No prostě a jednoduše, zase jsem to podělal. Strkal jsem péro tam, kam jsem neměl, jak je mým zvykem. Už několikrát se mi to vymstilo, protože už několikrát jsem dostal takový výprask, že mě doma občas nepoznali. Teď to nebylo jiné.

 

Bolí to, nebudu vám tvrdit že ne.

 

Odchytli si mě pár hodin po tom, co jsem kapitánovy Amerického fotbalu obtáhl holku. Tvrdila, že s nikým nechodí! Teda, ne že by na tom záleželo, ale snažil jsem se tím argumentovat.

 

Bylo jim to jedno, asi byli i rádi, že si můžou pořádně do někoho bouchnout, hlavně Adam.

 

V momentě, kdy jsem dostal dělo na solar plexus, se mi zatmělo před očima z bolesti, která se mi rozlévala po celém těle a přísahal bych, že jsem nejspíš i na sekundu ztratil vědomí, protože jsem si absolutně nevšiml toho, kdy se Elena objevila na scéně.

 

Všechno se to pak seběhlo rychle. Měl jsem o ní strach. Sice mě štvala, ale stála proti pěti nabušencům a já jsem jí nebyl moc k ruce, spíš na obtíž. Bohužel jsem byl tak zmlácený, že jsem sotva cítil vlastní nohy. Byla proti nim až příliš křehká… křehká? Ne, to co pak předvedla bylo od křehkosti opravdu daleko. Přišla se přeci jen prát za mě. Wow, za mě, jsem překvapen. Jsem na ní pyšný, udělala na mě dojem, ale to jí přeci jen říkat nebudu. Nebuď slaboch kámo, je to jenom holka.

 

Až mě někdy zase napadne do ní rýpat a mít nejapný poznámky na její osobu, asi si to zase rychle rozmyslím. Přeci jen, takový výprask, co dneska dostali ti hoši, bych asi nechtěl zažít.

 

A tak tu ležím, na ní, s rty u jejího teplého krku. Voní, po čem vlastně voní? Po broskvích a vanilce? Sladce a přitom svěže. Nikdy před tím, když jsem byl v její blízkosti, jsem nic necítil. Člověk musí být v těsné blízkosti, aby cítil její osobitou vůni.

 

Broskvička.

 

Vlastně bych jí docela rád ochutnal. Našpulím rty a dřív než mi to dojde, jí dám nenápadnou pusu. Ježiši! Vždyť já jí dal pusu na krk! A co moje, žádný pusy, žádný líbání a navzájem si kontrolování mandlí? Byla to jenom pusa na krk, doufám že si toho nevšimla. Nebo možná asi jo, protože mi docela nepříjemně drtí koule. Výborně, rovnou se nezapomeň zamilovat, ty blbe.

 

„Co říkáš?“ Zasípe.

 

„Tlačíš mi nohu na moje koule.“

 

„Promiň, tak ze mě slez.“ Doslova cítím, jak protočí očima a chytne mě za žebra. Syknu bolestí, když zatlačí a já žuchnu vedle ní. Převalím se na záda a pohlédnu na ní.

 

„Jaký počasí je tam nahoře?“ Zazubím se. Stojí nade mnou, ruce v bok a mračí se. Má fialovou levou lícní kost, jak dostala facku. Mrzí mě to… Cítím se provinile, nemám rád, když jsou ženský bitý. Chytne mě za ruku a vytáhne na nohy. Zaúpím a prosebně na ní pohlédnu.

 

Měla v plánu mě dotáhnout domu, ale ze země se začal zvedat Adam a spol. Nenapadlo jí nic jiného, než mě nacpat k ní do auta a odjet z našeho sídla. A tak ležím vzadu, na zadních sedačkách a držím se za žebra. Nevím co mě bolí víc, jestli hlava nebo tělo. A taky jsem zjistil, že mi při očichávání jejího krku mezi nohama narostl stan. Doufám, že si toho nevšimla. Teď jsem momentálně ve stavu, kdy nechápu, že se mi z ní postavil kámoš. Ale je pravda, že její blízkost se mi líbila. Debilně se pro sebe v duchu usměji a až příliš pozdě mi dojde, že na mě celou dobu mluví.

 

„ … a tak bude nejlepší, když zůstaneš u mně.“ Dokončí svůj proslov a koukne na mě ve zpětném zrcátku.

