Ten den, jak spolu s Kyem šli ven do toho klubu, Nori s nimi nakonec nebyl. Ayato se celí večer snažil sbalit, kde jakou holku, aby zapomněl na to, co se stalo, ale jakmile se přiblížil k nějaké holce, začala ho šíleně pálit značka na krku. Přišel domu poměrně bez nálady a unavený. Za to Kyo měl štěstí a přivedl si někoho domů, tak sním hned zalezl do pokoje. Ayato se rozhodl, že by si před spaním mohl dát sprchu. Byl sice unavený, sice ne tak, aby se mu chtělo spát, ale řekl si, že bude lepší to zaspat. Ten rozchod a hlavně Noriho. Když si na to vzpomněl, přejel mu mráz po zádech. Kdyby se mu teď Nori dostal do ruky, asi by z něj vymlátil duši. Došoural se tedy do koupelny a zastavil se u zrcadla. Podíval se na krk na značku a až teď si všiml, že to vypadá jako netopýr. ,,Sakra, jak se tohohle zbavím? To jen tak nezamaskuju. Nori... Počkej, až se mi dostaneš do ruky.“

Sevře pevně ruce do pěstí, ale pak si uvědomí, že vlastně neví, co by mu udělal. Chvíli přemýšlí nad tím, jestli ho zmlátit nebo ho rovnou zabít. Nebo snad? ,,Počkat, to bych neudělal... Proč přemýšlím nad tím, že bych mu za trest vyšukal mozek z hlavy a přijde mi to jako dobrý nápad?“ Zarazí se nad vlastníma myšlenkami. Rychle ze sebe shodí oblečení. Jen co to udělá ucítí pnutí v rozkroku a dívá se, jak se mu staví chlouba do pozoru. ,,A dost!“ Zavrčí a vleze do sprchy, neváhá a pouští na sebe ledovou vodu. Má pocit, že snad dostal šok a zastavilo se mu srdce. Cítí, jak pnutí ustupuje, uleví se mu a pak pouští i teplou vodu. Rychle se umyje a jde v ručníku do pokoje, padne na postel, lehne si na záda a ani se nepřikryje. Sundá si ručník, protože mu je horko a leží na zádech nahý a dívá se do stropu. Pak zavře oči a usne.

Ráno se probudí a Kyo sedí na jeho posteli a prohlíží si ho. Ayato se na něj podívá a když si uvědomí, na co přesně Kyo kouká, rychle přes sebe hodí deku. ,,Sakra, Kyo neumíš klepat? A co tu děláš tak brzo?“ Ayato si sedne a protáhne se. ,,Brzo? Ty vole, vždyť je už poledne. Přišel jsem se podívat, jestli vůbec žiješ. Když sem tě viděl ležet na posteli, nějak jsem neodolal a prohlídl si tě. A asi se ti zdálo něco moc hezkého, co?“ Kyo se usmívá a je vidět, že se celou situací dobře baví. Ayatovi dojde, co myslí a tak se podívá pod deku a vidí, jak mu stojí. ,,Kyo, vypadni, hned.“ Křikne na něj. Kyo vyskočí a rychle odejde. Ví, že když se Ayato vzteká, je lepší být tak kilometr od něj.

Ayato sundá deku, oblíkne se do boxerek. Má na nich teď obrovskou bouli a jen si povzdechne. Nechce se vyhonit a tak ho napadá ještě jeden způsob, jak se toho zbavit. Oblíkne si tílko a plátěné kraťasy. Jde na chodbu obuje si botasky. Jde ven před barák a rozhlédne se  a  začne se protahovat. ,, To rozběhám, dám si pár kilometrů a bude to dobré.“ Vyběhne a běží svoji naučenou trasu, je to 12 km. Nikdy mu to nedělalo problém, ale teď musel několikrát zastavit. Ne kvůli dechu, ale tlaku v klíně. Aby ten tlak aspoň trochu uklidnil, pohladil se několikrát v klíně.

