„Děláš si srandu,“ zavrčel Pavel zahanbeně a štítivě zvedl malý nafukovací kruh dvěma prsty. Nebyl si jistý zda vůbec chce vědět, co ta věc dělá na jeho židli.

Erik se hřejivě usmál, aniž by si byl vědom, k jaké bouři se schyluje.

„Ne, to mi doporučily holky z novorozeneckého. Maminky po porodu si tyhle polštářky nemůžou vynachválit, tak mě napadlo, že by se nám taky mohl hodit.“

Pavel zavřel oči a začal počítat. Byl už někde u padesátky, přesto by mladšího muže ještě pořád za tenhle nápad nejraději vyfackoval z místnosti. Vzdal snahu o vydýchání a tu zrůdnost po něm vší silou mrskl, což díky jejímu tvaru a materiálu nevyvolalo ani zdaleka kýženou reakci. Kruh se neškodně snesl k zemi dva metry od plánovaného cíle. To Pavla vytočilo ještě víc.

„Fajn, tak mi dej vědět, až se ti to narodí. Pošlu dárkovej koš!“ soptil. Tohle možná nebyla ta nejvíc ponižující věc, co mu jeho mladý milenec kdy udělal, ale rozhodně byla v Top10.

„Ale… Myslel jsem, po včerejšku, víš… A dneska taky, tak…“ upíral Erik na Pavla štěněčí pohled, zatímco nesl na stůl hrnec s omáčkou, kterou připravil k obědu, zatímco se Pavel dával celé dopoledne dohromady.

„Nejsem nemohoucí!“ prskl holohlavý muž, přesto se mu však nepodařilo skrýt bolestivé ucuknutí, když dosedal na měkkou židli u stolu.

„Já vím. Jenom jsem si myslel, že by ti to mohlo trošku ulevit,“ mumlal omluvným tónem Erik. Neodolal, ve chvíli kdy se Pavel natahoval pro sběračku, ho rychle líbnul kamsi nad levé ucho.

„Tak příště mysli hlavou,“ napomenul ho Pavel otráveně. „A neblbni, nebo to rozliju,“ mrmlal, ale tvář mu lehce zrůžověla. Erik si toho všiml a byl sám se sebou velmi spokojený. Krize zažehnána z nejhoršího.

„Volal mi Tomáš,“ zkusil odvést Pavlovu pozornost jinam, aby ho podrážděná nálada co nejrychleji přešla. Pavel se chytil. Se zájmem pozvedl obočí, jak čekal, s čím se mladík vytasí.

Erik s Tomášem si totiž ohromně sedli, byli jako dvě nejlepší kamarádky. K Markově obrovskému zklamání, samozřejmě.

Erik dával Tomášovi občas nějaké ty rady, kterými pak to světlovlasé hádě jeho nejlepšího přítele přivádělo na pokraj zhroucení.

Například posledně, když Erik Tomáše vytáhl na nákupy.

Do obchodu s erotickými kostýmy.

Marek pak druhý den v práci jen vzdychal, nesoustředil se a nakonec na celou chodbu prohlásil, že ho nikdy nenapadlo, jak jsou kočky vlastně sexy zvířata.

Nebohá Zuzanka z recepce, která má doma čtyři, se s ním pák měsíc bála být ve stejné místnosti.

Pavel dodnes žasl, kde se Erik tyhle věci naučil. Na něj je tedy rozhodně nikdy nepraktikoval. Nerad si to přiznával, ale trochu, jen maličko a kdesi hodně vzadu v mozku, na Tomáše v tomhle ohledu žárlil.

„Markovi prý zase hvízdlo a přitáhl hromadu nějakého speciálního hovězího. Že letos ještě negrilovali.“

„Vždyť je říjen,“ užasl Pavel. Pak si uvědomil, že je řeč o Markovi. „Takže máš vytáhnout gril, co?“ doplnil pobaveně.

