Pavla probudilo horko. Podle světla v okně ložnice věděl, že je ještě příliš brzy, aby vstával. Navíc byla sobota. Opatrně se odlepil od přímotopu, který kolem něj měl omotané dlouhé paže, jimž se pod kůži vlnily svaly. Včera to trochu přehnali, jako kdyby se snažili dohnat dvoutýdenní abstinenci vzájemné blízkosti.

Prohlédl si odhalené tělo spícího mladíka. Sice už nebyl tak vysportovaný jako v době, kdy hrál fotbal závodně, ale jemu se takhle líbil víc. Působil lidštěji, a ne jako hrdina z amerického akčního filmu. Nebo profesionálního porna, když už jsme u toho. Tmavé vlasy mu lehce spadaly do tváře a Erik tak vypadal znovu jako studentík, přestože mu nedávno bylo pětadvacet. Byl to právě jeho naivní výraz a upřímné, bezprostřední vystupování, co k němu vždycky přitáhlo nevítanou pozornost ostatních. I přes svou velikost a postavu nějakým zázrakem dokázal působit překvapivě jemně. Tedy většinou. Pavlovi se to líbilo, ale kdyby to viděl jen on a nikdo další, líbilo by se mu to mnohem víc. Nikdy by ho nenapadlo, že to nakonec s Erikem vydrží tak dlouho.

 

***

 

Vešli s Markem do baru a ihned ucítili, jak je propalují zvědavé hodnotící pohledy. Byl realista, nedělal si iluze o tom, že jemu je z nich určena maximálně desetina. Usadili se na bar a Marek jim oběma objednal.

„Je ti jasný, že jsi největší slabinou vlastního plánu?“ podotkl Pavel nezúčastněně, když na tři loky vyprázdnil sklenici alkoholu staršího, než byl on sám.

„Ještě řekni, že ti dělám ostudu,“ mrkl na něj Marek laškovně.

Pavel pobaveně zakroutil hlavou. To mu bylo tak podobné!

Nadávat, že Pavel nikam nechodí a jen se užírá v porozchodové depresi.

Vytáhnout ho do gay baru, aby si našel někoho nového.

A pak stát vedle něj, ne nepodobný ostražitému otci, odstrašujícímu všechny ty potencionální nápadníky, kteří by snad mohli mít v úmyslu oslovit jeho milovanou dcerušku. A že Marek dokázal zastrašit potencionálního nápadníka už jen tím, jak tam postával. I když jeho nejlepší přítel rozhodně nebyl jeho typ, moc dobře věděl, jak je pohledný. Se svými sto osmdesáti byl o pět čísel menší než Pavel, doháněl to však podstatně širšími rameny, která v obleku obzvlášť vynikala. Jeho hnědé oči pečlivě měřili každého, kdo se jen náznakem přiblížil jejich směrem.

„Právě teď, spíš než co jinýho, překážíš. Kdo asi půjde sbalit toho, kdo si sem partnera už dovedl?“ snažil se tomu zabedněnci vysvětlit situaci, ten však jen pobaveně pokýval hlavou.

„Noo,“ protáhl, „rozhodně někdo s koulema z ocele,“ věnoval mu Marek křivý úsměv a mávl na barmana, aby jim dolil. Pavel jen pokrčil rameny. Beztak sem nešel hledat nový vztah. Ten poslední ho vyléčil ze všech romantických představ.

 

S Oliverem spolu s přestávkami chodili čtyři roky, z toho poslední dva měli společný byt. Pavel věděl, že Oliver byl bisexuál, ale nikdy v tom neviděl problém. Ano, občas mu byl Oliver nevěrný a to byl povětšinou důvod jejich rozchodů, ale nakonec se vždy usmířili a Oli sliboval, že to bylo naposledy. Když na něj ale praskla nevěra naposledy, bylo to jiné. Tvrdil, že jako špičkový grafik ve velké firmě prostě občas musí mít nějaký ten poměr se ženou, aby předešel dohadům o své orientaci. Nakonec, většina mužů po třicítce s jeho kariérou už měla dávno manželky a často i děti. Čím byl starší, tím víc z tohoto modelu vybočoval.

Pavlovi se z takového přístupu obracel žaludek. Měl tedy zavírat oči před občasnou nevěrou, protože to podporovalo Oliverovo P.R.? V jedné z hádek na něj zakřičel, aby si tedy taky našel manželku a založil rodinu, aby neztrácel čas s ním.

