,,No tak, otevři hezky pusinku a papej," nutí Albert Cook lžíci s rajskou polévkou mezi zčernalé rty mrtvého mladíka. Nebožtík, nahý a rozvalený v křesle, upírá nevidoucí oči ke stropu protkanému pavučinou prasklin a bradu i hruď má celé potřísněné červenou šťávou. Vypadá to, jako by jeho tlející tělo znovu krvácelo.

Albert, jehož média nazvala Sběratel, si nespokojeně posune velké, čtverhranné brýle výš na kořen nosu: ,,Jestli nesníš svojí večeři, Jimi, nedostaneš žádné brownies a já dobře vím, jak moc je máš rád!"

Ubohý Jimi kdysi oplýval něžným, dívčím půvabem. Bití, násilná smrt a nezadržitelný rozklad ho změnili v odpudivé, páchnoucí monstrum. Býval hvězdou divokých večírků, které se zpravidla zvrhly v ještě divočejší orgie i známou postavičkou v gay podnicích v celém New Yorku. Nyní sdílí se svým vrahem vlhký, studený sklep, nad kterým se povážlivě naklání částečně zborcená budova bývalého sanatoria pro nemocné tuberkulózou. Je to opuštěné, ponuré místo plné neklidných duchů a ošklivých vzpomínek.

,,Jsi zlobivý kluk, Jimi," třese Albert s bezduchým tělem, ,,a když nechceš večeři, půjdeš spát hladový! Co říkáš? Že je ti to líto? Na to už je pozdě, mladý muži! Běž spát! Počkej a co zuby? Chceš, aby ti kazy rozežraly tu tvojí hezkou pusinku?"

Z ,,hezké" pusinky stále častěji vylézají macatí, velcí červy a padají do klína mrtvého chlapce. Odtamtud se vydávají na další průzkumné výpravy do těla žíhaného mrtvolnými skvrnami. Albert Cook jako by to neviděl. Navlčí zubní kartáček v lavoru s mastnou, nazelenalou vodou a samým soustředěním vyplazuje špičku jazyka, když na drobné štětinky vymačkává pastu s fluorem. Dvěma prsty odhrne mladíkovi rty a dá se do pečlivého čištění chrupu. Nevynechá žádné zákoutí a nebohý hmyz se kvapně stěhuje hlouběji do tlejících útrob.

Sběratel, který se o svůj poklad stará s dojemnou starostlivostí matky, provádí stejnou operaci dvakrát denně. Pokaždé ho přitom mrzí, že Jimovi před smrtí vyrazil dva přední zuby. Díra jíž se ven tlačí černý, napuchlý jazyk, mu vždycky spolehlivě zkazí náladu. Jimi už není to, co býval. Páchne a začíná se rozkládat. Navzdory tomu, že ho Albert pravidelně omývá, češe a stará se o jeho chrup. Sběratelův poslední úlovek nezadržitelně chátrá a takový to býval krásný, sladký chlapec, když si ho sem Cook přivedl! Jenže takoví byli i jeho četní předchůdci a všichni skončili stejně. Zčernalí a tlející měli tu pochybnou čest zařadit se do Albertovi jedinečné sbírky. Jejich nestálá srdce se připojila k ostatním srdcím zatoulaných chlapců. Stejně to dopadlo i s ostatními částmi jejich těl. Nyní se skvěly na policích několika velkých skříní, vždy pečlivě roztříděny podle druhů. Zápach z nich by dokázal sám o sobě zabíjet.

Albert stojí nad svou rozkládající se kořistí. Masturbuje. Nevidí však ubohého Jima. Místo něj si představuje štíhlé, dlouhonohé tělo roztomilého modroočka, kterého včerejší noci zahlédl v baru. Byl neodolatelný v růžovém triku a kraťáskách, které víc odhalovaly než skrývaly. Také tohoto nešťastného, pomýleného chlapce se Cook chystá zachránit z jeho k zatracení předurčené existence. Učiní z něj další poklad své sbírky. Je přece Sběratel! Musí shromažďovat nové a nové klenoty! Musí modrookého chlapce za každou cenu získat! 

