Tony Starkless se sklonil nad svým milencem a nasál jeho vůni na krku. Pokrčil nos, nepříjemně podrážděný kořeněným aromatem parfému, který mu sám před několika měsíci koupil.  Zavolal mu, protože věděl, že nezklame. Měl perfektní tělo a Tony si s ním sex vždycky opravdu užil. Tak proč ne teď? Chytil ho pevně za boky a přirazil. Drtil vzdechy mezi zuby a snažil se soustředit jen na svoje vzrušení. Nikdy se hlasově neprojevoval. Považoval to za slabost, ale dnes mu to ticho připadalo… frustrující. Zrychlil tempo a tvrdě si k sobě přitahoval snědý, pevný zadek.

Líbí se mu to? Tak jako mně? Tenkrát?

Vzpomněl si na tlak v konečníku, ve chvíli kdy si ho ten hajzl bral na jeho vlastním pracovním stole. Tony vypadl z tempa a z úst mu unikl hlasitý vzdech. I když svému dnešnímu partnerovi sténat zakázal, neustále se mu do hlavy vtírala nenápadná myšlenka: Vzrušilo by mě, kdybych ho slyšel?

Podle pohybů a chvění těla pod sebou Tony věděl, že se Ryu sám snaží dlouhými a rychlými tahy přivést k vyvrcholení. Neviděl mu do tváře, ani na vzrušený penis. Slyšel, jak se jeho dech zkracuje a jak tlumí výkřiky v matraci. Tony přivřel oči a soustředěně si vychutnával tření, které ho vždycky dokázalo do několika minut odrovnat.

„Líbí se ti to, Tony?“

Znovu sebou zacukal. Sevření kolem jeho erekce zesílilo a jemu došlo, že Ryu právě dosáhl svého vrcholu. Tony několikrát vydechl, když se o něj letmo otřel jeho vlastní orgasmus. Jen se mu vysmál do obličeje a zase zmizel. Přirazil. Vztekle. Rozkročil se, aby měl větší oporu a zaťal prsty do hladké kůže toho kluka, aby mu nepodjížděl. Všiml si na okraji postele krvavých skvrn od toho, jak si jeho milenec rozedíral  kůži na holeních.

Co to se mnou, sakra, je?!

Ryu dopadl hrudníkem na matraci a ztěžka dýchal.

„Pane Starkl…?“ zachrčel a z posledních sil se zvedl na lokty.

Tony se kousl do spodního rtu. Věděl, že právě přešel ten okamžik, který mu měl přinést uspokojení a on se nikdy nedokázal vzrušit dvakrát brzy po sobě. Došlo mu, že další snažení by bylo naprosto zbytečné.  Bylo pro něj však nemyslitelné něco takového přiznat, proto se rozhodl řešit to jediným možným způsobem. Několikrát prudce vydechl a přirazil, tak, jak byl při vyvrcholení zvyklý. Jeho vzrušení bylo bolestivé a srdce se nemohlo zbavit té nevybouřené dávky adrenalinu v krvi. Vytáhl svůj penis, a než stačil Ryu nějak zareagovat, překryl svou erekci cípy županu a stáhl ho páskem.

„Na stole jsou peníze. Bylo to jako vždy perfektní. Mám ještě schůzku… zase se ti ozvu,“ Tony se snažil udržet hlas v klidu. Nechal Ryua napospas jeho myšlenkám, i nezodpovězené otázce, zda se mu udělal do zadku, nebo si nechal svoje sperma sám pro sebe a vykydal si ho do dlaně.

„Nezapomeň za sebou zakódovat vstupní dveře,“ řekl ještě, než zmizel v těch, které vedly přímo z ložnice do koupelny.

Uvěznil své třesoucí se tělo mezi chladnými zdmi sprchového koutu a pustil na sebe horkou vodu. Zaťal pěst a několikrát s ní praštil do černých, lesklých obkladů. Zařval. Vůbec ho nezajímalo, jestli už Ryu odešel. Snažil se ze sebe dostat to napětí, které mělo opustit jeho tělo úplně jiným způsobem.

