Ren byl druhým synem ředitele a vlastníka filmové společnosti. Jako druhý syn měl sice více volnosti než jeho starší bratr Saša, ale nikdo se mu nevěnoval. Renova matka, Elisabeth, se věnovala pouze své kariéře a své dva syny brala pouze jako nutnost pro jejího manžela, Erika. Ten se věnoval pouze Sašovi. Ne že by to byla žádaná pozornost. Saša nesměl chodit nikam ven, neměl žádné přátele, a jediné, co mu zbývalo, byly knihy spojené se studiem a jeho mladší bratr.

Saša si Rena cenil více než kohokoliv nebo čehokoliv jiného. Byl světlo v jeho pochmurném, uzavřeném životě. Proto ho překvapilo, když mu sluha zvěstoval tu novinu. „Pán Ren, bohužel, není momentálně přítomen, pane. Jak sám říkal, šel poznávat noční život města.“ „Chápu. Můžeš jít.“ Sluha se uctivě uklonil. A otočil se na odchod. „Edwarde?“ „Ano, pane?“ „Pokud se Ren nevrátí do jedenácti, přijď mi to sdělit.“ „Ano, pane.“

Ren mezitím seděl v klubu známém jako Poison Kiss. Seděl u baru a popíjel jedno Capirinha za druhým. Jihoamerický rum cachaca a třtinový cukr měli na bruneta podivuhodný vliv. Blaženě se usmíval a oči zakalené clonou alkoholu se dívaly na všechny a zároveň na nic. V hlavě se mu mlelo páté přes deváté, ale jedna myšlenka přece jen převládala. Zářivý úsměv jeho bratra Saši se zjevoval i v těch nejabsurdnějších chvílích, jeho zářivé oči ho neustále propichovali, jeho hlas, i když ho neslyšel, rozechvíval každé vlákno jeho bytí.

Se škytnutím vytáhl mobil a zadal rychlou předvolbu. Saša mobil zvedl prakticky hned. „Prosím?“ „Chi… Chichi… Saaaašoooo, ty si vždycky tak st-strašně – škyt – formální… Chichichi…“ Saša na mobil zhrozeně zíral. „Rene?“ „Aaaaannnnoooo?“ Podnapilý tón se nedal přeslechnout. „Kde jsi? Někoho pro tebe pošlu, ať tě vyzvedne a přiveze domů. Otec tě takhle nesmí vidět.“ „Ne!“ Ren už skoro nevěděl, co dělá, ale ještě si alespoň trochu uvědomoval, s kým mluví. „Nechci, aby pro mě někdo jezdil. Chci tebe, Sašo. Chci, abys pro mě přijel… Prosíííím?“

Saša si hluboce povzdechl. „Dobře, přijdu pro tebe. Kde jsi?“ „My - škyt – slím, že se to tu menuje… Nějáááák… Posion… Poison… Poison… POISON KISS!“ „Hned jsem tam. Počkej tam a nikam nechoď! Jasné?“ „Ano, bratříčku…. Chichi…“ Saša si promnul kořen nosu a doufal, že se mu to jenom zdá. Když ale zkontroloval záznam hovorů, ten s Renem byl skutečný až moc. „Ahh! Ten idiot.“ Shodil ze sebe přikrývky, hodil na sebe svůj pověstný oblek i s modrou kravatou a vyrazil pro auto.

Ren si položil hlavu na desku baru a zasněně se usmíval. „Bratříček přijde… Přijde pro Rena…“ Prozpěvoval si, a vůbec mu nevadilo, že mimo notu a rytmus. Nejspíš vymyslel i několik dosud neexistujících tónů. „Ahoj krasavče. Nechceš si se mnou zahrát?“ Na jeho levý bok se přitiskla velmi dobře vyvinutá blondýna a špulila na něj své rudé rty. Tento večer se moc dobře nevydařil. Přítel ji vykopl z bytu a matka ji vyhodila se slovy, že s děvkou nic společného nemá.

