Podle Igiho pokynů dojeli k řadě patrových dvougeneračních domků, nedaleko rehabilitačního centra. Max zastavil na určeném místě a už se chystal vystoupit, když ho Igi zastavil.

„Je to podnájem,“ pronesl varovně. „Pode mnou bydlí starší manželé, tak žádný blbosti,“ upozornil Maxe, který se zlověstně zašklebil.

„Maxi!“ napomenul ho Igi, který větřil neplechu. „Nepotřebuju tady žádný problémy, jestli to nedokážeš respektovat, tak raději odjeď.“

„Nejsem děcko,“ mrkl na Igiho a vystoupil. Velmi tiše a opatrně za sebou zavřel dveře od auta, což Igi ocenil protočením očí. Odemkl branku a pokynul Maxovi, aby šel první. Ten si to šinul ke vstupním dveřím s jistotou domácího. Igi odemkl vstup do společné chodby a ukázal na prosklené dveře, za kterými se rýsovalo schodiště. Max vážně kývl a po špičkách zamířil ke dveřím. Jako ve špatném špionážním filmu se plížil podél zdi, než opatrně sáhl na kliku.

„Ty, cos měl v tom džusu?“ neodolal se Igi zeptat, při pohledu na statného muže po třicítce, který tu v tmavé chodbě páchnoucí po kuličkách proti molům, blbnul jako malý kluk.

„No ták,“ zašeptal Max spiklenecky. „Nekaž dobrodružství, důstojníku. Jestli nás tu odhalí nepřátelské jednotky, tak si neza-“ zbytek slova zanikl v huhlavých zvucích, jak mu Igi jedním přískokem zacpal ústa dlaní.

„Hele, legrace jo, ale s mírou, jasný?“ zavrčel mu tiše do ucha. Doufal, že stará paní Votrubová nebyla nikde poblíž dveří.

„Promiň, nechal jsem se strhnout,“ omluvil se Max s tichým smíchem, hned jak mu ruku odtáhl. Igi jen zavrtěl hlavou a vyšel po starých schodech nahoru. Měl pocit, že to bylo nejrychlejší vystřízlivění, jaké kdy utrpěl.

Ocitl se ve staré zimní zahradě, odkud vedly dveře do jeho dvoupokojového bytu. Hned za dveřmi skopl Igi boty a pověsil sáčko na ramínko. Max ho napodobil. Společně vešli do velkého obývacího pokoje spojeného s kuchyňským koutem.

„Dáš si něco?“ vzpomněl si Igi na první pravidlo pro pohostinné domácí, a otevřel lednici.

„Tebe,“ odpověděl Max s naprostým klidem. Ta tam byla jeho dětinská nálada. Igi si ho zvědavě prohlédl.

I v příšeří místnosti osvětlené jen zlomkem světla z nedovřené lednice ho dobře viděl. V restauraci si jej vlastně pořádně neprohlédl, jak byl nervózní. Ještě pořád měl upnuté kalhoty a černé tričko, bílá košile se zřejmě během dne kamsi poděla. Ruce měl zaháknuté v zadních kapsách a tak mu černá látka dokonale obepínala vypracovaný hrudník. Při pohledu na zřetelně definované svalstvo si Igi umínil, že s tím fitkem vážně mákne.

„Já bych si možná dal napřed sprchu,“ navrhl Maxovi. „Sedni si a pusť si klidně zatím televizi,“ doplnil. Pohled v Maxových očích ho nenechával na pochybách, že moc času na nějakou tu hygienu nedostane.

„Sprcha nezní jako špatnej plán. Myslím že bych taky jednu zvládnul,“ nespouštěl z něj Max pohled a pomalu k němu vyrazil.

„Tak… Tak já si pospíším, a pak si ji dáš ty, jo?“ zkoušel se Igi vykroutit.

„Není to plýtvání? Proč bychom si ji nedali oba?“

„Protože… Protože nemusíš bejt u všeho, ne?“ docházely mu argumenty. Nevěděl, jak už mu jinak naznačit, že by ocenil pár minut soukromí. Couval směrem ke koupelně.

„Říká kdo?“ bavil se Max jeho nápadným ústupem.

