Fumiko kecala. I když mi sebrala auto a dala mi kopačky, neměla během několika minut deset chlapů na jednom prstě. Prázdniny tu byly během několika dnů a všichni se rozutekli do všech možných koutů země. Přišla mi vrátit klíče a náš návrat k sobě jsme zpečetili vášnivým sexem. Jsme zase spolu. Já Mikia od té doby neviděl. A proto se mi postavili chloupky na zátylku vzrušením, když jsem u cesty zahlédl ten povědomý kovbojský klobouk a nádherný zadek, obepnutý v titěrných plavkách. Fumiko mě vytáhla na pláž, prý zná pěkný koutek, kde budeme sami. Vůbec to nebyl špatný nápad a souhlasil jsem. Mluvila celou dobu, asi před půl hodinou jsem se vypnul, tudíž vůbec nemám páru, o čem povídala, jen jsem se usmíval a kýval hlavou.

„Nebereme žádné stopaře!“ vytrhl mě Fumiko hlas z rozjímání, když jsem zajížděl ke krajnici.

„Hele, má plavky a karimatku. Jde taky na pláž, kousek ho vezmeme,“ usmívám se.

Fumiko úlekem odskočila co nejdál ode dveří, když spatřila v okýnku Mikiovu tvář, který jí věnoval svůj nejhezčí úsměv se slovy:

„Rád vás zase vidím, lidi.“

„Hideaki, nemyslíš to vážně, že ne?“ vrčí na mě Fumiko.

„Jedete se taky koupat? Znám tu super místečko, je tam bílý písek a placaté kameny na pobřeží, krásně se tam chytá bronz,“ rozplývá se Mikio, když se k nám souká na zadní sedadlo.

„To je moje místo!“ zaskřípe zuby Fumiko.

„Tak to máme společnou cestu,“ zaraduje se Mikio. „Ahoj Hideaki,“ zamává mi Mikio do zpětného zrcátka a dotkne se lehce mého ramene.

Dává si načas, ruku pomalu spouští po odhalené kůži. Zase mám ten divný pocit, jakoby po vás lezl mravenec a vy nevěděli, kde. Úsměv, který jsem mu chtěl oplatit, mi zamrzl na rtech, když se mi zaryly nehty Fumiko do stehna a já letmo zahlédl její gesto rukou, něco ve smyslu, že mi uřízne pinďoura. Soustředil jsem se raději na cestu, O tuhle moji drobnost, které začínalo být v kraťasích podezřele těsno, jsem opravdu nechtěl přijít.

Oba mluvili pravdu a oba mluvili o tom samém místě. Pláž byla skrytá pod strmými skálami, kam se dalo dostat uzounkou cestičkou vysypanou ostrými kamínky, kde by si kamzík rozbil hubu. Ale Fumiko to nejenom že bravurně zvládla na svých jehlových podpatcích na páskových sandálech, ale ještě mě donutila vzít ji skládací látkové lehátko a mega velký sluneční deštník, který by mohl pojmout celou naši třídu na zahradní párty.

Fumiko se rozvalila na lehátku ve svých titěrných bikinách, o kus dál si rozdělal do bělostného písku svou karimatku Mikio a na mě zbyl ručník, který podle mě sloužil na utření si obličeje po ranní hygieně.

„Proč já nemám taky něco na lehnutí?“ zaprotestuji, když přeskakuji pohledem z jednoho na druhého, jaký mají plážový komfort.

„Ty sis pejsánku nic nevzal?“ ušklíbla se Fumiko.

Ne, nevzal. Než jsem všechno nacpal do auta, které vypadalo, že ho budu muset řídit s rukama strčenýma v okýnku a běžet podél něj, byl jsem úplně hotovej a jen jsem si zkontroloval pohledem do kraťasů, jestli mám plavky.

„Mohl bys mě namazat, broučku?“ zamává mi Fumiko opalovacím krémem před nosem a otočí se na břicho.