„Jo. Dneska večer,“ souhlasil Erik, zatímco pozorně sledoval Pavlovu reakci.

„Dneska?“ zalapal po dechu. Jestli ho Marek uvidí, jak se dnes pohybuje, bude to mít na talíři do konce života!

„Jo. Ale neboj, mám to vymyšlený,“ zazubil se na něj zelenooký mladík. 

„Toho se právě bojím,“ zašeptal Pavel potichu.

 

 

 

„Nechceš na to nějaké léky proti bolesti, nebo tak něco?“ ptal se zúčastněně světlovlasý hoch s nevinnou tváří tak lítostivě, až Pavla zavázaný kotník začal skutečně bolet.

„Ne, díky Tome. Jen to budu chvíli šetřit, a noha bude jako nová,“ usmál se na něj Pavel provinile. Tomáš kývl, přesto se však k jeho zavázané noze každou chvíli vracel pohledem.

„Takže tys špatně šlápl na schodech, jo?“ potlačoval smích Tomášův tmavovlasý partner.

„Jo. K naštvání, co? Ale neboj, naštěstí měl na dosah odbornou pomoc,“ dmul se pyšně Erik od grilu.

„Vyplnil jsi papíry pro pracovní úraz, doufám?“ upíral na hubeného muže zabaleného v chlupaté dece nepříjemně pichlavý pohled.

„Nestalo se to v práci,“ zamumlal Pavel a natáhl se po hrnku s čajem. I když svítilo slunce, polovina podzimu nebyla tak úplně nakloněna večernímu posezení na zahradě. Erik přiskočil a Pavlovi hrnek podal. Ten ho za to zpražil obviňujícím pohledem, přesto však tiše poděkoval.

„Aha, takže ty tady někde schováváš i schodiště?“ mávl Marek rukou směrem k přízemní novostavbě. V očích mu hrály pobavené ohníčky. Tomáš po něm šlehl nepříjemným pohledem, Marek ho však ignoroval. Byl zvědavý, s čím Pavel přijde.

„Chápu, že je to pro tebe těžko uvěřitelné, ale na světě jsou skutečně i jiná místa, než jen práce a domov,“ odpinkl ho Pavel sarkasticky.

„Jistě. A Erik tam byl s tebou, že jo. Protože hned jak se po dvou týdnech vrátil, určitě jste ze všeho nejvíc potřebovali jít někam courat,“ bavil se škodolibě Pavlovými rozpaky.

„To byla moje vina,“ houkl Erik od grilu se širokým úsměvem, zatímco se natahoval pro Markův talíř. „Když jsme dojeli domů, chtěl jsem udělat snídani, ale nebylo z čeho. Představ si, normálně jsme jeli do krámu pro zásoby, a já viděl v jednom obchůdku v centru parádní bundu. Přemluvil jsem Pavla, abychom se na ni šli kouknout. Neseděla mi, tak jsme chtěli jet domů. No a cestou z toho krámu Pavel špatně šlápnul. Prodavačka chtěla volat sanitu, ale vysvětlil jsem jí, že jsem zdravotník. Pavla jsem dovezl domů a ošetřil.“ Erik Markovi podával talíř a sledoval, jak se v jeho historce snaží najít skulinu. Když si odfrkl a i s talířem si sedl, Erik se uvolněně zašklebil.

„Všechno je to v detailech,“ špitl Pavlovi do ucha, když se ohýbal pro jeho talíř. Ten se mírně začervenal. Erikova schopnost bravurně lhát ho pokaždé lehce šokovala.

„Taky si budu muset koupit bundu,“ zamumlal si pro sebe Tomáš.

„Tak pojedeme na nákupy, určitě je toho víc, co bys chtěl dokoupit. Vždyť máš skoro prázdný skříně,“ nadchl se Marek okamžitě.

