Kapitola 5.

Přijetí

Tomáš stál na toaletách a pozoroval se v zrcadle. Svoji odpověď pro Antonia podvědomě znal už od chvíle, co se spolu setkali prvně na náměstí před restaurací. V duchu ho štvalo, že se opět neřídí rozumem, ale fyzickými potřebami. Jediné zmoudření od posledně viděl v tom, že si Antonia nehodlá stěhovat do bytu. Prostě jen nasaje trochu živočišného tepla a uleví přetlaku, který začínal čím dál, tím víc pociťovat. V neděli mu končí dovolená a rád by tím uzavřel kompletně jednu kapitolu svého života. Sexem s Antoniem smaže definitivně Petra. Není třeba z toho dělat drama. Nemá odvahu na to, aby obrážel gay bary a hledal na seznamkách. Antonio se mu vlastně sám doslova vnutil. Pohledem na hodinky zjistil, že si dodává odvahu už deset minut. Ještě jednou si opláchl ruce a vyrazil na parkoviště.

Antonio s Erikem už stáli u vozu. Antonio vypadal klidně a nebyla na něm znát nervozita, ani netrpělivost. Když uviděl Tomáše, který vyšel z restaurace, kývnul na Erika aby si sedl za volant. Pak otevřel dveře na místě spolujezdce a pobídl posunkem Tomáše, aby si sedl. Sám naskočil na sedadlo za něj, předklonil se a zašeptal. „Tak jak? Kam chceš jet?“

Tomáš se otočil a upřel Antoniovi pohled přímo do očí. „Domů.“

Slovo působilo jako projektil. Antonio sebou lehce škubnul. Pak se opřel do sedadla, zkřížil ruce na prsou a podíval se do strany na osvětlené parkoviště. „Samozřejmě, jak si přeješ,“ odpověděl pak ledovým hlasem.

„Rád bych si vzal svůj kartáček na zuby,“ jakoby nic dokončil myšlenku Tomáš.

V tu chvíli se začal Erik chechtat jako hyena a Antonio asi dvakrát otevřel a zavřel ústa. Pak se naklonil k Tomášovi a rukama lehce naznačil škrcení. „Těš se, za tenhle fór si tě umučím. A kartáček nepotřebuješ,  mám náhradní.“

Erik vyrazil z parkoviště a zamířil do Letohrádku. Na rozcestí odbočil rovnou na náměstí k Antoniovu karavanu. Nechal oba pasažéry vystoupit a odjel zaparkovat.

Antonio odemkl karavan, rozsvítil a dal Tomášovi přednost. Ten vlezl dovnitř a pořádně se rozhlédl. Při nedobrovolné návštěvě před pár hodinami toho moc neviděl. Překvapilo ho, možná až šokovalo, co vše se do skromného prostoru vejde. Malinká kuchyňka, jídelní stůl, všude skříňky a dvoulůžko. Zvědavě otevřel úzké dveře vedle kuchyně a byl vyveden z míry toaletou a mini sprchovým koutem.

„To je lepší než chata,“ vyhrkl nadšeně.

„Přiznej se, myslel sis, že chodím na záchod do křoví,“ smál se mu Antonio. Pak k Tomášovi přistoupil, pravou ruku mu položil za zátylek a přitáhl si jeho obličej těsně ke svému. Zatím nepřekonal posledních pár milimetrů, které dělily jejich ústa od polibku. Vyčkával.

Tomáš cítil, jak se mu prudce rozbušilo srdce. Zíral z nejmenší možné blízkosti do zelenohnědých očí. Pak si lehce olízl rty a byl naprostý zázrak, že se mu nepodařilo svým jazykem označit i Antonia. Nakonec naklonil hlavu, ale nespojil jejich ústa. Začal nosem lehce klouzat po Antoniově tváři, přes čelo k uchu, kde se zavrtal do citlivého, heboučkého místečka za ním a nasál živočišnou vůni. Vztáhl ruce do jeho vlasů a roztrhl gumičku, kterou je měl svázané.  

