Téměř okamžitě mi došlo, že vběhnout v plné rychlosti do neznámého prostoru nebyl jeden z mých nejlepších nápadů.

Přímo přede mnou se tyčil nějaký stroj, který na mě mířil ostrým kovovým ramenem. Abych se mu vyhnul, uskočil jsem na poslední chvíli ke straně. Bohužel jsem to tak úplně nevychytal a nohou zavadil o jakousi gumovou hadičku. Ta pod mou vahou povolila a dle divokého syčení se někde vytrhla ze zdi. Jelikož se mi zároveň zdárně zamotala pod nohy, zřítil jsem se přímo pod kovový regál. Sice jsem do něj narazil, ale nakonec si to hrůzostrašné kymácení rozmyslel a zůstal stát. Spadla jen jedna nádobka zhruba uprostřed.

V tu chvíli vyšel zpoza jednoho z vozů Dom. A že jsem se mu asi postaral o luxusní podívanou. V té nádobě, která se jako jediná převrhla, byl totiž černý – předpokládám, že motorový – olej, který mi překvapivě poklidně stékal na hlavu, do obličeje a dál pokračoval přes hrudník až do klína.

Nedal mi moc času, abych mohl obdivovat jeho postavu v pracovním overalu, jehož vrchní část měl jen tak ledabyle uvázanou kolem pasu a vystavoval tak světu na odiv svou rozložitou, potem lesknoucí se a mnohými šmouhami zdobenou hruď. Bylo mi jedno co to po mě teče. Bože, jak já byl rád, že sedím…

Násilím jsem se přinutil odtrhnout oči od toho nejvíc sexy výjevu, jaký jsem kdy viděl a upřít je na Domovy zelené oči, které z jeho špinavé tváře svítili jako klenoty. Pozorovat ještě chvilku tu žhavou hru svalů, nejspíš by na mě trenky chytly plamenem, což jsem zmáčený od oleje nechtěl riskovat.

Hanebně jsem však v tomto pokusu selhal, protože mi oči stejně každou chvíli bloudily zpátky k jeho tělu, a pokaždé objevily nový, neprobádaný kousek.

„Co tu děláš, Benne?“ zeptal se překvapeně.

Na tuhle vzdálenost to vypadá, že na hrudníku nemá jediný chloupek, zatímco tmavá stezka směřující přímo do jeho kalhot je pro moje oči jako signální oheň.

„Hledám tě,“ odpovím jednoduše a dál mapuji nově objevené území.

 „Proč mě hledáš?“ pokračoval pobaveně a se zájmem sledoval, jak moje oči kloužou po jeho těle.

Ok, nejvyšší čas vrátit se do reality.

„Chtěl jsem s tebou mluvit. Včera jsi mi zmizel, ani ses neotočil,“ řeknu ublíženě.

Dom se na mě ještě chvíli dívá.

„Co s tebou mám dělat…? Tobě ta gravitace vážně nedělá dobře,“ věnuje mi kyselý úsměv a já se můžu kochat pohledem na jeho záda, zatímco se natahuje po vratech a jedním plynulým – i když hlučným – tahem je zavře a zamkne. V tom mi to dojde. On nás tu zamknul!

„Pojď, nahoře je koupelna,“ podal mi ruku a už zase mi pomáhal na nohy.

Vyšli jsme po schodech a koupelna byla hned za prvními dveřmi vlevo. Vešel jsem dovnitř a Dom byl hned za mnou. Sáhl do skříňky a podával mi ručník. Já ale oči upíral na tu největší vanu, kterou jsem kdy viděl. Vešlo by se do ní tak pět lidí. Podíval jsem se na Doma a pochopil jsem. Nehledě na to, co se tenkrát stalo, tohohle chlapa prostě chci.

„Ty se nepřidáš?“ zeptám se ho, zatímco si stahuji triko a házím jej do umyvadla.