Proč můj nejlepší milenec zklamal?!

Zapřel se čelem o obklady a zavřel oči. Provazce vody mu bičovaly záda a olizovaly kůži. Pozoroval svůj penis, který pozvolna ztrácel na tvrdosti. Tohle se mu ještě nestalo. Nikdy. Selhal. Zase. Znal důvod… Derien Cox.

„Ten zkurvenej hajzl!“

Zoufalý výkřik se odrazil od mokrých stěn a pak se nenávratně rozplynul mezi drobnými kapkami vody.

 ***

O tři hodiny později

Derien přelezl přes parapet širokého okna a tiše doskočil na zem. Jeho kroky, tlumené drahým kobercem, vedly přímo tam, kde byla v původních plánech zakreslena ložnice.

Stále měl trochu vztek. Ne ani tak na toho chlápka, který se za ním už dva dny táhl jako smrad, a kterého před hodinou vyklopil před malou příměstskou nemocnicí. To, co ho opravdu rozčílilo, byla nebetyčná drzost toho, kdo ho poslal.  Vymlátit z něj tuhle informaci mu trvalo skoro celou hodinu.

Odolnej parchant... s pěkně dlouhým trestním rejstříkem, Derien se nad tou vzpomínkou pousmál. Tušil od začátku, kdo za tím stojí, ale musel si být jistý.

Celou cestu přemýšlel, jak se panu Starklessovi za ten nebývalý zájem odmění. A i když mezi těmi desítkami myšlenek bylo i „zabít a zakopat“, musel si chtě nechtě připustit, že by mu to možná nemuselo projít. Jeho záložní plán nebyl až tak definitivní, ale o to zajímavější a… zábavnější. Když otevíral dveře do ložnice, spokojeně se usmíval. Našel ho, tvrdě spícího, v jeho obrovské posteli. Tiše se přikradl blíž a dopřál si ještě pár vteřin pohledu na tu hezkou, drzou tvář.

Ty malej zmetku, pomyslel si a rty se mu opět zkřivily do šíleného úsměvu. Přiklekl k němu opatrně do postele. Nechtěl ho hned vzbudit. Naklonil se nad ním, zlehka mu dýchl do ucha a tiše promluvil: „Ahoj, Tony...“

Probudil ho něčí hlas a vlhký, teplý vzduch mu orosil chloupky na uchu. Snažil se nahodit mozkové buňky, které s ním v momentě násilného procitnutí, nechtěly spolupracovat. Vybavil si svůj křik v koupelně a následně i několik skleniček bourbonu, které do sebe v rychlosti vyklopil. Dál si už nic nepamatoval.

„Ryu…“ zamumlal ospale, „ty ses vrátil…?“ Natáhl ruku a vjel mu něžně do vlasů. Byly pevné, splývající s barvou noci. Už je několikrát takhle držel.

„Bastarde,“ zavrčel Tony a pomalu propouštěl pramen po prameni mezi prsty.

Derien si bez protestů nechal hrábnout do vlasů. Byl připraven snad na každou reakci, která mohla přijít, ale tohle nečekal: Je opilý...,  pomyslel si otráveně, táhne z něj chlast a ten skořicovej puch co se z něj line… Nejspíš nějaká štětka…

Znovu mu zafuněl do ucha a znechuceně odvrátil hlavu. Stále se zlepšující nálada byla v ten moment pryč.  Vztekle pozoroval jeho uvolněnou tvář, ve které se odrážela světla nočních lamp prosvítající do ložnice. Všude bylo naprosté ticho, jenom zvenčí sem tlumeně doléhaly zvuky velkoměsta.

„To od tebe nebylo moc  chytrý...,“ zavrčel výhružně, „poštvat na mě toho svýho čokla... nebyl dobrej nápad.“

Tony se zachvěl. Tlumené světlo ještě více podtrhovalo detektivovu mohutnou postavu a majestátnost. Hluboký hlas rezonující na jeho štíhlém krku mu stavěl do pozoru všechny chloupky na těle.