Tak si chtěla alespoň užít, a tenhle zajíček se jí zdál jako vhodná oběť pro její choutky. Už si ho představovala, jak svázaný prosí o milost a o osvobození, ale ona ho dál trápí a nenechá ho se udělat. „NE!“ Ren ji prudce odstrčil, až spadla na zadek. „Pro Rena přijede bratříček Saša!“ Rozohněně se na blondýnku podíval. Nevěnoval pozornost plamenu ponížení a vzteku v jejích očích, ani ruku prudce se zvedající a připravenou uhodit.

Ruku ale něco, lépe řečeno, někdo zadržel. Saša s klidnou tváří odsunul ženu stranou a vztekle se na mladšího bratra podíval. Ren mu ale nedal šanci začít na něj promluvit. Vrhl se na něj, pověsil se mu kolem krku a odmítal se pustit. Rozpustile na blondýnu vyplázl jazyk. „Vidíš? Saša přijel.“ A dál se tulil k jeho krku, který voněl mýdlem a přirozenou vůní Saši.

Starší raději ani nic neříkal, věděl, že by ztropil scénu na veřejnosti zcela zbytečně. Ale byl na Rena tak moc naštvaný. Proč, když už jde ven, nevezeme s sebou někoho z ochranky?! Tak by se o něj nemusel zbytečně bát a věděl by, že je v bezpečí. „Pojď, jde se domů.“ Zvedl Rena na ruce jako nevěstu. Vynesl ho z klubu pryč a dřív, než se dostal do auta, Ren v jeho náručí spokojeně a v klidu spal. Pomalu ho položil na zadní sedadlo a sám usedl za volant.

Shodil Rena na postel a díval se na něj. Proč mu to jen dělá? Proč je tak sexy a nevinný zároveň, proč ho tak moc vzrušuje? Vždyť je to jeho bratr. Neměl by na něj takhle reagovat. „Haah… Co si s tebou jenom počnu?“ V hlavě se mu začala tvořit ďábelská myšlenka, která se poté přetransformovala na plán. Takhle bude moct vše svést na opilost a sny z ní vzniklé a ještě zařídí, aby se to Renovi líbilo.

Z nejspodnějšího šuplíku vyhrabal to, co hledal. Byla to malá zelená lahvička obsahující velmi silné afrodisiakum. Sám ho na sobě již několikrát vyzkoušel. Potměšile se při té vzpomínce usmál. Tohle se bude Renovi určitě líbit!

Odšpuntoval ji a přešel k bratrovi. Promiň, ale už to déle nemůžu vydržet. Vyslal poslední myšlenku směrem k bratrovi, pak nadzvedl jeho hlavu. Jemně mu pootevřel ústa a vlil do nich celý obsah lahvičky. Chvíli čekal a poté se dostavily kýžené výsledky. Ren sebou začal všelijak šít a nohy střídavě stláčel k sobě a široce rozevíral ve snaze nějak ulevit svému klínu.

„Hmm? Co-Co to?“ Ren se probudil a něco rozhodně nebylo v pořádku. Celé jeho tělo hořelo. Ztěžka dýchal a někdo ho něžně líbal. „Klid, jen se ti to zdá…“ Zašeptal mu jemný hlas jeho bratra do ucha a on ho poslechl, věřil mu. Celý se uvolnil, je to přece jen sen, nic se mu nemůže stát.

Saša se usmál, když uviděl, jak Ren povoluje všechny svaly v těle a stává se z něj poddajná a měkká panenka. Roztouženě se ponořil do jeho těla. Líbal ho na krku, vytvořil několik znamének lásky, na hrudníku, kde se zabýval jeho bradavkami. Lehce po nich přejížděl jazykem, jen si s nimi pohrával, aby se so nich vzápětí zakousl a prudce zatahal. „Aaaaah!“ Ren sebou zazmítal. Ten sen byl nějak až moc živý a vjemy také, ale věřil hlasu svého bratra.

