Vyběhl z pokoje. Byl jsem mu v patách. Jen mi jaksi nedošlo, že jsem někde, kde jsem v životě nebyl. Takže jakmile zahnul za nedaleký roh, ztratil jsem ho. Kruci!

Rozhlížel jsem se po nějakém východu, či okně, abych alespoň zhruba věděl, kde se tenhle obrovský dům nachází. Přede mnou se ale rozprostírala dlouhá chodba béžové barvy a co hůř? Ztratil jsem i dveře do „mého“ pokoje. Kruci po druhé!

To jsem tedy dopadl… Říkal jsem si. Zkoušel jsem najít cestu zpět, nebo ty dva najít, ale ten dům byl hotové bludiště. Všechny chodby vypadaly stejně. Béžové a rámované dřevěnými dveřmi. Aspoň cedulky by si na ně mohl dát. Jak se tu vůbec vyzná?!

„Pst! Yui!“ Ozvalo se šeptem odněkud za mnou. Trhl jsem sebou. Otočil jsem se po směru hlasu. Byl tak tichoučký, že jsem nedokázal poznat, jestli byl holčičí, či klučičí.

Z poza rohu na konci chodby vykoukla něčí hlava. Měla dlouhé blonďaté vlasy, ale obličej jsem nebyl z takové dálky spatřit. Začal jsem zaostřovat a přišel trochu blíž.

„Izumi!“ Vykřikl jsem. Když jsem přišel ještě blíž, poznal jsem, že se usmívá. Tak aspoň někdo mě rád vidí. Pomyslel jsem si.

Nemohl jsem si pomoct. Musel jsem ji obejmout. Tak rád jsem Ji viděl! Objetí mi oplatila. Něco mi ale unikalo…

„Co tady děláš?“ Zeptal jsem se asi moc hlasitě, protože mi zacpala pusu, dala si ukazováček před rty a pak si rychle máchla dlaní pod krkem. Buď zticha nebo seš mrtvej. Dalo se to docela lehce odhadnout z jejího výrazu. Tohle nebyla ta milá a tichá Izumi, se kterou jsem slavil brat- ….Kotaroovi narozeniny. Tahle Izumi mi přišla nebezpečná a tak nějak...jiná.

„Co tu děláš?“ Zeptal jsem se šeptem.

„To mi pověz ty, kde si se tu vzal.“ Odsekla tiše.

„Sám nevím.“ Řekl jsem s spíš pro sebe.

V dáli jsem uslyšel kroky. Bylo vidět, že i ona si jich všimla. Na chvíli se zaposlouchala do jejich rytmu. Tsukishima. Artikulovala. Kývl jsem ve znamení, že chápu. Jak to ale mohla poznat? Rozhlédl sem se, odkud mohli ty kroky přicházet. Když jsem se ale otočil zpět k Izumi, byla pryč. Nemohl jsem na ni zavolat. A kdybych opustil tento úkryt, tak se prozradím. Byl jsem v pasti.

Kroky se přibližovaly. Začal jsem se potit. Budu mít problém, pokud mě tu najde. Hádám, že veliký.

Měl jsem pocit, jako by moje nádechy, můj tlukot srdce byl strašně hlasitý. Bál jsem se. Bál jsem se, že mě najde.