Nad New yorkem svítá. Shrbený stařec s vizáží i odérem bezdomovce se plouží od jedné popelnice ke druhé. Ve všech pečlivě prohrabává nevábný obsah. Navzdory pokročilému létu má na hlavě naraženou chlupatou ušanku a vychrtlé tělo mu halí odřený zimní kabát. Za sebou táhne nákupní vozík a do něj pečlivě ukládá ukořistěné poklady. Hledá je spíš hmatem, jeho oči jsou již léta téměř slepé šedým zákalem.

Na starcově vrásčité, špínou zahnědlé tváři vykvete šťastný úsměv, když třesoucíma se rukama vytáhne z popelnice zpola snědeného pečeného krocana. Maso je už sice cítit trochu kysele, ale tentokrát byl rychlejší než červy. Něžně svůj poklad uloží do odpadky přeplněného vozíku a pomalu se šourá dál.

V úzké uličce to ostře páchne močí. Starci to nevadí. Zápach je jeho věrný společník. V cestě mu leží překážka. Usilovně na ní poulí poloslepé oči. Že by hromada šatstva? Nebo opilec, který usnul cestou z hospody? Nechá vozík stát a ostražitě se belhá k té záhadné věci. Do nosu mu vnikne puch tak strašný, až mu vžene slzy do očí. Před jeho stínem se s pískotem rozutečou potkani, vyrušení od ranní hostiny.

,, Co to ...? " stařec co nejvíc přiblíží mžourající oči ke svému podivnému nálezu. Děravou trepkou šlápne do čehosi lepivě slizkého. Uklouzne. S výkřikem do toho marastu upadne na ruce a kolena. Mezi prsty mu to odporně čvachtá. Nyní už je dost blízko, aby prohlédl mlhou své nemoci. Střeva! Klečí mezi hady vnitřností! Tlustý muž, kterému střeva vyklouzla z rozpáraného břicha, se na něj usmívá krvavým úšklebkem podříznutého hrdla. Stařec znovu vykřikne. Řve, dokud se k němu z hlavní ulice nezačnou sbíhat lidé.

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°

,, To je Řezníkova práce! " Mračí se kapitán Newman nad mrtvolou obézního muže. Navzdory časnému dopoledni je parno k zalknutí. Na vyhřezlých střevech i podřízlém hrdle zavražděného se rojí mouchy. Předtím na něm nejspíš hodovali potkani a ještě se v nich rochnil slepý bezdomovec. Tolik asi k neporušenosti místa činu. Zápach v úzké uličce je k nesnesení. Jeden z policistů úporně zvrací mezi popelnicemi.

Kapitán pozoruje očima rudýma od nevyspání forenzní tým v bílých overalech, hemžící se na místě činu zrovna tak činorodě jako mouchy: ,, Stejně nic nenajdou. Ten hajzl nenechává žádný stopy! Nikdy! "

,, Jste si jistej, že tohle udělal Řezník, šéfe? " přitočí se k němu poručík Anita Blakeová, hezká brunetka s vlasy staženými do praktického ohonu: ,, Způsob zabití je sice podobný, jenže typ oběti nesedí. Vždycky to bývali chlapci a ženy. Pohlední, mladí. Ten muž tady ... "

O mrtvém se dá říct ledacos jen ne to, že by byl pohledný. Pleš, nadváha a zanedbaný zevnějšek. Počínající rozklad zapříčiněný horkým počasím a zoubky hladových mrchožroutů to nijak nevylepšily.

,, Chápete, co tím myslím, šéfe. " otočí se Anita na sporého mužíka, který jí dosahuje sotva po ramena a to není poručík žádná žirafa: ,, Sériový vrazi přece zřídka mění preferovaný typ oběti, pokud už nějaký mají. "

Kapitán típne cigaretu a hned si zapálí novou. Přes obláčky šedého kouře vidí svou ruku. Třesoucí se ruku skropenou jaterními skvrnami. Ruku předčasně zestárlého muže. Moc pije, moc kouří, málo spí. Tahle práce, tenhle marný boj s větrnými mlýny ho pomalu zabíjí. Vysává ho jako pavouk mouchu, uvězněnou v pavučině. Tvrdila to i Newmanova žena, než od něj po krátkém a zoufale nevydařeném manželství odešla. Kapitán na takové řeči kašle. Tahle práce je jeho život!

