodí,“ vysvětlovala jsem. Adam kýval hlavou, seděl vedle a hladil mě po stehně.

,, Takže můj otec, nebo taky Petr před školou…to jsi hustá teda. Skoro jako nějaká superhrdinka. No je to parádní, můžeš mít obleček a vždycky přiběhnout k nějaké rvačce a zlé obrátit v dobré! To zní jako slogan!“ jásal Adam a já jen valila oči.

,, No to snad nemyslíš vážně, že ne,“ řekla jsem varovně. Jeho ztuhlý výraz se po chvilce uvolnil a on se rozesmál nahlas. Bylo mi potěšením ho bavit, opravdu. Vstala jsem z postele a šla se umýt. Asi pochopil, že se nesměju a dohonil mě. Pustila jsem na sebe dost teplý proud, Adam si stoupl do sprchového koutu za mne. Pohladil mě po ramenou a políbil na krk.

,, Omlouvám se ti. Bylo to blbý, fakt promiň. Vážím si toho, že jsi mi to řekla,“ líbal mě na krk. Odstrčila jsem ho. Trochu se zašklebil a chytl za bok.

,, No nevypadalo to tak.“  Rychle jsem se namydlila a měla v plánu jít prostě spát. Ráno to můžeme probrat znovu. A rovnou řešit Filipa, chtěla jsem mu zabránit, aby ublížil další holce. Adam pochopil a nedotíral. Něžně mi umyl záda.

V posteli jsem se k němu stulila a zavřela oči.

,,Anno?“ zašeptal mi u ucha, ,, jakou barvu má brácha?“  Pousmála jsem se.

,, Kris má odjakživa růžovou, ale takovou jako některé malé děti, ti, co chodí třeba do školky. U tebe jsem sice už jako dítě viděla modrou, byl jsi jiný už od mala, co se barev týče. Laura má zase sytě žlutou. Ale jako malinká taky měla růžovou. Stejnou má Kris. Taky se tak chová. Někdy ne, ale občas je jako mimino,“ odpověděla jsem. Chvíli neodpovídal.

,, Je prostě mentálně jinde, tak holt se to projevuje i v té barvě,“ mínil Adam.

,, Ale dle emocí se to mění, nebo když je někdo nemocný. Někdy ta barva má různé tvary, díry a tak.“

,, Myslím, že by sis mohla promluvit s babičkou. Třeba by ti leccos prozradila,“ navrhl mi a mě to nepřišlo, jako špatný nápad.

,,Hm, dobře, proč ne. Ale vykládat karty si nenech..cháám,“ zívla jsem a už nechtěla o ničem mluvit. Stulená u jeho ramene jsem zavřela oči.

,, Opravdu jsem klepala, ale nikdo neodpovídal a je čas snídaně…ehm, takže vstávat.Oba,“ slyšela jsem někde u postele a rázem otevřela oči. Adam měl ruce kolem mého těla a Agnes se na nás usmívala.

,, Je, Agnes! Snídaně? Kolik je?“ vylétla jsem a běžela ke skříni s dekou v ruce a tím odhalila nahého Adama. Ten s tím neměl problém, Agnes vyjekla a ihned se otočila, když kolem ní procházel. Ustala mi postel a započala svoji práci. Na snídani jsme oba stihli těsně před mámou. Sedla jsem si ke stolu trochu nesvá. Teta si dala vajíčka na talíř a spiklenecky na nás oba dva mrkla. Hm, snad před mámou budu nenápadnější, tedy. Bob měl své místo na tetiným rameni a chroustal burák. Kromě jedné hádky mezi mámou a tetou tentokrát o budoucím bydlení snídaně proběhla v klidu. Trochu jsem se lekla, když Kristián prohlašoval, že spal sám, ale nikdo na to nebral zřetel.