Kleknu si do písku vedle lehátka, tlačí mě do kolen a během chvilky mi horký písek usmažil čéšky. Z téhle pozice se asi budu těžce dostávat. Kydnu ji na záda krém a jemně rozetírám. Má opravdu jemnou pleť, krásně opálenou, protože využívá každé příležitosti vystavit to svoje perfektní tělo slunci, je schopna se nasoukat do okna na parapet a nevynechat ani jeden sluneční paprsek.

Mikio si ledabyle přetáhne tričko přes hlavu a hodí jej do písku. Zakroutí hlavou, protáhne si ruce, zavrtí boky v několika pomalých kruzích a udělá pár dřepů. Tenhle jeho strečink má za následek, že se mu na těle zrýsují anatomicky předpisově všechny svaly. Dostal jsem do pravého oka tik.

„Mazílku, tvoje ruce se zastavily!“ vytrhne mě z transu hlas Fumiko.

Mikio na mě zamrká způsobem: Jak se vede? a zacvičí ještě párkrát rukama, aby se rýsování víc zviditelnilo. Má ty oblé výstupky tak akorát, žádný kulturistický svalovec, jen prostě dělá nějaký sport. Nemohl jsem si vůbec vybavit, jestli jsem se ho oné noci ptal na jeho koníčky.

Fumiko se posadila na lehátko a zmrazila mě pohledem.

„Na co čumíš!“ dloubne mě bolestivě do žeber. „Já jsem tady. Halóóó,“ mává mi rukou před nosem. „Neříkej, že se ti pořád líbí…“ a ukáže na Mikia, který si položí ruce na hrudník s otázkou v očích „Já?“

Při pomyšlení, že by to mohly být moje ruce, jsem se oklepal. Mikio je čistokrevný 4%, to mi určitě tenkrát přiznal. To je jediný, co si pamatuji.

„Tohle se ti přece líbí mnohem víc, Hideaki,“ usměje se Fumiko, chytne mě za ruce a položí si je na prsa.

Pomalu s nimi krouží, cítím tu měkkost a zároveň pevnost. Pořád mě hypnotizuje svým pohledem, nenechá mi šanci uhnout očima a rozvazuje si šňůrky na podprsence. Její krásné kozičky mi vyplní ruce, má je prostě perfektní. Plastický chirurg by ji mohl mít ukázkově za výlohou a svým pacientkám jen klást otázky: „Chcete přesně tyhle, že ano?“ a ony by jen souhlasně kývaly hlavičkami.

Cccccccc….

Pomalu otočím hlavu po zvuku. Mikio na sebe stříká opalovací olej, mastné kapičky mu stékají po holém hrudníku, nemají se o co zastavit, tak si to bez jakýchkoliv překážek nasměřují přímo do obtáhnutých plavek. Masíruji Fumiko její krásné pevné troječky, přejedu ji po růžových bradavkách uprostřed malých dvorců. Hrozně mě rozčilovalo, že tam vůbec není vzrušivá, že se jí jen málokdy postaví a kolikrát mě odpálkovala, abych na ně vůbec nešahal, že bude mít ty svoje dny a je na nich hrozně citlivá. Vrátím se pohledem zpět na Mikia. Jediný můj pohled na jeho lesknoucí se tělo a myšlenka na ty růžové drobečky, je donutila zpozornět a ihned vyslaly signál: „Chcete mě?“

Akrylové nehty barvy neuvěřitelně růžové s bílými kamínky mi přejíždí po hrudníku. Fumiko mě propichuje pohledem a zesílí tlak, až se mi na kůži objeví kapičky krve.

„Nechtěl by ses potkat s Wolverinem, že ne?“ šeptá tiše Fumiko a přitom se usmívá tím svým způsobem, že stačí sebemenší náznak pomyšlení na někoho jiného a roztrhá mě na nudličky.

Cccccccccc…

Trhnu sebou. Mikio stojí za mnou a šplíchá mi na ramena opalovací olej.