Oliver mlčel. Pavla z toho ticha mrazilo.

„Jo, možná bych fakt měl,“ řekl tehdy Oliver tiše a odešel z bytu, zatímco tam mladší muž stál a nevěřícně sledoval náhle prázdnou místnost. Ani ne za měsíc se Oliver opravdu stěhoval ke své nové přítelkyni, krásné a úspěšné dcerušce přátel jeho rodičů.

 

Pavel znovu upil ze své sklenice. Nechtěl na Olivera myslet, jen mu to připomínalo, čím si v posledních týdnech prošel. Konečně byl ve stavu, kdy přijal realitu a byl připravený posunout se dál, i když o nějaký vážný vztah opravdu nestál. Jednorázová záležitost by ale nemusela být na škodu, napadlo ho, a poprvé se se zájmem rozhlédl kolem.

Pohled mu padl i na dvojici, která právě vcházela. Během setiny vteřiny stál skrytý za Markovými zády, kde se krčil, aby si jej nově příchozí nevšimli. Sakra, sakra, sakra! Nikdy by ho nenapadlo, že tu natrefí na někoho známého!

„Co blbneš?“ žasl Marek a ustoupil stranou, aby se mohl na Pavla pořádně podívat. Jeden z mladíků, kteří si sedali na bar kousek od nich, na místě zkameněl.

Pavel by v tu chvíli Marka nejraději zatloukl do země barovou židlí. Mladík se probral, omluvil se svému společníkovi a přistoupil k Pavlovi. Chvíli se jen tak beze slov měřili pohledem.

„Pavle,“ pronesl tmavovlasý mladík, a znělo to, jako by se chtěl ujistit, že se mu to nezdá.

„Eriku,“ kývl Pavel poraženě na pozdrav.

Chlapec dál hleděl na Pavla jako na osmý div světa, než mu do zorného pole vstoupil Marek.

„Eriku, to je Marek, můj… Kolega z práce. Marku, Erik. Bráchův spoluhráč a kamarád,“ vysvětloval Pavel a Marek pochopil jeho reakci. Nikdo z Pavlovy rodiny nevěděl o jeho orientaci. Marek si mladíka se zájmem prohlížel. Nepřišlo mu, že by od takového zelenookého štěněte hrozilo nebezpečí.

Erik si Marka změřil tak chladnýn pohledem, až ho napadlo, jestli to štěně nebude spíš hlídací pes.

„Kolega?“ ujišťoval se Erik, který se ani nesnažil skrývat okamžitou nevraživost vůči Markovi.

„No tak, snad víš kde právě jsi, mladej, ne?“ píchl do něj vyzývavě Marek, který vycítil napětí mezi nimi a náramně se jím bavil.

„Marku!“ zalapal Pavel po dechu. To mu ten blbec chtěl zavařit schválně?! „Je to jen kamarád, který i když se občas chová jako hovado, mě sem vytáhl, abych se trochu odreagoval,“ snažil se zachránit situaci.

Markovi neušel pohled, jakým si Erik Pavla prohlížel, a rozhodl se dát mu šanci. Ten kluk by mohl být přesně to, co jeho přítel právě potřeboval.

„Jo, slyšels. A teď mě kluci omluvte, támhle sedí blonďáček, který vypadá vážně opuštěně,“ vzal svou sklenici a vydal se k chlapci na druhém konci lokálu. Pavel měl obrovskou chuť svého přítele nakopnout do zadku, až by poposkočil. Na co si to hrál? Ten hošík rozhodně nebyl jeho typ, se všemi těmi flitry a nalíčenýma očima... Bylo mu jasné, že jim chtěl dopřát trochu času o samotě, ale kruci, to ne ho napřed nemohl zeptat jestli o to vůbec stojí?!

Vrátil se pohledem k Erikovi, který z něj nespouštěl zrak, zelené oči jako kdyby halila mlha zamyšlení.

Nemělo cenu lhát, Pavel byl připraven čelit zvídavým otázkám bratrova přítele upřímně, bez utíkání. Erik se však na nic neptal. Jen Pavla bezhlesně pozoroval.

Pavel se pod tíhou toho upřeného pohledu začal ošívat. Koutkem oka zahlédl pohyb.