Antonio vzdychnul a celým tělem se na Tomáše natisknul. Byl vzrušený snad od začátku večeře a teď už to začínalo být pod upnutými džínsy sakra nepříjemné. Levačkou proto sáhl mezi jejich těla a rozepnul si zip i knoflík. Když trošku uvolnil tlak na svůj penis a pohladil přes poklopec Tomáše. Zaznamenal, že i u něj je v kalhotách pěkně těsno.  „Pojď,“ zašeptal a lehce ho tlačil k posteli.

Když Tomáš ucítil na zadní straně lýtek hranu postele, opatrně se posadil. Přímo před ním se otevřel pohled na rozepnuté Antoniovy kalhoty. Neodolal a sáhl rukou dovnitř. Ano, je tak obrovský jak si pamatoval. Přes spodní prádlo laskal blonďákův penis a v duchu už přemýšlel, jak to udělat, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Tedy v překladu, aby byl Antonio i on uspokojený a jeho konečník zůstal celý. Cítil, jak ho silné ruce hladí po ramenou a ve vlasech. Najednou se ruce ztratily. Kouknul nahoru, aby uviděl, jak si blonďák přetahuje přes hlavu triko.

Antonio  si začal svlékat i kalhoty a pak se zarazil. „Počkej,“ zašeptal, otočil se a otevřel jednu horní skříňku. Chvilku v ní hrabal a za moment na postel vedle Tomáše dopadla velká tuba lubrikačního gelu a balíček kondomů. Nakonec zhasl a vnitřek karavanu zůstal osvětlený pouze trochou světla z lamp na náměstí, které se prodralo přes husté záclony.  Pak se znovu naklonil ke staršímu muži a pokusil se mu sundat triko. Překvapilo ho, že Tomáš jeho ruce zadržel. „Copak? Snad se nestydíš?“ otázal se s úsměvem.

Tomáš si odkašlal a přiměl se zahledět Antoniovi do očí. „No víš, já nejsem zvyklý jít hned přímo do hloubky.“

Antonio se posadil vedle něj na lůžko. Zvedl ruku a pohladil Tomáše po tváři. Pak si vyššího muže přitáhl do náručí. Byl potěšený, když cítil, jak ho objaly dlouhé ruce a stiskly. Nic neříkal, jen Toma hladil na zádech, pažích i vlasech. Po chvíli lehce donutil vláčnou postavu, aby se položila. Zadíval se do očí svého milence a konečně si vzal polibek.

Tomáš byl překvapený, že ho Antonio po jeho výroku hned nevyhodil na dlažbu. Nabídnuté objetí přijal víc než ochotně a snad poprvé v životě se cítil hýčkaný. Když se s ním Antonio položil na postel a přitiskl se nad něj, zatajil dech. Konečně se na jeho rty přitiskly teplé, hebké polštářky, chvilku se zastavily a pak z nich vyjel vlhký, horký jazyk. Tomáš okamžitě dovolil, aby Antonio převzal vedení. Kluzký jazyk prozkoumávající jeho ústa ho znovu vzrušil. Hladil sametovou kůži Antoniových zad a zatoužil po tom, aby i on na sobě neměl žádnou látku. Pokusil se dostat ze sevření. Antonio se trochu odtáhl.

„Copak? Nelíbí?“ zeptal se s obavou.

„Ne, tedy ano, líbí jen se chci také svléknout,“ odpověděl Tom. Posadil se a rychle si přetáhl triko přes hlavu. Když už byl v tom, rozepnul si džínsy, sundal boty a následně kalhoty stáhl i boxerkami a ponožkami.

Antonio byl potěšený jeho spěchem. Napodobil Tomášův striptýz a ve chvíli leželi v karavanu dva nazí muži. Blonďák se chtěl vrátit na původní pozici, ale Tomáš zavrtěl hlavou. Antonio se tedy převalil na záda a stáhl Toma na sebe.