Albert s hlasitým funěním vyvrcholí na břicho mrtvoly. Sperma bíle svítí na začernalé, opuchlé kůži chlapce, který již ztratil své kouzlo. Brzy ho vystřídá další. Jeho místo zaujme Alec Frail.

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°

,,Páchneš jako coura, miláčku!" nakrčí Tamer nos, sotva Aleca přivítá ve dveřích svého luxusního bytu.

,,Sprchoval jsem se snad hodinu," ohradí se dotčeně mladý policista.

,,Málo!" přehodí si Orlando překvapeného milence přes rameno a zamíří s ním do koupelny. Cesta je to daleká, neboť milionářův příbytek zabírá celé jedno patro mrakodrapu. To nejvyšší. Prosklenými stěnami je úžasný výhled na přelidněný Manhattan i svěže zelenou plochu Central Parku.

,,Pusť mě!" snaží se mu vykroutit Alec. ,,Nemůžu za to, že mě kapitán nutí prolézat včechny gaybary ve městě! Jsem policajt, vzpomínáš si? Musím poslouchat rozkazy!"

,,Odmítám spát s děvkou! Nikdy jsem to neměl zapotřebí a nemíním s tím začínat!" postaví ho Orlando rázně do sprchy a pustí vodu. Studenou. Alec se mu s dívčím vyjeknutím pokusí vyškubnout, ale starší muž vládne nesrovnatelně větší silou. Jednou rukou mu sevře obě útlá zápěstí a drží. Chlapec se marně kroutí pod proudem ledové vody. Ostré jehličky chladu mu vyráží vzduch z plic.

,,Aspoň jsi mě mohl nejdřív svlíknout!" drkotá zuby zmrzlý Alec.

,,Svlékni se teď! Dělej!"

,,Nemám náladu! Když jsem ti tak odporný, jdu domů! No tak, pusť mě! Slyšíš?!"

,,Nelíbí se mi, co děláš," Orlandův hlas je ledovější než sebestudenější voda, ,,ani trochu se mi to nelíbí! Nakrucuješ se před cizýma chlapama jako nestydatá coura!"

A já se na to musím dívat a užírat se žárlivostí, myslí si hořce Tamer, který minulou noc strávil potupným špehováním svého neposlušného milence. S každým dalším panákem, který barman před Aleca postavil, s každým mlsným pohledem mužských kolem něj, v Orlandovi rostla neodolatelná chuť vraždit. Podříznout krky celému osazenstvu baru a ve vší té krvi pak Aleca pořádně ošukat! Něco takového by kapitána Newmana bezpochyby nesmírně potěšilo.

,,Musím poslouchat rozkazy!" třese se promočený Alec. ,,Kapitán Newman..."

,,Kapitán si zahrává s ohněm!" zavrčí Tamer a konečně vypne vodu. Bezohledně strhává z mladíka šaty. Že tu a tam uletí knoflík, nebo se natrhne šev, ho v nejmenším netrápí. Sám se svlékne také. Je to velmi rychlé neboť na sobě nemá víc, než krvavě rudý župan. Je vzrušený a naštvaný. Vleze si k přikrčenému Alecovi a znovu pustí sprchu. Tentokrát milosrdně teplou. Velkýma rukama mydlí chlapcovo tělo, pokryté husí kůží o velikosti hrachu. Alec poslušně drží, hlavu skloněnou a oči slastně přimhouřené. Pod náporem takové péče ho rozhořčení rychle přejde. On se ostatně nikdy nevydrží dlouho zlobit. Zrychlí se mu dech, když se šikovné prsty začnou zabývat jeho zadečkem a přirozením. Tam ho Tamer mydlí obzvlášť pečlivě.

,,Dolů!" poručí, když má Alec v klíně čepici z pěny.

