V sobotu ráno se scénář opakoval a já nestíhal. Naštěstí jsem měl trochu víc času takže jsem si stihl v klidu pokecat s ostatními.       

   Takumi se na mě hned po příchodu vrhla a ptala se jestli už jsem v pořádku. ,,  Pořád mě trochu bolí hlava , ale jinak jsem v pohodě. Říkám si že je to snad osud, když dostanu vždy nejvíc po hubě já i když u předchzího konfliktu nejsem. Pokaždý mi ale dojde, že ty boje vlastně vedu ze zálohy protože to je moje skupina." Sousuke jen vedle na židli zadržoval smích a Takumi na mě házela pohled utrápeného štěněte. Pak se otočila na podpatku a odešla za holkama. Sousuke se přestal smát a zvážněl. ,, Ten Tsukishima se nezdá. Včera mě dost překvapil byly na mě tři. Tomu už se blbě brání. No a jak potom šel po tobě...." nadhodil. ,, Horší by bylo kdybychom nevěděli za co to bylo." dodal jsem. Pak už jen zazvonilo a my zasedli do svých lavic.

     Při obědové pauze jsme zamířili na naše obvyklé místo, ale při chůzi do schodů se mi sevřel žaludek ,potom co jsem si vzpomněl na bolest hlavy ze včera. Když jsme si sedli,  znervózněl jsem pokaždé ,co jsem  zahlédl stín někoho kdo okolo procházel v domnění ,že je to Tsukishima. Ten se ale neukázal a já za to byl opravdu rád. 

       Po škole jsem se s ostatními rozloučil a vydal se směrem ze dveří , když jsem ho uviděl na někoho čekat ,elegantně opřeného u zdi. Při pohledu na něj jsem znejistěl. Jeho havraní vlasy mu spadaly do obličeje a zakrývaly levé oko. Cítil jsem z něj respekt a odhodlání. Vervomocí jsem se mu snažil vyhnout , ale byl to jediný východ ze školy. Zhluboka jsem se nadechl a vykročili směrem ven. Když jsem ho míjel bez jediného mrknutí, chytil mne za zápěstí a škubl se mnou. Luknutím jsem spolkl jazyk a nemohl říct absolutně nic. ,,Jdeme "hlesl na mě Tsukishina. 

    Táhl mě za sebou ještě kus podel zdi okolo školy. Pak jsem se konečně vzpamatoval a vyvlekl se z jeho sevření. ,, Můžeš mi říct co tímhle sleduješ. Kam mě to táhneš? " vykřikl jsem. ,, Potřebuju s tebou mluvit.," odmlčel se ,prohrábl si vlasy a pokračoval ,,o samotě." Absolutně jsem netušil co tím mohl myslet. 

,, Dobře, tak když se mnou příště budeš potřebovat mluvit, dej mi to vědět a ne že si na mě počkáš a odvlečeš mě pryč. " namítl jsem. 

,, Dobře , omlouvám se. Jen jsem chtěl být  pryč od všech a od všeho co nejrychleji." Odpověděl Tsukishima. Po cestě jsme až k parku neprohodili ani jedno slovo. Než jsem jsme ale k němu došli,  napadala mě spousta otázek. Můžu mu věřit? Nebude tam na mě čekat parta mlatiček a neskončím ve špitálu? Nebo mu mám prostě věřit?

  

     Jak jsme došli do parku oddechl jsem si, byli jsmě tam sami. Tsukishima si sedl na lavičku a vybídl mě ať si přisednu. Neváhal jsem a sedl si na opačný konec. Pootočil jsem hlavu a viděl jsem Tsukishimu jak je úplně uvolněný a kouká zasněně na dětskou prolézačku, osvícen zakládajícím sluncem. Až v tenhle moment jsem ho poprvé uviděl takového jaký je ve skutčnosti. ,, Chci se tě na něco zeptat. " řekl chladně,  aniž by mi věnoval jediný pohled. Mlčel jsem a jen ho pozoroval. ,, Napadlo mě spojit naše gangy. Oba máme zabraný velký území a je to lepsi než jít proti sobě. Alespoň zkusit spolupracovat. " řekl a konečně se na mě aspoň podíval.  ,, Jo a ještě mi promiň tu ránu do hlavy, ale musel jsem to udělat.  Pravdou je ,že jsem čekal , že se té první ráně vyhneš a taky jsem tě v tu chvíli chtěl zastrašit."  

Potom co tohle dořekl jsem opravdu silně začal pochybovat o tom jakej opravdu je. Ty jeho přetvářky mě až skoro děsili , ale je pravdou že nápad to byl dobrej. ,, Tak jo mohli bychom to zkusit." odpověděl jsem. ,, Jen tedy s námi bude jednat ještě jeden můj známej se svojí partou. Budeme to tady do budoucna trochu řídit. Takže s tebou můžu počítat říkáš. " řekl.  Seděl jsem tiše a nehybně , když v tom se Tsukishima zvedl a řekl,, Tak jdeme domů,  co myslíš Hiroshi-san?  Kde vlastně bydlíš? " ,,tudy nahoru do kopce a u obchodu vlevo." stoupl jsem si a ukázal směrem kde byl můj dům. 

,, Tak to nemáme společnou cestu, jdu na opačnou stranu. " ,, Copak, chtěl jsi mě snad doprovodit? " zeptal jsem se a potutelně usmál. ,, Ještě poslední věc než půjdu. Dáš mi na sebe nějaký kontakt? " dodal ještě nakonec. Dal jsem mu svou emailovou adresu a pak jsme se jen rozešli každý svou cestou.

 

      Po cestě jsem potkal Takumi s její kamarádkou Mai. Mai patří mezi ty holky co jsou roztomilé za každé situace a s malými prsy, takže vlastně taková lolitka. Než jsem je stačil pozdravit, Mai už se na mě vrhla a lepidla se na mě jako obvykle. Poplatek jsem ji po hlavě a držel ji u sebe, ale to je vše co pro ni můžu udělat,  když k ní vic než přátelství necítím. Ona mě naopak zbožňuje už od nižší střední. Když v tom Takumi spustila,, Kam tě po škole Tsukishima táhnul?  " ,, Teď nemůžu mluvit , ale ve škole ti vše povím. Spěchám domů na učení,  tak promiň. " odvětil jsem. 

     

   Lehl jsem si unavený do postele, když v turánu mi někdo napsal na mobil. Zpráva přišla od Tsukishimi. Bylo tam ,, Těším se na budoucí spolupráci parťáku. " Ani nevím proč, ale usínalo se mi po dlouhé době dobře.