Co mě vedlo k tomu, abych se s ním vyspala? Já se s ním nakonec nevyspala jo… No řekněme, kolikrát se vám naskytne možnost vyspat se s klukem, který vypadá, jako kdyby právě sestoupil z nebes sám anděl? Asi mockrát ne, že.

Měla jsem pochyby? Jistě že měla, ale v téhle době čekat na toho pravého je asi stejné, jako kdybychom měli čekat, až nám doma na dveře zaklepe Brad Pitt a požádá nás o ruku. Prostě zbytečný…

No, jedna věc byla s ním jít do postele a ta druhá byla mu říct, že jsem panna přímo uprostřed toho nejlepšího.

Vyjeveně na mě vykulí oči. Rty má zvlhlé a napuchlé od líbání a vlasy mu trčí na všechny strany. Těžce oddechuje. Je roztomilej… takhle.

„Děláš si ze mě srandu?” Povytáhne pravé obočí a změří si mě pohledem.

„Nedělám…” Špitnu téměř neslyšně a nepříjemně se ošiju. Měla jsem to říkat? Rozhodně jsem ale nechtěla, aby se mnou zacházel, jako s každou jinou, která mezi nohama měla snad i okurku. (Nic proti okurkám).

Ještě chvíli na mě nehnutě kulí oči. Vidím v nich vnitřní souboj, který se uvnitř něj odehrává. Snad jako by zvažoval, jestli tohle má cenu, nebo ne.

Klesla jsem na stejnou úroveň, jako všechny ty holky, které si tahá k sobě a píchá je jak píchací panu.

Dřív než stačí něco říct, prudce do něj strčím a vymotám se z postele. Překvapeně zavrávorá a přepadne přes postel na tvrdou zem.

„Běž pryč.”

„Eleno…”

„Řekla jsem, běž pryč!” Vyštěknu a zhluboka se nadechnu. Obmotám kolem sebe deku a zachumlám se do ní, snad abych se schovala před celým světem. Nebudu čekat až mě odmítne s tím svým povrchním výrazem, jaký po mě vždycky házel, když jsme se hádali.

Vyškrábe se na nohy, sesbírá svoje oblečení a beze slova za sebou zavře dveře. Dám si ještě jednu rychlou sprchu, obléknu se do oblečení, co mi tu nechal a zalezu si do postele. Nejspíš bych nad tím dumala, ale byla jsem tak unavená, že jakmile jsem zavřela oči, usnula jsem.

Ráno jsem vypadala jako kdybych celou noc cucala flašku rumu. Rty jsem měla trochu napuchlé. Vzhledem k tomu, že jsem šla spát s mokrýma vlasama, byli příšerně pocuchané. Skvělý… Radši bych se dnes neukazovala ve škole. Vždyť vypadám jako po Swingers party.

Rychle se obléknu, vlasy si svážu do drdolu, ústa si vypláchnu vodou, když už nic tak aspoň to.

Přesně jak mi Alex řekl, došourala jsem se do kuchyně, kde jsem našla jejich hospodyni. V kuchyni to vonělo jako míchaná vajíčka. Ana se na mě otočila s vařečkou v ruce. “Míchaná vajíčka s topinkou a zeleninou?”

„Děkuju, to by bylo fajn.” Pokývnu a úsměv jí oplatím. Posadím se na jednu z barových stoliček a nepřítomně si opřu hlavu o ruku.

„Těžká noc?” Prohodí Ana.

„No, i tak by se to dalo říct.” Pokývnu souhlasně hlavou a sklopím oči k desce barového stolku.

„To chce nějaký dobrý čaj, co vy na to?” Hned se přesune ke konvici s vodou.

„Ne, to je v pohodě, já to udělám.” Pohotově seskočím z barové židle. Ana mi ukáže spíž velkou asi jako moje koupelna v bytě. Jedna podlouhlá polička je vyhrazená jen pro čaje. A že jich tam je… hotový ráj pro milovníky čajů.