Podzim se začal měnit v zimu, ve škole bylo rušivěji a učitelé nás drtili testy a přípravou na maturitu. Mě to nijak neobtěžovalo, stále jsem zvládala vše, ještě jsem trochu doučovala Adama, ten měl problém s literaturou. Teta stále bydlela s námi, se svojí sestrou se hádaly často. Babička je usměrňovala, jako vždycky.  Ale já se s Julií sblížila, bylo to fajn. Táta již začal s nakupováním dárků a Laura zase s hledáním dárků po domě. Jako každý rok. Jen máma byla jiná. Jednou jsem jí řekla o dopisech od Julie. Ale máma vše popřela a vyhodila mě ze své ložnice.  Moc se neudržovala, jen si vlasy stahovala do culíku, ani mě nepeskovala kvůli snídani či jiným velmi důležitým věcem. Vypadalo to, že všechny ignoruje, kromě své sestry. Už i přijala Boba ke stolu při snídani. Včera jsem nechala pusu otevřenou dokořán, když papouškovi podala kousek jablka. Ten seděl na Juliiným rameni, přijal do packy jablko a začal ho okusovat.

Já byla šťastná jako nikdy. Ve škole si každý zvykl, že za Adamem neleze hihňající se dav holek. Přijali mě jako jeho holku. Jeho kamarádi se se mnou vybavovali a nevypadali, jako že je to otravuje. Oblíbila jsem si Nicka. Jmenoval se Nikolas. Byl to kluk sympatický, vtipný, upřímný. Robustní postavy, tmavé krátké vlasy, veselé modré oči. Zářil  oranžovou, taková barva radosti. Moc lidí ji nemívá jako svoji barvu. Jeho přítelkyně Eva byla také milá, začaly jsme se spolu dost bavit. Eva měla barvu zelené, skoro jako babička, ale lehce jiný odstín. Byla to malá brunetka, drobné postavy. Zažívali jsme skvělé časy. Alespoň já. Julie na tom také nebyla moc dobře, Petr jí dělal při vyučování problémy. Pořád se něco dělo. Doma o tom moc nemluvila, ale s panem ředitelem diskutovali často. Eva mi prozradila, že slyšela o sporu, který měla s ředitelem. Julie tvrdila, že Petr potřebuje pomoc, kterou mu ona nedokáže dát. Ředitel se Petra nechtěl vzdát, protože jeho otec měl velký vliv a chtěl, aby syn udělal maturitu tady. Povídalo se, že jí Petr agresivně napadl, ale teta mi o tom nechtěla říct víc. Snad se to vyřeší. A s bydlením v létě jsem se s tetou opravdu domluvila. Chtěla jsem s ní bydlet, po maturitě. Měla velký byt, nabídla to i Adamovi, kdybychom chtěli být u ní spolu. Moc se mi ta představa líbila. Časem bychom si našetřili něco na vlastní bydlení, možná nakonec i Adamův otec by něco dal. Pořád se bude jeho syn věnovat fotbalu, takže to nebylo nic proti ničemu.

V pátek jsme měli krátké vyučování. Po škole jsme s Adamem vzali Ricka do lomu na procházku. Nasadila jsem si chlupaté rukavice, i když ještě přes den tak nemrzlo. Byla to krásná procházka, podél cesty byla malá skaliska pokrytá mechem. Opodál jsem vnímala zurčení potůčku. Sem už auta nejezdila, jen ke kraji lesíka, pak byl zákaz. Líbali jsme se u trochu zamrzlé louže, vnímala jsem hnědý flek jak Ricka, tak jeho barvy běhající kolem nás. Zasmála jsem se.

,,Co je?“ ptal se Adam a mírně se odtáhl.

,, To Rick, je vtipný. Teda, je vtipný tím, že se jen míhá, když běhá. Vidím jeho hnědou barvu a když běží rychle, vypadá jako nějaký superpes,“ Adam nakrčil čelo.

,,On je hnědý i v té auře? Je hnědý labrador, tak to nemá moc originální barvu za tělem, teda. A jakou barvu mám teď já?“, zeptal se mě a přimáčkl své tělo na mé, ruce si opřel o mé ramena. Podívala jsem se na něj déle, u Adama jsem se stále musela soustředit více, než běžně. A opravdu se mi objevila červená. Ou a dokonce mírně zabublala.

