1

Otevřel vchodové dveře a ledabyle zahodil tašku na zem. Sako pověsil na věšák a kravatu povolil, jako by uvolňoval oprátku. Měl svou práci rád, ale někdy byla náročná a zdlouhavá, jako třeba dnes. Byl tak nádherný letní den a on se znovu musel zdržet ve firmě na poradě.
Pocítil úlevu, když si zul boty, a protože dnes bylo opravdu teplo, rovnou se převlékl do kraťasů a trička. Když vešel, neuslyšel žádné přivítaní, což znamenalo, že je Kamil v ateliéru. Vyšel na balkon, nadechl se příjemného letního vzduchu a na okamžik zavřel oči, jak si jej vychutnával. Pak se rozhlédl po zahradě až zrakem spočinul na proskleném, poměrně dost velikém altánu.
To bylo Kamilovo království. V létě se prosklené stěny daly otevřít, takže tam nepanoval vzduch jako ve skleníku. Bylo to najednou velice příjemná oáza, kde se dají strávit horké dny. Na zimu jej pak vždy zateplili a byla tam zavedena i elektřina, takže tam bylo krásně, jako v obývacím pokoji. Pro Kamila to bylo místo, kde se našel.
Když tenkrát koupili dům, věděl hned, že tohle místo je tím pravým. Altán byl tenkrát v hrozném stavu, ale on v něm viděl potenciál hned jak jej spatřil a David mu rád pomohl dostat ho do stavu, ve kterém je dnes. Kamil byl tenkrát strašně nadšený, když konečně dokončili renovaci a potřebné úpravy. První obraz, který tam namaloval, bylo jedno z jeho nejlepších děl, dostálo uznání u kritiků i sběratelů a prodal se dost dobře.
David pozoroval svého přítele z balkonu a jako vždy, když ho sledoval při práci, napadlo ho, jak je krásný. Přestože k němu seděl zády, liboval si v pohledu na jeho dlouhé rovné vlasy, která měl po bedra, sledoval jeho útlou paži, jak drží štětec a pod rukou se mu rodí něco nádherného. Sledovat jej jak maluje byl koncert, který nikdy nedokázal pochopit, nikdy nepřestal obdivovat, jak jeho, na první pohled, ledabylé tahy, nakonec vytvoří něco tak krásného. A on byl u toho tak přirozený, tak svůj. Vypadal jako umělec ze starodávné Asie.
Jako kdyby vycítil jeho pohled, ohlédl se Kamil a když spatřil Davida na balkóně, usmál se a zamával mu z altánu na pozdrav. Pak mu gestem naznačil, aby přišel. David kývl, obul si žabky a vyšel ven.
„Ahoj, Slunce,“ houkl k němu Kamil, když přicházel. Pak se políbili na přivítanou. „Chceš limonádu?“ Zeptal se ho. David kývl a položil se do zahradního lehátka, schovaném ve stínu altánu. Kamil mu podal sklenici s pitím a sedl si zpátky na místo před stojan.
„Jak to jde?“ Zeptal se Slunce, jak mu přítel říkal, a usrkl citronády.
„Dneska to cítím,“ odpověděl mu Kamil v dobré náladě. Ta věta znamenala, že mu jde dnes malovaní od ruky, jakoby samo. Míval občas dny, kdy chtěl pracovat, ale jak dělal co dělal, nebyl s výsledkem spokojený. To byl pak vždy trochu zachmuřený. Dnes ale zářil jako to slunce na nebi a David věděl, že v takových dnech bude pracovat ještě dlouho, možná až do noci.
„A co ty? Schůze se zase protáhla,“ konstatoval, mezitím, co se opět vrátil k malování. Nebyla v tom ale žádná výčitka či něco podobného. Oba, když se ptali na průběh dne toho druhého, to vždy mysleli vážně, nebyli to žádné prázdné fráze.
David mu pověděl o svém pracovním dni a pak přiznal, že je celkem unavený a že je rád, že je doma. Byl pátek a za celý týden toho měl až nad hlavu. Kamil položil štětec a přisedl si na bytelné dřevěné lehátko. Zul příteli jednu pantofli, položil si jeho nohu na klín a začal mu jemně masírovat chodidlo. Pak se na něj usmál.
„Ty můj tvrdě pracující muži. Tak víš co? Až dnes skončím, dáme si spolu vanu, nacpeme si břicha něčím dobrým a pak zaplujeme do postele. Pustíme si nějakou béčkovinu, kterou samozřejmě vyberu já,“ zasmál se a David se k němu přidal, „a budeme odpočívat.“
Pro Davida byl jeho hlas vždycky rajská hudba, ale tohle znělo ještě o něco více lákavě..