Nasnídala jsem se v příjemné společnosti jejich hospodyně. Je hrozně fajn, dokonce jsem poznala i jejího psa, kdy jsem zjistila, že se jmenuje stejně jako Alex a že ho Ana od něj dostala. Samozřejmě nejdřív jsem nechápala, proč se Ana najednou div nerozeběhla v jejích letech, když se do kuchyně vřítil ten pes, pak jsem ale zjistila, že to bylo proto, že ten pes nikoho nesnese, kromě jí a Alexe. Jenomže ten pes mě div neshodil ze židle a neolízal mi obličej k smrti láskou. Hm, asi budu jedna z mála, kterou si oblíbil. Nakonec jsem Aně pochválila výborné míchané vejce a zjistila, že je skoro půl osmé. Takže se nakonec setkání s Alexem nevyhnu.

Cesta do školy proběhla v tichosti. Kupodivu jsme jeli autem. Alex mě jen pozdravil a dál už se se mnou nebavil. Byla jsem i docela ráda, protože jsem upřímně nevěděla, jak se s ním bavit.

Přesně jak slíbil, po seminářích pro mě zase přijel. Nijak extra se se mnou nebavil a pohledem se mi pokud možno vyhýbal. Doma mi pomohl beze slova sbalit všechny věci a naložit je do auta. Řekl mi, že klíče chce tomu chlapovi předat sám. Nic jsem na to neřekla a vyčkala v autě, než přijde.

V jeho domě mi pomohl s taškama do mého pokoje. No, mého… Dal mi hodinu na to, abych se najedla a něco málo si vybalila, než si pro mě přijde a ukáže mi stáje.

Štvalo mě, jaké to teď mezi námi je. Byla jsem blbá, když jsem si myslela, že vyspat se s ní je dobrý nápad. Čas už asi nevrátím, že.

„Tak můžeme?”

Překvapeně zvednu hlavu od knížky, kterou jsem našla v knihovničce u mě v pokoji.

„Ty neklepeš?”

„Já klepal, ale ty jsi mě očividně neslyšela.”

„Aha, takže je v pořádku, aby jsi vlezl do pokoje, když tě nikdo nepozve.”

„Tak co jsem měl dělat? Čekat až vylezeš z pokoje a zatím v chodbě vysátá důlek do země, nebo zapustit kořeny?”

Už už jsem chtěla podotknout, že by mi to vlastně bylo celkem jedno, ale raději jsem jen popadla mikinu a protáhla se kolem něj ven.

Alex mě pohotově předběhl a dal mi tím jasně najevo, ať držím zobák a raději ho následuji. Měla jsem takový divný pocit, že kdybych ho nenásledovala, tak se v tom obrovském baráku, nebo bych spíš měla říct paláci, ztratím.

Prošli jsme přes jídelnu do kuchyně, kde byli dveře, které ústili ven. Přede mnou se rozprostřela sráz, ně nějak prudká. Kráčeli jsme potichu. Každý ponořený ve vlastních myšlenkách. Mohla jsem se jen domnívat, nad čím přemýšlí. Tohle jeho hloubavé ticho byl pro mě zcela nový poznatek.

„Tak jsme tu.”

Překvapeně zvednu hlavu a teprve teď mi dojde, že to ržání a zvyku kopyt vycházeli z té velké budovy. Takhle zblízka mi došlo, že jsou to stáje. Obrovské stáje.

„Kolik je tam koní?” Vydechnu.

„Místa je tam pro dvacet koní, teď je tam momentálně ale jen třináct. Z toho pět vlastní naše rodina. Zbytek je u nás ustájených od lidí, kteří si koně pořídili a neměli je kam dát, tak je ustájili k nám.”

„Jen?” Vykulím na něj oči.

Pokrčí rameny a odsune mohutné dřevěné dveře na stranu. Do chřípí mě udeří vůně sena a známí pach, jako když člověk vleze do stáje.

Z jednotlivých boxů na mě vykukovali zvědavé hlavy koní.

„Naše koně, se kterýma budeme pracovat jsou tyto.” Ukáže na posledních pět boxů.