,, Možná si Řezník našel někoho, kdo jeho hlad po sladkejch hošáncích dostatečně ukojí. Alec Frail třeba ... "

,, Pro Krista, kapitáne, už zase začínáte s Orlandem Tamerem?! "potřese hlavou Anita: ,, Přiznávám, že mi ten chlap taky nesedí. Je to namyšlenej, arogantní pitomec co věří, že si za prachy koupí všechno, ale to neznamená ... "

,, Přesně! Arogantní, manipulativní narcista zakládající si na vzhledu, úspěšnej obchodník ... nezdá se ti to nápadně podobný profilu psychopata i našeho Řezníka? "

,, Mě to připadá jako popis poloviny chlápků v tomhle městě. Zatkneme je všechny? "

,, Mě bude stačit nasadit želízka jenom tomu jednomu, co si vozí zadek v červeným Ferrari a šuká mi podřízenýho! "

Anita obrátí oči v sloup. Samozřejmě nenápadně, aby jí zuřící Newman neviděl. Kapitánova averze vůči Tamerovi už dávno přerostla normální profesionální zaujetí. Tady jde o osobní pomstu. Je to hon na čarodějnice. Bohužel kapitán zapomíná, že není v pozici nedotknutelného inkvizitora.

,, Nemáme proti Tamerovi důkazy. Nikdy jsem mu neprokázali nic nezákonnýho, ani pokutu za špatný parkování. Ten chlap je čistej jak andělský křídla. "

,, Hovno, čistej! " vyštěkne Newman, až se k němu celý tým zvědavě obrátí. Brzy se však znovu vrátí ke své práci. Jsou na výbuchy svého nadřízeného zvyklí: ,, Nikdo nemůže popřít, že byl Tamer viděnej s některejma z Řezníkovejch obětí! "

Anita si povzdechne, zase ty staré argumenty: ,, To se přece jasně ukázalo být jako důkaz nedostačující. Tamer měl u všech Řezníkovejch obětí  na dobu jejich vražd alibi. "

,, Protože všechny svědky podplatil! "vyplivne kapitán nikotinovou slinu: ,, Ucpal jim huby prachama, tak to bylo! Ale tentokrát to bude jiný! Uvidíš! "

,, Co máte v plánu, šéfe? " vrhne na něj Anita ostražitý pohled: ,, Víte, že už teď to máte kvůli Tamerovi u ředitele Palmera nahnutý. Jestli ho zase obviníte bez přímejch důkazů a ten milionářskej zmetek nakráčí na oddělení s armádou právníků ... mohl by'ste snadno přijít o práci! "

Kapitánův nezdravý obličej se zkřivý v ošklivém úsměvu: ,, Důkazy budou. Moře důkazů. Chytíme lišku do želez! Ani ta nejmazanější liška totiž nedokáže odolat vyděšenému pískotu malého, sladkého zajíčka! "

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°

Alec Frail dnes skutečně připomíná sladkého zajíčka víc, nez kdykoliv předtím. Polodlouhé vlasy má rozpuštěné, což ve službě nikdy nedělá a velké, modré oči mu snaživá Anita Blakeová zvýraznila řasenkou. Původně mu ještě chtěla namalovat smyslné rty hříšně rudou rtěnkou, ale to mladý policista rezolutně odmítl. Už takhle si připadá jako levná štětka. Nijak to nevylepšuje ani jeho ,, sexy" obleček. Růžové nic bez rukávů co se tváří jako triko mu končí těsně pod hrudním košem a vystavuje světu na odiv jeho ploché bříško a ještě horší jsou jeansové kraťasy, zakrývající mu sotva víc než klín a polovinu zadku.