Pak se zatvářil tázavě. „Ty myslíš, že vydržím, než dnes domaluješ? Jestli máš dneska den, tak budeš pracovat dlouho.“
Kamil vyměnil jeho chodidlo za druhé, které pak také začal jemně masírovat. „Dám si pozor na čas, slibuji,“ odpověděl mu. Na to se David zvedl, dal mu pusu a měl se k odchodu.
„Tak pracuj. Já jdu zatím něco uvařit.“ Usmáli se na sebe, Kamil se pak zvedl a vrátil se k malování. Když usedl zpátky před před plátno, myslel na Davida. Nemohl si přát lepšího muže. Byli spolu už dlouho, sedm let, přesto pořád tak zamilovaní. Moc dobře věděl, jaké má štěstí, že ho má, že ho podporuje, stojí při něm a je mu oporou v těch nejtěžších chvílích. Sám pro sebe se musel pousmát. A pak se zanedlouho opět ponořil do tvoření tak moc, že svět kolem i čas přestaly existovat. Byl jen on, barvy a dílo, které se rodilo pod jeho rukama.

Proklínal se, když si uvědomil, že je kolem už tma a je spousta hodin. Rychle vypral štětce, pozhasínal a pádil do domu. Už byl skoro u dveří, když se ze shora, z balkonu nad jejich bytem ozval posměšný ženský hlas.
„Zase jsi se zapomněl, co?“ Promluvila žena, která se opírala o zděné zábradlí. Nebyla moc vysoko, tohle byla stará, ale prostorná vila, kterou kdysi s Davidem koupili a zrenovovali. Rozdělili přízemí a patro na dva veliké byty a žena, která teď promlouvala, byla jejich nájemnice a zároveň dobrá přítelkyně, stejně jako její manžel. Jmenovali se Aneta a Marek, byl to pár zhruba stejně starý jako on a David a hned po jejich nastěhování se spřátelili.
Kamil teď vzhlédl a provinilým výrazem pokrčil rameny. „Já vím, já vím, ukradl jsem ho ženským a nezasloužím si ho,“ prohlásil ve vtipu Anetina slova, kterými ho ze srandy vždy častovala a uháněl domů. Ještě než se za ním ale zaklaply dveře, vrátil se, aby na ni zpoza balkonů viděl.
„Ta grilovačka zítra, platí to?“
„Jasně, už mám naložené maso. Tak zítra. A padej už!“ Usmáli se na sebe a oba se odebrali dovnitř bytu.
Kamil otevřel a znovu zaklel, když spatřil, že svítí jen zářivka nad kuchyňskou linkou. To znamenalo, že David už je v posteli a spí. Potichu tedy vešel do kuchyně a spatřil na stole talíř s večeří a u něj lístek:
´Já vím, to je v pohodě. Vyberu si to jindy. A ohřej si to! Zítra si zkontroluju, jestli jsi jedl. Dobrou.´
Kamil se musel pousmát, když si vzkaz přečetl. Došlo mu, že Slunce nečekal, že by se opravdu dokázal odtrhnout od práce. Pohlédl pak na jídlo a trošku se zastyděl, že si skutečně nedal pozor na čas, když si dal s vařením takovou práci. Slunce byl v kuchyni opravdu moc dobrý.
Poslušně pak jídlo ohřál, snědl (přestože poslední dobou nemíval hlad a Slunce to věděl), sklidil po sobě a šel si také lehnout. Když se svlékl a vlez do postele, muž vedle něj se napůl probudil.
„Promiň,“ zašeptal Kamil, když se sunul k němu pod přikrývku. David se k němu otočil na druhý bok, objal ho paží a přitisknul k sobě. Se zavřenýma očima pak také zašeptal.
„Máš další černej puntík. A teď už spím,“ řekl, Kamil se pousmál a zanedlouho už se také nechal ovládnout spánkem v jeho objetí.

2

Sex může být chabý, dobrý, průměrný, super. Ale sex s někým, koho člověk miluje, to je prostě paráda. A není nad to, začít s ním líné sobotní ráno, když letní slunce proniká do místnosti velikými okny a už takhle brzy dává příslib pěkného dne.
Slunce probudila laškovně šátrající ruka. Hladila jej po lehce vypracované hrudi tím nezaměnitelným způsobem, který znamenal jen jedno – že jen u hlazení nezůstane. Ještě než otevřel oči, roztáhl ústa v úsměvu.