„Jakej čokl?“ zeptal se nechápavě s narůstající ostražitostí.

„Jsem trochu nasranej, Tony...“ pokračoval Derien, aniž by věnoval pozornost položené otázce, „a když jsem nasranej, nemůžu spát... a já spát potřebuju... Takže se musím ujistit, že budeš hodnej chlapec a žádnej takovej zkurvenej nápad už nikdy nedostaneš!“

„Co jste udělal Kinskimu?!" zachroptěl Tony s nepříjemným pocitem sucha v ústech, když mu došla detektivova slova, znějící jako zpověď vraha těsně před tím, než svou oběť sprovodí ze světa. Jeho mozek okamžitě vystřízlivěl: Ten parchant je tady! V mým domě, uprostřed noci,  s plnou hubou výhrůžek!  A já mám na sobě jenom…, kravatu a… ponožky kurva?! zhodnotil rychle svůj opilecký pokus se obléknout.

„A jak jste se sem vůbec dostal!?“ pokračoval rozčíleně. Zapřel se do jeho ramene, aby ho od sebe odstrčil.

„Vyhrožovat mi bude vaše poslední šlápnutí vedle!“

Derien se chvíli kochal zmatkem, který z něj cítil, i rychlým vystřízlivěním. Ale když Tony hrábl po jeho rameni, strhl mu ruku stranou a chňap po kravatě.

„Tohle si půjčím,“ zasyčel a stáhl mu ji z krku.

Pan Starkless jen bezmocně zamával rukama ve snaze ubránit svou vázanku. Zbytečně. I když byl už při vědomí, jeho tělo bylo stále otupělé alkoholem. Detektiv Cox neměl sebemenší problém přemoci jeho opilecký odpor a přivázat mu ruce, za pomoci kravaty, k čelu postele.  Strhl z něj pokrývku a rozsvítil lampičku na nočním stolku. Poté ustoupil o krok, aby kritickým okem zhodnotil výsledek.

„Coxi! Za to zaplatíte!“ vyštěkl Tony a začal sebou zuřivě škubat, aby se zbavil hedvábných pout. Detektivův upřený pohled ho přinutil překřížit nohy a skrýt tak alespoň částečně ponižující nahotu.

Derien si musel přiznat, že ho ten pohled vzrušil víc, než si cestou sem dovedl představit. Ale i když byl ten drzý hajzlík neskutečně sexy, potřeboval za vyučenou. Představa toho, co se chystal za malý okamžik udělat, byla… úžasná. Možná až příliš, což mu ale výrazně narušovalo jeho původní plán: ponížit a zmizet.  Nikdy nikoho neojížděl dvakrát a tenhle zadek už jednou použil.  Zatlačil tu myšlenku do pozadí a začal jednat. Sundal si bundu i zbraně pod ní a hodil je do křesla.

Tak to není dobrý, pomyslel  si Starkless a znovu zaškubal pouty.

"Zlobil jsi... Tony..." zašeptal detektiv vzrušeně, i když se snažil o neutrální tón.

"Jsi přece právník... víš, že po něčem takovém musí následovat... trest," dodal přidušeně a rozepl si pásek u kalhot.

Trest?! Jakej trest?! O čem to mluví?! Proč je vůbec tady?! Zase mě chce ponížit?! Tonymu se nad tou myšlenkou sevřel žaludek vzrušením. Sledoval jeho ruce, jak rozepínají pásek u kalhot. Zpanikařil a zahrabal nohama po kluzkém prostěradle, ve snaze dostat se od něj co nejdál. Nemělo to žádný efekt, pouze narazil hlavou do čela postele.

"Tohle není vtipný a budete toho litovat, Coxi!" zasyčel.

Napětí. Představy. To všechno mu vehnalo krev tam, kam nechtěl a Tony s tichým zasténáním pokrčil kolena, aby to skryl. V žádném případě nehodlal tomu hajzlovi udělat radost.