„Ne každej potřebuje mít tři – slovy tři – plný skříně oblečení. Vy kravaťáci vůbec nemáte soudnost, když jde o oblečení,“ odpálkoval ho Tomáš s klidem. Marek se zatvářil ublíženě.

„Však nemusíme kupovat všechno… Jen tu bundu. A kdyby se nám líbilo něco dalšího, tak…“ nechtěl se vzdát bez boje.

„Já s tebou oblečení nakupovat nepůjdu, to jsem ti říkal. Jednou stačilo,“ odfrkl si Tomáš.

„Ale copak?“ vyzvídal Erik, který položil maso na talíři i před posledního strávníka, a stačilo tak aby nandal sobě a mohl v klidu usednout ke stolu spolu s ostatními. Pavel mu tuhle historku z Markova pohledu už sice vyprávěl, ale rozhodně chtěl znát i Tomášovu verzi. Tušil, že tam bude víc, než jen Markovo „ten paličák mi nedovolí, abych za něj zaplatil ani spodní prádlo“.

„To si poslechni,“ zašklebil se na něj Tomáš. „Byli jsme v obchoďáku a Marek tvrdil, že si potřebuje nutně koupit nový trenky. To bylo nějak krátce potom, co jsem se k němu nastěhoval. Mělo mi to bejt divný, vzhledem k tomu, kolik jich doma má,“ povzdechl si, ale pokračoval. „Kdybych věděl, co má v plánu, nesedl bych s ním do jednoho auta, natož abych vlezl do krámu. Krom normálního prádla ten idiot totiž taky nabral asi patery tanga. Víš jak, bylo před Vánocema, takže nabídka pánskýho prádla byla našlapaná. Že to nebude pro něj mi došlo až ve chvíli, kdy na něj ten kluk na pokladně začal mrkat a ptát se ho, jestli mu to nebude těsný, že by mu doporučil větší velikost,“ rozohnil se Tomáš, jak si znovu vybavil trapnou situaci.

„A co myslíš?“ soptil dál. „No? Co myslíš, že udělal? Před celým tím krámem, narvaným lidma co nakupovali dárky, zahlásil: ´Ale to je jeho velikost!´a ukázal na mě. Přede všema. Kluk na kase zrovna zvedal ke čtečce stříbrný latexový cosi, co mělo představovat slona. I s chobotem, víš jak. Málem jsem ho uškrtil! Tak říkám tomu prodavači, že to byl asi omyl, že nic takovýho rozhodně kupovat nebudeme. Ještě jsem do tohohle pitomce dloubal loktem, aby přestal blbnout. A hádej co? Prej: ´Však já ti to zaplatím, neboj.´ Nezabil bys ho?“

Erik se s hýkáním sesunul v židli a Pavel se zmohl jen na bublání do hrnku s čajem. Marek se beze studu narovnal a s úsměvem se otočil na Pavla.

„On tomu nerozumí, no. Copak ty bys v něčem takovým Erika vidět nechtěl?“ domáhal se spojenectví svého nejlepšího přítele. Pavel si na okamžik představil video, které jednu dobu kolovalo po síti. Byl na něm hubený mladík, tančící ve sloních tangách.

„Ne, to bych vidět asi ani nepotřeboval,“ vykuckal ze sebe čaj, který se mu nepodařilo při té představě polknout.

„A ty?“ obrátil Marek pozornost na Erika. Ten na okamžik zvážněl a zadíval se na Pavla.

„Eriku?!“ okřikl ho Pavel pobouřeně.

„No co, tak bych se kouknul…“ bránil se mladík pobaveně. Ledový pohled v Pavlových očích mu sliboval krušné chvilky, hned jak budou o samotě. Erik se na ně docela těšil.

„Tak pojedeme nakupovat spolu, beztak už jsme dlouho nikde nebyli,“ mrkl Erik na Tomáše, aby odvedl téma jinam.

„Jenom ne další dámskou jízdu,“ zavyl Marek útrpně.

