Lanový most na Jižní spojce byl ve dvě odpoledne jakžtakž průjezdný. V řeči pražáků to znamenalo, že jste nestáli a nečučeli deset minut na kolonu před vámi, ale pomalu jste se posouvali směr Černý most. Tomáš si pomyslel, že na čtvrtek by těch aut mohlo být ještě méně. Čekaly ho minimálně tři hodiny za volantem. Dovolenou už potřeboval a docela se těšil, jak si ten týden u sestry v podhorském městečku užije. Sám sobě naordinoval časné odchody do postele, dlouhé tůry a futrování se domácí stravou. Jana byla dobrá v české klasice a švagr Honza rád experimentoval. Tomáš byl ochotný nechat se vykrmit jako vepřík. Stejně se teď nemá před kým svlékat a po nezapomenutelném rozchodovém extempore s Petrem si dá pauzu minimálně sto let. Nikdy by nevěřil, že ho člověk se kterým žil pět let, dokáže během čtvrt roku dohnat stokrát k slzám a sebrat mu kromě sebeúcty i veškerou elektroniku, nádobí, povlečení a dokonce i nábytek. Byl zatraceně rád, že byt je prokazatelně jeho a veškerá dokumentace dosvědčující vlastnictví bezpečně uložená v bankovní schránce. Poučení na věky věků s právníkem si nic nezačínej, ani kdyby měl zlaté vlasy do pasu a v penisu implantovaný diamant.

Konečně se dostal na hradeckou dálnici a mohl trochu víc sešlápnout plyn. Za Sadskou už se hnal stočtyřicítkou a cítil, jak z něj opadává stres. Konec května se vydařil, meteorologové slibovali slunce a teploty kolem pětadvaceti. Tomáš měl už dopředu vybrané trasy, které plánoval projít. Každý den minimálně patnáct až dvacet kilometrů, které zakončí vynikajícím pivem v jedné z mnoha hospůdek na náměstí Letohrádku. Po čtvrthodinové zastávce, hnusném kafi na benzínce a o další hodinu a půl dál začalo auto sjíždět do údolí, ve kterém leželo malebné městečko. Když projížděl kolem náměstí, všiml si dopravního značení, které upozorňovalo na omezení provozu od soboty po celý další týden. V zápětí uviděl několik pestře pomalovaných náklaďáků a rozestavěné houpačky. O dvě minuty později již vjížděl na pečlivě udržovaný pozemek rodinného domu svojí sestry.

„Strejdo! No konečně, já myslela, že už jsi zabloudil,“ kolem auta skákala dlouhovlasá divoženka v ušmudlaných růžových legínách a fialovém triku s blýskavým motýlem. Tomášova mladší neteř Karolína se evidentně nemohla dočkat oblíbeného pražského strýčka.

„Nazdar krásko,“ chytil Tomáš Káju do náruče a zatočil se s ní dokola. „Já mám orientační smysl jako horský vůdce. Slovo zabloudit se v mém slovníku vůbec nenachází,“ polochtal cácorku podpaždí a pištící ji postavil na zem.

„Připomeň mi, pro koho jsem to v prosinci musel jet do Horní Lipky na statek?“ ozval se zpoza rohu domu burácivý hlas. „Kdo že to tam byl zmrzlej jak trus ledního medvěda, protože čtyř hodiny bloudil kolem kravína a nebyl schopnej projít kolem bejka Lumíra?“

Tomáš vyndal z kufru auta tašku a šel se pozdravit se švagrem. Jen heknul, když se z něj obrovský veterinář pokusil vymáčknout v pořádném chlapském objetí dech. „Díky, teď jsi mi napravil hrudní páteř líp než chiropraktik. A mimochodem, už tenkrát jsem se chtěl zeptat, kdo toho býka tak debilně pojmenoval,“ pokoušel se Tomáš zamluvit svůj zimní výlet, který se zřejmě natrvalo zapsal do rodinné kroniky.

„Jo, můžeš to jít zopakovat Lumírovi do očí, že má debilní jmého,“ pochechtával se Honza. „A dělej, hoď si krámy nahoru do pokoje, už máme rozdělaný oheň. Za chvilku sázím na gril krkovičku, jsi vychrtlej, musíme s tebou něco udělat,“ dirigoval Tomáše s úsměvem švagr.

Tomáš s pomocí Káji vynosil věci z auta a ubytoval se v podkrovním pokojíku. Místnost byla příjemně provoněná čistým povlečením a nedalekým lesem. Dneska bude spát jako zabitý. Vzal si mikinu a seběhl po schodech do přízemí a pak francouzskými dveřmi z kuchyně rovnou na zahradu. Tam už se Honza pyšně otáčel kolem nového zahradního krbu.

„No pořídil sis pěkné krematoriu,“ pochválil novostavbu Tomáš. Bez vyzvání si ulovil láhev s pivem a s chutí se přímo z ní napil. „Kde je vlastně ségra?“ uvědomil si, že s Janou se ještě nepřivítal.

„Šla k Filipovým pro vejce a asi se zakecala s Lídou, vždyť je znáš,“ odpověděl Honza. „A vůbec, jaký krematorium? Na to, že si ještě nedostal najíst jsi pěkně drzej,“ hájil čest krbu a zkusil přitom štípnout Tomáše do ucha kuchařskou pinzetou.