„Já!“ zvýšil hlas Igi a zabouchl za sebou dveře do koupelny. Litoval, že na ně nenechal přimontovat zámek, když mu to pan Votruba nabízel. Jenže v té době tady žádné návštěvy neplánoval, rozhodně ne takové, před kterými by se chtěl zamknout v koupelně. Skrz zavřené dveře slyšel Maxův tichý, hrdelní smích.

Byl v bezpečí. Prozatím.

Vyšel z koupelny omotaný jen modrou osuškou, Maxe však nikde neviděl. Odjel?

Ne, z ložnice se linulo nenápadné světlo. Igi si dodal odvahy a vešel. Max stál u jeho knihovničky a svítil si mobilem, aby viděl tituly, které obsahovala.

„Na vaně máš ručník,“ vyrušil Maxe. Ten svítilnu ihned zhasl a prošel kolem Igiho, aniž by mu věnoval jediný pohled. Cvakly dveře od koupelny.

Co teď? Igimu se rozbušilo srdce a zalitoval, že tu nemá žádný tvrdý alkohol.

Měl by si lehnout pod peřinu a čekat, až Max přijde?

Měl by si třeba… Třeba číst, aby to nevypadalo, že tu na něj jen nedočkavě čekal?

Možná by si měl vzít gel a pokročit s přípravou, se kterou začal už v koupelně, ale… Jestli Max vejde do ložnice a uvidí ho u toho, tak se Igi propadne podlahou rovnou do postele manželů Votrubových.

Nerozhodně stál uprostřed ložnice a snažil se vymyslet, co by vlastně chtěl Max najít, až vyjde ven.

Aby zahodil ručník a zaujal na posteli pozici z laciného porna, na to nebyl dost opilý. Vyrazil směrem k lednici a nalil si do skleničky ovocnou šťávu. Díky horku stoupajícímu mu do tváří mu celkem vyprahlo.

Zrovna zavíral ledničku, když si všiml pohybu ve dveřích. Max vyšel ven, stejně jako Igi zahalen jen do velkého ručníku. Opřel se ramenem o zeď, nesnažil se dostat k Igimu blíž.

„Rozmyslel ses?“ dal očividně vyplašenému muži u lednice ještě šanci z celé téhle situace vycouvat.

Igi ho sjel pohledem. Vypracovaný, opálený hrudník bez chloupků přešel jedním řezem na bílou, sluncem nedotčenou pokožku podbřišku. Nohy měl sice opálené až tam nahoru, kde je skrýval ručník, ale Igi si byl celkem jistý, že stehna budou mít stejnou barvu jako podbřišek, na kterém se vlnila tmavá stezka chloupků.

Byl to vážně pěknej kus chlapa.

„Víš jak, nebudu tě přece nijak nutit. Prostě se oblíknu a odjedu, v pohodě,“ pokračoval klidným hlasem Max. Když se nedočkal odpovědi, odlepil se ode zdi a zamířil zpět do koupelny, kde nechal svoje oblečení.

Igi chvilku zíral na místo, kde ještě před okamžikem stál Max. Ne, tohle nechtěl!

Vešel do koupelny ve chvíli, kdy návštěvník odkládal složený ručník na vanu a naskytl se mu tak pohled na jeho nahé tělo. Zrak mu zabloudil do slabin a on nedokázal zadržet hlasité polknutí.

„Chtěl jsi něco?“ upoutal Max jeho pozornost znovu na svůj obličej, kam Igi prudce vzhlédl.

„Ne… Neodcházej,“ špitl a připadal si jako stydlivá puberťačka, která dělá drahoty svému prvnímu klukovi.

„Víš to jistě?“ Igi kývl.

„Střízlivé rozhodnutí?“ Znovu kývl.

„Neděláš to, protože si myslíš, že musíš?“

„Chceš notářsky ověřenej podpis a dva svědky?“ zavtipkoval mladší z mužů.

„To není špatnej nápad. Jdu je vzbudit,“ vyhrkl Max a už se, v rouše Adamově, hrnul ze dveří.

Igi po něm skočil jako hráč rugby.