„Nejsem si jistej, jestli je to rozumnej nápad. Víš, já… Kdybych ti ublížil…“ přiložil jsem mu prst na rty.

„Tak víš co? Napřed mi řekni, co se to stalo mezi tebou a Lilim. Pak se tě zeptám znovu, dobrá?“ Dom překvapeně zamžikal. Zřejmě nečekal, že budu něco vědět. Což bylo skoro až úsměvné, vzhledem k tomu, že z nás dvou to byl on, kdo žil celý život na vesnici a musel tedy vědět, že když jde o drby, rychlost světla není pro šíření novinek žádnou konkurencí.

Ještě jednou jsem se lítostivě podíval na tu obří vanu a slíbil si, že dříve nebo později ji s ním rozhodně vyzkouším, a pokračoval ve svlékání znečištěného oblečení.

Dom stál kousek ode mě a snažil se dívat bokem. Až teď jsem si všiml, že hned vedle dveří je něco jako sprchový kout. Byla to jen sprcha trčící ze zdi, bez stěn, jen v podlaze byl pod ní odtokový kanálek. Došlo mi, že jakožto mechanik, se asi právě tady zbavuje těch nejhorších vrstev, které si zákonitě musí nosit z práce.

„Myslíš, že bys mi mohl pomoct se toho zbavit?“ zeptal jsem se Doma nevinně, jako kdybych se bál, že se sám nedokážu zbavit toho sajrajtu. No, člověk nemůže hrát vždycky fér, ne?  Dom neochotně kývnul a přistoupil ke mně.

„Nejspíš by sis měl taky svléknout oblečení, ne?“ věnoval jsem mu povzbudivý úsměv, zatímco on se na mě podíval pohledem trpícího zvířete. Nicméně, během chvilky stál přede mnou jen v boxerkách. Že to ode mě nebylo ani trochu chytré, mi došlo ve chvíli, kdy jsem se mohl kochat pohledem na jeho tělo. Bože, jak mám takhle vnímat cokoli, co se mi bude snažit říct?! Okamžitě jsem se otočil zády k němu a pustil slabý proud teplé vody, pod který jsem si stoupnul. Studenu by byla moc nápadná. On si zatím nabral na ruku nějakou emulzi, která slibovala důkladné odmaštění.  Stoupl si těsně za mě a váhal, jestli se mě opravdu smí dotknout.

„Tak spusť,“ vyzval jsem ho. Dech se mi v hrudníku začal zadrhávat. Cítil jsem, že jeho doteky na holé kůži nevydržím dlouho – rozhodně ne bez odezvy. Když však začal vyprávět, moje rozbouřené hormony během chvilky zamrazil a já nebyl schopen vnímat nic jiného, než jeho hlas. A to co vyprávěl, jako bych měl přímo před sebou.

 

„Vlastně toho ani není moc co říct,“ povzdechl si, a já ucítil jeho silné ruce na mých ramenou. „Když jsem byl v pubertě, došlo mi, že mě asi holky nelákají tak jak by měly. Jenže mě nijak extra nelákali ani kluci, takže jsem moc nevěděl, co dělat. Tak nějak pozvolna se kolem mě začal motat Lili. Byl pozorný, milý a až nápadně často se mě dotýkal. Postupem času jsme začali řešit věci… Prostě takový ty věci jako co se komu líbí na pornu a tak. Dodnes si pamatuju, jak mi pořád opakoval, že jsem stejnej jako on,“ odfrkne si. „Asi chápeš, že mi to zrovna nelichotilo. Jenže on na mě začínal tlačit čím dál víc. Ten den jel táta pro zboží, a Lili se stavil s novým pornem, co někde sehnal. A tentokrát to bylo vážně něco, bylo to poprvé, co jsem na podobný video fyzicky reagoval. A bylo to gay video. Lili… Zneužil situace, no. Než jsem se nadál, ležel jsem opřenej o tátův pracovní stůl, kde zrovna opravoval hever, co se rozbil, a Lili mi stáhnul tepláky až ke kolenům. Křičel jsem na něj, ať mě nechá, ať přestane blbnout…“ dech mi zamrzne v plicích a všechny moje nemravné myšlenky zmizí nadzvukovou rychlostí, ještě mi cestou vlepí každá z nich facku, na co jsem si to před tímhle klukem dovolil myslet a že bych si zasloužil, aby se mi už nikdy nepostavil. Dom se přerývaně nadechne a pokračuje.