Tomáš se na chvilku zarazil, vnímal, jak jsou jeho penis a varlata přímo připláclé na své protějšky. Neodolal a začal pohybovat boky, aby zvýšil tření a tím i svoji slast. Při tom jednou rukou hladil Antonia po hrudi. Byl nadšený spoustou jemných světlých chloupků. Neodolal a zabořil do nich tvář. Doslova se otíral o bradavky, spokojeně, jako kočka. Cítil, jak ho Antonio chytil za zadek a pořádně přitiskl k sobě. Po chvíli se nadzvedl a začal si prolíbávat cestičku přes břicho až k velkému, napnutému penisu svého milence. Vzdechy, které Antonio vydával ho ujišťovaly, že vše pokračuje přímo výborně. Sám byl už na hraně, ale stejně ho v duchu ovládala hrůza, že by ten obrovský penis mohl mít vražený v zadku.

Antonio si užíval každou vteřinu. Pozoroval Toma, jak se sklání nad jeho klínem. Ucítil jazyk na špičce žaludu. Úplně se roztřásl, když poznal, že je mu olizováno ústí močové trubice. Tohle miloval, ale málo kdo mu takové potěšení byl ochoten přinést. Vnímal ruku hladící varlata a cítil, že jeho orgasmus už není daleko. Chvíli myslel, že Tomáše zarazí, ale pak si řekl, že na tom nezáleží, protože do rána je daleko a jemu nedělá problém být za deset minut zase tvrdý jako kámen. Jemně položil ruce na krátkovlasou hlavu. Dával pozor, aby laskavého milence nijak neomezoval a nenutil k pohlcení větší části, než by mu mohlo být příjemné. Byl si vědom svých nestandardnějších rozměrů a dávno se smířil s tím, že celý penis nikomu do úst nedá. Náhle přišlo ještě jedno zavrtání jazyka přímo doprostřed žaludu a proud semene se začal tlačit ven. Antonio vykřikl a dál už jen koukal, jak je jeho nadílka s nebývalou pečlivostí polykána.

Tomáš spolkl vše co mohl, klekl si a než stačil Antonio cokoliv namítnout,  několika tahy se udělal na jeho břicho. Chvíli sledoval, jak bílá vazká tekutina pomalu sklouzává do pupíku a potom se položil vedle překvapeného blonďáka. Zůstal ztuhnutý v poloze na zádech a rukou si kryl oči. Po chvíli ucítil,  jak jeho soused vstal a uslyšel téct vodu.

Antonio odešel do koupelny, omyl se a namočil ručník. S ním se pak vrátil k Tomášovi, který zatím vůbec nezměnil svoji pozici, ruka také zůstala tam, kde byla. Klekl si tedy vedle něj a začal mu pomalu otírat klín. Nakonec hodil ručník na zem a pohladil Toma po vlasech. Pokusil se mu stáhnout paži s obličeje, ale musel s ním chvilku zápasit.

„Tak to už by stačilo ne?“ trošku přísněji na něj houknul. „Přestaň se tu schovávat, nejsem blbej. Došlo mi že se bojíš. Myslíš si, že tě přehnu přes stůl a narvu to do tebe? O takovej sex nemám zájem. Chápeš?“

Tomáš se posadil, předklonil se a opět si zakryl obličej rukama. „Promiň,“ vypadlo z něj konečně, „mě to vždycky bolelo a to můj bývalý nebyl ani z poloviny vyvinutý, jak ty jsi.“

„Hm, tvůj bývalý byl zřejmě gigantický debil,“ zkonstatoval Antonio.

Tomáš se usmál a pokýval hlavou. Pak na sucho polknul. Uvědomil si že má žízeň. V tu chvíli Antonio vystartoval a z lednice vyndal dvě plechovky grepového piva. Jednu podal Tomášovi a zalezl si k němu do postele. Oba tiše seděli a upíjeli ledový nápoj. 

Antonio pozoroval, jak se Tomáš snažil nenápadně zívnout. Sebral mu plechovku, položil na stolek a rozložil velkou přikrývku. Poplácal pak na místo vedle sebe. „Jdeme spát.“

„Ještě zuby,“ vzpomněl si Tomáš na dobré vychování.