„Tady chce někdo vyžehlit včerejší večer,“ prohodil rozespale. Odpovědí mu bylo zašustění peřin, následný dotyk dlaní na stehnech a první polibek na úd. A pak další a další. Slunce se dlouze nadechl, když mu Kamil začal věnovat takovou péči, čímž ho pobídl, aby pokračoval. Mladík, šibalsky schovaný pod peřinou jej vzal celého do úst a započal tak poměrně dost kvalitní práci v ohledu uspokojování. Trvalo jen chvilku, než se David vzrušil natolik, aby dostal erekci. Jeho přítel si jej vychutnával, liboval si v tom. Za ty roky už znal každý detail jeho mužství a věděl co se Slunci líbí. Sám se během toho začal také uspokojovat dlaní, takže když pak David odkryl peřinu, byl už také vzrušený.
Teď si pozice vyměnili. Kamil si lehl na záda a David se zabořil do jeho klínu. Dopřával mu všechno hezké, co předtím mladík jemu, pak mu nadzvedl stehna a věnoval se jeho otvoru. Laskal jej jazykem, dráždil a Kamil začal slastně sténat. Slunce věděl, že má tohle rád, takže si dal záležet. Zanedlouho už byl ale tak vzrušený, že nemohl čekat dál.
Přesunul svá ústa a políbil přítele, zatímco do něj začal opatrně pronikat. Vždy byl opatrný a něžný, vždy mu dal dost času, aby si přivykl a začal si to užívat stejně jako on. Už se znali, takže věděl, kdy nastal ten čas, aby se mohl začít pohybovat. Kamil jej zase rád cítil v sobě, miloval, když si byli takhle blízko a dělali dobře jeden druhému. Zatímco David zrychloval tempo přírazů, pomáhal si rukou a věděl, že ten pohled má Slunce rád.
Trvalo pak už jen pár minut, než vyvrcholil a pokropil své břicho spermatem. To byla pro Slunce třešnička na dortu a pak sám vydal poslední vzdech, když i on dosáhl orgasmu. Kamil se pak usmál, natáhl ruce k jeho tváři, aby si jej přitáhl k polibku.
„Dobré ráno, Slunce,“ řekl pak a přítel mu přání pobaveně oplatil.

Kamil začal říkat Davidovi Slunce krátce po tom, co spolu začali chodit. Když se ho tenkrát zeptal proč, nasadil ten svůj nádherný úsměv a odpověděl, že je to proto, že mu rozjasňuje každý den. Někdo by řekl, že je to klišé, ale Davidovi to tenkrát přišlo hezké a roztomilé. Teď už to měli oba tak zažité, že se nad tím nepozastavovali ani jejich přátelé. V podstatě už jej ani jinak neoslovil.
Teď, když už se konečně vyhrabali z postele, což jim po ranním dovádění ještě dlouho trvalo, seděli u stolu a dopřávali si pozdní snídani. Kamil věděl, že se při nezávazném hovoru Slunce soustředí na to, kolik toho jí, i když se snaž být nenápadný. Snažil se s ním tu hru hrát, ale přestože byla vajíčka moc dobrá, měl žaludek od probuzení jako na vodě a nedostal do sebe víc, než pár soust. Když už věděl, že to opravdu nepůjde, zvedl se a měl se k odchodu.
„Nic jsi nesnědl,“ prohlásil pragmaticky David, když přítel odnášel svůj talíř. Na to Kamil reagoval úsměvem, jako vždy, a políbil jej na čelo, když procházel kolem aby se vydal do ateliéru.
„Jen nemám hlad. Chci jít co nejdřív pracovat,“ snažil se jej upokojit. Slunce jej ale chytil za zápěstí, než stihl odejít a vážně se na něj podíval.
„Kame. Je ti dobře?“
„Je mi skvěle,“ prohodil vesele v odpověď, znovu mu dal pusu na čelo a tentokrát jej David nechal odejít, přestože si o tom myslel své a měl stále trochu pochybnosti.
Dojedl tedy sám, pak sklidil, převlékl se a vyrazil k autu, aby dojel do města na nákup, jak se s Kamem domluvili. Večer měli domluvené grilování s Anetou, Markem a ještě s dalšími přáteli Tomášem a Jirkou. Docela se těšil, tahle jejich setkání byla vždy příjemná. Většinou se konala u nich na zahradě, kde popíjeli, něco dobrého ugrilovali a pak seděli kolem ohniště a povídali si. Hlavně s dvěma posledními jmenovanými byla vždy veliká legrace. A David si rád odpočine i tímto způsobem, než bude muset opět do práce.
