Třesu se od rtů až k prstům u nohou. Jen slůvko „trest“ mi rozproudilo krev.

Jenomže Erik není ten typ muže, který vás ojede někde na záchodcích v baru a už vůbec ne ten, jenž by někoho na takovém místě vášnivě trestal. Jak už jsem zmínil, on je prostě elegán. Ačkoliv umí být i sexy a hravý. Takového ho znám jen já. Svět dostává jeho chladný, stoicky klidný zevnějšek oděný ve značkovém obleku. Já však dostávám toho chlapa, co občas shodí masku graciéznosti, a s dravou zuřivosti mi ukáže, že i kravaťáci dovedou být divočejší než kdejaká kočkovitá šelma.

Ovšem, jak už to tak bývá, každý lovec si se svou obětí rád chvilku pohrává. A tudíž zůstane jen u cucfleku a příslibu věcí budoucích. Ze záchodků pro personál se opět způsobně přesuneme do baru, kde zrovna lidé nadšeně nadskakují a pánové svíjející se na pódiu na sobě mají už jen pouhé tanga v roztodivných barvách. Následuji Erika k baru a odpustím si dotaz, kdy už konečně půjdeme domů, místo toho se preventivně rozhlédnu, jestli náhodou někde neuvidím inkriminovaný pár, jehož sexuální apetit jistě rychlovkou na záchodcích neskončí. Naneštěstí po nich není ani vidu ani slechu.

Během mého skenování se Erik usadí na konci barového pultu. Jeho pronikavý pohled s příslibem snad všeho mě rozhodí. Honem sklopím zrak ke svým nohám a vydám se k němu. Místnost ozařují blikající světla a hudba je hlasitější než před začátkem vystoupení stejně tak halas a šum. Atmosféra se úplně změnila. Lidé se umí utrhnout ze řetězu, ať už střízliví nebo líznutí.

Zabloudím pohledem před sebe. Sakryš! Erik už se na mě nedívá, klábosí s barmanem a zubí se na něho od ucha k uchu. Snědý mladík mu zdatně konkuruje.

Když se nad tím zamyslím, Erikovy rysy jsou v podstatě průměrné, jenomže pospolu působí až nečekaně pěkným dojmem. Není to „wow“ to je samec, ale rozhodně je to minimálně „ach!“ toho bych chtěl. Nejspíš se záhada celé jeho přitažlivosti schovává v pronikavých očích a jemném melodickém hlasu.

Nebo jsou to rty, ze kterých ta uklidňujících a mnohdy i vzrušující hudba vychází? Za jakékoliv situace se pohybují klidně, jsou na dotek hebké.

No, a pokud si v ojedinělých případech zkousne spodní ret? Je to tak málo časté, že mě z toho vždycky slastně zašimrá okolo žaludku. Bohužel, nemusel by tenhle sexy okamžik vystavovat na odiv cizím lidem. To už mě spíš začíná píchat osten žárlivosti.

Koketuje s ním schválně?

Erik, jakoby zaslechl mé myšlenky. Prudce otočí hlavu a podívá se přímo na mě. Nejspíš se diví, co mi tak trvá. Jeho škádlivý úsměv však mou úvahu potvrdí.

Dělá to schválně. Jakási forma „oko za oko, zub za zub“. Spíše v přeneseném slova smyslu, jemu do úst nikdo jiný jazyk necpe.

Barman musí jasně vidět, že je štíhlý a svalnatý, už jen díky tomu obleku, který má na sobě. Lze si naprosto dokonale představit, jak pružné tělo se pod oděvem nachází. Zabojuji s nutkáním něco sprostého na číšníka zavrčet a místo toho se vyhoupnu vedle Erika na židli a pro jasné vymezení vlastního teritoria položím svou ruku na hřbet té jeho.

„Pro vás, pane.“

Až překvapivě hluboký hlas zazní jen pár centimetrů ode mě, div v úleku nespadnu ze stoličky. Naštěstí se mi povede jen sebou dost okatě škubnout. Vzhlédnu k mladému barmanovi, viditelně dbajícímu o svůj zevnějšek, který stojí přímo před námi.