Chlapec poslušně dosedne na dno sprchového koutu, zvědavý a napjatý co se bude dít. K jeho hrůze se Orlando natáhne ke skříňce nad umyvadlem a vyloví odtamtud břitvu. Klasickou břitvu z dob před vynálezem holících strojků. Muzejní kousek. Nebo tohle snad ještě někdo používá?

,,Roztáhni nohy!" 

Alec němě zavrtí hlavou a sevře stehna k sobě ještě těsněji. Orlando nespokojeně zavrčí. Popadne ho za kolena a prostě mu je od sebe odtáhne násilím. S břitvou v ruce poklekne chlapci mezi nohy.

,,Co chceš dělat?" otáže se ho Alec slabým hláskem vystrašeného dítěte.

,,Třeba ti ho chci uříznout, abys mi nemohl být nevěrný!" vycení Tamer zuby ve vlčím úsměvu. ,,Uříznu ti tvého roztomilého ptáčka a vystavím si ho ve sklenici s lihem."

,,To není k smíchu, Orlando!" zhrozí se chlapec a nedokáže odtrhnout oči z břitvy.

,,Klid, štěně. Chci tě jenom oholit."

,,Proč?! Nikdy jsi po mě nechtěl..."

,,Hraješ si na couru, tak ať je tvoje proměna dokonalá! Každá správná coura musí být vyholená mezi nohama!"

Alec se ho neptá, jak to může vědět. Místo toho zalapá po dechu, když se ostří břitvy dotkne jeho nahé kůže. Neodváží se ani pohnout, zatímco Orlando se zaujetím holí jeho klín s přirozením žalostně scvrklým strachy. Břitva se míhá mezi roztaženými stehny. Krouží děsivě blízko penisu a varlat. Alecovi se roztřesou nohy a Tamer se mu směje. Sprchou pečlivě smývá zbytky chlupů a pěny a zálibně prsty laská dětsky hladkou pokožku. Vražedně ostrá břitva ani jedinkrát nepoškodila kůži. S ostrými věcmi to Orlando umí.

,,Teď se otoč a klekni si!"

,,Snad nechceš použít břitvu i tam?!" 

,,Uvidíme. Teď udělej, co ti říkám!"

Tamer si prohlíží sevřený, růžový otvůrek. Těší ho vědomí že je tím jediným, kdo jím kdy pronikl. Patří jenom jemu, stejně jako celý Alec.

,,Co uděláš, když ti zakážu pokračovat v té frašce pro Newmana?"

Alec po něm vrhne nakvašený pohled: ,,Nejsem tvůj otrok! Můžu si dělat, co chci!"

,,Jenže to právě nemůžeš, ty moje otrocká čubičko," usmívá se na něj Orlando sladce a velkou dlaní mu hladí vyšpulený zadek, ,,protože pak bych tě musel náležitě potrestat!"

Rána dopadne nečekaně. Plácnutí se hlasitě rozlehne koupelnou a na chlapcově zadečku zůstane růžový otisk dlaně. Alec vyjekne. Zaječí ještě víc, když přijde další rána.

,,Přestaň, surovče!" pokouší se vykroutit, jenže Tamer ho volnou rukou popadne za mokré vlasy a přimáčkne mu obličej na dno sprchového koutu. Naštěstí už odtekla všechna voda. Taky by ho mohl k tomu bití ještě začít topit.

,,Opovaž se bránit," zasyčí Orlando výhrůžným tónem chlapci do ucha, ,,nebo to bude ještě horší!"

Rány mlaskají rozlehlou místností a zadeček vypláceného rudne víc a víc. Tamer svého milence nijak nešetří. Údery dopadají plnou silou. Vybíjí si na něm svůj vztek, svojí žárlivost. Alec sténá a z modrých očí mu sem tam ukápne slzička, ale poslušně drží. Ztopořený penis ho nezvratně usvědčuje z toho, že se mu výprask přeci jen líbí. Orlandovi to samozřejmě neujde. Přestane s bitím, popadne Aleca za úd a silně mu ho stiskne.

