Zbytek dne a celou neděli strávil Ayato v pokoji. Nechtěl mluvit ani s Kyem. Ten se ho snažil dostat ven, ale bez účinku. V pondělí ráno vstal Ayato dřív než Kyo a tak si dal sprchu a udělal si kávu a snídani. Sedí u stolu a poslouchá jako každé ráno rádio. Než jde, uklidní ho to a také aspoň ví, jestli je volná cesta, kudy chodí. ,,Dobré ráno, Ayato dnes nějak brzo.“ Zarazí se Kyo, když vejde do kuchyně, aby si nalil kafe. ,,Dobré ráno. Nějak sem nemohl spát,tak jsem vstal dříve. Snad ti to kafe bude chutnat.“ Kyo si sedne naproti Ayatovi a prohlíží si ho. ,,Co na mě tak koukáš?“ Trochu zamračeně se Ayato zeptá a rychle se napije kafe. ,,Že by mě zajímalo co s tebou je. Co to mělo být, když tu byl Nori. Tvoje, jak to říct, nepřátelské chování.“ Ayato se rozkašle a pak se uklidní a dívá se na Kya. ,,Kdo je vlastně ten Nori? Nikdy jsem ho tu neviděl.“

,,Je to můj dlouholetý kamarád a no, jak to říct, přestěhoval se sem do města.“ Kyo se zvedne a jde k Ayatovi a sáhne mu na čelo a dívá se mu do očí starostlivě. Zbledl, když řekl, že se sem Nori přistěhoval. ,,Kyo, co blbneš, nesahej na mě.“ Chytne jeho ruku a dá jí z čela. ,,Jdu se oblíknout,ať můžeme jít, už je akorát čas.“ Dopoví Ayato a pak odchází do pokoje, kde si obléká školní uniformu. Bílá košile, černé kalhoty a červená kravata. Tu si uváže jen, aby se neřeklo, nesnáší když ho něco škrtí. Ani košili nemá úplně zapnutou až ke krku. Jde ještě k zrcadlu a dívá se do něj a přejede po znamínku prsty. Pak sáhne po hřebenu a vlasy si sčeše dozadu,jen dva prameny mu rámují obličej. Natáhne se a bere tašku do ruky a přehodí ji přes rameno. Ještě než opustí pokoj,sáhne po voňavce a navoní se. Pak vyleze ven a Kyo si ho prohlíží a všimne si netopíra. ,,Hej kámo, kde si to vzal?“ Podívá se na Ayatův krk trochu blíž. Ayato se zamračí a odtáhne se. ,,Nevšímej si toho, prosím.“ Kyo jen pokrčí kameny a jdou společně ven.,,Ayato máš nějaký problém s Norim?“Zeptá se po cestě opatrně Kyo. Ayato nic neříká a vlastně si tu stejnou otázku dával celou neděli. Jaký přesně problém sním vlastně má. Pak zase ucítí tlak v klíně a zamračí se. ,,Já mám problém od jeho první návštěvy,nevím co se stalo. Ale když sem ho viděl přemýšlel jsem nad věcmi, nad kterýma jsem přemýšlel jen u holek.“ Kyo se na něj podívá a je vidět že nechápe. ,,Nad jakýma?“

,,No jaký by si řekl? Musíš uznat, že má rysy, jak holka a já si představoval jako ho šukám.“ Řekne nešťastně Ayato. Kyo se zastaví a chvilku kouká, ale pak jde za ním. ,,Počkej, to jako vážně?“

,,Jo, vážně a teď, když vím, že tu bydlí, nevím, co dělat. Nechci nad ním takhle přemýšlet, je to kluk, ne holka. Já nejsem, no, na kluky. Sakra, tak, jak je možné, že jen při vzpomínce na něj se mi postaví.“ Ayato je už nešťastný a sedá si na lavičku kousek od školy. Dívá se na Kya. Ten si sedne vedle něj a plácne ho po noze. ,,No, řekni mi, jak často si myslel na Sakuru, když jste spolu chodili. A jak často jste spolu spali.“

,,No,spali jsme spolu jen párkrát a kdy jsem na ní myslel? No, občas ano.“

,,No a teď, jak často myslíš na Noriho.“ Kyo se dívá jak se Ayato tváří a je vidět, že ho to zajímá.,,No, myslím na něj pořád. Dokonce, i když se sprchuju, mám pocit jakoby mě hladil. A ne, že na mě dopadá voda.“ Kyo se začne smát a pak se zvedne.,,Tak vidíš Ayato a teď mi řekni,jsi na kluky?“

,,Já nevím, ale nikomu to neříkej. Jasný, Kyo?Nechci, aby si ze mě dělali srandu. Nic proti tobě.“ Rychle se Ayato zvedne a chytne Kya za kravatu. Kyo ho chytne za ruku a usměje se. ,,Jasný, nikdo se to nedoví.“

,,Co se nikdo nedoví?“ Ozve se známí hlas a když se Ayato otočí ztuhne. Stojí tam Nori opřený o ceduli a dívá se přímo na něj.,,Ahoj, Nori, co ty tu?“Zeptá se Kyo rychle a jde k němu.,,Co tu dělám? Zapoměl si že nastupuju na vaší školu a k vám do třídy. Řekl jsi,ať sem přijdu a že půjdeme společně do školy.“Ayato se podívá zamračeně na Kya. Kyo se jen zasměje a podívá na Ayata a pak na Noriho.,,Jo,zapoměljsem, měl jsem v hlavě něco jiného. Tak můžeme jít nebo přijdeme pozdě?“ Zavelí Kyo a jde napřed. Ayato jde k Norimu a dívá se na něj.,,Vážně mi neřekneš, cojsi mi udělal?“Nori se podívá na Kya, který stojí kus od nich a nekouká na ně. Nori přitiskne Ayata ke zdi a políbí ho. Ayato vytřeští oči, ale chytne Noriho za ruce a snaží se ho odstrčit. Ale pak mu polibek začne oplácet. Nori se trochu odtáhne a podívá se mu do očí. ,,Co by jsi řekl? Až na to přijdeš, pomůžu ti i s tím problémem v kalhotách.“ Přejede prstem po Ayatových rtech a pak jde za Kyem. Ayato je po chvilce dojde a jdou společně do školy.

Když dojdou do třídy,přiběhne k Ayatovi několik holek. Mezi nimi i Sakura. Ta si ho vytáhne na chodbu. ,,Ayato, mrzí mě, že jsme se spolu rozešli. Chtěla bych se k tobě vrátit. Myslím si, že oba jsme dělaly chyby, ale ty se dají napravit.“ Chytne ho za ruce a dívá se mu do očí. ,,Promiň, Saku, ale to nepůjde. Víš, já, nemůžu se k tobě vrátit. Jsi krásná, najdeš si jiného.“ Ayato se otočí a odchází zpátky do třídy. Nori se na Ayata podívá a usměje se. Ayato si sedne před Noriho a otočí se na něj. ,,Kdo si? Ty nejsi normální. Proč mě to k tobě tak přitahuje?“ Zeptá se zvědavě a Nori se k němu nahne. ,,Asi sem čaroděj nebo démon. A třeba sem jen obyčejný kluk." Řekne tajemně a pak si sedne, protože přišel učitel.