Tohle je Gero.” Pohladí vraníka po čumáku. Kůň zastřihá ušima a spokojeně si odfrkne. „Je to Fírský vraník.” Kůň Alexe drcne čumákem do temene hlavy.

„Dále tu máme Eskala.” Postaví se k dalšímu boxu. Hlavu ven vystrčí hřebec s bílou lysinkou a světle hnědým zbarvením. „Americký jezdecký kůň.” Dodá když si všimne mého zkoumavého pohledu.

„Atlanta.” Pokývne k bílé hlavě. „Arabský plnokrevník.” Podívá se na mě. „Otcův kůň.” Dodá a popojde k dalšímu boxu.

„No, tohle je Falcon.” Kůň spokojeně zaržeje a hlavu natáhne pro podrbání. Alex se okamžitě natáhne a dlouze koně pohladí. „Dostal jsem ho jako dárek k sedmnáctým narozeninám. Je to Holandský teplokrevník.” Alexovo kůň je hnědý a sem tam má místa zbarvená do černa. Ještě Falcona pohladí a přejde k poslednímu boxu na konci stájí.

Každý dostává k narozeninám něco jiného…

„No a nakonec, tohle je Jackie. Tohle bude na pár měsíců tvůj kůň, na kterým se budeš cvičit.” Ukáže na lískově hnědou klisnu.

„Quarter Horse.” Zamumlám a natáhnu k ní ruku. Vyčkám, až nasaje můj pach do nozder a až poté se jí dotknu. Zaržeje a zastřihá ušima.

„Ano, přesně.” Pokývne hlavou a ruce si založí na prsou. „Fajn, osedláš si jí sama? Nebo budeš potřebovat pomoct?”

„Teď hned?”

„No a proč ne, pojedeme se projet.” Pokrčí rameny a rozejde se zase zpět.

„Myslím, že to zvládnu.” Podotknu, když s ním srovnám krok.

„Skvělé.”Utrousí a otevře dveře. Vejde dovnitř a porozhlédne se kolem sebe a zamíří k jednomu ze stojanů. „U každých stojanů najdeš příslušenství ke každému koni. Podle jmen samozřejmě. “Přejede dlaní po jednom ze sedel. „Každý kůň má jiné sedlo, A jiné třmeny, uzdy…” Mávne rukou a popojde o kus dál. „Tohle je pro Jackie.” Poplácá sedlo a koukne na mě.

„Super, tak já si jí osedlám.” Vezmu do ruky sedlo a rozejdu se k Jackie. Alexe nechám někde za zády. Může bejt ještě víc odtažitej a chladnej? Určitě jo…

Otevřu dvířka od boxu, kde je ustájená Jackie a vejdu dovnitř. Klisna na mě chvíli zvědavě kouká, než přešlápne a odfrkne si. Přehodím přes ní sedlo, pod to ještě dám podsedlové tlumící dečky a pustím se do zapínání a utahování sedla. Už jsem to delší dobu nedělala, takže mi to chvilku zabere. Poplácám jí po krku a vydám se zpět pro otěže a zbytek. Zjistím, že Alex už má svého koně nastrojeného a pomalu ho vyvádí z ustájení.

Když i mě se povede vyvést Jackie, naskytne se mi pohled na Alexe, jak hrdě sedí na svým hřebci a hladí po mohutným krku.

Bez větších problémů se vyhoupnu do sedla a uchopím otěže. Vyrovnám se vedle Alexe a zvědavě na něj kouknu. Podá mi jezdeckou helmu. „Nandej si to, nechci tě mít na svědomí.” Dřív než si stačím vůbec nandat a zapnout helmu, Alex svého koně pobídne a klusá pryč.

„Sráč.” Zavrčím a pobídnu Jackie. Je sice pravda, že jsem na koni neseděla pěknou chvilku, ale debila ze mě dělat nemusí. Jakmile se Jackie dostane do klusu, pobídnu jí aby ještě přidala. Vyrovnám se vedle Alexe a hodím po něm nesouhlasný a naštvaný pohled. Samozřejmě mě okatě ignoruje.