,,Ty jsi ale nadržená coura!" šeptá mu hlubokým, vzrušením zastřeným hlasem do ucha.

Chlapec se zachvěje. Po těle mu znovu naskočí husí kůže a tentokrát za to nemůže chlad. Penis drcený silnou mužskou rukou sebou několikrát žádostivě zacuká.

,,Neopovažuj se udělat!" varuje ho Orlando, když dvěma prsty proniká do jeho těla. Prudce s nimi pohybuje a Alec musí všechnu svou vůli soustředit na to, aby nevyvrcholil. Prsty vystřídá Tamerův tvrdý penis. Alec hlasitě heká a opravdu si připadá jako děvka. Orlando ho znovu popadne za vlasy a prudce mu zvrátí hlavu. Každý náraz jeho beder o rudý a potlučený zadeček pálí jako oheň. Oheň je také v něm. Uvnitř Aleca. S téměř plačtivými vzlyky vyvrcholí. Orgasmické stahy jeho zadečku donutí Tamera, aby i on vystříkl všechnu svou vášeň.

Orlando pustí Alecovi vlasy a ten se vyčerpaně schoulí na dno sprchy. Připomíná malé, opuštěné štěně. Tamer měl jako dítě pejsky moc rád. Když je nakopl, ještě mu za to olízali nohu. Vždycky si s nimi užil spoustu legrace. S tímhle sladkým chlapcem je to stejné. Čím víc mu Orlando ubližuje, tím je Alec přítulnější. Je to tak inspirativní! Kolik zábavy by díky tomu ještě mohl zažít! Nesmí se o svého mazlíčka nechat připravit! Už vůbec ne takovou směšnou konkurencí, jako je Sběratel! Zdvihne napůl spícího Aleca do náruče a odnese ho do své široké postele. Ulehne k němu a přitáhne si ho blíž.

,,Napadl si policistu," zamumlá ospale chlapec s hlavou položenou na Tamerově široké hrudi, ,,a to je vážný zločin. Měl bych tě zatknout."

,,Tohle nebylo napadení, štěně," šeptá Orlando a jeho dech horce lechtá Aleca na krku, ,,jenom malé varování. Až tě příště načapám, jak flirtuješ s cizými chlapy, bude to mnohem, mnohem horší. Věříš mi?"

Alec poslušně přikývne. Ještě dnes v noci sehraje pro Newmana prodejného hocha. Ráno kapitána poprosí, aby ho z celé akce odvolal. Ať si najde pro roli volavky někoho jiného. Už to nechce dělat. Nejen kvůli Orlandovi, ale také kvůli sobě. Ta zvrácená hra, ten ponižující kostým, všechno to v něm zanechává ošklivou, trpkou příchuť. Není žádná děvka! Skoncuje s tím! Už jen dnešní noc. Naposledy. 

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°

Kapitán Newman už po tisící zírá na fotografii krásné černovlásky na svém mobilu. Je to jako obsese. Vždy když nemůže spát, a to je skoro pokaždé, dělá mu společnost Julie Stampletonová a láhev whisky. Zlatavá tekutina je skutečná, o tom svědčí oheň v jeho hrdle a žaludku, ale s Julií je to horší. Po ní mu zbyla jen momentka ofocená z policejního spisu. Ani dřív z ní neměl o mnoho víc, ale dokud žila, mohl doufat. Mohl snít...

Jasně si pamatoval den, kdy poprvé nakráčela do výslechové místnosti, aby hájila práva svého zadrženého klienta. Vždy dokonale upravená, sebevědomá advokátka trestního práva Julie Stampletonová. Od té doby se na policejním oddělení objevovala často. Klapot jejích vysokých podpatků způsoboval kapitánu Newmanovi příjemné mrazení v zádech a pnutí v kalhotách. Mezi jeho podřízenými Julie zdaleka tak oblíbená nebyla. Pojmenovali jí ,,Dračice" a všem jim lezla krkem. Nebylo divu. Stampletonová nejednou vrazila pořádný klín do soukolí spravedlnosti, když před soudem obhájila grázla, pro kterého by bylo pět doživotních trestů za sebou málo.