„Já ti dám dámskou jízdu!“ načepýřil se Tomáš a pohledem hledal, co by po Markovi přes stůl mohl hodit.

„Jen ho nech,“ uklidnil ho Erikův nebezpečně tichý hlas. Jasný symbol, že tentokrát Marek skutečně přestřelil.

„Mohli bychom vyrazit na nákupy třeba hned o víkendu. V pátek bys z práce přijel rovnou sem, a ráno bychom vyjeli. Pavel je stejně věčně v práci... Můžeš tu klidně být celý víkend, ne? Fitko, kam se chodím vybít, má otevřeno i v neděli, tak bychom tam pak zašli. Určitě už máš sportovní absťák, co?“ pokýval vědoucně hlavou. „Dáme si trochu do těla, můžu domluvit s klukama klidně i trénink v ringu, jestli chceš. Pak sauna a relax…“

Tomášovi se rozzářila tvář při zmínce o ringu. V myšlenkách už si nejspíš nasazoval chrániče zubů, a tak si ani nevšiml, jak moc se Erik při své vemlouvavé pozvánce ocitl blízko. Ten opřel bradu o Tomášovo temeno a jakoby bezmyšlenkovitě ho zezadu objal. Sotva však jeho dlaně zabloudily k Tomášově hrudi, ozvalo se tříštění porcelánu.

„Jsem to ale nešika,“ pronesl Marek monotónním hlasem. Napřaženou ruku z místa, kde nechal zdobený talíř schválně dopadnout na kamennou podlahu, stahoval okázale pomalu.

Pavel vzdal snahu o tlumení smíchu v hrnku s chladnoucím čajem a drtil spodní ret mezi zuby. Erik věděl naprosto přesně, jak Marka vytočit do vrtule.

„Ale prosím tě, snad by ti nevadila dámská jízda…?“ zubil se Erik spokojeně. Byl si dost jistý, že tohle slovní spojení už před ním pan velevážený superpodnikatel nikdy nepoužije.

Tomáš, kterému unikla celá pointa, těkal pohledem z jednoho na druhého.

„Ještě ověřím, jestli nebudu muset na sobotu do práce, ale zní to vážně lákavě.“

Pavel dvakrát rychle mrkl, aby se ujistil, že se mu to nezdá. Teprve potom vyprskl smíchy, za což ho rozmrzelý Marek častoval ublíženým pohledem.

„No počkej,“ sykl Pavlovým směrem tiše. Tomáš jen užasle pozvedl obočí. Aby zachránil situaci, odvedl Erik rychle řeč na sportovní téma. Marek zkřížil ruce na prsou a odmítal se zapojit do hovoru jinak, než občasným „hmm“ nebo jednoslabičnou odpovědí na přímou otázku. Po chvíli se zvedl a zmizel v domě. Erik ho vyprovázel ostražitým pohledem.

Když už to vypadalo, že se po něm budou muset jít podívat, stál ve dveřích s tácem, na kterém byl velký hliněný džbánek a hrníčky.

„Ochlazuje se, tak co tomu dodat trochu atmosféry?“ usmíval se jako sluníčko a vyrazil k nim. Nalil tmavou tekutinu do prvního z hrnečků a pomalu tmavnoucí podzimní večer ovanula vůně svařeného vína. Podal hrnek Pavlovi.

„Jestli jsi tam přidal něco, co tam nepatří, budeš mít brom v každém jídle a pití ke kterému se dostanu,“ přičichl k hrnku nedůvěřivě. Opatrně ochutnal.

„Brom?“ užasl Erik. „Proč brom?“

„Protože Pavel ujíždí na chemii a starejch legendách,“ ušklíbl se Marek. ¨

„Dřív se říkalo, že když šli kluci na vojnu, dostávali tam do čaje brom, jen tak pro jistotu,“ cukaly koutky Tomášovi.

„Nechápu. Vždyť… Vždyť to je strašně nebezpečný, ne? To tím jako trénovali nějaký chemický útoky?“ kulil oči Erik.