Nastartoval tedy auto a vyjel do supermarketu.

3

Když se vrátil, Kamil byl, jako vždy, v ateliéru. Když Slunce vešel, ani jej nezaznamenal, byl ponořený do práce a navíc měl puštěnou hudbu, dost nahlas, aby jej ani neslyšel přijít. Klasická hudba, kterou Kam miloval a poslouchal ji vždy, když pracoval, byla slyšet už od plotu veliké zahrady.
David vešel do altánu a zamával, aby upoutal přítelovu pozornost. Ten si jej skutečně všiml. Vstal a došel k přehrávači, aby ztlumil hlasitost.
„Máš všechno?“ Optal se pak pichlavě. Slunce se zašklebil a pak přikývl.
„Je to v kuchyni. Tak to nachystáš? Já bych si šel zaběhat.“
„Jasně. Za chvilku se na to vrhnu. Jsi si s tím běháním jistý? Už je dost horko,“ zeptal se Kamil. David se musel jeho starosti usmát.
„Nepoběžím daleko. Tak se zase nezapomeň, jo?“ Popíchnul tentokrát on jeho, prozatím se rozloučili a pak šli každý dělat to své. Kamil se vrátil k plátnu pak jen na pár minut, poté se odebral do bytu, aby nachystal jídlo na večer.
Měl dobrou náladu a těšil se na večerní program. Už to bylo poměrně dlouho co se takhle všichni sešli, takže si při krájení zeleniny pískal. Šlo mu to celkem od ruky, na to, že na rozdíl od Davida byl v kuchyni docela ničemný. Krájel zrovna několik rajčat, když se na prkénku, krom semínek a šťávy, začaly objevovat kapky krve. Nejdříve na ně zmateně pár vteřin koukal, než mu došlo, co se děje. Sáhl si pod nos a zjistil, že začal poměrně dost krvácet. Ani to necítil.
Zaklel a sáhl pro několik papírových utěrek, které si pak k nosu přiložil a čekal, až to přejde. Nestalo se mu to už dlouho, ale zase tak moc překvapený nebyl. Spíše jen čekal, kdy to přijde. Že se nemoc znovu brzy projeví tušil, protože se začal cítit jinak. Ne přímo zle, špatně, ale prostě jinak. Byla to jen otázka času.
Zatím ale nebyl tak daleko, aby plašil. Pro teď jen krvácel z nosu, nic víc, takže se rozhodl, nedělat z toho drama a hlavně Slunci o tom ještě neřekne. Počká, jestli to přeci jen není planý poplach a nebude ho zbytečně strašit. A rozhodně si tím nenechá zkazit léto.
Po několika minutách krvácení přestalo. Krve nebylo zase tolik a cítil se dobře, takže si řekl, že se nad tím nebude pozastavovat. Jen papírové utěrky nevyhodil do koše, ale splách do záchodu, aby si jich David nevšiml a on se vyhnul starostlivým otázkám. To by pokazilo celý den, minimálně a on rozhodně neměl náladu to řešit a přesvědčovat ho, že je v pořádku.
Vrátil se pak k přípravě jídla a natolik i sám sebe po chvilce přesvědčil, že jde o banalitu, že než se Slunce vrátil, na celou situaci zapomněl.

Den utekl sám od sebe nějak moc rychle, přesto příjemně. Kolem šesté se pak sešli na zahradě se sousedy Markem a Anetou, aby vše nachystali a zábava se začala příjemně rozjíždět. Povídali si, smáli se, připravovali jídlo a celkově to byl moc hezký podvečer. Pak konečně dorazili ještě Jirka a Tomáš, to už se začalo i popíjet. Bylo to prostě takové obyčejné setkání pár kamarádů a přesto to Kamil miloval a plně si to užíval. To tlachání o ničem, poslouchání historek z období, kdy se neviděli. Bylo to tak obyčejné a snad právě proto to měl rád.
Když se najedli (dali si mimo jiné i Anetino nakládané kuřecí, které milovali), odebrali se k ohništi. To už byla tma. Posedali si kolem a pokračovali v povídání. Tomáš byl náruživý lezec, často jezdíval na skály i mimo stát, a jelikož byl rozeným vypravěčem a dokázal pokaždé přidat do vyprávění spoustu vtipu, poslouchali jej a bavili se. Kamil měl hlavu opřenou o Davidovo rameno, díval se spokojeně do plamenů a pomalu usrkával z pivní plechovky. Bylo mu teď opravdu příjemně. Co víc si mohl přát? Seděl tu, po krásně stráveném večeru s přáteli, se svojí láskou po boku. Byl šťastný. Protože si byl vědom, že právě tyto, zdánlivě obyčejné a jednoduché věci, jej naplňují.