„Šiblo ti?!“

Max se na něj s úsměvem otočil. „Dělal jsem si srandu,“ řekl tiše a přitiskl k sobě Igiho celou délkou těla. Ten jako kdyby si až nyní uvědomil, že jediné, co jejich nahá těla dělí, je jeho ručník. Přitiskl své boky na Maxovi a mírně jimi zakroužil, aby mu dal najevo svou probouzející se erekci.

„Stačí ti tohle jako důkaz?“ zašeptal.

„Jak to bylo v tý reklamě, důkaz místo slibů?“ usmál se Max a chytil Igiho za ruku. Bez milosti ho táhl do ložnice.

Igi čekal, že jím smýkne na matraci, aby ho přišpendlil pod sebou, proto nevěřícně sledoval, jak si Max dělá pohodlí v leže na zádech. Igiho napadlo, jestli si neměli napřed ujasnit, kdo bude nahoře a kdo dole. Protože on nahoře rozhodně být odmítal.

„Maxi, já…“ přemýšlel, jak mu to citlivě sdělit.

„Nelaboruj nad tím tolik a pojď už,“ ozval se v Maxově hlase panovačný podtón.

Jak to říkávala babička? Pán s námi.

Igi rezignovaně vydechl a drápal se na matraci za ním, po předchozím vzrušení rázem ani stopy. Jako by mu četl myšlenky, Max se škodolibě zazubil.

„Tak se mi ukaž,“ zatáhl za ručník, který se z Igiho, vztyčeného na kolenou, okamžitě bez nejmenšího odporu svezl. Jeho ochabnutí nechal naštěstí bez komentáře. Přitáhl si ho blíž a přiměl ho, aby se rozkročil nad něj, ruce mu zapřel o zeď. Sám se pak vzepřel na loktech, což mu dostalo tvář přesně do Igiho slabin. Jednou rukou po jeho údu několikrát přejel, jako by testoval, jaký bude na dotek.

Igimu přeběhl mráz po zádech, když na něm ucítil Maxův horký dech. Ve chvíli, kdy jej skutečně vzal do úst, nedokázal potlačit tiché zasténání. Jako mávnutím kouzelného proutku byla jeho erekce rázem zpátky ve hře.

Max si naslinil dva prsty a pomalu jimi zkoumal Igiho náhle znovu sevřený konečník. Zkusmo na něj zatlačil, ale zasyknutí jeho protějšku ho zastavilo. Igi si moc dobře uvědomoval, že by se měl uvolnit. Nakonec, nebylo to jeho poprvé. Všechna ta nervozita - jestli to půjde hladce - se na něm však podepsala. Odlepil ruce ze zdi a sklonil se k nočnímu stolku, odkud vytáhl lahvičku s lubrikačním gelem. Až když ji Maxovi podával, uvědomil si, že nemá doma jediný prezervativ.

„Maxi, kondom, já… Nemám žádnej,“ vyhekl tiše, zatímco si jeho slabiny vychutnávaly všechnu tu přepečlivou péči, která jim byla věnována.

„Mám,“ zahučel Max. Pak se zarazil. „Ale asi v autě,“ zvedl pohled k Igimu, rty naběhlé a lesklé od slin.

Igi se z Maxe svalil na matraci široké postele. No, orální sex je taky sex. Už se otáčel, aby dosáhl do Maxových slabin a přitom mu zpřístupnil i ty své, když Max vyletěl z postele jako by ho něco štíplo. Igi jen vyjeveně zíral.

„Jo!“ ozvalo se tichem spícího domu vítězně.

„Potichu!“ napomenul ho Igi polohlasně.

„Mám,“ zjevil se Max ve dveřích s úsměvem od ucha k uchu. V ruce svíral dva lesklé stříbrné balíčky, ve kterých se jasně rýsovalo kolečko.

Se sebejistotou alfa samce, který právě zabránil vlastnímu druhu ve vyhynutí, se vrátil na rozházenou postel ke konsternovanému milenci.

„Kde jsme to byli?“ zavrněl a položil Igiho na záda. Sáhl po lahvičce s gelem a trochu si ho vymáčkl na prsty. Znovu se vrátil k mapování vstupu do Igiho těla, který se tentokrát mnohem snáze podrobil žhavému mučení.