„Ne. Ale brom prý má utišující účinky. A když si představíš, jak dlouho byli mladí vojáci na ubikacích bez možnosti upustit páru… Trocha bromu a nepostavil se jim ani na opušťáku, natož aby je přetlakovanej kotel nutil k nějakejm nepředloženostem po večerce.“

Erik nevypadal o nic moudřejší.

„Prostě se jim nepostavil,“ upřesnil Pavel věcně. Erik zalapal po dechu.

„Jako… To jako fakt? A jak ty to víš? Počkej, nemáš tu někde schovanou ampulku, nebo tak něco, že ne?!“

Zahradou zněl pobavený smích.

 

O necelé dvě hodinky a další džbánek voňavého nápoje později se Marek něžně usmál při pohledu na Tomášovu klimbající postavu.

„Pojedeme, myslím že má dost,“ řekl tiše. Sám víno jen ochutnal při jeho přípravě, aby mohl řídit cestou domů. Pavel na něj souhlasně kývl. Marek vzbudil svého přítele, který trval na tom, že si napřed zajde opláchnout obličej. Potácivě se zvedl, cestou však zakopl o vlastní nohu a narazil do Marka, který v těsném závěsu za Erikem nesl zbytek ještě teplého vína do domu.

„Pozor!“ vykřikl Marek, když se džbánek na tácu převrhl přímo nad sedícím Pavlem. Ten však zareagoval včas a rychle vyskočil stranou, takže ho tmavorudá tekutina těsně minula.

Všichni zůstali stát a sledovali, jak kapka za kapkou stéká po dřevěném křesílku a tvoří pod ním velkou, tmavou a kořením vonící louži.

„Jsi v pohodě?“ probral se z transu jako první Erik.

„Jo,“ souhlasil Pavel nepřítomně, rukou si zatím mnul bedra. Marek se zakuckal, jak v něm začal bublat smích.

„Promiň, Pavle. Byla to moje chyba,“ omlouval se Tomáš provinile. Na teď už otevřeně se chechtajícího Marka vrhl odsuzující pohled. „Čemu se řehtáš? Co kdybys mu něco udělal s tou nohou?!“

Jako by řekl vtip roku, zavyl Marek smíchy a nechybělo moc, aby se skácel smíchy k zemi.

„Jo, koukám, jak strašně ho ta noha bolí,“ škytal. Všechny pohledy se stočily na Pavla, který stál oběma nohama pevně na zemi, ale mírně přihrbený očividně ulevoval namoženým zádům. Tomáš tenhle postoj znal až moc dobře. Plácl Marka po rameni a zatlačil do něj, aby ho znovu uvedl do pohybu.

„Chtěli jsme jet domů, ne? Tak šup, nezdržuj,“ snažil se odvést pozornost od Pavla, kterému se hrnula krev do tváře.

Erik je šel vyprovodit ke vratům, kde se k němu Tomáš naklonil a cosi mu pošeptal. Tmavovlasý mladík se celý rozzářil a energicky přikývl.

„Co ti to Tomáš říkal?“ nedokázal Pavel ignorovat svou zvědavost.

„Doporučil mi uvolňující krém, který prý pomáhá na tyhle stavy přímo zázračně. Prý když tě s ním namasíruju, za dvě až tři hodinky budeš jako rybka,“ vysvětloval Erik nadšeně.

„Zapomeň,“ zabručel Pavel. Při představě další Erikovy masáže ho postižené partie začaly bolet ještě o trochu víc.

Erikovy myšlenky zřejmě měly podobný směr, vzhledem k tomu, jaký hlad se mihl v mladíkových zelených očích. Při pohledu na Pavlův výraz se však zase rychle ovládl.

„Možná ten brom není zase tak špatný nápad,“ zamumlal Pavel zamyšleně a předstíral, že si nevšiml Erikova zděšení.