 „V tý době jsem žil tady nad dílnou jen s tátou. Táta… Byl strašně férovej chlap, ale nesnášel homosexuály. Vždycky říkal, že by se měli zastřelit, aby bylo světu líp. Byl menší než já, už tenkrát. Vždycky byla záhada, po kom jsem takovej, jakej jsem. Dokonce mi jednou, když se opil, vyčetl, že kdybych nebyl tak velkej, neměla by máma problémy při porodu, nepodlomilo by jí to zdraví, a nejspíš by ještě žila. I když jsem měl tátovy vlasy, oči i obličej, on byl mnohem drobnější a jeho rysy jemnější. Ale když se naštval, šel z něj fakt strach. Jakoby se mu vypnulo vnímání a bylo mu jedno, co udělá.

No, a tahle homofoní časovaná bomba přišla domů zrovna ve chvíli, kdy se mi ho Lili pokusil narvat do zadku.“

„Takže, tys ho ne… To on ho…“ zalapal jsem po dechu a otočil se na Doma. Ten mi však věnoval jen křivý úsměv.

„Ne, tím heverem jsem ho vážně přetáhnul já. Viděl, jak táta stojí ve dveřích. Začal ho provokovat. Že když už teď má teplýho synka, nemuselo by mu už být tolik proti mysli si s ním něco začít. Že se mu vždycky líbil. Že už po něm dlouho koukal. Že to bylo obrovský plýtvání, když si vzal mou mámu. Že jestli chce, může se klidně přidat teď a tady.

No, a v tu chvíli jsem to podělal. Vysmekl jsem jednu ruku z jeho sevření a chytil tu první věc, na kterou jsem dosáhl. Bohužel to byl právě ten tátův hever, který čekal na svaření. A já ho s ním vzal po hlavě. Ještě dneska můžeš vidět tu obrovskou jizvu co má nad uchem. Najednou byla všude spousta krve. Táta mi jen řekl, abych se oblíknul. On zatím zavolal sanitku. Když s nima domluvil, hrozně dlouho se na mě díval. Jako by mě viděl poprvé a štítil se mě. Vůbec jsem ho nepoznával. Když jsem k němu chtěl jít blíž, poslal mě jedou ranou k zemi. Pak si jen pamatuju, že na mě seděl a bušil do mě. Vykřikoval u toho, že nejsem jeho syn, že on nikdy nemohl zplodit buzíka, že jsem zasranej homouš co zabil jeho milovaou ženu, že jsem zrůda a mám chcípnout. Saniťáci ho ode mě odtáhli. Řekl jim, že mě zbil za to, že jsem napadl Liliho. Víckrát jsem ho neviděl. Když jsem se vrátil z nemocnice, jeho věci byly pryč.“

Zkusil jsem si představit, jaké to pro něj muselo být, a cítil jsem, jak mě v očích znovu štípou slzy.