Poslouchal hovory kolem sebe, sem tam se zasmál a cítil se dobře. Jen jej začala přemáhat únava a ani si neuvědomil, že při zírání do plamenů, začíná usínat. Rozhodně to nebylo kvůli alkoholu, měl nedopitou druhou plechovku piva. Přišlo to tak nějak samo.
„Kame?“ Oslovil ho od rozhovoru odtržený Marek, když si všiml, že mladík klimbá na Davidově rameni. Ten byl jen v polospánku, takže když uslyšel své jméno, ihned se probral. Otevřel oči a unaveně se na svého kamaráda usmál. Slunce se na něj hned podíval, ani si nevšiml, že skoro spí, když se bavil s ostatními. Jeho přítel se pak pomalu zvedl.
„Jsem nějak unavený. Už si půjdu lehnout,“ řekl s úsměvem a sklonil se ke Slunci, aby mu dal letmou pusu na dobrou noc. David se na něj trochu starostlivě podíval, ale Kamil se pak otočil ke zbytku přísedících. „Dobrou, lidi. A moc mi ho neopijte,“ pronesl ve vtipu a když se ostatní rozloučili, odešel si lehnout.
Dívali se za ním, dokud nezmizel v domě a pak bylo na chvilku ticho, všichni zírali do příjemného ohně.
„Jak je na tom?“ Prolomil ticho Jirka, když položil otázku, která se vlastně honila hlavou i ostatním. Všichni věděli, že je nemocný. Byli to jeho blízcí přátelé, ale zároveň se přímo Kamila nikdy neptali, protože věděli, že to nemá rád. On sám o své nemoci nikdy nemluvil. Zeptali se na to jen jednou, krátce po tom, co se to od Davida dověděli – to bylo pár měsíců po jejich seznámení a zjistili to, jen proto, že musel být několik dní v nemocnici. Tenkrát jim dal Kamil způsobem sobě vlastním najevo, že si nepřeje o tom s nimi mluvit. Prý by mu to zkazilo den, řekl s úsměvem a požádal je, aby dělali, že to nevědí. To byl prostě on.
Slunce upil piva a povzdechl si. „Teď je stabilní,“ řekl a dál sledoval tančící plameny. „Ale nevím. On říká, že je mu dobře, ale já...já nevím.“
Aneta se na něj podívala, bylo vidět, že chápe. „To říkal i posledně. A moc dobré to nebylo.“
„Právě!“ Přitakal jí. „Já nechci myslet na nejhorší. Ale mám z toho divný pocit. Zase nejí a bývá unavený. Takhle nenápadně to začínalo i posledně. A vím, že on mi neřekne, že mu není dobře, aby mi nedělal starosti, to je přece taková blbost. Je v tomhle hrozný paličák.“ Usrkl znovu z plechovky. Byl rád, že se může někomu svěřit. Ale zase nechtěl kazit večer a najíždět na melancholickou vlnu, takže se přinutil k úsměvu.
„A nebo už mi taky hrabe a jsem jen paranoidní. To je taky dost možný.“ Snažil se zavtipkovat.
„Jasně, kámo,“ poplácal ho Marek po rameni, „bude to v pohodě.“ Zazubil se na něj. Anet si toho všimla a ušklíbla se.
„Vážně jsi řekl “kámo“? Tak jo, myslím, že už máš dost,“ prohodila a všichni se dali do smíchu. Padlo ještě pár piv, pár polínek do ohně a pak už se rozhodli setkání rozpustit. Rozloučili se a vydali se domů.
David potichu otevřel dveře od bytu. Svlékl se rovnou v předsíni, protože jeho oblečení načichlo kouřem od ohně a on to neměl rád. Tiše, jen v trenkách, pak vešel do ložnice a už také docela unavený zaplul pod peřinu. Kamil spal otočený na boku, zády k němu. Pohladil jeho dlouhé vlasy, přehodil přes něj ruku a přitiskl se v objetí.
„Moc tě miluju,“ zašeptal mu do ucha, přestože věděl, že spí tvrdě. Musel to ale říct, dnes by bez toho asi neusnul. A asi to zabralo, protože za pár minut už také pravidelně oddechoval a nechal se unášet do říše snů.