Saša zraněná místa vyléčil rychlými tahy jazyka a sunul se níž. Na podbřišku zanechal též několik svých značek. Líbal Rena na stehnech, tříslech, ale tam, kde Ren tepal vzrušením a slastí, tam se snad ani nepodíval. Chtěl, aby o to jeho bratr prosil. Aby ho žadonil se slzami v očích, pološílený touhou. „Pro-Prosím!“ „O co prosíš?“ „Ty… Víš moc dobře o co.“ Saša lehce fouknul na Renovo plné vzrušení a podíval se mu do očí. „Dokud mi neřekneš, co chceš, nemůžu to udělat. To moc dobře víš.“ Ren zoufale zaúpěl, jestli jsou sny odrazem našich vlastních tužeb, měl více než podivné touhy a sny. „No tak… Nestyď se a ukaž mi to… Co chceš!“ Saša ta slova zašeptal do Renova ucha. Ren sebou při tom trhl a vzápětí zrudl. „Po… Polib ho.“ „Co mám políbit?“ Saša nechtěl svého bratra tak moc trápit, ale když uviděl jeho obličej, nemohl si pomoct. „Můj… Můj p-penis…“ „Jak si přeješ.“ Saša se sklonil a lehce přitiskl své rty na špičku Renova údu. „Ah!“ Ren zavzdychal a Saša to považoval za nejlepší odměnu. „Víc?“ Otázal se, i když předem znal odpověď. „Víc!“ Ren zbrkle přikývl. „AAAAH! Haaah!“

Afrodisiakum zabíralo tak, jak mělo. Ren byl přecitlivělý na jakýkoliv podmět, a když ho Saša pohltil do úst, zazmítal sebou, zavzlykal a udělal se. Ještě se vydýchával, když mu Saša zvedl nohy nahoru, opřel je o svá ramena a zálibně se podíval na stahující se a chvějící otvor mladšího. Byl krásně růžový, a když do něj zkusmo ponořil jeden prst, byl i neuvěřitelně úzký.

Ren jeden prst pohltil jako nic, dokonce mu to připadalo příjemné. Druhý prst byl ještě na hraně. „Aaah. Hahhh… Ngh!“ Prudce se vzadu stáhl, když se jeho bratr otřel o jedno místečko uvnitř něj. „Tady!“ Saša byl nadšený. Ren reagoval nádherně na všechny jeho doteky a teď, když našel jeho sladké místečko, půjde všechno jako po másle. Začal Renovu prostatu intenzivně masírovat. Jednou rukou se protáhl dopředu a Renův penis se ocitl pod útokem Sašovi talentované ruky.

„Aaah… Haah… Ahhhh!“ Ren si pod návalem slasti ani nevšiml, že se v něm nepohybují jen dva prsty, ale už tři. Roztahovaly ho a připravovaly, a Ren si to užíval. Sténal, vzdychal a křičel, blížil se k vrcholu, ale Saša těsně před tím, než vystříkl, přestal. „Prooooč!“ Brunet nespokojeně zasténal. Saša shodil Renovi nohy ze svých ramen a přitiskl se na něj. „Nemyslíš, že je to sobecké, mít orgasmus sám a staršího bratříčka vynechat?“ Ren, omámený a zmámený, na vše přikývl. „Tak udělej bratříčkovi dobře tou tvou pusinkou, dobře?“

Ren přikývl, malátně se zvedl na všechny čtyři a čelil bratrovu údu. Je obrovský, blesklo Renovi hlavou, než ho jemně olízl. Pohrával si se štěrbinou na vrcholku a prudce jej pohltil. Vsál žalud a zpracovával ho jazykem, po chvíli se zvedl, nabral dech a pomalu si začal Sašův penis pouštět dál do krku. Saša byl spokojený. Užíval si každý pohyb Renových úst i jazyka. A pak, aby Ren nepřišel zkrátka, natáhl jednu ruku dozadu a strčil do Renova vyšpuleného zadečku dva prsty.