Igi zatínal zuby co to šlo, aby zůstal potichu. Maxovo tělo pálilo na dotek a on, aniž by ho přestal dráždit ve svěrači, proti němu stále přirážel boky, aby se jejich mužství co možná nejvíce dotýkala. Igi zatínal prsty do Maxových širokých ramen, pevně rozhodnut, že tohle je naposledy, kdy si sem někoho na noc pozval. Nedařilo se mu dostat z hlavy obavy, zda je Votrubovi náhodou neuslyší.

A s touhle představou se konečník povoluje vážně špatně.

„Takže sis to fakt rozmyslel,“ zahučel otráveně Max, který si nemohl nevšimnout Igiho roztěkanosti.

„Nerozmyslel, jen se tady prostě nedokážu soustředit, no,“ mumlal Igi zahanbeně. Až příliš dobře si uvědomoval, že to, co po večeři v restauraci vypadalo jako vášnivá noc, čím dál tím víc připomíná fiasko mamutích rozměrů.

„Tak soustředit,“ odfrkl si Max, kterému s náladovým Igim právě začala docházet trpělivost. Jedním škubnutím otevřel balíček a pravačkou si zkušeně navlékl ochranu. Zamířil svou chloubou na místo určení a pomalu vstoupil do mírně napjatého těla.

Igi se zakousl do vlastního prstu, aby potlačil bolestivé zaúpění. Takhle si to vážně nepředstavoval. Max na chvíli zůstal bez pohybu, aby dal jeho tělu čas k uvolnění. Ve chvíli, kdy byl pocit plnosti už málem příjemný, začal se v Igim pohybovat.

Jako kdyby vycítil, že by si mohl začít stěžovat, zacpal mu Max ústa svými. Líbal ho nenasytně, hladově a hrubě, jako kdyby se ho snažil potrestat. Nesmlouvavě vnikal do Igiho těla, jak hledal ono nejcitlivější místečko.

Konečně na něj natrefil, jak poznal z Igiho náhle vytřeštěných očí a prstů, které se mu zaryly hluboko do svalů na ramenou. Znovu na to místo přirazil. Pak ještě jednou, tvrdě.

„Teď už se soustředíš?“ zabručel Igimu do ucha jako velká kočkovitá šelma. Igi pochopil, že ho předtím minimálně naštval, možná dokonce i urazil. Každopádně mu pošramotil ego. Rád by nedorozumění vysvětlil, ale Max na nějaké povídání očividně neměl ani pomyšlení.

Takhle to dál nešlo. Ne že by to bylo špatné, ale... Igi zmobilizoval ty poslední zbytky racionálního uvažování, které se ještě netřásly očekávanou slastí a vzal Maxovu tvář do dlaní.

„Soustředím se na tebe. A ty? Na co se soustředíš ty?“ zkusil Maxe přivést k rozumu, než dnešní večer skončí nějakou větší pohromou.

Max na něj chvilku nechápavě mrkal, oči zamžené závojem vzrušení. Pak se však pousmál, jako už tolikrát předtím, a zpomalil své přírazy. Rukou zabloudil k Igiho podbřišku, který pevně sevřel. Stačilo jen několik přesných tahů a Igiho tiché, slastné vzdechy, naplnily místnost.

 

Sotva Igi vydýchal právě prožitý vrchol rozkoše, uvědomil si, že dnešní noc bude delší, než čekal. Max právě na použitém prezervativu udělal uzel a rovnou rozbaloval nový, který si automaticky natáhl. Než se Igi rozkoukal, byl na všech čtyřech a Max do něj znovu pronikal.