„Tvůj společník právě odchází s někým jiným, měl by sis za ním pospíšit,“ řekl tiše. Jistě, neměl by zapomínat, že Erik tady nebyl sám. Což znamenalo, že… Nechtěl na to myslet. Vědomí, že jeho homofobní bratříček měl ve své blízkosti hned dva orientované zakázaným směrem, mu však lehce pozdvihlo koutky rtů ve škodolibém úsměvu.

„Miluju tě.“

„Promiň, nerozuměl jsem,“ požádal mladíka o opakování. Nějak mu asi alkohol dnes pomotal smysly a on slyšel naprosté kraviny.

„Miluju tě, Pavle. Od první chvíle, kdy jsem tě uviděl,“ přiznal se Erik, zrudlý rozpaky. I když to muselo být těžké, stále se Pavlovi díval do očí.

Dělal si z něj ten fracek legraci? Možná byl Dominikovi podobnější, než si Pavel kdy všiml. Tak trapný vtip! Postavil sklenici na bar a zpražil chlapce rozčíleným pohledem.

„Kolik ti je?“

„Dvacet. Skoro,“ hlesnul Erik, kterému celkem rychle došlo, že jeho vyznání nepadlo na tu nejúrodnější půdu.

„A víš, kolik je mně?“ pokračoval Pavel hlasem ne nepodobným práskání bičem.

„Sedmadvacet. Ti bylo. V únoru,“ vysoukal ze sebe trhaně.

„Takže počítat umíš. To mi vysvětli, kdes napočítal, že ti na něco takovýho skočím?“

„Tak… Tak to není,“ nahrbil Erik ramena. „Věk ani matika s tím nijak nesouvisí! Prostě… Když jsem tě prvně uviděl, tak já… Ale nikdy by mě nenapadlo, že jsi taky na kluky, proto jsem ti nikdy nic neřekl, a...“ Erik nevěděl, jak by pokračoval. Kdyby měl víc času, určitě by vymyslel nějaké prvotřídní vyznání, ale tohle bylo hrozně narychlo. Strach, stres, ale hlavně naděje ho roztřásaly až do morku kostí. Nejistě se nahrbil ještě víc a sledoval špičky vlastních bot.

„Jo, to se právě pleteš. Nejsem na kluky. Jsem na chlapy,“ odsekl Pavel, který si nemohl pomoci a viděl v Erikově schlíplém postoji tak trochu štěněčí rysy. Ne, nechtěl nad ním tímhle způsobem vůbec uvažovat.

Erik jako kdyby posbíral veškerou odvahu a mužnost, která se v něm teprve nedávno začala probouzet, narovnal ramena a přistoupil těsně k Pavlovi, přičemž ho převyšoval o pět centimetrů. Díky jeho sportovní postavě se však rozdíl zdál být mnohem větší.

„Takže když nebudu kluk ale chlap, tak zvážíš, že mi dáš šanci?“ zašeptal mu těsně u ucha nečekaně svůdným hlasem. Pavel by se raději propadl do země, než aby přiznal, že se mu zadrhl dech a rozbušilo srdce z tak náhlé proměny.

„Ani náhodou,“ zamumlal, ale mírný ruměnec a neschopnost podívat se Erikovi do očí jej prozradily.

„A když ti prostě nedám na výběr,“ nehodlal se Erik vzdát bez boje, když viděl jak před ním jindy ocelový Pavel taje. Přejel mu nosem po skráni, nemohl odolat, aby se ho alespoň lehounce nedotkl.

„To by sis nedovolil,“ vyhrkl nevěřícně a poupravil si brýle na nose, aby mohl pravdivost slov z Erikovy tváře lépe posoudit. O krok ustoupil, aby mu viděl do tváře a rychle zase pohled sklopil.

Tohle nebyl ten Erik, který u nich snad obden trávil odpoledne a večery. Rázem v něm neviděl bratrova kamaráda, ale povážlivě pohledného mladého muže, který na něj hleděl s neskrývanou touhou v očích. A jemu se to líbilo.

Erik mlčel a Pavel najednou pocítil nutkavou potřebu utéct. Položil na bar bankovku a beze slova se otočil k odchodu, aniž by se staral o Marka, který na něj celou dobu dával pozor, zatímco předstíraně flirtoval s hloupoučkým hošíčkem. Erik začal po kapsách hledat peněženku, ale než ji vylovil a vytáhl z ní vhodnou částku, za Pavlem už se zaklaply dveře.

