Úlomek ze slunce

Kapitola čtvrtá

 

| pátek 10. července 2020

 

         Plány se zaručeně plánují jen proto, aby se něco mohlo podělat. Patricie to brala flegmaticky, nerozhodilo ji to. Koneckonců zádrhely se daly čekat. Beztak podezírala svoji starší sestru Áju z toho, že středu 8. července určila jen proto, aby si byla jistá, že do neděle 12. se už sesbírají všichni…

         Dalo se čekat, že se něco pokazí na straně Heryho s Lenkou. (A taky že jo! Herbert a jeho škola, a to prosím studuje peďák! Ten tvor má v úmyslu učit jiné lidi! No nic…) S Lilou, svou mladší sestrou, se vsázela, že bratránek Evžen z toho nakonec vycouvá úplně… (Naštěstí Aša se ukázala jako nedocenitelný spojenec, takže Evžen měl smůlu.)

         A teď to vypadá, že poslední ze všech dorazí hlavní iniciátorka projektu! A s ní celá její výprava. To bylo trapný.

         Ironie osudu. Zákon schválnosti. Jak jinak.

 

         Patricie se aktuálně nacházela na bytě v Brně. Byl to studentský byt se čtyřmi místnostmi, kde si pronajímala jeden pokoj spolu se svým bratrancem z matčiny strany, Zdeňkem. Zdeněk byl jako její bratr, byli stejně staří, chodili na stejnou základku i střední a aktuálně oba studovali na Masarykově univerzitě, ačkoli každý na jiné fakultě.

         Dalším obyvatelem bytu byla Zdeňkova starší sestra Aneta, v současné době doktorandka a přednášející. S ní tu bydlela její kolegyně a kamarádka Markéta.

         Další pokoj obýval Marek s Klárou, ti se ale měli brzy definitivně odstěhovat jinam. Už tu měli jen pár věcí, pro které se chystali přijít v dohledných dnech. Škoda jich. Pátě budou chybět. Hlavně tedy jejich ratlík Tommy. Ten byl prostě nejrozkošnější.

         Snad budou noví spolubydlící snesitelnou náhradou. Do posledního pokoje se totiž nedávno nastěhovala jistá Simona… A u té všichni ostatní nájemci doufali, že se zase brzy odstěhuje. Prohlásila totiž, že buď se odstěhují Patriciini potkani, nebo ona. A potkanů se všichni zastali. Ještě aby ne! Byli neodolatelní!

         Naštěstí tu Simonka právě teď nebyla…

 

         V tento okamžik tu byl pouze Zdeněk. Seděl u stolu u notebooku a vytrvale něco ťukal do klávesnice. Patricii, která měla rozložené prkno a žehlila, bratrancova zahálka iritovala. Vzhledem k faktu, že právě žehlila jeho košili, měla chuť mu do ní vpálit díru.

         „Kdo ti co zajímavého píše?“ ptala se rýpavě.

         „Hm…,“ zamručel v odpověď, „Vlastně si píšu sám se sebou,“ uchechtl se, „Zjistil jsem, že nějaký důvtipný mládenec, věk odhadem 13 až nad hrobem, si stáhl fotky z mého portfolia a prezentuje se jimi na jedné seznamce… Říká si ‚Sexy lovec‘…, kreativní a důmyslné. Tak si hraju na ‚sexy roštěnku‘. Začíná to být fakt žhavé…“

         Patricie nadzvedla obočí.

         „Aha,“ reagovala suše. Ani tohle ji nijak nepřekvapilo.

         Totiž… její bratranec byl relativně hezký a jeho ksichtík a tělo mu stačilo na to, aby zaujmul modelingovou agenturu, díky níž sem tam získal nějakou tu zakázku a přivýdělek. Jeho fotky se tedy daly nalézt různě na netu (a ne jen v jeho portfoliu). Ale že by byl nějak slavný, to by neřekla.

         No, a že je internet plný úchylů ví už i prababička, která shlédla libovolný díl nějaké moderní telenovely.

 

         „Ne, vážně…, když už tohle děláš, jak moc velký idiot musíš být, abys použil fotky někoho z Česka? Nenapadne tě si stáhnout třeba někoho z Albánie? Nebo tak…,“ mudroval Zdeněk.

         „Co kdybys to neřešil?“ nabídla mu Patricie ideální recept na všechny úskalí života.

         „To by bylo rozumné,“ mínil Zdeněk pobaveně. „Ale je to děsná prdel,“ zakřenil se, „Píše mi, že jsem jeho plachá laňka a on si mě tvrdě vezme na posedu jako drsný myslivec… A – ale to snad ne – právě mi přišel obrázek mého pohlavního údu!“

         „Nepovídej,“ povzdechla si.