„Byl bych nerad, aby ses připálil,“ přejede mi dlaní po kůži a roztírá kapky, které se mi rychle roztékají po zádech a některé zbloudí i na hrudník.

Rychle rozmázne ty neposedné kapky oleje, sjede přes klíční kost, dostane i ty na mých prsou.

„Děsně to pak bolí a člověk se nemůže ani vyspat. Že jo, Fumiko-chan?“ usmívá se Mikio, aby upoutal pozornost mé holky a beztrestně si pohrál s mými bradavkami, ukryté pod jeho dlaněmi, rychle se s nimi pozdravit a zase zmizet.

Začínám být nervózní mezi těma dvěma. Mikio mi masíruje krk a ramena. Kecal bych, tohle není masírování. Je to mazlení se s mojí mastnou kůží. Cítím tlak v zádech, jak se o mě Mikio opírá a koleno to není.

„Hideaki mě miluje, nehodlám se ho vzdát!“ syčí Fumiko, táhne mi svoje dlouhé nehty po břiše a zastaví se těsně u gumy mých plavek.

„Taky se ho nehodlám vzdát,“ zavrčí Mikio, přejíždí mi prsty po páteři, pomalu si klekne za mne a taky se zastaví u gumy plavek. „Oba moc dobře víme, že je dobrý milenec.“

„Hideaki je můj!“ ušklíbne se Fumiko a zmáčkne mi koule, až mi vytrysknou slzy.

„Jsi bezcitná mrcha!“ vpálí ji do očí Mikio, přisaje se mi na krk těsně pod uchem a polaská mě jazykem. Jeho teplá ruka mi vjede mezi půlky, až vykřiknu.

„Nikdy ho nedostaneš!“ chytne moji vyděšenou chloubu do ruky a ihned ji začne zpracovávat.

Zalapám po dechu, je to docela masakrující, na sucho to nemám vůbec rád. Mikio mi stáhne plavky ke kolenům.

Ccccccccccccc….. kapky oleje zkropí ruce Fumiko a mýho miláčka.

„Tohle Hideakimu už nikdy nedělej! Umíš si představit, jak to bolí?“ poučuje Mikio mou holku se sprejem v ruce. „Přece ho o ten jeho úchvatný doplněk nechceš připravit!“

Chci mu poděkovat, protože tohle mi opravdu pomohlo a můžu si tu už jen vzrušením odfukovat.

Ccccccccccc……

Mám zadek celý od oleje a cítím pátravou ruku, která sbírá kapky po stehnech a stírá je směrem nahoru.

„Lidi,“ zaprotestuji. „Tohle není sranda…“

Prohnu se napřed dopředu, pak dozadu. Mikio se semnou nemazlí a vrazil do mě hned dva prsty. Fumiko mi drtí pinďoura v závratné rychlosti.

Ti dva po sobě vrhají přes moje rameno vraždící pohledy.

„Já ho našla první!“ křikne Fumiko, pustí mi penis, vyskočí na nohy a jedním pohybem si sundá spodek od plavek a mrskne s ním někam za sebe. Ukáže na obdiv svůj oholený klín jen

s tenkým proužkem nízkých chloupků. „Nebudu se s Hideakim s nikým dělit!“

„To je mi jedno!“ odsekne Mikio, taky vyskočí na nohy, jeho plavky přistanou těsně vedle kalhotek mý holky. „Nevzdám se ho!“

Svíjím se nekontrolovatelným vzrušením, s kterým mě oba zanechali. Obrátím hlavu k Mikiovi. Přejedu pohledem po jeho tetování čínského draka, táhnoucí se ho od pupku až ke slabinám, mezi stehna, kde mu trčí jeho úd, připadá mi větší, než si pamatuji a ta myšlenka mě úplně rozklepe a rozhodí. Mám ho tak blízko, že jsem ho musel olíznout, polaskat, připomenout si tu chuť a vůni.