Derien pozoroval jeho ponižující počínání s lehce sadistickým úsměvem. Když se schoulil do klubíčka, detektiv se mírně otřepal a ztěžka polkl... ale namísto toho, aby si rozepl kalhoty, prudkým škubnutím z nich vytáhl řemen a oba jeho konce uchopil do ruky.

„Řekni mi, Tony... Kolik ran ti bude stačit k tomu, abys dostal rozum?“

„Cože?!“ Tony zděšeně vytřeštil oči.  Jeho představy o „příjemném trestu“ se rozplynuly během vteřiny.

„Jednou jedinkrát se mě dotknete a garantuji vám, že budete v base hnít dlouho,“ zavrčel a znovu zaškubal pouty: No tak, kurva, povol… povol… povol… Zasraná kravata!!!

"Budou vás ojíždět nejenom bachaři, ale každej se špinavým ocasem!!!"

Detektiv mu odpověděl po svém. Chytil jeho nohy a stáhl ho z postele alespoň tak, jak mu to dovolily Starklessovy svázané ruce. Přinutil ho kleknout si k jejímu okraji a obličej mu zabořil do polštáře.

Tonyho srdce se divoce rozbušilo. Když obtiskl kolena do tvrdé lakované podlahy a vázanka se mu zařezala do zápěstí, vykřikl.

"Kurva, Coxi! To si odskáčete!" zařval ještě před tím, než mu další slova sebral detektivův chvat. Bránil se. Snažil se mu vyškubnout, aby měl aspoň přehled, co se za ním děje. Bez úspěchu. Vojenský řemen bolestivě olízl Tonyho zadek i stehna a dřív, než na postižených místech naběhl rudý pruh, dopadla druhá rána. Derien při úderech nepoužíval sílu, ale i setrvačnost jeho paže stačila k tomu, aby to kurevsky bolelo. Uštědřil mu třetí ránu a tentokrát i trochu přitlačil. Silné sadistické vzrušení ho úplně vytrhlo z reality... téměř ho tím polštářem udusil. Rychle povolil stisk, aby se jeho oběť mohla nadechnout a vychrlit další nadávky.

"Coxi… ty hajzle...!" Tonyho výkřiky se měnily v podivné hekání.  Sliny mu tekly koutkem úst a vpíjely se do bílého povlečení.  Každé šlehnutí ho donutilo prohnout se k rámu postele a bolestivě se otřít penisem o tvrdý masiv. Zděšeně si uvědomil, že ho ta kombinace štípajících ran, pohybů pánve jako při kopulaci a vlastních vzdechů, silně vzrušuje.

Plánoval tři rány, ale nějak nedokázal přestat. Nabuzeně dýchal. Pohled na tu bezbrannost, marný zápas i na to, jak se pod jeho ranami svíjí, byl neodolatelný. Po šesté ráně zadýchaně a s obrovským sebezapřením přece jenom řemen odhodil. Chvíli si prohlížel jeho zadek, přes který se táhlo šest rudých, napuchlých pruhů. Věřil, že kdyby si teď sáhl do kalhot a trochu si pomohl, udělá se. Ale proč by se měl snažit sám, když má u nohou tohle? Neplánoval to. Byl si jist, že se dokáže ovládnout, ale…

V té chvíli, kdy dopadla poslední rána, Tony začal vnímat i okolí. Zřetelně slyšel, jak za ním detektiv hlasitě dýchá a cítil na sobě jeho hladový pohled. Pochopil, že svým sténáním toho fízla jenom vzrušuje.  Zatnul pevně zuby a byl odhodlán nevydat ze sebe už žádný ponižující zvuk. Nic, co by ještě víc podnítilo Coxovu dravost a uspokojení.

Derien pustil jeho hlavu a přiklekl vedle něj... Sjel mu rukou po zádech až k rozbolavěnému místu. Fascinovaně a opatrně zkoumal prsty rány, které způsobil.