„Jasně, hned ti dám kartáček,“ vyskočil Antonio a zašátral v další skříňce. Oba si pak v vyčistili zuby, i když v koupelně se museli vystřídat.

„A teď už spi,“ zašeptal Antonio Tomášovi do ucha po té, co si ho přitulil do náručí.

Zbytek dovolené byl pro Tomáše nádherný, ovšem fyzicky zcela vyčerpávající. Noci i rána trávil nekonečným mazlením s Antoniem, na oběd se vracel do domu sestry, kde si i na chvilku zdřímnul a pak, aby přeci jen učinil za dost svému plánu, podnikal krátké výšlapy po okolí.

„Tedy kamaráde, já myslel, že tě trochu vykrmíme a přitom z tebe pojedou domů jen ty kalhoty, ale žereš jak puberťák ve vývinu“ zkonstatoval v sobotu Honza, který ochotně Tomášovi přistrkoval už druhou porci zapečených kotletek.

„Věci se dějí trochu mimo plán,“ přiznal Tomáš. „Omlouvám se, moc jsem si s vámi nepobyl,“ trochu zkroušeně kouknul a své potměšile se usmívající příbuzné.

„Brácho, sice jsi vychrtlej jak starej vlk, ale máš v očích ohníčky, tak si je tam prosím udrž, ano?“ Jana se natáhla s stiskla Tomášovu ruku.

Tomáš se na sestru zadíval a vděčně kývnul. Fyzicky byl naprosto vyčerpaný a usnul klidně i ve stoje. Ovšem, tahle situace mu vyhovovala z jednoho podstatného důvodu. Nemusel přemýšlet o budoucnosti. Hrnul do sebe plnými hrstmi šťastné chvilky. Připadal si jako největší sobec a lakomec. Dnes k ránu se probudil přitisknutý k Antoniovým zádům, tvář zabořenou do zlaté záplavy vlasů a na chvilku ho zmrazilo uvědomění, že zítra odjede a nikdy ho už neuvidí. Ihned tu myšlenku chytil, zmačkal a zahodil. Tak to přeci chtěl, uvolnění a vymazání pachuti předchozího vztahu. Nic víc. Zítra večer bude ve svém prázdném, holém bytě a Antonio s ostatními nomády začnou balit atrakce, aby je mohli o několik desítek kilometrů dál postavit a začít znovu. Noví zákazníci, nová dobrodružství.

V sobotu večer po nezbytném úklidu, kontrole atrakcí a přepočítání kas se sešla parta tuláků za karavanem Kelyho. Erik je zásoboval pivem točeným do PET lahví. Hodnotil se uplynulý týden a vykládaly se historky veselé, smutnější a někdy i doslova hororové. Tomáše překvapilo, jak ho Antoniova „rodina“ akceptovala. Nezaznamenal ani nejapnou narážku, ani postranní nesouhlasný pohled. Když se pak přesunuli do soukromí blonďákova karavanu, zmínil se o tom.

„Víš, my tuláci držíme při sobě. Už jsem ti říkal, že místní nám nedůvěřují, musíme se spoléhat jen sami na sebe. To tě naučí toleranci. A navíc, všichni dobře vědí, že já bych si nevybral špatného člověka,“ zasmál se Antonio a stáhl Tomáše na lůžko. Od jejich první noci už nikdy nevytáhl lubrikační gel. Vyzkoušeli všechno možné, jen o tom nejintimnějším spojení mezi nimi nadále nepadlo ani slovo.

Neděle byla slunečná a kolotoče, houpačky i všechny ostatní atrakce praskaly ve švech už od dopoledne. Tomáš byl nacpaný řízky z vepřové panenky až k prasknutí. Snažil se brzdit Janu, která pobíhala po kuchyni i zahradě a vršila na stůl haldu proviantu, kterou mínila poslat s ním do Prahy.