Pavel seděl v taxíku, do kterého naskočil, jako kdyby měl v patách smečku loveckých psů. Možná nebyl tak daleko od pravdy, uvědomil si, když se ohledl a uviděl Erika vybíhat ven a zklamaně se rozhlížet všemi směry. Byl rád, že mu unikl. Neubránil se však myšlence, jak dlouho dokáže utíkat před tak intenzivním pohledem, jaký mu Erik ukázal jen před malým okamžikem.

 

***

 

„Lež, udělám snídani,“ pohnuly se rty ve tváři, kterou Pavel celou dobu zkoumal pohledem, aby se ujistil, že se během jejich odloučení nijak nezměnila.

Pavel neprotestoval, stejně by nejspíš nedokázal vstát, ani kdyby chtěl. Když se včera konečně dostali z koupelny, padli na postel jako dvě mrtvoly. Ani se nepokoušel počítat, kolikrát ho Erik přiměl prosit o slitování, aby ho konečně nechal vyvrcholit.

„To bys měl,“ zabručel, přitáhl si přes sebe deku a otočil se k němu zády.

„Dobré ráno,“ ucítil na krku jemné líbnutí, než se matrace zhoupla, jak se Erik zvedl.

„Dobré,“ špitl tak, aby ho Erik, směřující z ložnice, neslyšel.

Ten však svého přítele znal a příliš dobře, proto měl uší našpicované, aby mu neuniklo ani jediné Pavlovo vydechnutí. Spokojeně se usmál, když slyšel jeho odpověď. Občas mu přišlo, že Pavel prostě nehrál fér. Jak mohl být i po takové době občas tak stydlivý? Dokázal být vážně sladký. Když šlo o slova a city, byl jako dítě. Nikdy mu neřekl, co k němu cítí, vždycky zapíral a dělal ramena. Bydleli spolu, milovali jeden druhého, ale Pavel se i po těch letech tvářil, jako kdyby se ho to netýkalo. Snad jen v posteli dokázal být alespoň trochu upřímný.

Erik věděl, že je pro Pavla důležitý. Možná dokonce nejdůležitější, ale občas by to rád slyšel.

Připravil na tác tousty a džus pro oba, a vešel zpět do ložnice. Pavel se zrovna pracně snažil posadit, ale moc se mu to nedařilo. Šlehl po usmívajícím se Erikovi obviňujícím pohledem, snad aby ho umlčel, než řekne něco, čím ho vážně vytočí.

Erik odložil tác na noční stolek a chvíli v něm cosi lovil.

„Lehni si na břicho,“ vybídl Pavla něžně.

„Zapomeň,“ prskl Pavel, a napadlo ho, jak moc nadržený může jeho mladý přítel ještě být. V pondělí musel jít do práce, ale tímhle tempem se nedožije ani neděle.

Erik se zakuckal, jak dusil smích. Ukázal Pavlovi lahvičku, kterou předtím našel. Masážní olej s kokosovou vůní, Pavlův oblíbený.

„Chtěl jsem ti ukázat, co jsem se naučil, víš. Myslel jsem, že budeš mít radost,“ zatvářil se schlíple, dobře si vědom, že tomu Pavel neodolá.

„Tak… Tak dobře,“ souhlasil Pavel rozpačitě, a opatrně se otočil.

Když se na něj nedíval, mohl se Erik konečně beze strachu spokojeně zašklebit. Stáhl ze štíhlého těla svého milence pokrývku až pod hýždě. Pavel po ní zkusil chňapnout, ale Erik ji úmyslně nechal mimo jeho dosah. Rozkročmo se nad ním naklonil, aby ho uvěznil pod sebou a vymáčkl si štědrou dávku oleje do dlaně, kde jej nechal ohřát. Sladká vůně naplnila místnost.

Při prvním doteku Erikových pevných a zkušených dlaní Pavel spokojeně vzdychnul. Cítil, jak se mu pomalu uvolňují svaly kolem páteře i v ramenou. Ani si nevšiml, jak moc byly ze všeho toho opírání se o zdi v koupelně ztuhlé. Mladíkovy jisté ruce se postupně propracovávaly níž a níž.

Erik se nemohl nabažit toho pohledu, který se mu nabízel. Pavel měl tvář na stranu, a tak viděl každičké zaškubnutí mimických svalů, když se dotkl citlivého místa. Jeho kůže, kluzká, lesklá a voňavá, mu odváděla myšlenky od uvolňující masáže naprosto jiným směrem. Lehce přitlačil v bederní oblasti a Pavel tiše zasténal. Ne, Erik nebyl žádný světec a moc dobře to věděl. Posunul se ještě o kousek níž a přikrývku už zcela odhodil stranou.

