Tony Starkless měl úspěšný den. Nejenom, že se mu podařilo vyhrát další soudní spor, ale koupil si poslední model Aston Martin DBR9. Navíc, jeho klient byl vypracovaný inteligentní mladík, který se příjemně kroutil před povinností splatit svůj dluh. Věděl, že s ním budou problémy, o to víc se na něj dnes večer těšil. Potřeboval si ale nejdříve urovnat ještě pár pracovních záležitostí, než se bude moci plně věnovat příjemnějším věcem. Vystoupil z limuzíny, která zastavila před hlavním sídlem jeho zaměstnavatele. Díval se přitom pod nohy, aby nešlápl do nějaké kaluže, kterých bylo na chodníku po odpoledním dešti plno. Zahlédl tu minci s dírou uprostřed jen koutkem oka.

„Zatraceně… dnes mám fakt štěstí,“ usmál se a sebral ji ze země. Prohlédl si minci v hodnotě 5 jenů zblízka. Přes otvor uprostřed se díval přímo na prosklenou stěnu honosné budovy, když v tom mu po zátylku přeběhlo nepříjemné mrazení. I když to byl jen zlomek vteřiny, odraz sportovního BMW byl zřetelný a u  Starklesse vyvolal živou vzpomínku na nedávný zážitek. Neodvažoval se otočit směrem k silnici, aby se mohl přesvědčit, jestli se mu to nezdálo. Euforie z dobře probíhajícího dne byla najednou pryč i s Tonyho skvělou náladou.

Vešel dovnitř, pozdravil vrátného a položil mu bankovku na pult.

„Pane Oitomuichi, očekávám ještě pozdního hosta. Mimo záznam. Jen ho nasměrujte do těch správných dveří,“ usmál se a vstoupil do výtahu. Pozoroval svůj odraz v zrcadlové stěně výtahu. Opět ho něco donutilo přistoupit blíž, aby si prohlédl skvrnu na klopě saka. Chlup? Bílý chlup? Kočičí chlup? Nevěřícně ho vzal mezi prsty a pak ho spustil na zem. Naposledy se setkal s kočkou… Tlak v podbřišku byl intenzivní a on ucítil, jak ihned ztvrdl. Kruci! Vpadl do své rozlehlé kanceláře a přehodil sako přes opěradlo židle. Přinesli mu ho ráno z čistírny, tak kde se tam kruci vzal… chlup. Ten podivný zážitek, při kterém byl ochoten nabídnout své tělo úplně cizímu chlapovi… se snažil vytlačit z hlavy už několik dní. Uvolnil si kravatu, protože mu najednou přišla až nepříjemně utažená. Nebo se mu hrdlo stáhlo z pouhé vzpomínky? Přistoupil k oknu a otevřel ho. Pustil dovnitř chladný vzduch. Opřel se pevně o parapet a zavřel oči.

Co to se mnou, kruci, je?

Vánek se mu otíral o spánky. Cítil tu zvláštní vůni, směs prachu, smogu a přepáleného tuku. Připadal si jako potulný pes v potemnělé uličce, který hledá něco k snědku a jediným společníkem je mu slabý vítr cuchající plavou srst. Svoboda. Ulice. ON. To vše z něj cítil, když kolem něj poprvé prošel. Když se mu otřel nosem o vlasy. Tony Starkless se náhle ocitl myšlenkami jinde. Sjel pohledem do svého rozkroku. Tohle v něm vyvolala obyčejná vůně? Odlepil se od okna a přešel ke stolu. Měl by pracovat, než...

DERIEN COX! Ten parchant! Nechci na něj myslet!

Dopadl těžce do koženého křesla a položil si volně ruku do rozkroku.

Jeho ústa… prsty uvnitř… Kurva!

Uvolnil jedním pohybem knoflík u kalhot a stáhl kovový jezdec od zipu dolů. Zaklonil hlavu, zapřel ji do opěradla křesla a roztáhl nohy od sebe.

„Kurva! Proč?“ zaúpěl a s tichým sténáním si zasunul ruku pod spodní prádlo. Rozmázl si prsty řídké kapičky svého spermatu. Přejel si dlaní přes erekci a podsunul pánev, aby se prsty dostal přes horký váček mezi hýždě.