Tony reagoval na každý dotek. Vnímal každý pruh, který ho pálil na kůži. Přidušeně zakňučel. Nedokázal ovládnout své tělo, přecházející do mírného třasu. Každý záchvěv ho nutil ještě víc stisknout zuby a připravit se tak o potřebný vzduch. Cítil, jak se v něm stupňuje napětí a jenom vyčkával na ten okamžik, který ho vysvobodí z jeho utrpení. Poslušně jako pes.

Když se Derien vracel po jeho stehnech nahoru, zajel mu dvěma prsty mezi půlky a zatlačil. Tony vykřikl, prohnul se do křečovité polohy a na masivním rámu postele zanechal řídkou, průhlednou vrstvu svého semene. Byl to jen slabý otřes, který mu však nepřinesl kýžené uvolnění. To napětí i další vlny, které zůstaly viset v záloze všude po těle, byly zdrcující.

Jeho reakce však upoutala detektivovu pozornost. Sjel mu volnou rukou k rozkroku, aby si ověřil domněnku, že má před sebou vážně masochistu. Lepkavé sperma, které mu ulpělo na dlani, ho zarazilo. Fakt, že si to ten holomek vlastně užíval, v něm vyvolal pocit lehkého zklamání, ale i silného vzrušení. Nedokázal tomu odolat. Sáhl po kravatě a pomohl mu uvolnit ruce. Zbytek semena mu rozetřel po hrudníku a břiše, jak sjížděl rukou znovu k jeho rozkroku. Slyšel, jak Starkless chraplavě zasténal.  Derien tomu však nevěnoval pozornost a přesunul se za něj. Posadil se na paty a dál prsty dráždil prostatu… přitom neodolal a vlhce olízl bolavá místa na jeho zadku.

Uvolněné ruce Tony použil pouze k tomu, aby si nahrnul prostěradlo do dlaní. Snažil se rozdýchat silný tlak uvnitř. Trpěl pod narůstajícím vzrušením, ale nehodlal vydat žádný zvuk. Sliny na spálené kůži ho ale vytrhly z jeho vzpurnosti a on potupně zasyčel bolestí.

Cox se přestal zabývat erekcí i prostatou svého milence a rozepl si kalhoty. Ignoroval jeho nesouhlasný vzdech a stáhl ho z postele k sobě na klín. Tony dosednutí cítil uvnitř i venku. Ochromený bolestí, jenom zalapal po dechu a chňapl po zápěstí toho hulváta, aby mu zabránil pokračovat.

Derien věděl, že potřebuje odpočinek... nedivil se. Nechal ho znovu dosednout a povolil napjaté bicepsy. Uvolnil si pravou ruku a vyjel nahoru přes jeho břicho hrudník a krk. Uchopil ho hrubě za bradu. Tony byl nucen zaklonit hlavu a položit si ji na detektivovo široké rameno. Měl ji však plnou protichůdných a zmatených myšlenek.  Moc dobře si uvědomoval, že je v náručí toho bezcharakterního poldy, který si ho bere kdy chce, a jak chce. Přesto ho to vzrušovalo… jeho příchod, výprask, i zvláštní útěcha, kterou mu ten bastard právě teď dopřával.

„Ššššš,“ zašeptal Derien a zakousl se Tonymu do ucha. Dlaní mu přejížděl přes ohryzek a držel ho tak v poloze v jaké ho chtěl mít. Slízl krůpěje potu z jeho krku a zanechal na něm rudé škrábance od třídenního strniště.

Doprdele... můj krk! pomyslel si Starkles. Nesnáším ten zkurvenej bílej pudr na dětský zadky.... Musím být úplně namol, když mu tohle dovolím! Chci ho?! Ale proč…?! Kurva… smrdím jak pes!

Detektiv, jako by dokázal jeho myšlenky číst, se mu zahryzl těsně vedle tepny. Použil druhou ruku, aby si ho přitiskl ještě blíž. Nechal odpočívat jeho i sebe. S pocitem naprostého souznění vnímal, jak Tony dýchá, polyká, jak se chvěje... bolestí i vzrušením... po všem, co mu Derien dává. Sladil svůj dech s ním a vyčkával... trpělivě čekal, až si Tony konečně uvědomí, že to jediné co chce je... Derien Cox.