„Děkuji,“ kývnu a zadívám se na čirou tekutinu bez ledu s jedním plátkem citronu. Řekl jsem, že Erik si objedná dvojitou whisky, nechápu, jak jsem se mohl takhle splést, když vím, že on nic takového nepije. Tequilla, to je jeho pití.

Napiji se a mrknu na Erika. „To asi není… obyčejná tequilla,“ zhodnotím.

„Ne, víš, že takové já nepiji,“ usměje se.

Ano. To samozřejmě vím. Preferuje dražší kousky, prý si na nich víc pochutná.

Mlčky sáhne po sklence a kývnutím mě vyzve, abych zvedl tu svojí. Přiťukneme si a Erik si dlouze lokne. Sleduji, jak se mu hýbe ohryzek na krku a sjedu pohledem níž, k rozhalenému krku. Tři knoflíčky černé košile zůstaly nezapnuty a dovolují tak poměrně snadno zahlédnout horní linii prsních svalů a bledou pokožku. Ten nepatrný trojúhelníček obnažené kůže pod hrdlem skoro vyzývá k políbení a dalším jiným experimentům.

„Nemám se rovnou svléknout?“ Sklenku odloží a obrátí se ke mně s pohledem playboye, co má sebevědomí na rozdávání. „Pokud bys o to měl, jo, velký zájem, můžu se přidat ke klukům na pódiu. Erik by určitě proti nebyl.“

Ještě si rychle usrknu, aby se mi netřásl hlas.

„Ne, nehodlám se o pohled na tvoje tělo s někým dělit,“ zamítnu a zrudnu. „Navíc, musel bys přitom i tancovat, víš,“ zasměji se.

„Není problém, smysl pro kopulační pohyby mám vrozený a nějaké to zavlnění boky taky zvládnu. Nezapomínej, že jsem pár let tancoval latinskoamerické tance,“ zamrká na mě.

Jo, ale tak to jsem úplně vytěsnil. Erik je muž mnoha tváří.

„Zamítá se, na žádné pódium nejdeš,“ zavrčím.

Erik se tiše rozesměje. Světlo akorát přejede přes naše maličkosti na baru a na chvíli změní jeho hnědé vlasy v zářivou blond. „Nešel bych, jen jsem tě škádlil.“

„Jo? I tak, že jsi koketoval s barmanem?“ rýpnu si.

„Je to sympatický kluk,“ pokrčí rameny a podívá se za mé rameno. Vím samozřejmě na koho, a když si znovu skousne spodní ret, div mě to vzteky nepostaví ze židličky.

„Nedělej na něj tyhle kukuče!“ naštvu se. Vytáhnu ze zadní kapsy kalhot peněženku a hodím na pult tři stovky, doufám, že na dva panáky to stačí. Sklouznu ze stoličky a natáhnu se po Erikově lokti. „Jdeme domů.“

„Teda, rovnou k věci? Tenhle přístup se mi líbí,“ usměje se a dopije zbytek alkoholu. „Zjevně totiž netušíš, co tě čeká.“

 

Neměl pravdu. Tušil jsem, co mě čeká. Termín „zlobivý kluk“ v Erikově podaní, už jsem měl tu čest párkrát slyšet. Bylo to samo o sobě neodolatelně lákavé. Z vlastní zkušenosti jsem věděl, že je v tomhle zdatný. Poprvé, když mi tohle řekl, čekal jsem v podstatě jakýkoliv trest, klidně snad i klečení v rohu naší kuchyně na hrachu. Jenomže pravda byla někde jinde. Dostal jsem na holou a ještě si to užil. Takže žádné – dobrou noc, erotická pohádko. Nýbrž, budiž zdráva.

S Erikem to v začátcích našeho vztahu vypadalo jako čistá vanilka. Neuměl jsem si představit, že by někdy mohl být drsný nebo třeba skoro až zlý natož zvrhlý. Do doby, než se poprvé na firemní večírku opil, byli jsme spolu teprve pátým měsícem.

