„Vstávej! Už je konec školy!“  vzbudila ho jeho spolusedící Lisa a praštila ho přitom  po zádech.

„Au,“ vydechl ze sebe hned, jakmile ticho v jejich třídě protlo dunění vzniklé nárazem její ruky do zad.

„Liso! Říkal jsem ti, že mě máš budit jemněji! Takhle se vedle tebe už nebudu chtít probouzet,“ dodal hned na to.

„Tak pán je citlivka a přeje si jemnější buzení,“  začala a  zhoupla se na špičkách. „Mohlo by se stát, že už tě  opravdu budit nebudu. Přece jenom si máš holky domů vodit přes víkend, nemám pravdu?“  Lisa na něj koukala a snažila se zakrýt pobavení, které jí tento rozhovor přinášel.

„Hahaha,“ podíval se na ni vražedným pohledem. „Tak za prvé, neřekl jsem, ať mě nebudíš, jen ať do toho vkládáš trošku své lásky, která rozehřívá tvé zmrzlé srdíčko. A za druhé, jsem byl celou noc v práci, takže jestli se někomu poštěstilo zahřát mou postel, tak jsem o tom minimálně nevěděl,“ pokračoval s úsměvem.

„Ach ták,“ začala a nasadila při tom nepřítomný pohled. „Nemáš noční nějak často?“ dodala po chvíli.

„Ani ne. Mám ji jen, když se mi protáhne škola i tréning,“ odpověděl jí a s mírným pobavením sledoval její pohyby.

„Takže budeš mít noční i dneska po tréningu?“ zeptala se a  Sydney vyskočil na nohy.

Tréning! Úplně na něj zapomněl! Naházel do tašky těch pár vybalených věcí a  s rozloučením vyběhl ze třídy.

Lisa se za ním jen koukala a zasmála se při jeho posledních slovech: „Někdy si to zopáknem, zlatíčko.“

Do tělocvičny přišel pozdě a proto ho trenér odměnil hlasitými poučkami a deseti kolečky, které byly po sprintu na tréning asi to poslední, po čem toužil. Přesto byl ale nadšený z toho, že si bude moct užít hru se staršími. Při běhu si prohlédl všechny jeho dnešní spoluhráče. Byli mezi nimi (bohužel) i známé tváře, které si pamatoval ze rvaček, při nichž se snažil “vysvětlit“ pomalejším klukům, že jeho kamarádka momentálně není dostupná. Většinou stačilo, aby je Lisa zdvořile odmítla. V některých přídadech však musel zasáhnout on. Dva z těch pomalejších právě viděl na hřišti a oni jej potom, co se na ně usmál, obdařili vražednými pohledy. Ani se jim nedivil. Jednomu z nich zlomil nos a druhému narazil žebra. Při té vzpomínce se musel pro sebe usmát za to, jak krásnou práci odvedl. Taky ho ale napadlo, že to trochu přehnal, přestože by bez jeho zásahu asi nerespektovali odmítnutí Lis. Pak se už ale přidal k Lukovi, který se na něj šibalsky usmíval.

„To obvykle spíš po celou dobu školy?“ zeptal se ho Luke a nadhodil míč.

„Ne, moment. Jak to sakra víš?!“ zeptal se ho Sydny a po dlouhé době neohrabaně odehrál míč.

„Nejspíš proto, že jsme spolužáci,“ zasmál se Luke a vrátil mu nepřesnou nahrávku přímo nad  hlavu.

„Fakt? Promiň, byl jsem unavený po šichtě,“ odpověděl mu Syndey a vrátil tentokrát míč se stejnou přesností, s jakou ho dostal.

„V pohodě, jen jsem se divil, že tě učitelé neseřvali, když si jim spal v hodinách. A taky máš pěknou přítelkyni. Celý den se od tebe nehla,” poznamenal Luke.