„Chci víc...,“ zachroptěl Tony těžce. Ta náhlá nečinnost byla mučivá. Nemohl se zbavit dotěrné touhy znovu okusit ten pocit, který s tím hajzlem vždycky prožívá. Natlačil se detektivovi do klína, aby ho cítil co nejhlouběji uvnitř sebe.

„Chci tě cítit všude...“ otočil ještě víc hlavu položenou na jeho svalnatém rameni a vjel mu do vlasů. „...všivej mizero!“

Prsty ve vlasech i slova, které by z jeho úst nikdy nečekal, přinutily Deriena zprudka vydechnout. Jeho erekce opět ožila. Znovu si uvědomil, jak nevyzpytatelný ten chlap je. Stačí chvilka nepozornosti a najednou se děje něco, co neměl v plánu. Jeho svaly na rukou však poslušně znovu zabraly.

Ten pohyb Tonymu okamžitě připomněl čerstvé rány řemenem. Plnost uvnitř něj ho však zbavovala palčivé bolesti a měnila ji na vzrůstající rozkoš. Pustil Coxovy vlasy a zapřel se o jeho pevná stehna. S každým dosedem do nich zatínal své nehty a tlumeně vzdychal.

Derien přitiskl rty k nahým zádům svého milence, nosem kopíroval jeho páteř a zahlazoval stopu jazykem až k vlasům. Se zavřenýma očima si soustředěně vychutnával jeho hekání. Nahoru... dolů... nádech... výdech... Oběma rukama ho držel za boky a pomáhal mu vysedávat. Tiše zasténal pokaždé, když se Tony vracel a tvrdě se na něj nasunul, až po kořen.

I když byla tahle poloha pro Deriena vzrušující, přestala mu po chvíli stačit. Zatoužil po orgasmu… orgasmu, který ho plně uspokojí. Zničehonic se předklonil a vnutil tak Tonymu polohu na všech čtyřech. Chytil ho za pánev a podsunul si ho pod svůj mohutný hrudník. Vzal si ho znovu... jako ten pes... zezadu. Jednou rukou ho zespodu objímal a držel za rameno. I tahle poloha ho v pohybu mírně omezovala, ale vyhovovala mu mnohem více. Přirážel krátce, ale tvrdě. Přestával přitom vnímat okolí a jeho sténání se ozývalo ve stále kratších intervalech.

Tony jen před sebe natáhl ruce a odevzdaně dopadl na kolena. Nikdy nebyl tak ponížen. Klečel na čtyřech jako čuba a pohyboval pánví proti jeho krátkým a hlubokým nájezdům. Drsná hloubka dráždící jeho prostatu, mu křivila obličej. Tolikrát se chtěl chytit za penis a ukončit své trápení, ale pevná ruka na jeho rameni mu nedovolila nic. Klesnout na lokty ani se uspokojit… jen mu poslušně vycházet vstříc jako nějaká děvka. Nestačil s dechem, nedokázal už ani křičet, jen hekal a slintal na zem. Jeho sténání utichlo ve chvíli, když mu slastná křeč znehybnila tělo. Přestal dýchat, napětí mu trhalo plíce a rvalo srdce z hrudníku. Zabořil čelo do sepjatých rukou na zemi a táhlým, dlouhým výkřikem uvolnil všechen nashromážděný tlak. Rozostřeným zrakem sledoval vlastní sperma, tvořící na podlaze bílé cákance.

„Tony...“ zasténal mu nevědomky do ucha a zaťal zuby. Nebylo to k ničemu. Jeho tělo ztuhlo v okamžiku, kdy jeho blonďatý milenec vykřikl a vyklouzl mu z rukou. Stačil zachytit alespoň jeho pánev a přitáhnout si ho rychle zpět, aby nepřišel o vlastní potěšení. Objímal ho oběma rukama kolem pasu a krátce přirazil při každém výstřiku. I když ho ojížděl podruhé, kupodivu to neubralo na síle prožitku vůbec nic. Derien nad tím ale neměl čas přemýšlet. Vnímal pouze jeho úzký anál, který plnil hustým spermatem… značky, které udělal snad všude na jeho těle i Starklessovu pokoru s jakou mu toužebně roztáhl nohy, aby přijal svůj trest.