„Ségra neblbni, vždyť víš že nemám lednici,“ zkoušel Tomáš přibrzdit její nadšení.

„Tak snad si pro ní zítra zajedeš ne? Lednici a pračku nutně potřebuješ, ostatní počká,“ naplánovala Jana Tomášovi následující dny.

Tomáš byl Janě vděčný, že se neptá na Antonia. Dneska ráno se rozloučili, tiskli se vzájemně v náručí tak, až měl pocit, že se snad dotýkají i jejich srdce. Vyměnili si sice svoje telefonní čísla, ale Tomáš si nedokázal představit, že by mu skutečně zavolal. Po odpolední kávě se zabalil a nahrnul věci do auta. Holkám slíbil, že hned začátkem prázdnin můžou přijet za ním, aby si užily lákadel velkoměsta. Po mnoha polibcích a objetích vyrazil. Když míjel náměstí, měl oči zapíchnuté přímo před sebe. Cesta do Prahy byla kupodivu bez problémů. Nikde žádné kolony a za dvě a půl hodiny už stál před známým činžákem. Až když vešel do holého bytu, dolehl na něj splín. Terapie s Antoniem mu sice vyhnala z hlavy Petra, ale nasadila laťku tak vysoko, že jí těžko někdo překoná.

„Co jsem si do prdele myslel,“ začal Tomáš vzlykat. Praštil sebou na provizorní lůžko, což byla samo nafukovací karimatka a pár dek. Probrečel se až do neklidného spánku.

Pondělní ráno přišlo nevítané, zakaboněné a Tomáš měl co dělat, aby se zvedl, osprchoval a šel do práce. Tam pozdravil pár kolegů a v záplavě e-mailů ani nepostřehl, že je kolem něj podezřelé ticho. Před obědem si ho zavolal šéf do své kukaně.

„Tomáši, jak ses měl? Doufám, že sis odpočal,“ začal, ale nějak se nedokázal Tomášovi podívat do očí.

„No měl jsem se fajn, o co jde?“ Tomáš nehodlal chodit kolem horké kaše.

„Nevím jak to říct, je mi to moc líto, ale na vedení firmy přišel dopis,“ začal šéf.

Tomáš ve vteřině věděl, odkud vítr vane. Zaťal zuby i pěsti. „Petr, že jo?“ položil naprosto zbytečnou otázku. Odpověď na ní už předem znal.

„Víš že já jsem proti tobě nikdy nic neměl, mě je jedno s kým si kdo žije, ale generální je Rakušák a silně věřící.“

„Je vám jasný, že bych vás za to mohl zažalovat?“ Vylítnul Tomáš.

„To je všem jasný Tomáši, taky si buď jistý, že jsem ti vyjednal víc než královské odstupné. Pokud podepíšeš dohodu, tak dostaneš šest měsíčních platů jako odstupné a dokonce i prémie,“ honem se pokoušel zklidnit situaci šéf.

Tomáš provedl v duchu rychlý výpočet. To by šlo.

„Tak fajn , ale jdu hned, práci po mě si převezměte jak umíte.“

V mžiku před ním ležely papíry k podpisu. Pečlivě je pročetl, nechtěl se nechat napálit. Nakonec podepsal a bleskově vypadl. Na svém místě vyklidil šuplík, moc věcí v něm stejně neměl. Sebral oblíbený hrnek, na pokukující kolegy se usmál, popřál hodně štěstí a vykročil ven. Nečekaného padáka se rozhodl pojmout jako pokračování dovolené. Neměl strach, že by si nenašel práci jinde. Možná i lépe placenou. Stačí hodin na LinkedIn životopis a urvou mu ruce. Hotovost mu také chybět nebude, prostě žádné zle.

Odpoledne se stavil v DATARTu, koupil pračku a lednici. Zítra ráno mu vše dopraví až do bytu. Zkontroloval čas a když zjistil, že to ještě stihne do Alzy, neváhal a strávil příjemné dvě hodiny výběrem nového notebooku. Dnešní večer už nebude tak depresivní. Pustí si nějaký pěkný film.

