John:

,,Opravdu se ti omlouvám Johne, nečekal jsem to. Znáš to, stačí chvilka a může se stát i nečekané'' omlouval se mi v mobilu Josh. Josh měl být můj poslední vedoucí, člen ,,naší posádky''. ,,Hele Joshi, zdraví je důležitější. Kdo ví, třeba ti tu sádru za měsíc sundají a aspoň se do tábora přijedeš podívat ne?'' ,,Chlape, přijedu i s tou sádrou, tedy pokud mě stará pustí'' odpověděl mi se smíchem v hlase Josh. Nakonec jsem s přáním brzkého uzdravení ukončil náš hovor a přemýšlel koho můžu poprosit. Vždyť ne každý si může vzít dva měsíce volno a ne každý má aspon nějakou fyzičku. Ale co kdyby...

,,Alexi...?'' začal jsem opatrně, věděl jsem, že poslední dobou je můj kamarád docela na trní, proto mě taky napadl on, čerstvý vzduch by mu prospěl. ,,Jo?'' odpověděl mi docela v klidu Alex. ,,Víš... stala se menší nehoda. Jeden z vedoucích si zlomil nohu a já potřebuju někoho spolehlivého a zároveň trpělivého, protože s těmi dětmi to není vždycky med,'' nadechl jsem se, ,,takže jsi mě napadl ty, mohl by jsi mi pomoct? Je to na celé prázdniny, ale jsi moje poslední možnost'' vychrlil jsem na něj a ke konci jsem už trochu vydíral. Já vím, není to fér, ale opravdu už mě nikdo nenapadal. ,,Hm...'' doufám jsem, že bude souhlasit. ,,A víš, že jo? Kdy a kam mám přijet?'' Údivem mi spadla brada.

,,Jestli si ze mě děláš prdel už s tebou do smrti nepromluvím!'' nasadil jsem ten nejváženější tón, jaký jsem uměl. Z mobilu se začal ozývat huronský smích. Když už se laskavě náš pán dosmál, stihl jsem si mezitím udělat i kafe, potvrdil svou odpověd. ,,Nedělám si srandu, stejně jsem se tě chtěl zeptat sám. Mám toho dost a vím, že Adel to tu zvládne sama.'' odpověděl v klidu. Nečekal jsem, že by si to čirou náhodou na poslední chvíli rozmyslel a rychle mu sdělil základní informace. Jména a zbylé detaily jsem mu chtěl zdělit až na táboře. ,,Tak se měj a zítra se uvidíme'' rozloučil se Alex. Páni, myslím, že mě trefil šlak. Jsem z toho tak v šoku, že jsem se ho ani nezeptal jak se má, prostě jsem to na něj vybalil. Ale bude fajn tam mít Alexe. Muhehe :D, něco mě napadlo. Vím nejméně o dvou lidech, kteří jsou určitě na kluky a naše zlatíčko (ten kdyby věděl jak mu říkám, tak mě zabije), už dlouho nikoho neměl. Kvůli jeho minulosti se nedivím, ale zdá se mi, jakoby to ted už úplně vzdal. Najednou mi začne zvonit mobil.

Ségra? Co se asi děje? Problémy se stěhováky? ,,Nějaký problém Houstone?'' takhle se zdravíme vždycky. ,,No... ani ne tak problém, jen nevadí když za tebou přijede Jun?'' ...cože?... ,,No, ehm, nevadí, ale děje se něco?'' znenadání chce můj synovec přijet i když určitě ví, že mám tábor. ,,Počkej dám ti Juna, stejně to byl jeho nápad.'' ,,Zdar strejdo'' typický pozdrav pro mého synovce, pomyslím si. ,,No ahoj, jak se vede? Děje se něco? Jo a víš, že mám tábor?'' ujištuji se. ,,Vede se mi docela dobře, vše je ok, i co se stěhování týče a ano, vím to. Právě proto ti volám...'' na chvilku se odmlčí. ,,Nebude vadit, když s tebou pojedu na ten tábor? Už jsem byl asi na třech, nevadí mi ani horší pomínky, chci si užít volna než půjdu na vysokou.'' tohle mě trochu zarazí ,,June, neboj u nás na táboře je to fajn, všem dětem se líbí a nevadí mi že přijedeš,'' najednou mě něco docvakne, ale ujišťovat se ho nebudu. ,,Díky steejdo, kdy a kde mám být?'' sdělím mu informace jako Alexovi a navíc i ty, které se říkají všem účastníkům. Nakonec se dohodneme, že před táborem pro něj zajedu, Alex dorazí sám, takže toho řešit nebudu.

A co že mi to docvaklo? No, muhehe, že Jun je na obojí a má ráda červenovlasý kluky a Alex zase modrooký kluky :D. YES, tohle se prostě musí podařit. Navíc se Jun a Silv stěhují sem, takže ehm :D, myslím, že dál to nemusím vysvětlovat.

Nakonec jsem ještě šel dodělat plány na hry a pak se šel najíst. Už se moc těším, jsem zvědavý jestli to s Alexem a Junem vyjde. Vlastně pro Alexe to bude překvapení, Jun tam bude o den dřív než ostatní děti. Vím, že i když je alex o 9 let starší, je to správný a hlavně věrný chlap. No nejsem já to hodný strejda/kamarád?

            Alex:

/Tohle se stalo chvilku před tím telefonátem s Johnem/.

,,Tak a dost potřebuju... ne chci dovolenou!'' zakřičím. ,,A proč si ji neuděláš?'' optá se mě Adel, má asistentka. ,,Protože...'' v tu chvíli mi zazvoní a mobil a já se jen modlím, aby to nebyl další deb... ehm klient. ,,Alexi...?'' snažil jsem se odpovědět v klidu: ,,jo?'' Myslím, že lepší moment si John nemohl vybrat. John je můj dlouholetý přítel z vysoký a jako jediný ví o mé minulosti. ,,Víš... stala se menší nehoda. Jeden z vedoucích si zlomil nohu a já potřebuju někoho spolehlivého a zároveň trpělivého, protože s těmi dětmi to není vždycky med, takže jsi mě napadl ty, mohl by jsi mi pomoct? Je to na celé prázdniny, ale jsi moje poslední možnost'' trochu mě vydírá ne? ,,Hm...'' přemýšlím. ,,A víš, že jo? Kdy a kam mám přijet?'' myslím, že v tu chvíli mu musela spadnout brada. ,,Jestli si ze mě děláš prdel už s tebou do smrti nepromluvím!'' a i když se snažil o vážný tón, nemohl jsem si pomoct a začal jsem se smát. Smál jsem se docela dlouho a myslím, že jsem se cítil tak nějak... lehčeji. Nakonec jsem mu odpověděl: ,,Nedělám si srandu, stejně jsem se tě chtěl zeptat sám. Mám toho dost a vím, že Adel to tu zvládne sama.'' odpověděl jsem v klidu a jmenovaná mi to ohodnotila zvednutým palcem.

Poté mi John zdělil základní informace a řekl, že zbytek mi zdělí až na táboře, kam musíme dorazit o den dřív než děti. Nakonec jsem nějak přežil zbytek dne a s Adel jsme se dohodly, že mi bude volat každé pondělí. Nemyslím si, že budou nějaké problémy, ale stejně jsem nějak na jehlách. Už zase! Kéž bych už byl na tom táboře. Možná to tak nevypadá, ale fakt se těším.

Doma jsem si akorát připravil věci, najedl se a šel spát. Zítra je den ,,D'', zasmál jsem se potichu svému vtipu. No, tak snad se neztrapním a s touto myšlenkou jsem se odebral do říše snů.