Když se konečně vrátil domů, byl snad víc udýchaný než normálně. Nedokázal se na nic soustředit. Na dech, tempo, na nic, jen jediné, co stále měl v hlavě, bylo to, jak se zbavit toho vzrušení. ,,Sakra, co to se mnou je?" Je už naštvaný. Opírá se na chodbě o zeď, aby do ní několikrát praštil, ale nakonec to neudělá. Jde do kuchyně, kde se napije, když v tom zaslechne známé hlasy. Položí sklenici vody a vydá se do obýváku. Uvidí Kya a Noriho. Povídají si spolu. ,,Ty jeden bastarde, co tu děláš?“ Křikne Ayato a dívá se dost děsivě, skoro mu z očí lítají jiskry, jak propaluje Noriho. Nori se na něj podívá a lehce se lekne, ale pak se jen mírně usměje. ,,Také tě rád vidím, Ayato. Byl si běhat?“ Ayato se na něj dívá a pak jde k němu a chytne ho za košili a vytáhne ho na nohy. Dívá se mu nebezpečně do očí. Kyo se zvedne a chytne Ayata za ruce. ,,Uklidni se... Co ti udělal?“ Ptá se Kyo zmateně.

,,To bych také chtěl vědět. Takže si ho půjčím a snad ti ho vrátím v celku. Když mi řekne vše.“ Odpoví Ayato a odvleče Notiho do svého pokoje. Zavře za ním a zamkne dveře. ,,Teď mi vysvětli, co si to se mnou udělal? A taky odstraň tohle.“ Ukazuje prstem na netopýří znamení, co mu udělal Nori. Nori se na něj dívá a usmívá se. ,,Vážně bys chtěl odpovědi? Vážně chceš to znamínko pryč? Co když neodpovím a pryč ho nedám? Co uděláš?“ Ayato se na něj dívá a má ruce v pěst, jak zuří. ,,Nehraj si se mnou zabiju tě, nebo hůř, budu tě mučit.“ Zase mu v mysli naskočí myšlenka na to, jak by ho chtěl šukat. Jde pomalu k Norimu a chytne ho pod krkem a dívá se mu do očí. Ruka se mu ale neskutečně klepe a ani ho pořádně nestiskne. Jakoby mu v tom něco bránilo. Nori se nepřestává usmívat a rukou přejede po té jeho. Pomalu sundává prst po prstě ze svého krku.

,,Zabít? Mučit? To nechceš. Chceš něco jiného, že? Uvolnění.“ Ptá se svůdně a dává jeho ruku dolů a pak ho sám pohladí po tváři. Pomalu s ní Nori jede dolu na jeho krk, přejede přes znamínko, pomalu sjíždí rukou až na hrudník a přejede přes bradavku, která se rýsuje pod tílkem. Jede dál přes bříško, pohladí prstem každý sval, který potká. Pak se nakonec prstem zahákne o kraťasy a podívá se Ayatovi do očí. Ten stojí a lapá po dechu rudne vzteky, ale i studem a touhou. Nori pokračuje prstem dolů a pak přejede celou rukou po Ayatove bouli v kraťasech a mírně zmáčkne. Ayato skoro vzrušením zakřičí a má pocit, že se mu podlomí kolena. Nori cítí zacukání jeho chlouby a tak se k němu přitáhne a políbí ho na krk, přesně tam, kde má znamínko. ,,Teď ti nic neřeknu, ještě na to nejsi připravený. Až přijde správný čas řeknu ti všechno. A další věc, měl bys s tímhle něco dělat, Ayato.“ Skoro jeho jméno zašeptá a jemně olízne jeho ouško. Ayatovi se podlomí kolena a klekne si na zem. Nori odejde z pokoje a zavře dveře a zase se bavím z Kyem. ,,Nori, nenávidím tě.“ Zašeptá Ayato.