Proč mě to láká zrovna tam?!

Jen drsnými přítlaky dlaně si dráždil uvězněný penis a polštářky prstů se otíral o hráz.

„Coxi, ty hajzle!“ zavrčel a sjel zadkem ještě o kousek níž. Další tichý vzdech procedil mezi zuby a stáhl si prádlo z erekce, aby se mohl několika rychlými pohyby vyhonit.

„Taky tě rád vidím, Tony…“ prohodil nezaujatě Derien, opřený o těžký dubový stůl s rukama zkříženýma na prsou. Škodolibě si to načasoval tak, aby ho vyrušil chvíli před výstřikem.

Tonyho ruka se křečovitě sevřela a instinktivně srazil kolena k sobě. Začátek orgasmu mu prošuměl mezi prsty a z jeho hrdla se vydral zklamaný vzdech.

„Kurva!" zachrčel přidušeně. Vyskočil z křesla a pokoušel se dostat svůj poklad zpátky do bezpečí. Přitom vyděšeně pohlédl na nezvaného hosta.

„Do prdele... Coxi! Jak jste... Kurva... co tu kurva chcete?!"

Derien v naprostém klidu přežvykoval svoje dvě orbitky a bavil se pohledem na to, jak se snaží vrazit svůj vztyčený nástroj zpátky do trenýrek.

„Vyrušit jsem tě nechtěl… Tony,“ povytáhl s lehkým zájmem jedno obočí a pomalu ho sjel od hlavy až k patě.

Ten se několikrát vztekle nadechl, aby se uklidnil: „Nečumte... Nikdy jste si nehonil ptáka?"

„Zajímavá technika…“ odpověděl detektiv s výsměšným výrazem ve tváři a naznačil rukou pohyb, kterým si pan Starkless dělal ještě před půl minutou dobře.

„Tady nejde o techniku, ale o to, co tu kurva děláte a jak jste se sem dostal! Máte minutu na to vypadnout, nebo zavolám ochranku!"

Derien se odlepil od stolu a s prvním krokem, který k Tonymu udělal, začal vysvětlovat:

„Mám za sebou dva perný dny v autě,“ s důrazem na počet dnů pro jistotu číslovku ještě zopakoval, „slovy, dva dny špatnýho spánku a chcaní do kelímku od kafe. Jedu domů, abych si dal sprchu a zalomil to aspoň na dvacet čtyři hodin, když se mi najednou v mým zorným poli objevil tvůj neodolatelnej zadek. Copak ti upadlo, že se pro to snob, jako ty, sehne úplně sám?“

Každé jeho slovo přimělo Tonyho, udělal krok vzad. Dokázal si živě představit, jak asi vypadaly ty dva dny, o kterých mluvil. Bylo to na něm vidět. Páchl a jeho tvář byla jak spálená mez u železniční trati. Vstřebával všechny jeho otázky a sjížděl ho nervózním pohledem nahoru a dolů. Všiml si širokého opasku, pout i podpažních pouzder s pistolemi.

Vybavil si všechno z toho dne, kdy se poprvé seznámil s jeho perfektním tělem.

„Támhle jsou dveře... pane Coxi,“ ukázal za něj a lehce se přitom otřel o jeho paži. Nutkání se ho znovu dotknout bylo v tuto chvíli příliš silné a naléhavé.

„Chápu,“ konstatoval suše Derien, když Tony narazil na prosklenou stěnu své kanceláře. Detektiv Cox se k němu naklonil blíž a levou rukou se zapřel o dokonale vyleštěné sklo. „Podle reakce toho hňupa dole jsi na někoho čekal, Tony… Kdopak to byl?“

„Hňupa? Dole?" vydechl Tony nechápavě při nárazu do pevné překážky za sebou a sjel si pohledem do rozkroku.

Derien se krátce a tiše zasmál. Neobtěžoval se s vysvětlováním. Sáhl po jeho vázance, rychle si ji obtočil kolem ruky a nepříliš jemně si ho přitáhl k sobě, jako neposlušného psa.