Tomáš se smíchem uhýbal a snažil se švagrovi rychle podstrčit pivo. V tu chvíli si uvědomil, že je to první smích po hodně dlouhé době. Pohodlně se posadil na dřevěnou lavici a zadíval se do plamenů. Užíval si praskání hořících polen a syčení grilovaného masa.

Honza postřehl, jak Tomáš zmlknul a změnil výraz. S jeho situací byl dobře obeznámen. Svého švagra měl moc rád. Janiným rodičům měl za zlé, že svého syna v podstatě vyškrtli ze života, když vyšla najevo jeho sexuální orientace. Byl rád, že Jana se bráchy ujala a nabídla mu veškerou lásku a podporu, kterou potřeboval i za cenu bouřlivých hádek, které mezi Janou a jejími rodiči proběhly. Naštěstí Plzeň je od Letohrádku mnohem dál než Praha, takže s tchyní a tchánem se viděl maximálně dvakrát do roka, kdežto Tomáš k nim jezdil skoro každý měsíc. Párkrát přivezl i toho nafoukaného právníka, ale naštěstí milostpán odmítal jezdit často, tak byli ušetřeni vzájemné nesnášenlivosti. Teď by ho Honza moc rád na chvilku viděl. Minimálně na tak dlouho, než by mu z ksichtu nadělal biftek, případně vyzkoušel nástroje na kastraci.

„Už je to pryč, je mi fajn,“ prohlásil Tomáš, který doslova četl svému švagrovi myšlenky. Na televizi jsem se stejně moc nedíval, noťas už jsem si koupil nový a zbytek dám do půl roku dohromady. IKEA je jistota,“ s mrknutím pozvedl skoro dopitou láhev s pivem. „Ať žije svoboda.“

„Tak já myslela, že tu budeš brečet Honzíkovi do zástěry a vy tu zatím spolu kalíte!“ Tomášovi se v zápětí dostalo dalšího drtivého objetí od Jany, která se vrátila z drbů.

„To víš, chlapi dlouho nesmutní, dáš si s námi pivo a nebo červené? Přivezl jsem ti nějakou Francii,“ usmíval se Tomáš na sestru.

„Tak sem s ní, to víš tady je výkřik sezóny Modrý Portugal,“ zavelela Jana.

Honza s úsměvem pozoroval, jak se sourozenci vítají. Bylo až zarážející, jak jsou si podobní. Oba vysocí, štíhlí, až vyhublí. Smolně černé, na krátko ostříhané vlasy a nádherné, velké, šedé oči, které z drobných obličejů doslova zářily. Tomáš byl o pět let mladší než Jana, která letos oslavila čtyřicítku.

„Tak ještě skočíme s Kájou dodělat salát a přineseme chleba.“ Jana v zápětí zmizela v baráku a bylo slyšet, jak volá na mladší dceru. Za chvilku už se všichni sesedli pod pergolou a v klidu večeřeli.

„Kde máte vlastně Kláru?“ Tomáš si uvědomil, že chybí nejstarší slečna dcera.

„Je s holkama na náměstí. Očumujou tam kolotočáře a já s nima nemohla,“ žalovala třináctiletá Karolína, která větší volnost starší sestře nepokrytě záviděla.

„Kájo, neříká se očumujou,“ napomenula Jana dceru.

„Jo a vůbec už se neříká, že kolotočáře,“ zahrozil Honza.

„Vidíš, já jsem si až tady na náměstí uvědomil, že je Kamínková pouť,“ prohodil Tomáš. „Ale nemá být až příští sobotu? To jsou tu letos houpačky nějak brzy ne?“ přemýšlel dál nahlas.

„Letos je sedmisté výročí Kamínkové poutě,“ připomněla mu Jana. „Bude tu mnohem víc atrakcí a zůstanou celý týden.“

„Jo a dneska už funguje autodrom a dávají dohromady velký kolotoč,“ trucovitě sdělovala Kája.

„Tak víš co, pokud si vezmeš na sebe něco jiného než ty růžový legíny a nebudeš se stydět za doprovod starého strýce, já tam s tebou skočím,“ slitoval se Tomáš.

„To jako fakt? Tati můžu? Ze strejdou je to v pohodě ne?“ vylétla Kája jako blesk a ani nečekala na otcovo vyjádření. V mžiku byla v baráku a za vteřinu stála před Tomášem v pozoru, převlečená do džínů, čistého červeného trika a s modrou mikinou kolem pasu.

„Dobře, ale maximálně tři jízdy a až do příštího pátku si všechno platíš z kapesného,“ nařídil Honza. „Tedy že se ti chce,“ podivil se ještě Tomášově dobrovolnosti.

„Já se rád projdu a musím testnout, jaké mají letos u Králů pivko,“ zasmál se Tomáš. Vzal Karolínu kolem ramen a mířili dolů na náměstí.

„Jo a taky očumovat kolotočáře co?“ zahulákali za nimi oba manželé naráz. Příjemným večerem se nesl hurónský smích.