Ponížil mě? Užil jsem si to? Byl i tohle trest? Proč to chci… takhle? Tony nevěděl, jestli sténá bolestí, ponížením, studem nebo jen prostou rozkoší.

Detektiv Cox se sehnul a otřel si orosené čelo o jeho úplně mokrá záda. Chvíli v téhle poloze odpočíval. Vnímal dech svého milence a prodlužoval si tak doznívající orgasmus. Poté z něj opatrně vyklouzl a pomalu ho položil na zem. Pro Tonyho nastal okamžik naprostého zmatku… z těch pár vteřin navíc, které mu Derien věnoval. Cítil jeho srdce mezi lopatkami i horký dech. Uvědomoval si pomalu ustupující tlak uvnitř sebe, jak ztrácela Coxova erekce na pevnosti. Přesto mlčel. Nechtěl si přiznat, že by ho něco takového mohlo uspokojovat. Nehodlal ničím nasytit detektivův pocit vítězství. Mlčel a nadávky si nechal pro sebe. Neřekl nic, ani když za ním zapadly dveře od ložnice. Přitáhl si kolena pod bradu a schoulil se do klubíčka. Něco bylo špatně. A jeho právnický mozek nedokázal určit, co.

***

Už byl téměř u svého auta, když zahlédl jiné, přijíždějící ke Starklessově domu. Rychle nasedl a popojel blíž. Policejní zvědavost, nic víc. Zajímalo ho, koho si Tony zve tak pozdě v noci k sobě domů, nehledě na to, že se chtěl odsud vytratit beze svědků.

„Ale... ale... samotnej pan velkej šéf,“ pronesl zamyšleně do nočního ticha. Chvíli uvažoval nad tím, co ti dva spolu vlastně mají, ale pak to vzdal. Nebylo to nic, nad čím by chtěl právě teď přemýšlet. Pohodil obočím a pustil to z hlavy. Tentokrát se rozjel způsobně, pro jistotu. To poslední o co stál, bylo přitáhnout na sebe zbytečnou pozornost.

Ze země Starklesse zvedl až domovní zvonek. Tvář, která se ukázala na kamerovém záběru, mu na tváři vyloudila bolestivý úšklebek. Už se nenechá nikým ponížit. Ani jím. Jeho šéf, kterému už několikrát položil svou výpověď na stůl a on ho svou falešnou laskavostí získal zase zpět. Tony Starkless byl právník. Ten nejlepší… a přesto se od něj nechal pokaždé zlákat. Dobrovolně dopadl na kolena a s vděčností ho vykouřil. Nechal zvonek zvonit doufaje, že pan Tōsuto není tak zběhlý v prolamování bezpečnostních systémů, jako Derien Cox.

Derien Cox…

Svalil se na velkou postel a se zavřenýma očima cítil, jak z něj vytéká jeho sperma. Ležel na zádech, s pokrčenou nohou a paží položenou přes obličej. Potřeboval absolutní tmu, nerušen pouličním světlem. Lépe tak vnímal každou stopu, kterou na něm ten zatracený polda zanechal, i jeho zvířecí pach. Nedopřál si sprchu, nesnažil se smýt to ponížení, ani ošetřit si rány. Zůstal tak až do rána. Chtěl si ten neuvěřitelný zážitek a kus toho muže uchovat v sobě co nejdéle. Protože Derien Cox byl toulavý pes. Nevracel se… určitě ne k někomu takovému, jako byl Tony Starkless.

Byl opilý a jeho pocity zkreslené. Nic mezi nimi neproběhlo. Ten krvavý šrám, který zůstal na jeho srdci po Derienově návštěvě, nic neznamenal. Byla to pouhá opilecká myšlenka… Určitě. Už ho nikdy neuvidí. O to se postará.