„Coxi! Sundejte ty pracky...!“ Tony se zhluboka nadechl. Zase ta vůně. Vtíravá. Neomalená. Která ho nutí ihned myslet na sex.

„Smrdíte!" uhnul hlavou, aby se zbavil toho pachu a zároveň i nepřípustné vidiny.

Gesto, kterým si ho ten neandrtálec narazil na svá prsa, ale jasně říkalo, že v této situaci nebude mít příliš smysl odporovat.

Stejně tak i Deriena udeřil do nosu ostrý odér drahé kolínské smíchaný s dráždivými tóny Tonyho osobní vůně. I když nespal dva dny, neodolal jeho vystrčenému zadku a nakonec se vrátil přes celé dva bloky, aby si vybral svoji „laskavost“ z onoho večera i s úroky. Únava ho ale nutila jednat rychle. Vyplivl žvýkačku, která momentálně plnila funkci zubního kartáčku na zem, a hrubě se zakousl do jeho úst. Potřeboval navnadit a pomoct Velkýmu Joeovi trochu ztvrdnout. Pustil kravatu a chňapl po jeho zadku. Přinutil ho otřít se mu o rozkrok, když v tom konečně ucítil první reakci ve svých kalhotách.

Tony nestačil útoku na své rty zabránit. Jen na protest vydechl a pak vyrazil rukou proti jeho tělu… tělu divokého zvířete, jehož obličej byl pokryt srstí, která při polibku bodala do citlivé kůže. V jeho únavou strhané tváři se odrážela světla z venčí a podtrhovala temné kruhy pod očima. Páchl ulicí, probdělou nocí a vysokou dávkou kofeinu, která ho udržovala celou dobu vzhůru. A navíc ta několikadenní absence hygienických návyků! Nebylo na něm nic, co by Tonyho mohlo lákat. Zvýšil tlak proti jeho hrudníku, aby se ho zbavil.

Lovec se ale své kořisti nehodlal vzdát. Majetnická ruka na zátylku oběti v ní vyvolala pocit zmařeného boje. Starkless ale nebyl zvyklý prohrávat. Byl ve všem, co dělal, nejlepší. Tak proč ho ústa, prozkoumávající milimetr po milimetru jeho rty, vyváděla z míry? Nehodlal podlehnout takové titěrnosti, jako je líbání. Toužil toho burana slyšet kňučet, jak nadrženou čubku… a bude to on, kdo ho k tomu přinutí. Chňapl zuby surově po jeho spodním rtu, vyslal k němu pohled plný opovržení a zakousl se.

Derienem projela ostrá bolest. Škubl hlavou dozadu a ustoupil o krok zpět. Stálo ho hodně úsilí potlačit bolestivý vzdech i naučený obranný reflex.

„Tady jste na mém území a já si tu budu klást podmínky hry!" zavrčel Tony s ústy od krve.

Detektiv Cox jenom vztekle zasyčel a přihodil ke žvýkačce na zemi ještě krvavou slinu. Podrážděný únavou i drzostí toho pitomce sice zavrhl možnost jednoduše ho prohodit oknem, ale vzrůstající vztek, bylo třeba nějak vybít. Viděl dostatečně rudě na to, aby se rozhodl vzít si, co mu podle něj patřilo, násilím. Odlepil pana Starklesse od okna a rychlým pohybem mu zkroutil ruku za zády. Tonymu tvrdý náraz hrudníkem na silné sklo téměř vyrazil dech. Pouta cvakla... Chytil ho hrubě za paži a táhl ho doprostřed místnosti... Rutina...

„Všechno, co od této chvíle řeknete, může být před soudem použito proti vám. Máte právo na advokáta. Jestliže si ho nemůžete dovolit, bude vám přidělen." Jakmile dořekl poslední slovo hodil s ním na těžký, dubový stůl a zalehl vlastním tělem.

Zbavil mě svobody tak rychle. Chtěl jsem, aby zaútočil a převzal nade mnou moc – tímhle způsobem?! Znamená to, že to takhle mám rád? Ne, nic z toho, co s ním prožívám, nemám rád. Špatně! Nikdo si tohle ke mně nedovolil. To vzrušení překonává vše, co jsem kdy cítil.