„Když máš výsledky, nechají tě spát. A tou holkou myslíš Lisu, že? Není to má přítelkyně, ale kámoška. Něco jako ségra,“ vysvětlil  mu Sydney a věnoval přitom svou  pozornost míči.

„Ahá, vypadalo to trošku jinak. Celou dobu seděla vedla tebe a s nikým jiným se nebavila.“

„To protože nemá s kým,“ odpověděl a zasmečoval.

Luke míč s klidem vybral a chtěl pokračovat v konverzaci, jenže to už trenér zapískal a svolal všechny k sobě.

„Dneska tu máme nováčky a jelikož si je chci trošku vyzkoušet, budou hrát celou dobu s váma. Sydney bude eso a Luke v týmmu s ním jeho nahrávač. Budou ve skupině A, jelikož se stále mění. Proto Luka laskavě informujte, jak má komu  nahrávat ať si pak nestěžujete!“

S tím se všichni vydali na svá místa jejich noví spoluhráči pečlivě upozornili Luka na vše, na co si má dávat pozor. Syndymu pouze řekli, na koho má mířit a komu se zase vyhnout.  Už při podání mohli oba dobře vidět rozdíl dovedností, který byl jako propast mezi touto a jejich skupinou. Míč byl přímo mířený na Syndyho část pole. Ten ale podání přijmul a nechal vzplát soutěživost podnícenou egem, které ho upozorňovalo na to, jak ho soupeři, ba i dokonce spoluhráči podceňují. Každý jejich blok a nahrávka, každé vybrané podání bylo přesné natolik, že mohli nenuceně hrát i se staršíma.

Sydney se ale i při takové hře dlouho nedostal ke smeči. Luke měl nahrávat s rozvahou, a proto do zákroku trenéra mířil vše na starší. Při první nahrávce hod  nezískal, ale díky vynaložené síle se míč odrazil zpět na jejich stranu, což mu umožnilo zasmečovat znovu. To už ho ale nevrle blokovali tři protihráči. On toho však nemile využil a lehkým dotekem tak tak všechny přehodil. Tím pádem dopadl míč těsně za blokaře a tělocvičnou se rozezněl smích jeho skupiny. On se jen zašklebil a věnoval soupeřům hlubokou  poklonu, kterou protáhl kvůli faktu, že se za síti nachází jeho dva drazí přátelé.

S každým bodem  se týmy snažily víc a víc a nahrávky směřované na Sydnyho byly čím dál častější. Při každém získaném bodu se na sebe Luke se Syndym zašklebili a plácli si ze zbytkem týmu. Mohli také sledovat, jak se mění styl a postoj hráčů, což přidávalo hře na kráse. Hra však nakonec skončila ve prospěch nováčků. Oba týmy proto znovu přistoupily k trenérovi, který se snad poprvé v životě usmíval!

„Vypadá to, že vám  nováčci rozproudili krev v žilách vy lemry líné! Pokud budete takhle hrát i na zápasech, máte nemalou šanci vyhrát,“ pochválil trenér svým osobitým způsobem starší hráče. „Navíc, pokud se osvědčí, mohli by si zahrát na zápasech, aby oživili vaši hru,“ dodal těsně potom a dal všem rozchod.

Starší se sebrali a při odchodu vedli debatu o slovech, které právě slyšeli. Sydney však zůstal u trenéra a zeptal se ho, zda to myslel vážně. Byla sice pravda, že mladší zatím ani jednou nevyhráli, ať se snažili sebevíc, přesto mu to přišlo trochu unáhlené. Pokud totiž Luke i Sydney odejdou, nebude mít cenu jeho tým na soutěže vůbec hlásit.

„Myslel jsem to smrtelně vážně. Tvůj tým brzdí tebe i Luka, což já jako váš trenér nehodlám dopustit. Přestože to nerad přiznávám, oba máte talent a já ho nehodlám promarnit,“ řekl a dal Syndymu najevo, že tímto skončil, což znamenalo, že pokud se ostatní nezlepší, jeho tým si už na zápasech nezahraje.