Julie byla skvěle placená a málo ochotná ztratit zbytečné slovíčko s ubožáky z policejního oddělení. Navzdory tomu, nebo snad právě proto, jí kapitán Newman od prvního okamžiku zoufale miloval. Nedělal si iluze že by jí někdo jako on, obyčejný chlap nevelkého vzrůstu i platu, zato s žaludečními vředy a malým... bytem, mohl imponovat. Přesto o ní nepřestával snít. Líbilo se mu, že je zcela  pohlcena svou prací. V tom si byli podobní. Miloval, s jakou přezíravostí s ním hovořila, když už spolu kvůli jejímu klientovi mluvit museli. Ze všeho nejvíc však zbožňoval její štíhlé, na správných místech zaoblené tělo. Ženské přednosti rajcovně zdůrazněné upnutou halenkou a těsnou sukní. Tenhle obrázek stavěl kapitánovi každého rána pod peřinou stan a navzdory namožené pravačce mu stejně pokaždé, když na chodbě zaklapaly její podpatky, byly kalhoty příliš těsné v rozkroku.

O tyhle drobné radosti kapitána před pár lety připravil Řezník. Nikdo z oddělení nepochyboval, že to  byla jeho práce. Způsob provedení vraždy přesně odpovídal. Julie skončila stejně jako tlustý muž, nalezený před pár dny, jen to nebylo v zapadlé uličce páchnoucí močí, ale v jejím luxusním bytě. Jako obvykle se žádné stopy po pachateli nenašly. Kapitán samozřejmě dobře věděl, kdo to udělal. Tamer! Milionářský zmetek Tamer, který se všem a všemu vysmívá. Newman už byl dávno předtím přesvědčený o Řezníkově pravé totožnosti, ale potom co na vlastní oči spatřil zmasakrované tělo své tajné lásky, propadl šílenství docela.

Nechal Tamera zatknout a předvést na oddělení. Celé hodiny ho sám neúnavně vyslýchal. Měl na to právo. Julie patřila do početné smečky advokátů, táhnoucí se za Tamerem jako hladoví psi za tučnou pečení. Navíc byla se svým zaměstnavatelem noc před smrtí na večeři v Per Se, jedné z nejdražších restaurací ve městě. Buhužel pro kapitána Tamer nebyl poslední, s kým jí svědci viděli živou. Chvíli po něm měla  schůzku s dalším ze svých vypečených klientů, a to s velmi rozverným synáčkem kmotra italské mafie, toho času úspěšně podnikající v New Yorku.

Navzdory zdravému rozumu se Newman s buldočí tvrdohlavostí zakousl do myšlenky, že vraždil Tamer  a tvrdě na něj ve výslechovce tlačil. O tom jak málo si z něj milionář dělal svědčil i fakt, že se ani neobtěžoval zavolat právníka. Vlastně to vypadalo, že se docela dobře baví kapitánovou bezmocí cokoliv mu dokázat. Newman věřil, že Julie objevila spojitost mezi svým zaměstnavatelem a Řezníkem a kvůli tomu musela zemřít. Tamer se mu vysmál, tak jako se mu vysmíval po celý čas výslechu. Dokonce prohodil něco v tom smyslu, že Stampletonová byla až příliš veselá v rozkroku a někoho tím možná naštvala tolik, že si chtěl její luxusní tělíčko prohlédnout i zevnitř. Nožem. 