 

„Jo, jo...“ Zahuhlám a v hlavě mi to začne šrotovat, co že to vlastně říkala.

 

„Tys mě neposlouchal.“ Odvodí si.

 

„Tak trochu…?“

 

„Hm.“

 

Zjistil jsem, že má malý byteček, dva jedna. Vše je propojené, kuchyň, obývák a ložnice. Nebo spíš jenom ložnice a televize na protější zdi. A pak jsou tam jedny dveře do koupelny. Vše to má sladěné v zemitých barvách dřeva. Útulné. Dopotácí se se mnou k posteli, kam mě nechá dopadnou s pořádným žuchnutím.

 

„Au.“ Zaprotestuji, ale z jejího výrazu je mi jasný, že si to užívá.

 

„Svléknout do trenek, dělej, nebudeš mi tady ležet ve špinavých věcech. A chci se na tebe podívat, nebudu riskovat, že jsem něco zanedbala a pak to bude na mě.“ Mumlá při přehrabování poliček v kuchyni.

 

„Chceš se na mě podívat? Tak to řekni rovnou, že mě chceš vidět nahýho.“ Do naha? Stačí říct, není problém. V těhle situacích, kdy se má jít do naha mi je jedno, jestli mi někdo drží hlaveň pistole u hlavy, nebo jsme na náměstí plném lidí. Prostě a jednoduše, nestydím se za své tělo a rád ho vystavuji na obdiv, konec konců, moje sebevědomí mi říká, že se nemám za co stydět.

 

Mojí poznámku přejde mlčením a okatým ignorováním. Počkej!

 

Při svlékání jsem zjistil pár zajímavých faktů. Že mě bolí i zadek, jaky by mi v něm rejdilo hejno okurek a že mi pořád stojí a že nejsem schopný si sundat ponožky, protože při ohnutí mi podivně luplo v zádech. Tak jsem se hezky rozvalil jak široký, tak dlouhý na její posteli a vychutnával si pohled na její zadeček, který se právě kroutí v kuchyni a snaží se najít nejspíš asi lékárničku. Vážně bych jí rád…

 

„Ježiši!“ Vypískne a zakryje si oči dlaní.

 

Nemůžu si pomoct, ale musím se usmívat od ucha k uchu. Červená se. Její ruměnec jí dělá o pár levelů roztomilejší.

 

Zacuká mi v naběhlém údu. Doháje.

 

„Co sakra nechápeš na tom do trenek! A můžeš si to laskavě něčím přikrýt.“ Zaúpí a otočí se zády.

 

V moment, kdy se otočí, se natáhnu pro polštář a prohnětnu si svůj nepříjemně pulzující penis. Bohužel bez účinku. Překryji si ho tedy polštářem.

 

„Dobrý, můžeš.“ Zabublám smíchy.

 

Štvu jí a líbí se mi to. Nikdy před tím nereagovala způsobem, jakým reaguje teď a mě to prostě dělá dobře, hlavně, tam dole mi to dělá dobře. Co by mi ještě dělalo dobře? Kdyby mi s tím menším, nebo spíš větším problémem, co je teď schovaný pod polštářem pomohla. Aspoň kdyby se tak roztomile nečervenala.

 

Sedne si vedle mě a z krabičky, zřejmě na první pomoc vyndá desinfekci a náplasti. Vyhrne si rukávy, nasadí gumové rukavice, co používají doktoři a nakloní se nade mne. Na malý moment se střetneme pohledem. Snad poprvé v životě jsem si všiml, jak krásný má oči. Tak zvláštně zelenohnědé a teď v tomhle šeru podivně září. Začne mi desinfikovat ranky na obličeji a já mám tu možnost si jí pořádně prohlédnout. Po většinu času jsem jí vždycky viděl s nakrčeným čelem a vzteklým výrazem, vzhledem k tomu, že jsme se pořád hádali, ale teď takhle má jednu malinkou vrásku mezi obočím, jinak se zdá být její obličej vcelku uvolněný. Vypadá krásně. Fakt jo?

 

Odkašlu si a Elena hned odtáhne ruku a tázavě mi pohlédne do očí.

 

„Nic, jenom to trochu zaštípalo.“ Odmávnu to nepatrně rukou a dám si jednu paži pod hlavu.