Ren při vniknutí zasténal a poslal tak do Sašova údu vibrace, díky nimž se udělal. „Aaaah!“ Saša při vyvrcholení vykřikl a přitiskl si Renovu hlavu ke svému údu až nadoraz. Chudák Ren se málem zadusil, ale vše jako hodný chlapec spolykal.

„Promiň, jsi v pořádku?“ Saša se starostlivě podíval do Renových očí, ale ty zářily alkoholem a afrodisiakem. „Nejspíš jo.“ Odtušil a Rena otočil. A Ren se nechal. Byl vydrážděný na tu nejvyšší možnou míru. Penis mu bolestivě pulzoval touhou po vyvrcholení, otvor se stahoval a zase uvolňoval nezávisle na jeho vlastníku a on to vše cítil. Nikdy ho nenapadlo, že sny můžou být tak živé. Ale užíval si to, dokud mohl.

Saša naposled strčil do Renova vstupu tři prsty, lehce je od sebe odtáhl a pak vytáhl. Nasadil na sebe kondom, Rena přidržel za boky a pomalu se do něj začal tlačit. Šlo to překvapivě lehce. Když byl uvnitř až po kořen, lehce povytáhl svůj penis a vzápětí ho prudce vrazil zpátky. „Aaaah!“ Zasténali oba najednou.

Saša uhranutě zíral na místo, kde se jejich těla spojovala, kde ho Ren tak ochotně přijímal. Začal přirážet jako zběsilý a zbavený rozumu. Tímto tempem přivedl oba k vrcholu, kdy se oba prohli v zádech, jeden se udělal na prostěradla a druhý do zadečku, do kterého tak mohutně přirážel.

Padli znaveně na postel, jeden na druhém. Saša byl šťastný, alespoň na chvíli. Líbnul něžný polibek na bratrovu lopatku a zašeptal: „Miluju tě.“ „Já tebe taky.“ Zněla okamžitá odpověď. Ren svého bratra miloval už dlouho a prostřednictvím tohoto snu se mu splnil ten jeho. Saša při odpovědi zadržel dech a srdce se mu rozeběhlo neuvěřitelnou rychlostí. Pevně svého bratra obejmul a společně usnuli.

Saša se ráno probudil dřív než Ren a potichu se odplížil do koupelny, kde se upravil a jakoby nic šel svého bratra vzbudit na snídani. Ren si z pobytu v klubu moc nepamatoval, ale pamatoval si, co se dělo potom. Poté, co usnul v Sašově náručí, se mu zdál TEN sen. Sen snů. Zasněně se usmíval i při snídani. Ale to i jejich otec a to většinou nevěstilo nic dobrého.

„Sašo, Rene.“ Oba tázaní zvedli hlavu od talířku a podívali se na jejich otce. Ten se jen usmíval jako kočka, co právě spořádala smetanu. „Chtěl bych vám někoho představit. Někoho velmi důležitého. Zvláště pro tebe bude důležitá, Sašo.“ Neblahý pocit zaplavil nitro obou bratrů. „Sašo, tohle je tvoje budoucí žena, slečna Juliet.“

Juliet byla tichá a plachá dívka a shodou náhod i dcera vlastníka konkurenční společnosti. Pokud by si vzala jeho syna, společnosti by byly nuceny spolupracovat nebo, v lepším případě, se spojit v jednu. Erik si v duchu mul ruce, jak krásně to vymňouknul a už se těšil na svatbu a vnoučata.

Saša i Ren se nemohli na chvíli hnout a cítili, jak se uvnitř nic něco láme a tříští na tisíc kousků. To jejich srdce se lámala a tříštila. Oba věděli, že jakmile se otec pro něco rozhodne, stane se tak… A tak jen tiše seděli, se zlomenými srdci a smutkem v duších, a naslouchali otcovu tokání, jakoby si měl Juliet vzít on sám…