Jak předvídal, během týdne mu na e-mail začaly docházet první nabídky práce. Pročítal, odepisoval, sondoval a domlouval pohovory. Na sobotní den měl naplánovanou IKEA. Karimatky měl plné zuby, vždyť i v karavanu spal na lepším než teď. Sice neměl courání po obchodech moc v lásce, ale nakonec v IKEA strávil celý půlden. Vybral stůl, čtyři židle, postel, matrace a sedačku. Po chvilce zvažování i velkou skříň se spoustou úložných prostor a vychytávek. Opět si domluvil dovoz i s montáží. Sice se mu ty milé prodavačky snažily namluvit, že smontovat šatní skříň je brnkačka, ale on rozhodně nevěří tomu, že z deseti úzkých placatých krabic bude schopen smontovat skříň tak, aby se do ní dalo něco dát.

Když dojel před svůj činžák, zahlédl stát na jednom místě u vchodu mašinu a o ní opírající se postavu v koženém motorkářském ohozu. Muž stál zády k němu a díval se do oken domu, jako by je počítal a nebo odhadoval, kdo za nimi bydlí. Helmu měl položenou na sedle motorky a dlouhé blond vlasy v ohonu mu spadaly do půl zad. Tomáš zůstal sedět za volantem a tiše zíral. „To není možné,“ zašeptal, „mám vidiny.“ V tom se muž otočil, jako by vycítil, že ho někdo sleduje.

Antonio se otočil a koukl na modrou Fabii. Řidič stále neopustil svoje místo a podle strnulého pohledu mu došlo, že se asi ven jen tak neodhodlá. Nechal mašinu stát a pomalu se přibližoval k autu. Když došel až k němu, lehce zaklepal na okénko.

Tomáš okénko stáhnul. „Co tady děláš? Jak víš, kde bydlím?“ zeptal se blonďatého zjevení. Trochu scestně si pomyslel, že vypadá jako nějaký rytíř. Rytíř na červeno černé mašině.

„Něco jsem ti zapomněl říct, tak jsem poprosil tvoji ségru o adresu,“ odpověděl Antonio.

„Ty sem jedeš jenom proto, že jsi my zapomněl něco říct? Vždyť máš moje číslo, mohls mi zavolat,“ řekl tiše Tomáš.

Antonio byl pořád sehnutý u okénka a pozoroval staršího muže, který se mu vyhýbal pohledem. Natáhl ruku a lehce ho pohladil po tváři. „Zavolat jsem mohl, to máš pravdu, ale jsou věci, které se po telefonu neříkají víš?“ pokračoval vemlouvavě.

Tomáš na chvilku sklopil hlavu, pak se narovnal a konečně našel odvahu kouknout Antoniovi do očí. „Dobrá, tak co kdybychom šli ke mě. Ale varuju tě, nábytek přivezou až pozítří, kafe si musíme dát v tureckém sedu na karimatce,“ v rychlosti seznámil Antonia se stavem svého bytu.

„Hm, máš to tu moc útulný,“ zkonstatoval Antonio, když uviděl holé zdi a laminátovou podlahu. „Proč to vlastně ten debil udělal? Prý je právník, nemohl na tom být tak špatně, že ti musel krást věci?“

„Vidím, že tě Jana seznámila s mým příběhem dokonale,“ trochu znechuceně konstatoval Tomáš. „Ne špatně na tom není, vydělává si slušně. Ale vzhledem k tomu, že mi dokonce zařídil vyhazov z práce, mě musí hodně nenávidět. Neptej se proč, to sám nevím,“ pronesl Tomáš, ale kupodivu bez hořkosti.

„On ti zařídil vyhazov z práce?“ Antonio vylítl jako čertík ze škatulky.