         „Jo…, ale vypadá tak… vrásčitě…,“ Zdeněk s kriticky nakrčeným obočím zkoumal obrázek.

         „Asi by sis měl zajít k doktorovi,“ mínila Paťka dobrácky, „To bude syfilis.“

         „Možná ano,“ odpověděl jí vážně, „Chceš se podívat?“ nabídl jí.

         „Ne,“ odpověděla sestřenka, která aktuálně pečlivě skládala dožehlenou košili, „Nikdy jsem nedokázala docenit tu nezaměnitelnou estetiku falických fotografií…“

         Zdeněk se zasmál. „Končím,“ prohlásil, „Ještě ten profil nahlásit a hotovo.“

         „Konečně nějaký dobrý nápad,“ pochválila ho.

 

         „Mohl by sis sbalit,“ poradila mu vzápětí.

         Zdeněk se uchechtl, „A ono se snad někam opravdu jede?“

         „Neprovokuj,“ vyzvala ho Paťka vážně. Ona už měla sbaleno v úterý!

 

         Jejich skupina měla sčítat šest lidí, kteří se do Rakouska, na svých motorkách, vydají společně.

         Skupina zahrnovala: tři sestry Jarolímkovy (Áju, Paťku a Lilu), jejich bratrance a sestřenici – sourozence Vránovy (Anetu a Zdeňka) a Ájina manžela Romana. Část měla vyrážet z Frýdku-Místku (kde většina z nich trvale žila) a vyzvednout brněnskou skupinu.

         Komplikace začaly v pondělí, kdy se v rodinném autoservisu nakupila robota, nějaké ty expresní zakázky… Za takové situace Ája s Romanem nemohli odjet. Což by nevadilo, protože Elena hlásila posunutí odjezdu na pátek. Zdeňkovi to vyhovovalo, protože mohl kývnout na jakési středeční focení… Odjezd se posunul na čtvrtek.

         V úterý volala Aša, aby jim sdělila problémy na jejich frontě, ale prý že vyrazí určitě nejpozději v pátek. To trochu komplikovalo situaci Lile a její přítelkyni Martině, která tou dobou už byla v Budějovicích a čekala na vyzvednutí Evženovou skupinou. Ale protože Tina byla u kámošů, vlastně jí zpoždění nijak zásadně nevadilo. (Pokud tedy opomineme, že ti dotyční měli v sobotu odjíždět do Řecka.)

         Ve středu volala Markéta, že prý dorazí na byt nejdřív v pátek odpoledne, že řeší nějaké rodinné komplikace… To bylo horší, protože Markéta přislíbila, že se postará o jejich zvěřinec. Kromě Paťčiných pěti potkánků v bytě žily ještě Zdeňkovy dvě morčecí slečny (dárek od Paťky), Anetin ježeček (dárek od Zdeňka) a Markétin kocour. Nikdo z nich nechtěl zvířata stresovat převozem do Rakouska, ale ani je nechat samotná příliš dlouho. Patricie si potřebovala být stoprocentně jistá, že je o všechny mazlíčky postaráno, takže nebyla ochotná odjet dříve, než bude Markéta na bytě nebo alespoň dá stoprocentně vědět, kdy přesně dorazí.

         Tento „zádrhel“ se ale „vyřešil“ tím, že ve čtvrtek z domova dorazila jen naštvaná Lila s tím, že se Ája s Romanem brutálně rozhádali. Důvod nebyl zřejmý, prý „zase nějaká blbost“, každopádně Lila to odmítla poslouchat. Navíc mudrovala nad tím, že nebude na nikoho čekat a vyrazí sama. Paťka ji přesvědčila, ať počká…

         Odjezd byl odložen na pátek odpoledne. Dnes ráno na sobotu, prý ale určitě.

         Lila hned ráno rozladěně vypadla, sešla se s nějakými svými známými z Brna, nejspíš aby si postěžovala na to, jací jsou její sourozenci idioti a jak na nikoho není spoleh.

         Aneta se vydala na univerzitu, kde přislíbila konzultaci nějakému studentovi.

         Patricie se pustila do té kopy vypraného prádla, kterému se z nějakého důvodu už celkem dlouho dobu nepodařilo se vyžehlit samo od sebe…

 

         Před čtvrt na čtyři Patricii přišla zpráva od Eleny, že jejich skupiny vyráží (v plném složení sedmi lidí) z Budějovic.

         Zdeněk sice projevil snahu skutečně si sbalit – což se projevilo tím, že vytáhl baťoh a rozložil si na posteli hromadu věcí, teď už ale byl opět stabilně ukotvený u počítače.

         Lila o sobě nedávala vědět.

         Aneta ani Martkéta v nedohlednu.

 

         No co, ideální čas jít si hrát s potkany. Ti jsou vždycky dobří společníci.