,,Ayato, jdeš ven? Nechci celý odpoledne prosedět u tebe v pokoji. Zajdeme na pivo. Je pěkný horko, aspoň tě to schladí a nebudeš tak nasranej na Sakuru. Já ti říkal už od začátku, že to klapat nebude.“ Kyo jako vždy upřímný, ale očividně mu to dneska projde. Ayato nevypadá na to, že by se mu chtělo Kya mlátit.

,,Fajn, a kam půjdeme? Hlavně neříkej, že půjdeme do toho baru na rohu. Tam jít nechci.“ Samozřejmě, že tam nechce, mohl by tam potkat Sakuru, a jak se zná, byl by hrubý. I když ona by si to nejspíš zasloužila.

Ayato se zvedl ze svého křesla, které okupoval celé dopoledne. Otevřel skřínku od svého šatníku a zakoukal se do něj. Kyo se zvedl taky a vydal se ke dveřím.

,,Nech se překvapit, kam půjdeme. Zabírám si koupelnu, až bude volná, přijdu ti říct,“ řekne Kyo, jde do svého pokoje a pak do koupelny.

Ayato se dívá ještě chvíli do skříně. Pak vytáhne bílé tílko, černou koženou vestu, džíny a svůj oblíbený červený pásek. Hází oblečení do křesla a jde k zrcadlu, kde se prohlíží. Projede si rukou svoje červené vlasy. Pak si prohlíží svoje svalnaté břicho a hrudník. Přemýšlí, co myslela Sakura tím, že to nemá cenu a že se jí nelíbí, jak chování, tak i v posteli. Nechápe to. Ale přesto se mu nikam nechce, jenže kdyby nešel, Kyo je schopný ho dotáhnout tam za vlasy. Je vlastně jediný, kdo se Ayata nebojí.

Celou dobu stál zamyšleně před zrcadlem a díval se do něj. Pak zaslechl klepání, no, spíše bouchání na dveře. Pak se i mírně lekl, když na něj Kyo zařval, že má volnou koupelnu. Měl chuť otevřít ty dveře a zařvat na něj také. Pak si ale oddechl a vylezl z pokoje a zamířil do koupelny. Zavřel dveře a sundal si spodní prádlo a vhodil ho do koše na prádlo. Každý měl svůj, takže měli přehled. Vlezl do sprchy a pustil na sebe teplou vodu. Potřeboval to, vždy se mu po tom uvolnilo tělo i mysl. Tohle byla pro něj ta nejlepší relaxace. Užíval si, jak mu voda prohřívala tělo. Přes každý sval ho voda hladila. Vždy, když byl ve sprše, představoval si, že ho hladí Sakura, ale teď by všechno nejraději rozmlátil. Raději se rychle umyje a vypne vodu a vyleze ze sprchy. Trochu se otřel od vody a dal si ručník kolem pasu. Vylezl ven z koupelny. Udělal ale sotva dva kroky a do něčeho strčil. Spíše do někoho. Podíval se pořádně, do čeho to vrazil. Podíval se pořádně a na zemi něco sedělo. Holka? Ne tohle byl kluk. Dlouhé bílé vlasy, světlá pokožka koukající z pod košile. Byla zapnutá jen na dva knoflíky, takže bylo skoro všechno vidět. Byl drobnější než Ayato, měl spíše dívčí rysy. Ayatovi se skoro zastavilo srdce, když se na něj kluk podíval. Ten pohled ta tvář. Dívčí rysy, malé, ale přesto vyzývavé rty. Lákaly dokonce i k polibku a ty oči, modré a snad i mírně jiskřily.

Ayato se dívá na kluka, který se zvedá ze země a hladí si zadek a skuhrá. Nevěděl, co říct, jestli se rozčilovat nad tím, co tam ten kluk dělá, nebo si ho prohlížet. Pak si konečně uvědomil, nad čím to přemýšlí. Zaklepal hlavou a podíval se zase na kluka.

,,Co tu děláš? Jestli dobře vím, nezval sem tě a také tě vůbec neznám, kdo si?“ založí si Ayato ruce na hrudi a čeká na odpověď.

,,Co, prosím? Tak ty mě sejmeš na zem a ještě se tu rozčiluješ jako bych za to mohl já. A ano nepozval si mě ty, ale Kyo ano. Jmenuju se Nori,“ odpoví dost naštvaně a propaluje Ayata pohledem.