Při řeči seděl naproti kapitánovi v zářivě bílé, značkové košily a džínsech, na které by nejspíš padl celý policistův měsíční plat. Švýcarské hodinky z bílého zlata mu obepínaly opálené zápěstí a ukazovaly přesně pět minut po dvanácté, když mu Newman rozbil nos. Potom už milionářova košile zdaleka nebyla tak oslnivě bílá. Tamer nehnul na svou obranu ani prstem, jen v zelených očích se mu zle zablesklo, když zuřícího kapitána táhli jeho podřízení z výslechové místnosti.

Krvácejícího Tamera propustili a na oddělení nakráčeli jeho právníci. Kapitán byl obviněn z napadení a chvíli to s jeho kariérou nevypadalo vůbec dobře. Tamer vzápětí obvinění velkomyslně stáhl, což Newmana rozzuřilo ještě víc a policejní ředitel Palmer, s nímž se milionářský zmetek znal z večírků zazobanců mu pohrozil, že ještě jeden incident s Tamerem a kapitán přijde o práci. Ne že by ho to přesvědčilo o Tamerově nevinně. Právě naopak. Policajtská zaťatost dostat Řezníka alias Tamera za mříže se proměnila v osobní vendetu. Nikdo z oddělení o kapitánově tajné lásce k Julii Stampletonové nevěděl. Podřízení považovali jeho posedlost známým milionářem za obyčejnou závist a že toho nebylo málo, co mohl kapitán Tamerovi závidět. Například jeho peníze a s nimi se pojící moc a kontakty na vlivných místech, jeho vzhled a nepopiratelné charisma...

Kapitán jim to nevymlouval. Měl jediný cíl a za tím byl ochoten jít třeba přes mrtvoly. Dokonce i kdyby ty mrtvoly byli jeho podřízení. Aleca Fraila si do týmu vybral jedině z důvodu, že se zná s Tamerem. Že s ním sdílí společnou postel. Kapitán totiž namyšleného milionáře občas sleduje. Ne často a skoro nikdy to k ničemu nevede ale jakmile zjistil, že Tamer šuká budoucího policistu, bylo to jako dar z nebes.

Alec nebyl právě typem vhodným pro oddělení vražd. Výsledky na škole měl sice výborné, ale byl až příliš zjemnělý a hezký takovým tím zneklidňujícím, dívčím způsobem. Navzdory tomu si ho kapitán do týmu prosadil. Alec byl oddaný jako štěně a zůstával kapitánovi za příležitost neskonale vděčný, a stejně Newman nepociťuje výčitky svědomí, když ho nyní posílá do smrtelného nebezpečí. Doufá, věří že až půjde do tuhého, pokusí se Tamer svého mazlíčka zachránit. Když bude mít kapitán štěstí, dopadne svého nepřítele nad podříznutým a rozpáraným Sběratelem s krvavým nožem v ruce. S totožným nožem, se kterým Řezník provedl všech svých osmnáct vražd. Jestli bude mít kapitán ještě větší štěstí, zabijí se Tamer se Sběratelem navzájem. Jaká to krásná představa!

Newman s úsměvem pohlédne na fotografii přísně se tvářící ženy. Už brzo, slíbí jí v duchu. Naše pomsta bude sladká!

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°

Sběratel je na lovu! Potřebuje nového motýlka, aby mohl žasnout nad jeho krásou. Probodne motýlkovo dokonalé tělíčko ostrým špendlíkem a bude se jím kochat navždy. Už ho nikdy neopustí.

Ze tmy tiché ulice vejde Albert Cook do hluku a blikajících světel gaybaru s prapodivným názvem ,,U vrnícího koťátka". Tady svého motýlka už jednou zahlédl. V růžovém topu a maličkých kraťáskách byl sice vulgárně vyzývavý, ale tvářičku s velkýma, modrýma očima měl sladce nevinnou. Sběratel ho chce! Chce ho víc, než kteréhokoliv chlapce před ním!

Oddechne si, když svého motýlka spatří sedět u baru. Vypadá to jako by tam na Sběratele čekal. Stačí po něm jen natáhnout ruku a...