„Takže tohle je vaše pravá tvář?!“ zavrčel Tony ve snaze rozehnat naprosto neuvěřitelnou představu, jak tomu všivému policajtovi dopadá k nohám a potupně ho se spoutanýma rukama vykouří.

Proboha! Co mě to napadlo?!

„Rajcuje vás policejní brutalita?“ pokračoval s hranou výsměšností, protože si byl vědom, že by měl tuhle otázku položit především sám sobě. Rychlým dýcháním se snažil vytěsnit myšlenku na to, jak si ho ten parchant bere bez přípravy a nutí ho křičet.

Kňučet měl on! Ne já!

„Bastarde! Za tohle vám zařídím dlouhodobý pobyt ve vězení s tou nejlepší péčí o váš zadek!“

Derien z něj škubal oblek, jehož cena by mu nejspíš pokryla náklady na nové BMW a nechal ho žvanit. Věděl, že u toho rád kecá a vyhrožuje… Když ale uslyšel poznámku o vězení, vztekle zachrčel a nacpal mu část jeho vlastní košile do úst.

„Zmlkni!“ zasyčel přidušeně a serval z něj i spodky.

Tony tlumeně zaprotestoval a prudce sebou škubl, protože si moc dobře uvědomoval, co bude následovat. Nebude to jako tenkrát. Sadistické představy se rozplynuly a přicházela tvrdá realita.

Detektiv si ho přitáhl na okraj stolu. Zhluboka a ztěžka dýchal. Chvíli zůstal překvapeným pohledem viset na erekci svého užvaněného milence, ale komentovat to bylo momentálně nad jeho síly. V rychlosti si povolil řemen u kalhot a škrtl zipem dolů. Potlačil varovnou myšlenku, že tohle by vážně neměl… a vysvobodil se z nepříjemného stažení spodního prádla.

Tonyho v ten okamžik zachvátila povědomá panika z toho, jak se ho Derien nic nepředstírajícím gestem chystá připravit o panictví. Jeho hra na pana drsňáka právě skončila. Zděšeně sledoval, jak si plivl na prsty a hned na to ucítil, jak ho něco vlhkého mázlo mezi půlkami. Jenom tlumeně zaúpěl.

Cox mu vsunul ruce pod kolena a chytil ho za štíhlé boky, aby mu neujížděl. Trefit se v téhle poloze pro něj nebyl zase až tak velký problém. Nesral se s tím a zabral… Zadek pana Starklesse možná kladl nějaký odpor, ale Derien byl ve stavu, ve kterém si to sotva uvědomoval. Byl odhodlaný dostat se dovnitř klidně násilím…. I za cenu nějaké té kapky krve.

Tonyho strnulý výraz dával jasně najevo, jak trpí, pevně zakousnutý do toho nejjemnějšího hedvábí. Rychlými pohyby hrudníku rozdýchával bolestivě přes nos prvotní tlak. Ten průnik nebyl tak hladký, jak očekával a kdyby ten hulvát dokázal číst myšlenky, nejspíš by s ním souhlasil.

Derien mu zaryl prsty hlouběji do zatnutých svalů na bocích a silou si ho přirazil k sobě. Přidušeně zasténal, ochromen pocitem, který nebyl schopen dobrých pět vteřin vydýchat. Vyčerpaně se nad ním sklonil a opřel se čelem o jeho hruď.

Tony využil tu několikavteřinovou nečinnost svého milence a zhluboka nasál směs pachů, ze které by se mu udělalo špatně, být to kdokoliv jiný. Ale ON byl toulavý pes. Jeho vůně byla zároveň i vůní svobody. Tonyho to fascinovalo. Záviděl mu a zatoužil ho o ni připravit alespoň na malou chvíli tím, že pevně sevřel jeho ptáka a uvěznil ho ve své zlaté kleci.

Navzdory tomu se Derien s nepřítomným výrazem v obličeji zhoupl v bocích. Nemluvil, nevtipkoval, nemyslel… a při každém pohybu ze sebe vyrážel chraptivý sten.