Ten večer přišel domů pozdě. Vzbudilo mě šramocení klíčů v zámku. Vstal jsem a chtěl mu jít naproti. On ale vpadl do ložnice jako odjištěný granát, než jsem se stačil rozkoukat, už jsem byl namáčknutý na komodě pod oknem a za dalších pár sekund i zbaven pyžama. S nějakým roztahováním mého, v ten moment skoro až strachy sevřeného, otvoru si nedělal valnou práci, se svým oblečením už vůbec. Vytáhl z vrchního šuplíku lubrikační gel, jehož dobrou polovinu vylil jen mezi mé půlky a druhou na svůj úd trčící z kalhot, které měl na půl žerdi. Jestli do mě vůbec strčil prst, tak to bylo hodně. Můj vnitřek dobýval rovnou svým na kámen tvrdým penisem. 

Druhý den se mi za to strašně omlouval. Mě to ale nevadilo. Nic z toho, co udělal. Akorát jsem objevil jeho další do té doby nepoznanou stránku. Zkrátka si občas rád užije něco tvrdšího, jenom to nerad přiznává nahlas, a proto tyhle své občasné zvrhlé choutky kryje něčím jiným, například tím, že jsem něco udělal a zasloužím si trest.

Cestou z baru jsme potkali Tea se kterým jsem se rozloučil, bohužel mě moc nevnímal, protože byl okouzlen nějakým mužem, co jsem tak z jeho dvou vět mimo téma pochopil. Po Pavlovi naštěstí nebylo památky.

Uvědomím si, že postávám před dveřmi váhavě jako, když bych si šel pro napomenutí k řediteli a ne do svojí ložnice. Měl bych se rychle polepšit. Chytnu za kliku a tiše otevřu. Přepluju k lůžku, na nějž se posadím. Snažím se vypadat klidně a rozvážně.

Erik sedí u stolu a čte si knihu.

„Jsem po jídle,“ informuji ho, ačkoliv je to zřejmé. Vlastní hlas mi zní cize, přes bušící srdce a krev proudící ve spáncích ho totiž skoro ani neslyším. Klid je zjevně jen mé zbožné přání.

Odloží knihu a zamíří k šatníku, shodí sako z ramen a způsobně ho pověsí na ramínko. Vzápětí následuje na další ramínko i košile. Otočí se čelem ke mně s neproniknutelným výrazem. Cítím, jak se podvědomě narovnávám a snažím se nečervenat ani jinak nepanikařit. Tápu v nejistotě, lhal jsem, nevím co čekat. Ne konkrétně. Mám jen hrubou představu. V hlavě mi dokola hraje jeho zvrhlé prohlášení „dnes jsi byl zlobivý kluk,“ a také „trest“.

Dojde ke mně, a za ramena mě vytáhne do stoje. „Nechceš pusu?“

Překvapeně zamrkám a zadívám se na jeho rty, hlavně na ten dolní, který je zase tak pěkně uvězněn mezi zuby.

„Ano.“

„Tak, až se vrátíš ze sprchy, políbím tě. A teď běž.“

 

Vejdu do ložnice a ze všeho nejdřív si všimnu Erika, stále ještě oděného v černých kalhotách, jak se rozvaluje na posteli. Leží na boku a jednou rukou si podpírá hlavu.

Čeká. Na mě.

„Myslím si, že ten ručník ani nebudeš potřebovat,“ sdělí mi skoro mile.

„Huh, dobře…“

Jaký trest mě probůh čeká? Bondage? Ne, v tom si Erik nelibuje. Ale nějaké to poutání, lechtání apod. na to má ve skříni v černé krabici pár rekvizit.

„Ale nemáš vyndané žádné hračky…“ vyhrknu až příliš horlivě a s hlasem tak o dvě oktávy výš než normálně.

Erik se potutelně usměje a přesune se k okraji pelesti. Zvolna se posadí. Odkryje mi tak pohled na tu černou krabici, ke které mi občas zalétne pohled, když se ráno oblékám. Je to pro mě skoro Pandořina skříňka. Nepřál si, abych se díval, co všechno v ní je, ačkoliv už jsem pár těch hraček vyzkoušel, nikdy jsem si celý obsah neprohlédl. Respektuji jeho soukromí, ale nebudu lhát, už hodně krát jsem po ní sáhnul a málem to víko otevřel. Zadrželo mě od toho jen vlastní svědomí.

„Ach… jo… no…to je hezký,“ okomentuji ten výjev.

Co to sakra blábolím? A proč se tak stydím, před někým, kdo mě zná víc než vlastní boty?