„Přidej Zapletalová!” Zvolá a dostane svého koně do sprintu. „Kdo bude první u brány!” Zavolá ještě.

„Děláš si prdel?!” Zavřískám vztekle. Jackie nejspíš vycítí můj narůstající vztek, protože pohodí hřívou a dá se také do spritnu bez delších průtahů.

Vítr mi nepříjemně šlehá obličej a já sotva vidím. Přesto ale nehodlám prohrát. „Jakcie přidej!” Pobídnu svojí klisnu. Tak natáhne krk a zrychlí. Hodná holka.

Už bych ho téměř měla, kdyby z ničeho nic svého koně nezabrzdil. Překvapeně zamrkám a prudce zatáhnu za otěže. Jackie nespokojeně odfrkne a pohodí hlavou. Na příjezdovou cestu sídla se přiženou tři auta. Tři černá auta. Po boku Alexe a jeho koně, sedím v sedle té úžasné klisny a sleduji to divadlo. Auta se za sebou vyrovnají. Chvíli se nic nedělej. Střihnu zvědaví pohled po Alexovi. Ten jen sedí se zatnutou čelistí a čučí před sebe. Co se zase děje?

Dveře aut se začnou otvírat. Z jednoho auta vyleze modrooká blondýnka asi ve stejném věku, jako jsem já. Dlouhé husté vlasy jí povlávají ve větru a stříbrně se zalesknout. Pohodí hlavou a zářivě se usměje naším směrem. Koutkem oka kouknu na Alexe, který jen dál zarytě hledí před sebe, aniž by hnul brvou.

Otevřou se další dveře auta a z nich se vysouká další blondýna. Ta ale už vypadá tak něco kolem třiceti až čtyřiceti. Těžko říct, vzhledem k tomu, že má na sobě spoustu make upu. Ne že by vypadala nějak ošklivě, to vůbec ne, jen těžko říct, kolik jí je. Ze stejného auta, ale z druhé strany vyleze vysoký ramenatý muž. Podle očí a toho stejně pohrdavého pohledu, který vždycky hází Alex pochopím, že je to jeho táta.

No a poslední auto. Z něj se vysoká vysoký hnědovlasí kluk. Vlasy mu rámují obličej a na konci se mu trochu vlní. Upře na mě zelené oči a zvědavě na mě pohlédne. Pak pohledem přeskočí na Alexe.

„Synu!” Zvolá Alexovo otec. Alex na mě koukne, pak přehodí nohu přes sedlo a vezme za otěže Falcona. Dojde k otci s koněm věrně za jeho patama.

„Otče.” Zabrblá. Dřív než se však stačí ke svému otci dostat, kolem krku se mu ovinou paže té blondýnky. „Alíku!” Zvolá přesládle. Málem se z toho pobleju. Dá mu dvě mlaskavé pusy na tváře a mě při tom píchne na hrudi. Budu blej, fakt…

Odvrátím pohled a všimnu si, že na mě ten kluk uhrančivě hledí. Ucítím, jak se mi do tváře hrne červeň. Stavbou těla a rysama mi připomíná Alexe, přes to ale barva vlasů a očí mi k němu nesedí.

„Ahoj.” Promluví.

Překvapeně sebou trhnu a shlédnu na něj z koňského hřbetu. Vůbec netuším, kdy se dostal od auta k Jackie.

„Nechceš slézt dolů?” Mile se usměje a podá mi ruku.

Ne, mě se tady celkem líbí. Přikývnu a přijmu jeho nabízenou ruku. Slezu dolů a přehodím otěže přes hlavu Jackie.

„Nepředstavil jsem se. Jsem Patrik. Starší bratr tady Alexe.” Kývne hlavou k Alexovi.

Vyjeveně na něj zůstanu čučet. Uculí se.

„A ty musíš být Elena.”

„Jo, to jsem já…” Breptnu. On má bratra?! Milého a sexy bratra?!