Tony okamžitě pochopil, že ho nikdy nebude schopen „uvázat na řetěz“. Zafuněl do svého roubíku a nechal se ubíjet Derienovou rázností. Jako stroj. Bolest na zápěstí, způsobená zarývajícími se pouty, přehlušovala tu bolest uvnitř něj, která začala postupně ustupovat. To ponížení, ve kterém se nyní ocitl, ho… vzrušovalo?

Detektiv byl uvnitř a užíval si to s každým přírazem. Byl přesvědčený, že neomalenost s jakou to musel udělat nebyla, přirozeně, jeho chyba, ale… líbilo se mu… Podrážděná a unavená mysl nebyla schopna přijmout cokoliv jiného. Potřeboval si jenom udělat dobře, ale něco tomu chybělo… Uvolnil si pravou ruku a přehodil si jeho nohu přes rameno. Došlo mu, že slyší jenom sebe, a proto Tonymu vytáhl zaslintaný roubík.

Ten se mohl konečně zhluboka nadechnout. Všechno to nashromážděné napětí muselo ven, proto několikrát za sebou hlasitě zasípal. Starklesse nenapadala žádná nadávka. Měl v hlavě úplně vymeteno. Jen si uvědomoval, jak se jeho tělo uvolňuje a on se cítí… omámeně.

Cox ale svoje tempo neztrácel. Přitom mu dlaní shrnul propocené pramínky vlasů dozadu. A i když mu to možná nedocházelo, na Tonyho tohle gesto zapůsobilo jako šanta pro kočku. Rychle se otřel vstříc něžnému doteku jako pes toužící po pohlazení svého pána.

Na Deriena to zapůsobilo stejně. Tohle i těsné objetí uvnitř se postaralo o první záchvěv orgasmu… Slastně přivřel oči a přisál se k jeho bradavce. Zakousl se… bolestivě, chtěl slyšet jeho křik… vzdechy… prosby... a chtěl si to vynutit jakýmkoliv způsobem. Potřeboval to… aby bylo jeho vyvrcholení dokonalé. Slízl krůpěje potu na jeho hrudní kosti a vyjel mu přes ohryzek až k bradě. Pocítil nutkání ho políbit, ale tím by ho zase umlčel. Znovu si jeho ujíždějící pánev přitáhl k sobě a polibek alespoň naznačil svým horkým dechem, který jasně prozrazoval druhou vlnu blížícího se orgasmu.

Vnímal každé zachvění, ale ne svoje. Prožíval to s ním a místo něj. Až hryznutí do bradavky ho konečně přimělo myslet na sebe a své vzrušení. Uvědomil si, že se i jeho tělo chvěje pod návaly přicházejícího orgasmu. Vykřikl a prohnul se ve slastné křeči. Následkem dlouhodobého nedostatku vzduchu odměňoval každý dotek jazykem divokým sténáním. I když si chtěl zachovat svou hrdost, nabízel své tělo dravým kousancům křečovitým škubáním proti vlhkým ústům. Omámeně otevřel oči a pohnul rty, přímo žadonící po polibku.

A přesně tohle Derien potřeboval… výkřik bolesti a následné rychlé sténání posunuly jeho přicházející orgasmus na úplně jiný level. Viděl, jak se zoufale natahuje k jeho rtům žíznící po chuti jeho slin. Rozhodl se Tonyho naprostou podřízenost odměnit… dát mu napít… Jejich ústa spojil dlouhý vášnivý polibek. Nešlo pouze o odměnu… i Derien tím potřeboval naplnit vlastní touhu a chtíč. Spojeni nahoře i dole… dokonalé splynutí dvou rozvášněných, potem zbrocených těl.

Polibek, jenž ještě víc podnítil Tonyho vyvrcholení. Hluboký, bez možnosti se nadechnout. Hebký a vláčný, s příchutí krve, předávající mu do těla nepopsatelné impulsy, se kterými se nikdy nesetkal. Jeho ústa v tomto okamžiku sloužila pouze ke krátkým, polibkem tlumeným, výkřikům doprovázející vytoužené uvolnění.