 

Nic na to neřekne a přesune se k mému tělu. Nedívám se na ní, ale za to cítím, kde všude se mne dotýká. Musím zavřít oči a ztěžka polknout, protože když se mě dotkla na pravém boku, měl jsem chuť slastně vydechnout. Vážně si nepamatuji, kdy naposledy jsem měl takový požitek z něčích doteků. Po každém jejím doteku cítím vypálenou cestičku. Sakra.

 

Zatímco její ruce putovali po mém těle, já měl co dělat, abych zadržel dech a občas mi neuklouzlo lehké zasténání. Její doteky se mi vypalovali do kůže a já jen čekal, kdy už přestane, neboť jsem cítil škubání v mém rozkroku jako předzvěst toho, že se asi brzy udělám.

 

Otevřu oči a zapřu se rukama.

 

Chyba.

 

Naskytne se mi pohled, který jsem snad v životě neviděl. Elena má jednu ruku položenou na mém stehně, za které se zapírá a druhou hladí můj podbřišek, přičemž si u toho víc než spokojeně skousává ret. Asi jsem byl právě svědkem toho nejvíc sexy výjevu, jaký jsem kdy viděl. A že jsem těch holek viděl hodně.

 

Přísahám bohu, že v ten moment jsem viděl rudě. Snad nikdy v životě, jsem neměl takovou chuť ochutnat něčí rty. Ne, neměl. Totiž nikdy před tím jsem neměl tu chuť. Ale teď, když jsem viděl, jak se její špičák zarývá do jejího spodního rtu, bylo to něco, co mi stačilo k tomu, abych se prudce narovnal a nebýt toho, že mě tak strašně museli zabolet žebra a já se musel předklonit z nenadálé bolesti, už teď bych její ret drtil, mezi svými zuby.

 

„Jsi v pořádku?“ Slyším její hlas, ale nějak nemůžu zpracovat informaci. Nepříjemně mi tepe ve slabinách, až se ta bolest mísí s bolestí celého těla. Takže těžko rozeznám, co je horší.

 

Vysoukám ze sebe pouze nějaké zabručení. „Můžu do koupelny? Potřebuju sprchu.“

 

„Ještě jsem tě neprohlídla, co když sebou praštíš a já bych ti pak musela dávat první pomoc.“

 

Měl jsem chuť jí odpovědět, že tím bych aspoň dostal příležitost ochutnat její nestoudné rty, ale to jsem si nechal pro sebe. Asi jí došlo, že jí na to nehodlám nic odpovědět a tak jen zamumlala něco ve smyslu ať dávám pozor a odebrala se do kuchyně.

 

S polštářem připlácnutým na svém penisu, jsem co možná nejrychleji a nejopatrněji přešel přes místnost a vešel do koupelny. Každý pohyb navíc byl za trest. Byla zařízena do béžové barvy a vcelku moderně. Rychle jsem ze sebe sundal fusekle mě neznámým způsobem.

 

Jen co jsem se octl ve sprchovém koutě a pustil vodu na mě přijatelnou teplotu, pravačkou jsem chytl svůj bolestně naběhlý úd. Stačilo si představit její ruměnec a její rty a během minuty jsem se s přidušeným zasténáním udělal. Ještě chvíli jsem rozdýchával prožitý orgasmus, kdy jsem se po zdi svezl na zem a jako hromádka neštěstí jsem zůstal ležet na zemi. Moje srdce bušilo tak zběsile, že jsem si podvědomě musel položit dlaň na hruď a snažit se rozdýchat všechny ty mně neznámé pocity, které se právě honili uvnitř mého těla. Teplá voda mi příjemně ztékala po těle a smývala všechnu tu špínu z večera, zaschlou krev a pár kapek mého DNA, co se stačilo přichytit na mém stehně. No, tak tohle byl rekord. Za minutu. Ta holka s tebou dělá divný věci kamaráde, měl by ses od ní držet dál.

 

Co to se mnou sakra je? Tohle nejsem já, sakra.

 

Možná že bych dostal i víc příležitosti přemýšlet nad tím, proč mám chuť někoho líbat a proč mi buší srdce, jako nějaké puberťačce, co právě vidí procházet svůj idol a zvlhne z toho tak, že by mohla pokropit celou Saharu, jenomže se ozvalo ťukání na dveře.

 

„Alexi? Alexi, jsi v pořádku?“ Slyším tlumeně její hlas.

 

Pohlédnu směrem na dveře a zhluboka se nadechnu.

 

„Jo! V pohodě, za chvíli jsem venku!“