Pavel cítil, jak Erikovy doteky ztrácí na ráznosti. Když se mu dostal k hýždím a horní části stehen, spíš hladil, než masíroval. Jemně zpracovával vnitřní strany jeho stehen, smyslné dráždění ještě stále skrýval pod roušku uvolňující masáže. Bez ohledu na to, jak byl Pavel po včerejšku vyčerpaný, jeho tělo na ty slast působící doteky reagovalo.

Erikovi neušla změna Pavlova výrazu. Jeho mírný ruměnec, přivřené oči, pootevřená ústa a změna v rytmu dýchání, to vše mu bylo dobře známé. Zmírní se někdy ta vše stravující touha, kterou v něm dokázal vyvolat jen on?

Zkusmo zatlačil palcem na vstup do Pavlova těla, který uvolněný ještě po nočních hrátkách, přijal jeho laskání bez sebemenšího zaváhání. Jemně jím zakroužil, aby otestoval jeho pružnost, a vzápětí jej nahradily dva jiné prsty.

Ne, rozhodně nezmírní.

Pavel, neschopen déle skrývat vlastní vzrušení, se otočil na bok. Osvobodil tak vlastní mužství, které si nepříjemně lisoval do matrace.

Erik si připadal, jako by se před ním prostírala hostina. Volnou rukou uchopil Pavlův penis a začal masírovat i jej.

Pavel pevně semkl víčka, vlny vzrušení ho zcela pohltily. Automaticky začal přirážet boky proti Erikovým prstům, které mu dávaly zapomenout na veškerý okolní svět i únavu.

Erik cítil, jak ho ovládá touha být znovu v tom horkém, těsném sevření milovaného těla. Položil se za Pavlova záda, přestal mu dráždit penis a namísto toho mu mírně nadzvedl nohu. Přitlačil svůj úd tam, kde ještě před okamžikem byly jeho prsty. Díky důkladné přípravě a oleji do něj vklouzl hladce jako úhoř. Začal se v něm pomalu pohybovat, Pavel všem jeho přírazům vycházel vstříc. Nesnesitelně pomalu a opatrně Erik Pavla přiváděl na hranu orgasmu.

Pavel cítil tu něhu, se kterou se mu Erik věnoval, a vháněla mu slzy do očí. Ty klidné, houpavé pohyby mu přestávaly stačit. Chtěl víc, potřeboval cítit čistý chtíč, ne tyhle zvláštní svíravé pocity v hrudi.

Pevněji obemkl Erikovo mužství a sám na něj razantněji přirazil, aby mu dal najevo své přání. Slyšel však jen tiché uchechtnutí, Erik ho hodlal mučit ještě chvilku.

Pavel věděl, jak Erika přimět, aby bylo po jeho, ale dělal to jen vážně nerad. Zvlášť potom, kolikrát to udělal včera.

Ještě jednou se pokusil vlastními pohyby zintenzivnit přírazy, ale tmavovlasý mladík se stáhl a téměř uhýbal, aby mu neumožnil dosáhnout jeho cíle. Nebylo zbytí.

„Eriku… Prosím… Víc… Já… Chci tě,“ vydoloval ze sebe slova, která jeho milenec slyšel ze všeho nejraději.

„Cokoliv si přeješ,“ zamumlal hlasem zhrublým touhou Erik, přitáhl si tělo holohlavého muže pevněji do objetí a zanořil se do něj tak prudce a hluboko jak to jen šlo.

Pavel vykřikl překvapením. Zatínal prsty do polštáře před sebou, stále to však nestačilo. Vjel si rukou do slabin a začal se laskat ve stejném rytmu, v jakém se Erik probíjel do jeho těla.

Netrvalo dlouho, a sperma z něj prýštící mu skropilo břicho i prostěradlo pod ním. Erik jej téměř okamžitě následoval.

Leželi stále ještě spojeni, vydýchávali prožité vzrušení. Jak se zpomalil dech a srdeční rytmus se vrátil do normálu, Pavel pootočil unaveně hlavu.

„A tohle… Tohle tě tam učili čtrnáct dní?“ zeptal se s pozvednutým obočím.

Erik vyprskl smíchy a pevně objal zpocené a stále ještě kluzké tělo před sebou. Vážně tohoto muže miloval z celého srdce.