,,No, myslím, že myslíš na něco jiného, než procházku do lomu,“ usmívala jsem se jako sluníčko a dala se znovu do chůze. Pošťuchovali jsme se navzájem, když jsme spatřili Krise. Opět tam byla jejich maringotka.

,, Kris tu zase spí? Teď v zimě?“

,, Jo. Je tu prostě rád a je mu jedno, co je za měsíc, v prosinci nebo v červnu. Až ale udeří velké mrazy, snad dá pokoj. Prostě mu to zatrhnu a hotovo,“ usmál se Adam. Došli jsme ke Krisovi, zrovna si opékal rybu na malém grilu. Sedli jsme si vedle něj, podělil se s  námi. Bylo to hezké odpoledne. U lomu je krásná příroda, voda průzračná, zamrzlá jen tenká vrstvička u kraje. V létě je to ještě lepší. No a v lednu tady můžeme bruslit. Odešli jsme ještě za světla. Kris vypadal, že je z nás nesvůj, možná jsme se moc líbali.

Večer byl doma celkem klidný, ale teta nepřijela. Táta říkal, že plánovala na víkend odjet do Prahy, tak možná jela brzy. Máma zůstala ve svém pokoji, prý jí nebylo dobře. Bob hodně krákoral, Laura mu přinesla kousek jahody, vyndala z klece a podrbala ho na hlavě.

,, Divím se ti, že na něj pořád saháš, Lauro. Co když tě klovne?“

Laura se na mě podívala. ,, A proč by to dělal, když mu neubližuju? Tihle ptáci neublíží jen tak z rozmaru, sestřičko. Pořád ti to opakuju,“ říkala mi otráveně nad mým chápáním a já pozorovala, jak Bob nastavil hlavičku do strany, aby ho mohla podrbat na místě za ouškem. Opět zářil bíle, je pravda, že kdyby byl agresivní, snad bych to viděla ne? Přiblížila jsem se k nim a také natáhla ruku k papouškovi. On zpozorněl, ale barva se mu nezměnila, tak jsem se dotkla jeho peří. Trochu se sebou cuknul, ale držel, když jsem ho podrbala ukazováčkem po hlavě. Byl roztomilý.

,,Hm, vidíš? Je miloučkej. Bobíku, chceš pusinku?,“ štěbetala na něj sestra a mě pobavilo, když Bob opakoval - ,, Pusinku, pusinkuuu!“

V sobotu jsem strávila s Adamem u nás, zkoukly jsme nový film, pomohli Agnes s obědem. Táta si dal šachy s Adamem a vyhrál nad ním.

,, Aspoň, že si s tebou napravím sebevědomý, s Laurou pořád prohrávám,“ liboval si táta. Adam se zasmál. ,, Se mnou je to jednoduchý, já jsem spíš na míč a motorovou pilu, než vědomosti.“

Bavili se o výtvorech z pařezů, co Adam vyřezal, šla jsem mezitím mámě donést polévku. Dostala prý chřipku, tak byla stále v ložnici. Na klepání nereagovala, potichu jsem otevřela do pokoje. Závěsy byly zatažené, máma ležela. Ale plakala. Položila jsem podnos na stolek se naproti posteli a přešla k ní.

,,Mami? Co je ti, bolí tě něco?“ Přestala plakat a zvedla ke mně hlavu.

,, Anno? Ne. Nebolí mě nic. To je dobrý,“ vysmrkala se a zase si lehla na polštář. Zarazila mne její barva, byla celá šedá. To neměla ani v nemoci.

,, Mami a děje se něco? Přinesla jsem ti polívku,“  Neodpověděla mi. Prostě jen ležela. Tak jsem tedy odešla.

Později mi Adam připomněl zase Filipa. Rozhodla jsem se říct o tom tátovi. Ale až po víkendu, teď má starosti s mámou. Jako právník bude vědět, co dělat s Filipem. Jako otec mu možná ublíží dříve, než pronese právnický zákony.