„Takže proto ty a Lili…“ „Jo. Když se probral, zavolal si mě do nemocnice. Viděl jsem, jak tam leží, připojený na hadičky, jak mu z hlavy trčí šrouby. Doktoři tam kolem něj skákali radostí, byl zázrak, že se probral, že neměl žádná viditelná poškození mozku. Já se složil. Vědomí, že jednou jedinou ranou bych opravdu mohl někoho zabít… Od té doby mi i ve škole říkali, že jsem zrůda. Není přeci normální, aby kluk mého věku měl takovou sílu. Lilimu trvalo skoro rok, než byl schopen zase alespoň trochu normálně fungovat. Ale pořád je v invalidním důchodu. Zničil jsem mu život. Všechno je to moje vina. Proto kdykoliv po mě něco chtěl, vyhověl jsem mu. Kdybych to tenkrát udělal jinak, mohl dneska žít úplně jinak. Ty... Ty jsi pro mě ale příliš důležitý, abych se tě dokázal vzdát. Ani kvůli němu ne.“

Zatímco mi vyprávěl, podařilo se mu mi umýt nejen veškeré stopy oleje z těla, ale i z vlasů. Nadechl jsem se, abych mu řekl, že to není jeho vina, že na jeho místě bych Liliho tím heverem fláknul taky, a možná bych jednu přidal i pro jeho tatíka, který místo aby syna bránil, ještě ho dobil, ale když jsem se podíval na jeho zlomený pohled, nedokázal jsem vydat ani hlásku. Kdo vlastně jsem, abych někoho poučoval o tom, jak se vypořádat s násilníkem?

Přistoupil jsem k němu blíž a objal ho kolem pasu. Obličej jsem mu zabořil do hrudi a vdechoval vůni motorů a benzínu, která by mě nikdy nenapadla, že bude tak lákavá a uklidňující. Objal mě a přitiskl svůj obličej do mých mokrých vlasů.

„Zase se zamažeš,“ zašeptal. Pomalu jsem k němu zvedl obličej.

„Tak to si prostě asi dáme společnou sprchu…“ sáhl jsem po sprchovém gelu začal mu ho roztírat po hrudníku. Překvapeně zamžikal, ale nijak mi nebránil. Jen se na chvilku odtáhl, aby se zbavil posledního kousku oblečení a vrátil se za mnou pod tekoucí vodu.

 Užíval jsem si ty něžné doteky, chtěl jsem ho zbavit veškeré bolesti, kterou mu způsobili. Mapoval jsem celé jeho tělo a snažil se ho vypálit hluboko do paměti, jako to nejcennější umělecké dílo. Než jsem se však stihl nabažit jeho kůže, udělal krok pod sprchu, smyl ze sebe veškerou pěnu a vyšel ze sprchy. Vytáhl si čistý ručník a stále zády ke mně se utíral. Aniž by se otočil, vyšel z koupelny.

Překvapeně jsem se za ním díval. Všechny ty nemravné myšlenky, které se přesunuly do exilu, se překvapivě rychle vrátily a obsadily můj jižní mozek, který je s nadšením vítal v pozoru. Sakra, proč teď, když odešel? Vzal jsem si připravený ručník, otřel se a uvázal si jej kolem pasu. Tohle přeci nemůže myslet vážně…?

Domův byt byl prostorný, téměř samý otevřený prostor se spoustou oken. Našel jsem ho v kuchyňské části, kde stál a zamyšleně hleděl do ledničky.

„Hledáš tam něco, nebo ses rozhodl používat lednici místo klimatizace?“ opřel jsem se ramenem o rám dveří a upíral na něj pohled. Jen trhnul rameny a lednici zavřel.

„Chtěl jsem si vzít pivo, ale pak mi došlo, že mít v sobě alkohol ve chvíli, kdy jsi tu takhle… Není dobrý nápad, no.“

„Proč myslíš?“ zeptal jsem se, i když jsem odpověď znal. On se prostě bojí, že mi ublíží. Tak dlouho mu to opakovali, až tomu uvěřil. Bojí se na mě sáhnout, on… Hlavou mi proletí děsivá myšlenka.

„Dome, ty jsi panic?“ šokovaně se na mě otočí a upustí sklenici s vodou, kterou si právě nalil. Naštěstí spadne jen na kuchyňskou linku, ani se nerozbije. Dom na mě však překvapeně zírá.