Když ho v téhle parodii na oblečení vysadí na rušné ulici je mu tak trapně, že by se nejradši zahrabal sto yardů pod zem. Tváře mu hoří a očima skoro vyrývá brázdu do chodníku. To že je noc, mu situaci nijak neusnadňuje. Naopak,  připadá si tak jako skutečná šlapka na lovu. Na nemožně vysokých podpatcích, na nichž se tři dny učil chodit a v kterých si stejně při každém kroku láme dlouhé nohy, Alec doklopýtá do baru ,, Duhový úsvit" , jednoho z mnoha new yorských podniků pro gaye. Jakmile vstoupí dovnitř, všechny pohledy se k němu jako na povel otočí. Mladí i staří muži, oškliví, obyčejní i hezcí, kravaťáci stejně jako drsoni v kožených uniformách teď sledují štíhlého, zženštile půvabného chlapce v odvážném oblečení. Alec je vděčný za UV zářivky, halící všechno do narudlého přítmí. Alespoň není vidět, že je studem celý červený. Už tak je to všechno trapné až k pláči.

Cestou k barovému pultu se snaží pohybovat s ženskou elegancí tak ,jak mu to ukázala dobře se bavící Anita. Vyškrábat se na vysokou stoličku je pro něj v současné situaci stejně obtížné, jako slézt Kilimandžáro. Když konečně dosedne, kraťasy se mu nemožně zaříznou mezi půlky a sklouznou tak nízko, že na osazenstvo podniku svítí jeho skoro nahý zadek. Alec cítí v zádech pohledy mužů, hodnotících jeho tělo. Nešťastně se na sebe zahledí do zrcadla, které pokrývá celou jednu stěnu baru.

Za všechno může Sběratel! Tak nazvala místní média jednoho z new yorských sériových vrahů. Řezník, Sběratel, vždycky je napadají taková stupidní jména a policie je od nich poslušně přebírá. Sběratel dráždí muže zákona už víc než rok. Posílá policii své trofeje. Části své odporné sbírky. Jsou to černé, igelitové pytle, náhodně rozmístěné po celém New yorku. Někdy jsou v pytlích části těl, jindy zase vnitřní orgány. Vždy od jednoho druhu, ale od různých obětí. Poprvé Sběratel poslal uříznuté ruce. Všechny pravé. Jindy zase pět srdcí. Na všem byla nalezena spousta otisků prstů i genetického materiálu, hlavně v podobě spermatu. Nenašla se však žádná shoda v databázi policie. Sběratel tedy dosud nebyl nikdy zatčen.  Nejnovější dárek objevili náhodní kolemjdoucí na lavičce v Central parku. Pět lidských hlav v různém stupni rozkladu.

To konečně pomohlo oběti identifikovat a posunulo stagnující případ dopředu. Všechno to byli mladí homosexuálové výrazně zženštilých rysů. Libovali si v extravagantním oblékání a žili značně promiskuitním sexuálním životem. Všichni se často pohybovali v gay komunitě v New yorku a někteří z nich byli vedeni jako pohřešovaní už déle než rok. Policie ještě jednou zapátrala v seznamech pohřešovaných po osobách odpovídajících typu Sběratelových obětí a s hrůzou zjistila, že jich může být až na tři desítky. Tím by trumfnul i Řezníka, jemuž se připisuje ,, pouhých" osmnáct zavražděných. To jsou ovšem jenom ti, které policie objevila a jejichž modus operandi, tedy způsob zabití, sedí na Řezníkův profil. Skutečnost může být úplně jiná. Řezník... Orlando...

Alec sebou trhne, když před ním přistane jakýsi jedovatě žlutý koktejl.

,, Já si nic neobjednal. " vzhlédne k pohlednému barmanovi v upnutém tričku.