Jenže v pondělí ráno teta nikde. Z Prahy se nevrátila. Babička byla nervózní, celý víkend se jí prý Julie neozvala. Problém s Filipem jsem nechala prozatím být.  Ve škole se po Julii sháněl i ředitel, prý v pátek odjela dřív, hned po vyučování s Petrem. Neplánovala dovolenou. Už mi to přišlo divné.  Odchytla jsem v na obědě Kristiána, ale moc nemluvil. Byl bez nálady.

,, Krisi, neřikala něco teta o svém odjezdu?“ ptala jsem se ho pořád. Ale jen kroutil hlavou, až mu tmavé vlasy létaly na obě strany. Neřekl ani slovo.  Nechala jsem ho v klidu dojíst řízek a šla za Adamem na hřiště. Neoblékla jsem se a zrovna začalo trochu sněžit. Adam běžel a vykopl míč do branky. Na tribuně o kousek dál se zvedl dav holek, hlasitě výskaly na Adama. Některé věci se přeci jen nemění. Adam na ně mávl. Pak si všiml, že stojím opodál a na dálku mi poslal polibek. Vřeštící dav pipin ustal. Hm, ano, věci se mění. S úsměvem jsem mu zamávala zpět, pak jsem zamávala i Emily a odešla do šatny. Tam jsme se měli s Adamem sejít. Přiběhl, zpocený a rovnou mě políbil u své skříňky.

,, Ale no táák, to si nechte na doma ne? Hej, chlape, skvělá branka!“ přiše Nick a praštil Adama do ramene. Ten mě pustil a odešel za Nickem do sprchy. Čekala jsem na něj u auta venku. Přišla tam i Eva. Zářila na dálku zelenou barvou. Ale když přišla blíž, viděla jsem kolem ní i tenký obláček stříbrné. Než ke mně došla, přiběhli i kluci. Všichni se bavili o společném lyžování v Krkonoších, co pořád plánovali, já stále civěla na Evu. Věděla jsem, co to znamená. Byla to výjimka, tuto barvu měly ženy, v těhotenství. Neměla jsem ponětí, zda o tom sama Eva věděla. Nasedli jsme do auta a jeli do jejich oblíbené kavárny Sněhulka, kde se scházela jejich parta. Měli tam spoustu výrobků ze sněhového pečiva. Po našem příchodu jsme zamířili k poslednímu volnému stolu vzadu. Cestou jsme minuli Filipa s jednou holkou. Dívala jsem se jinam, ale Adam se zarazil. Sevřel mi ruku a prošli jsme kolem.

,, Takže jsem si řekl, že bych radši do Brna, na univerzitu obrany, vojenský technologie. Eva ještě neví, uvidí, viď zlato,“ nahnul se k ní a políbil jí na čelo. Eva lehce zrůžověla a nic neřekla. Sedli jsme si a já si říkala, že Eva o těhotenství ví, Nick však ne. Dívala jsem se na ní a přemýšlela. Byli legrační pár.  Ona malá, drobná, on velký a mohutný muž. Na svůj věk vypadal Nick dost vyzrále.

,, Jsi v pořádku?“ ptal se mě Adam a prohlížel si mě. Nick zatím objednal čtyři sněhové porce zmrzliny. Kývla jsem. V tu chvíli jsme od vedlejšího stolu slyšeli vypísknutí.

,, Ne! Nech už mě být!“ vykřikla holka naproti Filipovi a vrazila mu facku. Filip se naštval, sevřel jí paži a tiše jí něco říkal. V tom se Adam zvedl a přišel k Filipovi. Vzal ho za triko a odstrčil od holky.

,, Snad ti něco řekla, ne? Koukej ty holky vnímat nebo na to fakt doplatíš,“ řekl mu Adam výhružně. Filip nebyl hloupý, podíval se na mě a pak zpět na Adama.