Ayato spustí ruce podél těla a nevěřícně se na Noriho dívá. Nikdo kromě Kya s ním takto nemluví. Nedovolí si to. Všichni si dávají pozor, jakým tónem s ním mluví a hlavně, co říkají. Ten jeho tón ho poměrně nakrknul. Ayato udělal dva prudké kroky a rukama Noriho přitiskl ke zdi. Pak se na něj přimáčkl tělem, aby mu mohl dát ruce vedle hlavy.

,,Tak poslyš, Nori, tohle bylo naposledy, co si se mnou mluvil takto. Nikdo semnou takto nemluví. Ví, jak by to dopadlo. A mě se moc nechce ničit tak hezkou tvářičku, jako je ta tvoje,“ přejede prsty po jeho tváři a palcem přes jeho rty. Strašně ho lákají, chtěl by je ochutnat, vypadají tak lákavě. Zase ty myšlenky, co to sakra. Zase zaklepe hlavou, aby je zaplašil.

Nori se na něj dívá, mlčí a nic nedělá. Cítí trochu strach. Vždyť ho vůbec nezná a takhle se ho dotýká. Neví, co má od něj čekat. Ale nebrání se i kvůli tomu, že se mu to líbí a hlavně Ayato se mu líbí.

Ayato se u něj ještě chvilku zdržuje a snaží se zahnat ty myšlenky a tak se nakonec odtáhne. Pěstí praští do zdi vedle Noriho hlavy. Nori se lekne a nadskočí a vytřeští oči.

,,Pamatuj si, se mnou si nezahrávej. Nemluv se mnou tímhle tonem a já budu tak hodný, že tě budu ignorovat.“

Nori přikývne a čeká, až Ayato zmizí v pokoji. Když ho už nevidí, sesune se po zdi na zem. Vydechne a přejede si po tváři a po rtech prsty přesně jako předtím Ayato. Nikdy ho předtím žádný kluk tak nepřekvapil. Tohle bylo poprvé, co se ho dotkl takhle kluk, co je na holky, a který ho vůbec neznal. Jak ví, že je na holky? Prozradil mu to Kyo. Chtěl ho upozornit, aby si nedělal nějaké naděje.

,,Sakra, proč zrovna on musí být můj typ. Zase nedosažitelný, ale možná bych to mohl změnit,“ zapřemýšlí Nori. Nori se pak zvedne a vydá se chodbou za Kyem do pokoje.

Ayato skoro vběhne do pokoje, jen aby byl co nejdříve mimo chodbu. Zabouchne za sebou dveře a opře se o ně zády.

,,Sakra, co to bylo? Na co jsem to myslel? Na líbání s klukem? Moment, já ho málem políbil, aspoň sem to chtěl. Sakra, přestaň Ayato, jsi už od malička na holky. Jasně, to bude tou situací. Uvolněný tou horkou vodou a tím, že vypadal skoro jako holka,“ ujistí se Ayato a sundal si ručník a to, co uviděl ho překvapilo ještě víc. Cítil celou dobu na chodbě pnutí v rozkroku, ale nějak to nevnímal. Až teď si uvědomí, co vlastně celou dobu cítil. Jeho chlouba byla napnutá k prasknutí. ,,To přece není možné. Uklidni se, to je jen tím, že mi připomínal holku a tím, že jsem neměl dlouho sex,“ znovu se uklidňuje a dívá se na ten stožár v rozkroku. Takhle se neoblíkne, ví, co musí udělat, potřebuje se uvolnit. Ale tak strašně nerad to dělá sám. Vždy byl radši, když to za něj udělaly holky.

Sedá si tedy do křesla a rukou přejede po svém penisu a pomalu stahuje kůžičku nahoru a dolu. Zavírá oči a snaží si představit jakoukoliv holku, která se mu kdy líbila. Začíná dělat krátké, ale rychle pohyby. Začíná i oddechovat, když ho najednou ze snění proberou otevírající se dveře. Uslyší něčí kroky a tak otevře oči. Už chtěl začít křičet, když ztuhnul. Nevěří tomu, kdo tam stojí. Neví, zda být naštvaný nebo se stydět.