„Víš že mě to ani nevadí? Už mám mraky nabídek a dokonce lepších,“ mávl rukou Tomáš. Pokynul Antoniovi, aby ho následoval do vedlejší místnosti. Jak slíbil venku, hrnky s kávou postavil na zem před karimatku a usadil se na ní. Počkal, až se vedle něj posadí i Antonio. Najednou ho prostoupil zvláštní klid. Jako kdyby poslední díl skládačky zapadl na své místo. „Tak co jsi mi přišel říct?“ upřel oči do těch zelenohnědých naproti.

„Přišel jsem ti říct, že cos odjel, tak se mi neskutečně stýská. V noci nemůžu spát a přes den nestojím za nic. Přišel jsem se tě zeptat, jestli to máš podobně a jestli bys byl ochotný se mnou zkusit žít. Nemůžu opustit partu hned, slíbil jsem dokončit sezónu, ale letos jezdíme jen po Čechách, tak minimálně jednou za čtrnáct dnů bych mohl tak na dva dny přijet?“ Antonio domluvil a napjatě sledoval, co Tomáš na to.

„A po sezóně?“ zeptal se po chvilce ticha Tomáš.

„Najdu si práci v Praze, mám tu ještě po babičce byt, pronájem můžu vypovědět, pokud bys nechtěl, abych bydlel s tebou,“ odpověděl Antonio s rychlostí, z níž se dalo usuzovat, že si situaci dokonale promyslel.

Tomáš si Antonia prohlížel, upíjel při tom kafe. Nechtěl ho nijak trápit prodlužováním svojí odpovědi, ale musel nějak zformulovat slova. „Myslíš, že by partě nevadilo, kdyby s nimi jel další člověk? Někdo kdo pomalu nerozezná šroubovák od kladiva? A bojí se zvířat?“ zeptal se a pozorně sledoval, jak se bude Antonio tvářit.

Ten na něj chvilku koukal, pak se mu v očích něco zalesklo, skoro to vypadalo jako slzy. „To myslíš vážně? Ty bys tady všechno nechal a přidal se k nomádům?“ zašeptal nakonec.

„Co všechno? Z práce mě vykopli, ale s pořádným padákem, takže do začátku budeme něco mít. Byt pronajmu a nic víc mě tu nedrží. Za ségrou můžeme jezdit odkudkoliv,“ zašklebil se na Antonia Tomáš. V zápětí ležel s vyraženým dechem na zádech, protože Antonio neodhadl měkkost karimatky.

Týden odloučení z nich udělal mistry ve svlékání. Antonio váhal, jestli nemá jít ještě pod sprchu, přeci jen byl z cestování zapocený víc než by mohlo být považováno za sexy, ale Tomáš vypadal, že je mu všechno jedno. Doslova mu olizoval celé tělo. Za chvilku se mu podařilo opět dostat staršího muže na lopatky a pomalu, beze spěchu se mu věnoval. Hrál si s jeho bradavkami a poslouchal Tomášovo hlasité vzdychání. Po chvíli se dostal ke vzrušenému klínu. Na nic nečekal a doslova pohltil úd staršího muže, takřka na doraz. Pak ale pokračoval velmi pozvolna. Chtěl si Tomáše vychutnat. Silně nasliněný penis lehce hladil rukou a pokračoval přes varlata. I ty pěkně olízal. Nakonec chytil Toma pod koleny a přinutil ho zvednout nohy skoro až za hlavu. Tomáš jen vyhekl, ale nebránil se, zíral na svůj trčící penis a na obličej, který se nad ním pohyboval. Cítil horký jazyk na koulích a pomalu se mu rozpouštěl mozek. Připadal si tak obnažený, jako nikdy v životě.

Antonio si pořádně naslinil prostředníček a začal s ním kroužit kolem Tomášova konečníku. Když viděl, že Tomáš neprotestuje, sklonil hlavu a doslova se k sevřenému otvoru přisál. Snažil se strčit svůj jazyk co nejvíc dovnitř. Nevadila mu lehce nahořklá chuť. Vsouval jazyk tam a zpět, při tom stačil ještě jednou rukou klouzat po Tomášově penisu. Tomáš byl v tranzu. Slyšel sám sebe, jak vydává jakési podivné kvílení. Byl kousek od vyvrcholení, ale Antonio jakoby věděl, jak slast prodlužovat do nekonečna. Horký jazyk po chvilce opustil doslova vylízanou dírku. I ruka z penisu zmizela.