,,Copak, tvá zrzka žalovala? To abych ti řekl svoji verzi, tu, kdy mě prosila, abych ho do ní zasunul,“ mínil ironicky Filip. Pak se složil na zem, Adam mu dal pěstí do obličeje. Byl hodně naštvaný, i jeho barva se změnila do červeno –černé. Pak si došel k našemu udivenému stolu pro moji ruku, zavelel na všechny odchod a šli jsme zpět do auta. Nick s Evou tedy taky šli, přičemž tam nechali peníze na stole.

,, Co to bylo?“ ptal se Nick Adama, když jsme vyjeli z parkoviště. Adam neodpovídal.

,, Snad nám něco řeknete, měli jsme volno před odpoledkou a já chtěl sněhovej pohár, vytáhneš nás zpět do školy bez vysvětlení?“ dožadoval se Nick Adama. Ten se na mě podíval do zpětného zrcátka. Žádal o svolení, kývla jsem na něj.

,, Filip je hajzl, co se násilím dostává holkám do kalhotek. Nechci, aby se moje holka dívala na jeho flirtovací ksicht dokola. Stačilo, co jí provedl.“ , dořekl a vjel ostřeji do zatáčky. Trochu jsem padla na Evu. Nick se na mě podíval: ,, Filip ti ublížil?!“ Kývla jsem a můj nový kamarád se naštval. Začal nadávat a s Adamem plánovali, co udělají. Eva mě chytla za ruku a ptala se, jak se cítim. Měla jsem potřebu jí taky uklidnit, viděla jsem, jak je nesvá vedle Nicka, který pořád básnil o Brně.

,, Ano, jsem v pořádku. Teď už jsem. Chci to říct tátovi,je právník a doufam, že mi poradí, co s tím, aby Filip přestal. A ty, jak se cítíš ty?“ Trochu vykulila oči.

,, Jak to myslíš? Je mi fajn.“

,, Evo, já to vím. Vím, že čekáš dítě,“ zašeptala jsem jí, ,, a pokud si budeš chtít popovídat, jsem tu.“ Evě se zalily oči slzami a němě kývla. Pak nakrčila čelo s otázkou: ,, Jak to víš? Řekla jsem to jenom mámě.“

Rozhodla jsem se získat kamarádku riskováním. Pověděla jsem jí o svém vidění aury u lidí i u zvířat. Nick něco zaslechl, ale bylo mi to jedno. Tohle jsou moji přátelé. I když na posledních pár měsíců, ale kdo ví? Třeba se budeme scházet. Eva byla překvapená, ale zdálo se, že mi vše věří. Byla jsem trochu překvapená i já. Vždycky jsem si myslela, že budu u všech ta divná. Ale nějak se to nedělo.

,, Já mu to řeknu, ale zatím nevím jak. On plánuje svoji budoucnost, nejsem si ani jistá, že mě v ní chce. Zatím jsme spolu jen chvíli…a takhle se to vyvedlo,“ šeptala mi. Jelikož jsme parkovali zpět u školy, náš rozhovor skončil. Ač to začalo mojí ošklivou vzpomínkou na nezdařilý vztah, měla jsem z našeho hovoru moc dobrý pocit.

Ve škole jsme zahlédli Petra a za ním dva policajty. Vycházeli všichni z ředitelny. U okna stál Kristián.

,, Co se stalo?“, ptala jsem se ho. On jen pokrčil rameny a odpověděl:

,, Julie chybí “. Tím mi moc nepomohl.

,, Jako že nikdo neví, kde je?“ udivilo mě. Jako vůbec nikdo? Myslela jsem, že v Praze bude někdo k sehnání, třeba některý bývalý milenec nebo tak. Nepřehání to, když zavolali i policii? Třeba byla jen na velkém večírku přes víkend a teď je u někoho v domě. Kristián šel k řediteli, ten se dočasně ujal výuky dětí, které učila Julie. Rozdělili jsme se do různých učeben, Adam s Nickem šli na biologii a já s Evou na angličtinu.