„Neber mu tu věc do pusy,“ pleskne mě po tváři Fumiko a obrátí si mou hlavu k ní. „Máš mě! To dole je jen moje!“

Sedne si na lehátko, obejme mě nohama kolem pasu a bez předehry nám všem ukáže, že to myslí smrtelně vážně. Zanořím se do její rozvášněné jeskyňky, která je vlhká a připravena, takže můj penis je spokojený, prozkoumává cestu, dle pokynů mé nádherné Fumiko, která si určuje své tempo, slastně vzdychá a přitom neustále posílá posměšné úšklebky na Mikia, který mi stojí za zády.

Ccccccc…

Sprška oleje proti slunci mi skropí záda. Mám dokonalou ochranu proti UV záření. Všichni přijedou z pláže opálení jak brikety, jen já budu svítit jak sýr s bílou plísní na povrchu. Cítím, jak mi Mikio jede svým vzrušeným penisem po páteři a těžce doklekne do písku.

Nejsem připraven! křičím v duchu, ale nemůžu se bránit. Mikio mě jen jemně stlačí dolů, do mírného předklonu, že se musím zapřít rukama o lehátko, abych nespadl Fumiko do výstřihu a neudusil se jejíma trojkama.

Fumiko vyjekla za mě, když do mě Mikio vjel a začal mě hned dlouhými prudkými přírazy ojíždět.

„Do p.r.d.e.l.e,“ vříská Fumiko, ale nepřestává mi svými stahy drtit penis. „Tohle není normální! Měl by ses Hideaki rozhodnout, kdo je lepší!“

Jsem chlap. Nemůžu přemýšlet nad tolika věcmi. Teď mám plnou hlavu jen šíleného vzrušení, nemusím se vůbec hýbat, každý si jede svoje tempo, podle chuti. Oba jsou násilní, vydávají ze sebe to nejlepší, ale mě je to úplně fuk, v hlavě mám jen jednu myšlenku a to, že už budu.

Fumiko se ke mě přitiskne, zatne mi svoje špičaté podpatky do stehen a zesiluje frekvenci svého výkřiku, jenž je signálem pro mě, že právě prožívá orgasmus a ať se opovážím vzrušit se dřív a těsně před vrcholem ji utéct. Ale jak to mám doprčic udělat, když mi Mikio vzadu poskytuje takovou rozkoš, že se nemůžu ani o vteřinu déle udržet. Mikio má úplně stejný názor na věc, jako já, oba si vystříkáme dutinky, které obšťastňujeme. Dokonce i Fumiko to stihla, chvilku si mě ještě drží v sobě a když přijde k sobě a setká se stejně blaženým úsměvem Mikia, líbající mě na rameno, doslova mě od sebe odkopne, takže jsem přišel o pocit plnosti z obou stran a dopadl jsem tvrdě do písku.

„A teď si pořádně rozmysli, koho vůbec chceš!“ zavrčí Fumiko. „Jestli tohle,“ potěžká svoje krásná prsa v dlaních. „Nebo toho buzíka za sebou.“

Zvedne se z lehátka, a jak jí pán Bůh stvořil, s vlnícími se boky, aby mi ukázala, že její zadeček je pořád nejhezčí na škole, zamířila k moři.

„Byl jsi úžasný, Hideaki-kun,“ šeptá Mikio, skloní se ke mě a jediným polibkem ze mě vycucne poslední zbytek vzrušení. „Doufám, že mě neodmítneš.“

A rozeběhne se k vodě, svaly na zádech mu hrají, bílý písek mu odlétá od opálených chodidel a pak se vrhne do vln perfektní šipkou, která nezčeří ani náznakem vodní hladinu.

Adam a Eva, dvě nádherná stvoření, čachtající se v moři, zatímco já tu ležím na pláži jako vyplavená mořská okurka v trojobalu, směs vlastního potu, oleje na opalování, spermatu a bílého písku, který mám všude.

Bože, zač mě trestáš? Vyhnal jsi mě do ráje, ale jak se mám do prdele rozhodnout, když mám rád oba?