„Jak tě tohle napadlo?“ „No, vzhledem k tomu, co jsi předtím říkal, a taky jak se chováš, kdykoliv se mě máš dotknout… Tak jsi?“

Pomalu ke mně přistoupí a jeho blízkost mě přinutí odlepit se od zdi. Stojí přímo přede mnou, ten neskutečný kus chlapa na mě upírá tak žhavý pohled, že cítím, jak mi na obličeji naskakují popáleniny.

„Ne, Benny, nejsem panic,“ řekne tichým a tak sexy hlasem, až mě začne brnět mé vlastní vzrušení, „měl bych ti to dokázat?“ zašeptá mi přímo do ucha a já se zachvěji, což je poslední kapka pro ručník, který jsem měl ledabyle obtočený kolem boků, a ten se tiše sveze k zemi.

Domovi to však neunikne. Podívá se se zájmem dolů, a pak pohled znovu upře do mého obličeje.

„Gravitace?“ zavrní. To mě nastartuje. Jednou rukou chytím lem jeho ručníku, který se zatím poctivě držel tam, kde měl, a prudce zatáhnu. „Kouzlo,“ odpovím mu, a vší silou si přikazuji, abych neuhnul pohledem ani o milimetr z jeho očí.

Ah, ten jeho pobavený křivý úsměv… Jednou rukou se opře o zeď za mnou a znovu se ke mně nakloní a zašeptá: „Povedené kouzlo. Co máš v rukávu dál?“

Uvědomím si celou situaci a pohledem mu konečně sjedu do rozkroku. Jo! Je taky v pozoru, zaraduji se v duchu – kdyby to s ním nic nedělalo, byla by celá tahle situace pro mě vážně dost ponižující, ale takhle… Takhle jsou to prostě jen dva nazí nadržení chlapi, no ne? A s tím se už pracovat dá.

Znovu vyhledám zeleně plápolající plameny jeho očí, a aniž bych se jen pokusil jim uhnout, pomalu klesnu na kolena, zatímco jednou rukou si mapuji cestu od hrudníku, přes vypracované břišní svaly až k té lákavé cestičce z chloupků, která vede přímo k jeho… Ale sakra! Měl jsem vědět, že ten kluk je prostě… Velkej.

I když se mi znovu zadrhnul dech, dokázal jsem neuhnout pohledem, zatímco jsem v ruce sevřel jeho chloubu. Několikrát jsem po něm rukou přejel, až se z Domova hrdla ozvalo tiché zabručení. Pro mě to bylo jako povzbuzující signál. Ještě stále jsem se díval na ten žhavý obličej, který měl čím dál vášnivější výraz, a velmi pomalu jsem se ústy přiblížil k jeho údu.

Napřed jsem na něj dýchl, což vyvolalo odezvu v podobě hlasitého zalapání po dechu. Když jsem jej zkusmo olízl, Dom nevydržel a zavřel oči. Bral jsem to jako své vítězství. Přejel jsem po něm jazykem, obkroužil špičku a znovu se podíval nahoru. Dom měl křečovitě zavřené oči, a zatímco jednou rukou byl opřený o zeď, druhou svíral v pěst tak silně, až měl úplně bílé klouby. Taková reakce s mým sebevědomím dělala divy. Vzal jsem ho do úst celého a začal sát, pravidelnými pohyby jsem po něm klouzal, až začal sténat nahlas.

Najednou jeho sténání přešlo v zavrčení a zmizel mi z úst i z dosahu. Než jsem si uvědomil co se děje, letěl jsem po zádech na postel.

Tak trochu jsem si vyrazil dech, nakonec, na takovýhle skopičinky jsem už asi trochu starej, ale ve chvíli, kdy se jeho hlava ztratila mezi mýma nohama, přinutil jsem plíce zase fungovat na maximum.