Erik mi věnuje shovívavý úsměv. Rádoby shovívavý, protože ve skutečnosti je nebezpečný, zářivý víc než jindy ale mnohem tajemnější.

Má navrch, ten kdo tu něco udělal jsem já. Stejně jako někdy před rokem, kdy jsem měl pro změnu nevymáchanou pusu. Tehdejší „trest“ stál za to. Neseděl jsem na zadku skoro dva dny, a pokud to muselo být, vyhledával jsem polštáře, abych si jimi vystlal židli.

„Tak co ten ručník?“ nakloní hlavu na stranou a zkoumavě přimhouří oči, jakoby úplně dokonale četl veškeré mé myšlenky.

Chytnu za cíp bílé osušky a odhalím celou svou maličkost. Nechám ho sklouznout dolů z pasu na podlahu. Třese se mi ruka a útrobami se rozlévá pocit očekávání, který mě děsí a těší zároveň.

Hra na dominantní a podřízenou roli se mi vždycky líbila. Okoření to sex. Měl jsem to štěstí na jednoho partnera, který si v tomhle liboval, bohužel mi nepřišel dost „dominantní“ na to, abych se jím nechal ovládat a plazil se před ním po kolenou. To změnil až Erik. Elegantní kluk navenek něžnost sama, s občasnými tendencemi ďábla. Klidně bych jeho ďábelskou stránku vídal častěji, než jednou za uherský rok. Jenom jsem doposud nesehnal odvahu se mu s tím svěřit. Lína huba je opravdu holé neštěstí.

Erik zvedne ruku a prstem mě přivolá k sobě. Hlavou se mi prožene něco o pejskovi, ale okamžitě od toho upustím. Přejdu k němu a po dlouhé době cítím stud z vlastní nahoty. Možná je to tím ostrým světlem, ve kterém musí být naprosto všechno vidět. Možná i jeho nečitelným pohledem, kterým po mém těle přejíždí.

Položí mi ruku na bok a prsty obemkne jeho křivku. Jemný stisk nabere pomalinku na důrazu, až se mi silně zaryje do kůže. Druhou rukou si mě přitáhne blíž, má hlavu přímo mezi mými roztaženými stehny. Opět mě poleje stud, protože můj prokrvený penis ho div nepleská po nose. Shlížím na něho, ale i navzdory tomu, mám pocit, že je dominantnější než já. Ačkoliv pozice tomu moc neodpovídá.

Povolí stisk a konečky prstů mě pohladí přes podbřišek a přesouvá se níž směrem na můj rozkrok. Samovolně mu vyjdu pánví v ústrety.

„Nene,“ sykne skoro výhružně a zvedne ke mně káravý pohled.

Víc nepotřebuji, jako na povel zkamením. Svěsím paže, které byly na cestě k jeho vlasům, opět podél boků, zatímco on mi volnou rukou přejede přes bříško až k bradavce, jíž začne mezi prsty mnout.

Pohlazení. Štípnutí. Pohlazení. Štípnutí.  

Normálně cítím, jak se mi mezi nohy vrhá nová dávka krve. Má erekce vyztuženější už snad ani být nemůže.

„Když se na tebe příště zase někdo vrhne, aby tě líbal, co uděláš?“

„Odstrčím ho.“

Ukazováček a palec mi tvrdě zmáčknou bradavku. Doopravdy to zabolí, až zasténám, jenom ne jen z té bolesti. „Tak na to nezapomeň!“

Jazykem si přejde přes spodní ret a zase ho lehce zkousne. Možná kdyby tohle udělal ještě párkrát, vyvrcholím jen z toho pohledu. Ne, fakt nepřeháním.

Přikývnu vědom si toho, že slova by ze mě nevyšla, protože mojí mysl až moc zaměstnává jeho ruka na mém hrudníku a o kousíček víc i ta druhá v oblasti mých třísel.

Pustí mě. „Prosím,“ kývne na postel.

Třesu se, jako kdybych stál nahý na severním pólu a ne ve vyhřátém pokoji. Erik je totálně v klidu, ale když se zvedne a urovná si penis v kalhotách, všimnu si, že ani on na tom není tam dole o moc líp.

Paráda. Nejsem v tom sám.