Antonio se na chvilku odklonil a zahrabal v kapsách kožených kalhot. V zápětí ucítil Tomáš na konečníku něco chladivého. Trochu sebou trhl, ale pak se naprosto odevzdaně uvolnil. Věřil, že mu Antonio neublíží. Po chvíli ucítil, jak se dovnitř jeho zadečku pomalu zasouvá kluzký prst. Jen tak na krajíček, pak o chlup dál. Na hýždích ucítil polibek a pak znovu ruku na penisu. Opět začal slastně vzdychat. Za chvilku prst zmizel, ale hned v zápětí se dostavily prsty dva. Cítil jen příjemné klouzání, žádnou bolest. Prsty druhé ruky mu příjemně mnuly špičku penisu. Došlo na třetí prst a Tomášovi se zdálo, že ho chce Antonio utýrat. Vyvrcholení ne a ne přijít.

Najednou prsty zmizely a místo nich opět ucítil horký sametový jazyk. Stačilo pár olíznutí a Tomáš si nastříkal vlastní sperma do obličeje. Antonio mu pomohl natáhnout pokrčené nohy. Svaly se mu třásly a teď by se nezvedl ani za nic. Chvilku odpočíval, ale nakonec se přetočil na břicho a začal se škrábat na všechny čtyři. Na zadku ucítil teplé ruce.

„Víš že nemusíš? Já klidně počkám,“ zašeptal mu do ucha Antonio.

„Nikdy nebude vhodnější chvíle,“ odpověděl Tomáš, opřel se do loktů a hlavu položil na polštář.

Antonio tedy znovu zašátral v kapse, ze které tentokrát vytáhl kondom. Rychle si ho nasadil, klekl za Toma a nabral velké množství gelu. Snažil se ho nacpat co nejvíc dovnitř Tomáše a pak naplácal další vrstvu na svůj trčící penis. Průnik začal pomaloučku, opatrně, poslouchal, aby mu neuniklo ani nejmenší zasyknutí.

Tomáš se uvolnil jak nejvíc to šlo. Zjistil, důvěra v Antoniovi schopnosti mu pomáhá. Po chvíli ucítil, jak se mu přes prstenec svalů dostal milencův žalud. Antonio se zarazil a čekal. Tomáš vydechl a ještě víc povolil. Cítil tlak a trochu pálení, ale rozhodně ne bolest. Tlak pomalu rostl a  po blíže neurčené době poznal, že je v něm Antonio celý.

Antonio zíral na spojení jejich těl. Držel Toma za boky a ani se nehnul. Čekal, až si Tomáš zvykne. Ten po chvílí natočil hlavu, podíval se vzhůru na něj a kývnul. Na tohle znamení Antonio čekal. Začal penis lehce vytahovat z milencova zadku, ale než se objevil žalud, znovu do něj zajel. Po pár tazích ucítil, že mu Tomáš vychází vstříct. Odvážil se tedy zrychlit tempo. Když uslyšel, jak starší muž začíná sténat, pravou rukou vklouzl pod jeho břicho, uchopil volný penis a nechal ho ve své ruce plné lubrikantu klouzat. Čas a prostor přestal existovat. Byli jen oni dva, zpocení, uvzdychaní a šťastní.

„Lhal jsi,“ obvinil Antonio Tomáše, když se vybelhal ze sprchy.

„Proboha v čem?“ vyděsil se Tomáš.

„Když jsi říkal, že nikdy nebude vhodnější chvíle. Cokoliv by bylo vhodnějšího, než ta zajebaná karimatka,“ prohlásil Antonio a prohlížel si jejich spálená a otlačená kolena.

Tomáš se rozesmál, až se z toho musel posadit. Do holého a bolavého zadku ho studila podlaha a on si připadal konečně sťastný.