Tentokrát to však bylo jiné. Byl pomalý, něžný a opatrný, jako kdyby chtěl odčinit své neurvalé chování z prvního kola. Každý svůj pohyb doprovázel letmým polibkem či pohlazením, až měl Igi pocit, že se mu celé tělo chvěje vzrušením a touhou po laskání od té mozolnaté dlaně. Cítil, jak se pod jeho vedením rozpouští a je tvárný jako hlína na hrnčířském kruhu. Max ho zkušenými doteky a pohyby zvedal k výšinám, do kterých se ještě nikdy předtím nedostal. Vůbec si neuvědomil, jak hlasitě sténá, dokud mu Max nestrčil k hlavě peřinu s tichým, přesto však jasným rozkazem: „Zakousni se!“

Normálně by se Igi hádal a asi by ho i poslal do daleka, tentokrát však na podobné divadlo neměl dost sil. Jako dřevěný panáček v rukách mistra loutkáře poslušně zabořil obličej a mezi zuby sevřel pokrývku.

Max mu hrubým bříškem palce přejel po citlivém žaludu, zatímco neúnavně přirážel do jeho těla. I když byl mnohem ohleduplnější než prve, jeho výpady nabíraly na intenzitě. Oba se znovu blížili k vrcholu, Igiho sténání deka tlumila jen chabě. Max se břichem opřel o Igiho zpocená záda, pohyboval se s ním celým tělem, jako by se skutečně stali jen jedinou bytostí. Aby nevykřikl, kousl Max při té sladké křeči Igiho do šíje. Ten to nečekal a tak se k dekou tlumenému sténání přidal i výkřik, který byl zčásti způsobený bolestí, většinu však měl na svědomí úlevný orgasmus na úrovni menšího zemětřesení.

Společně dopadli na matraci. Max ještě zvládl stáhnout a zavázat další použitou ochranu, než přes ně Igi z posledních sil přehodil deku a oba pohltil spánek z naprostého vyčerpání.

 

 

 

Pondělní ráno bylo nepříjemně sychravé. Max potřeboval jen zkontrolovat stav stavby po nedělním lijáku, než odjede na jednání do Prahy. Měl tak s Igim v podstatě společnou cestu. Igiho napadlo, jak je to zvláštní, vědět, že se poprvé od pátku rozdělí.

Celou sobotu prolenošili u Igiho doma a v neděli se sešli s partou dělníků, kterou měl Max na povel. Igi tak zjistil, že jsou to překvapivě dobří kluci. Bez jediného slova ho mezi sebe přijali jako Maxova partnera, a během pár chvil už to vypadalo, že se znají roky.

„Nevím jistě, v kolik se vrátím. Zavolám ti, až budu na cestě, ano?“ ujišťoval se Max, zatímco Igimu upravoval límec bundy - snad aby ho neofouklo. Igi trochu zrudl, ale přikývl. Tyhle veřejné projevy sympatií mu ještě nedělaly úplně dobře.

„U jídla krká a v posteli prdí, tak jste to říkal, Vavruška?“ ozvalo se vedle nich škodolibě.

Igi div neprodělal infarkt. Právě je míjela vrchní sestra spolu s Katkou. Obě jezdily ráno stejným autobusem, a jako na potvoru tu musely narazit právě na tuhle scénu.

Zrudlý Igi by se teď nejraději propadl velmi, velmi hluboko do země. Jak se měl po tomhle podívat Maxovi do tváře?

Max si však z komentáře starší ženy zjevně nic nedělal.

„Tyhle tělesné projevy se ukazují až to po půl roce vztahu, ne?“ cvrnkl Igiho pobaveně do nosu a tiše dodal: „Zavolám.“ Kývl oběma ženám a přešel silnici na druhou stranu, kde ho pohltil kamenný vchod právě rekonstruované budovy.

„No, tak tohle…“ zůstala statná vrchní sestra stát v úžasu, neschopna slova. Katka byla pohotovější, čapla Igiho za paži a táhla ho do budovy rehabilitačního centra.

„Je pěknej a vypadá na sympaťáka,“ mrkla na něj spiklenecky. Zmohl se jen na kývnutí.

„Z primáře na dělníka, tomu říkám jízda… No, proč ne. Ha, a tys ho tolik hanil. Však se taky říká, odříkaného chleba největší krajíc…“ smála se vesele.

Igi jen cosi souhlasně zabručel.

Ani za nic by právě teď nepřiznal, že Max je vlastně celkem dost úspěšný architekt. Ani dobrosrdečné Katce ne.