,, To ti posílá tamten chlápek, puso. " ukáže barman na ulízaného mužíka v obleku, který ze všeho nejvíc připomíná zaměstnance berního úřadu.

Kravaťák na něj významně zamrká, Alec se donutí k mdlému úsměvu a honem se zase obrátí k baru. Ví, že tenhle nevyžádaný dárek nebude poslední. V předchozím podniku před něj barman nakonec vyrovnal celou řádku různých drinků. Stály před ním jako vojáci na přehlídce, každý od jiného ctitele. Pár maníků mu místo pití nabídlo rovnou peníze a ne zrovna málo. Když to nevyjde u policie, Alec se možná uživí jako šlapka. Samozřejmě je všechny slušně odmítl s tím, že čeká na svého přítele. Vlastně to byla pravda. Skutečně čekal na toho jediného.

Jakmile totiž policie odhalila totožnost alespoň několika Sběratelových obětí, podařilo se najít i svědky, kteří mrtvé chlapce viděli naposledy. Výpovědi se vzácně shodovaly v popisu muže, s nímž oběti z barů odešly. Podařilo se sestavit portrét předpokládaného pachatele. Alec si musel vštípit do paměti každý jeho detail. Ten obličej nebyl v ničem vyjímečný. Ani ošklivý, ani hezký, ale s velkými, čtverhrannými dioptrickými brýlemi rozhodně důvěryhodný. To byl zřejmě důvod, proč oběti beze strachu odešly s neznámým mužem. A nebo jim možná nabídl něco, co nešlo odmítnout.

V předchozím podniku měl Alec jednou pocit, že modroookého blonďáka s ulízlou patkou zahlédl v davu na parketu. Mezi těly, divoce se svíjejícími v rytmu hudby, už ho však nenašel. Mladému policistovi se vůbec nelíbí, že ho k téhle komedii kapitán Newman přinutil. Vybral si ho za svou volavku, za vějičku nastrčenou pro sériového vraha. Tvrdil, že  Alec je přesně Sběratelův typ. Něco, čemu nedokáže odolat. Z úst kapitána to znělo spíš jako urážka. Alec by se rád zeptal, proč se s touhle akcí najednou tak pospíchá, když poslední dárek poslal Sběratel už před dobrým  čtvrt rokem a kromě portrétu pachatele a identifikace hlav zamrzlo vyšetřování na mrtvém bodě. Navíc tu byly žhavější kauzy, například nejnovější Řezníkova oběť. Nezeptal se. Jako nejmladší člen policejního sboru měl sotva právo pochybovat o rozkazech nadřízeného. Navíc byl kapitán Newman poslední dobou děsný pruďas. V jeho přítomnosti bývalo lepší na sebe neupozorňovat. Obzvlášť na Aleca jako by si kdoví proč zasedl.

Nad ránem se mladý policista vrací do svého bytu. Odjelo i sledovací auto policistů v civilu, kteří na něj celou noc z povzdálí dohlíželi. Kdyby ani to nestačilo, má Alec v klipsové náušnici pohupující se mu na otlačeném ušním lalůčku GPS lokátor. Až ho Sběratel odláká a zamorduje, kapitán Newman alespoň snadno najde jeho mrtvolu. Jak uklidňující je to vědomí! Alec je vyčerpaný z neustálého pátrání po pachatelově tváři, stejně jako z odhánění dotěrných ctitelů. Nohy na vysokých podpatcích bolý k zbláznění. Jak v tom ty ženské vydrží chodit? Alec se nemůže dočkat, až ze sebe svlékne směšné hadříky a dá si pořádnou, dlouhou sprchu. Dnes má celý den volno. Vyspí se a potom navštíví Orlanda. Kdyby ho teď tak jeho milenec viděl! Nejspíš by mu pořádně napráskal! Alec se rozechvěje příjemným očekáváním.

Z úkrytu ve stínech sledují mladého policistu dravčí oči. Svítí vzrušením a hladem. Již brzy poteče krev. Nastává čas lovu!