Držel ho pevně, když sebou Starklessovo tělo poprvé škublo. Hleděl mu do očí a krmil tím vlastní nabíhající orgasmus. Tonyho sperma stékající mu po břiše bylo pro něj tou poslední pomyslnou kapkou. Naposled tvrdě přirazil a za hlasitého sténání ho znovu odměnil. Rytmické výstřiky plnily Tonyho anál horkým semenem, které se mísilo s pár kapkami krve a získávalo tak narůžovělý nádech podtržený hořkostí, bolestí i touhou.

Tony Starkless se při sexu nikdy nikomu nedíval do očí. Proto ho rozrušil nejenom pohled na tvář svého milence v okamžiku jeho vyvrcholení, ale i vědomí, že i on se dívá na něj. Užasle sledoval detektiva, jak se mu obličej křiví vzrušením, jak s každým tvrdým přírazem slabě stiskne víčka k sobě. Jak se jeho zorničky rozšiřují a duhovka mění svou modř podle toho, jak se do ní opíralo světlo. Jak tiskne pevně jeho tělo k sobě a tvoří z nich dokonalou bytost. Cítil v tom okamžiku každou jeho buňku, každý jeho záchvěv. Slyšel každé slovo, kterým k němu tělo Dereina Coxe němě promlouvalo.

Detektiv vyčerpaně uvolnil i jeho levou nohu, aby mu dopřál trochu pohodlnější polohu. Nečekal, tak silný prožitek. Sotva stál na nohou. Tiskl vláčné tělo toho muže k sobě a snažil se vyčíst z jeho očí alespoň jedinou myšlenku. Ten drzý užvaněný právník byl pro tenhle okamžik pryč. Za to, že zůstal zticha, mu dopřál poslední polibek, vsunul ruku do zadní kapsy kalhot a poté mu vložil do úst to, co v ní našel… malý stříbrný klíč. Zapečetil tak jeho nadávky, opustil opatrně jeho útroby a uvolnil sevření své silné paže. Sáhl po zbytcích košile, aby si setřel sperma z břicha a rozkroku. Stále sledujíc vyčerpaného Tonyho, který ležel bezvládný a úplně nahý na svém stole, si zapl poklopec. Poté posbíral svoje věci a bez jediného slova opustil luxusní kanceláře právnické firmy Tōsuto a spol.

Tony s nechápavým výrazem ve tváři vstřebával odeznívající orgasmus a letmé polibky, pálící na podrážděných místech. Nebyl schopen se pohnout, ležel vláčný, s hlavou plnou zmatku a chaosu, na rozdrásaných zádech, mezi pomačkanými papíry. Drtil v ústech kovový drobný předmět, na který svedl svou neschopnost za detektivem křiknout pár ošklivých slov. Jen přivřel oči, když klaply dveře a jeho kancelář ztichla.

Proč jsem to dovolil?

Posadil se namáhavě na stůl, celý polámaný, jako by strávil celý den v posilovně. Po několikaminutovém snažení se zbavil pout. Ruce se mu ještě třásly, když vytáčel číslo na svého osobního čmuchala. Stál u velké prosklené stěny a pozoroval odraz své nahoty. Rudé krvavé otisky Coxových rozkousaných rtů jasně označovaly místa na Tonyho pokožce, kde se ho dotkl. Poslouchal vyzvánějící tón a druhou rukou si stíral sperma, narůžovělé a ulpívající mu na stehnech. Rozmazával ho nevěřícně mezi prsty a silně se chvěl. Nepamatoval si ze svých náhodných setkání, či ze sexu s klienty nic už v momentě, kdy si zapínal kalhoty. Ale teď stále cítil rozpálená místa všude tam, kde ho ocejchoval ten zablešený čokl, a nehodlala pohasnout. Stále nemohl uklidnit svůj třes.

„Kinski?!“ vyhrkl hned, jak se ozval jeho hlas v telefonu. „Chci mít do hodiny veškeré informace o detektivu Coxovi. Všechno. Kde studoval, kam chodí po nocích, pohyby na účtě, přátele, koho ojíždí i kam chodí nakupovat!“

Tony Starkless se zhluboka nadechl a zatnul citlivé rty na jakýkoliv dotyk.

Nikdo se ke mně tak blízko nedostal. A ani nedostane. Postarám se o to a zničím ho za jeho opovážlivost.