„Není to tak zlé, co?“ rozesměje se, protože si samozřejmě mého zírání všimne.

„Ale jo, docela jo,“ odpovím, a zabojuji s touhou položit na jeho kalhoty ruku, protože vím, že to nesmím udělat. Místo toho sebou plesknu na postel, jako kdybych skákal placáka do bazénu plného vody. Přetočím se na záda, Erik tam jen stojí a kouká na moje mrcasení. Nejspíš mi tu svojí obrovskou erekci, kterou mám v zorném poli, předvádí schválně. Na rozdíl ode mě se vůbec nestydí.

„Tak mi ukaž, jak si to děláš, vem si svého ptáka do ruky,“ pobídne mě přisprostle.

Hodí se to. Jakby ne. Tenhle „slovník“, ten rozkazovačný tón.

Splním jeho požadavek a promnu úd v dlani. Pálí mě tváře a nejraději bych se schoval pod peřinu, ale stejně seberu odvahu a dívám se na něj, zatímco si ho pomalu honím v dlani.

„Výborně, jen nezapomínej na zbytek svého těla. Jednu ruku máš volnou.“

Zavřu oči a začnu se hladit, všude, prostě přejíždím po svém těle a v duchu si představuji, co se asi tak honí hlavou jemu. Po nějaké chvíli už se nehladím já, ale hladí mě on. Až tak dalece moje představy zajdou.

Cítím tíhu jeho pohledu i přes zavřená víčka. Snažím se nesténat, neb to už bych nedal a skutečně zalezl pod postel. Ještě aby se tichem místnosti rozléhalo moje hekání…

Prudké zhoupnutí postele mi rozrazí víčka do kořán. Erik chňapne po mé ruce v rozkroku, po druhé momentálně někde na prsou a strhne mi je za záda, až mi lupne v ramenou. Uvězní moje zápěstí v jedné své dlani, skoro bolestivě je stiskne k sobě. Na tváři ucítím jeho horký dech. Před očima se mi mihne jeho druhá ruka, o sekundu později ucítím chladný kov. Zvrátím hlavu dozadu, abych se ujistil, že mě skutečně připoutal k čelu postele. Sjedu pohledem k černé krabici jejíž víko je vychýleno ze své obvyklé pozice.

Kdy to stihl? Ani jsem to nezaznamenal.

Posadí se na můj klín a něčím mi zamává před obličejem. Zaostřím a hlasitě polknu.

„Hezký mazel, viď?“ usměje se na modrého robertka. Naštěstí nějak extrémně velkého.

Nevzmůžu se na odpověď.

Přesune se mezi má stehna, která mu s chutí rozevřu. Snažím se ovládnout třas vlastního těla ale marně. Nanese gel mezi mé půlky a rovnou i na svého „mazla“. Neopomene mi polštářem podložit pánev pro lepší přístupnost. Jedním prstem ve mně zakrouží, druhý přidá vzápětí.

Něco povídá, ale o čem to teď mluví? Můj mozek je totiž vypnutý. Právě mě šoustá jeho ukazováček spolu s prostředníčkem, penisu se zatím ani nedotkl. Jen rytmicky vjíždí dovnitř a zase klouže ven.

„Už asi můžeme, ne?“

Zbytečné otázky. Nenamáhám se ani reagovat.

Své prsty neprodleně nahradí modrým krasavcem, jehož vniknutí je sice pomalé, ale chvíli ho musím rozdýchávat, přeci jen je o trošku objemnější než jeho štíhlé prstíky.

Skloní se a jazykem vjede mezi má údivem, studem ale i vzrušením rozevřená ústa.

„To je ta slíbená pusa,“ rozpojí naše rty. „No nic, asi se půjdu najíst,“ pokrčí lhostejně rameny a na můj vykulený pohled reaguje jen šibalským úsměvem.

„Cože?!“ vyjevím se a vzápětí hlasitě vyjeknu, když se mé útroby rozvibrují. Je to tak silné, že krom mě vibruje i postel.

Jako v mlze vnímám, když Erik sleze z postele, přejde ke dveřím, zhasne světlo.