Sotva se mě poprvé dotkl jazykem, připadalo mi, že se svět kolem mě nějakým způsobem změnil, jako jiná dimenze, všechno bylo jakoby rozmazané. Dokázal jsem se soustředit jen na reakce mého vlastního těla, které bylo napnuté jako struna, na kterou Dom hrál. A musím uznat, že fantasticky. Ucítil jsem, jak se jeho prst nenápadně dere do mého těla, což celý ten pocit rozkoše a napětí jen posunulo na novou úroveň.

Když jsem v sobě zaregistroval další prst, musel jsem se uchýlit ke staré, ale osvědčené technice. Snažil jsem se myslet na cokoliv, co by mi zabránilo zuřivým orgasmem Domovi ustřelit hlavu. Politika. Studená voda. Žába ve studené vodě. Sakra, žába v elasťákách ve studené vodě mluvící o politice krucináááál!

Jo, selhal jsem. Vybuchl jsem Domovi přímo do úst. Celé moje tělo se svíjelo v křeči, zatímco Dom vše polykal. Připadal jsem si jak puberťák.

„Já… Promiň… To…“ snažil jsem se nějak vykoktat omluvu, zatímco mi obličej hořel studem. Dom se na mě však jen blaženě usmál, a moje nohy si přesunul na ramena, čímž mě celkem efektivně umlčel.

Cítil jsem, jak se do mě pomalu noří, jak se kolem něj moje tělo svírá. Vnímal jsem jeho horký dech u mého ucha, do kterého mě občas lehce kousnul, jeho prsty zatínající se do matrace, jeho slastně přivřené oči, pot, který se mu perlil na tom nádherném těle… Znovu jsem cítil, jak se můj penis probírá k životu. Bože, hlavně opatrně, když nezabrala ani žába, která zatím fungovala naprosto spolehlivě, jak zabráním tomu, abych byl za naprostou stříkačku bez výdrže?! Naštěstí to vypadalo, že i Dom je na svém limitu. Jeho pohyby začaly být divočejší, přirážel čím dál tvrději až jsem neovládl svůj hlas a slastně zasténal.

V ten okamžik jakoby Doma polili ledovou vodou. Ustrnul uprostřed pohybu a vyděšeně se na mě díval.

„Promiň, já… Jsi v pohodě? Nebolí…“ snažil se zmapovat situaci.

„Jestli se zase nezačneš hýbat, bude to bolet tebe, to mi věř,“ zavrčel jsem, pohnul pánví směrem k němu a jednou rukou si přitáhl jeho obličej, abych ho mohl políbit. Ještě mi stihlo proletět hlavou, že bych tomu chorýmu šmejdovi přes ulici vážně rád namočil ty nechutný kraťasy do wasabi a narval análem až do krku.A to jsem nikdy neměl násilnické sklony...

 Pak se Dom znovu začal hýbat a všechny moje myšlenky okamžitě zmizely. Nejprve byl trochu nejistý, ale celkem rychle i jeho znovu pohltila vášeň. Když se jeho tělo otřáslo orgasmem, zatímco vrcholil přímo do mého těla, povedlo se mi zaostřit pohled na jeho tvář – a to byl spouštěč pro mě.

Leželi jsme vedle sebe a sotva popadali dech, já se mu stulil v náručí a hladil to neskutečné tělo.

„Měl bych jít do sprchy,“ prohodil jsem. Dom v odpověď jen něco zabručel a sevřel mě pevněji.

„Takhle se přilepíme nejen jeden k druhému, ale i k posteli.“ Dom trochu povolil své objetí, a já se chystal vstát. Na hrudníku mi však přistálo balení vlhčených ubrousků, ze kterých si Dom jednou rukou už stihl vytáhnout a nezúčastněně se otřít.

„Necháme to na ráno, hm? Vážně bych tě teď nerad pouštěl,“ zašeptá a já se vzdávám. Co se mi podaří setřít setřu, a zbytek… No, však to není kyselina.

Ani jeden z nás nezaregistroval pohyb pod otevřeným oknem.

„