„Snaž se nevyvrcholit. Musíš to v sobě zadusit.“

Nechá mě připoutaného k posteli s vibrující hračkou v zadku. Nenajdu ani sílu pro vztek, protože první vlna vyvrcholení se dostaví až moc brzo.

Bože, dělá si srandu? Ví, jak je to těžké… možná nemožné.

V ústech ucítím pachuť krve, ve snaze se neudělat, si rozkousnu spodní ret. Z úst se vyderou steny a kyčle se mi rozvlní v podvědomém tanci, znalé toho, co hezkého je čeká, když takhle chvíli budou pokračovat. V koutku očí mě pálí slzy.  

Ten syčák moc dobře ví, jak to zavést, aby se trefil do citlivého místa.

Sakra! A tohle je trest?!

To je mučení neviňátek!

 

„Jak ti je?“

„Jsem trochu jako kdybych včera spadl zadkem na tvrdou podlahu, ale jinak dobrý,“ odpovím, a když si všimnu jeho téměř omluvného výrazu, zamířím místo k lince k němu, abych se sklonil a lípnul mu pusu na tvář. „Ale bylo to super, nemusíš mít výčitky,“ pronesu chlácholivým tónem.

Pátravě si mě preměří a přikývne. „Fajn." 

Pustí se do snídaně. Jako tradičně vezme do jedné rujkky rohlík a do druhé telefon, aby zkontroloval, co nového se událo na sociálních sítích.

Nemůžu mu snad ani přiznat, jak se mi ten zážitek v šeru rána jevil. Co mi v noci přišlo jako rána pod pás, mi o pár hodin později vykouzlilo úsměv na tváři. Když mě tam nechal, neměl jsem čas na vztek, protože všechny ty pocity převzaly moc. Vydržel jsem a neudělal se, jen díky nalezení polohy, kdy se to vrnící tornádo dostalo do trochu jiného úhlu. Vypomáhal jsem si přitom i hlubokým dýcháním, že jsem podle mě, dost silně připomínal prvorodičku na porodním sále. Měl jsem z toho normálně mžitky před očima. Po nějaké době už jsem si začínal myslet, že si Erik snad došel na jídlo do nějaké restaurace nebo se rozhodl uvařit si svíčkovou, protože pro mě byla ta doba, kdy byl pryč až neskutečně dlouhá. Nakonec se samozřejmě vrátil. Když otevřel dveře, samou radostí jsem vypískl a nebýt právě v lehké agónii s omezeností pohybu, snad ho i zaběhnu přivítat jako správný pejsek. Klidně i ty nohy bych mu slíbal. Až tak mě jeho návrat potěšil.

Bohužel s radostí jsem se pohnul, změnil trochu těžiště a udělal se. Takže veškerá moje snaha přišla vniveč těsně před cílem. Naštěstí se Erik slitoval, a bral tenhle můj „prohřešek“, jako polehčující okolnost, hlavně protože se to stalo, až když dorazil on.

A co se dělo pak?

Pak nejspíš usoudil, že už jsem vytrestaný dost. Ojel mě napůl oblečen v těch svých drahých kalhotách, které schytali mojí bílou spršku. Já se ho samozřejmě nemohl dotknout. Ve chvíli, kdy se nade mnou skláněl, mi došlo, že se na něj zkrátka nemůžu zlobit. Ně když jsem sám viděl, jak vzrušený byl. Jestli mu chudákovi takhle stál, i když byl ve vedlejší místnosti byli jsme v podstatě vyrovnáni.

Navíc mě pak donesl do koupelny a napustili jsme si teplou vanu, ve které jsme spolu klábosili a striktně se vyhýbali tomu, že už se blíží den jeho odjezdu. Nechal si podrobně vylíčit můj erotický zážitek ze záchodů pro personál, a ohromně se přitom bavil.

„Poslyš, původně jsem si říkal, že ti to snad ani nebudu ukazovat… ale Evžen mi poslal fotku svého včerejšího postelového amanta,“ vytrhne mě ze vzpomínání Erik.

Vylokám naplněnou sklenici vody, kterou odložím do dřezu a přesunu se k němu.

„No, tak mi ho ukaž,“ pobídnu ho.

Prvně mě sjede pohledem, než ke mně natočí svůj mobilní aparát.

V šoku se chytím za pusu. „No to si děláš prdel!“