- James –

Byl docela zvláštní. Ty jeho modrý oči na mě hleděli jako bych byl vetřelec v jeho osobním prostoru. Asi nebude jen tak někdo. Vypadá na komplikovanou osobnost. Na dost pěknou komplikovanou osobnost. Ze začátku mohl být dobrou děvkou na dnešní noc, ale po čase stráveném společně s ním mám pocit, že mi rozumí víc než kdokoli jiný. Stále tu byl sice pud, který mě chtěl dohnat k tomu abych ho svedl.

Zavrhl jsem tu myšlenku, při vědomí, že máme být spolužáci a teď z jeho strany asi dobří přátelé, je pravda, že jsem mu začal říkat věci, které nikdo jiný neví.

Stéle tu ale ta nicotná myšlenka byla a sžírala mě jako by nechtěla abych se bránil, hádám, že to bude mým sexuálním půstem, který byl posledních pár dní v Evropě dost znát, i teď jsem dost nervózní a nemohu zastavit ty myšlenky v hlavě. Dal by se vůbec svést? Hrál jsem si s tou myšlenkou, až to přešlo k představám.

„Bože to bych si nechal líbit“ prohlásil jsem omylem nahlas, když jsem se dostal k tomu, jak mi ho kouří. Taylor ke mně jen s tázavým pohledem zvedl oči. Tím zastavil můj myšlenkový výlet. Nepřišlo mi, že jsme tak seděli tak dlouho, ale on už byl zlitej pod obraz. Pil už několikátou sklenku griotky, ale nenapadlo by mě, že mu stačí takhle málo.

„Bože ty si amatér Taylore.“

„Já~ jsem v pohodě.” Drmolil mezi pauzama škytavky.

„Myslel jsem, že vydržíš víc. “  S těmi slovy jsem se zvedl, vzal ho kolem ramen a pomohl mu na nohy. Nechal jsem na stole několik stolek a pomalu se vydával ke dveřím.

U dveří jsem se ještě ohlédl a díval se na ty divný existence, který hleděli na mého opilého kamaráda ukázkovým rape facem. Hromádka neštěstí, vybízející se takhle všem podivným existencím v baru, nebude to jeden úchyl, který by byl schopný vzít si ho teď do postele a ojet ho, aniž by o tom věděl. Je mi ho docela líto. Vlastně je to asi moje chyba. Co jsem chtěl sakra dokázat tím, že nějakýho asociála opiju v  zašlým baru? Nu, pravdou je, že se opil sám, já ho nenutil.

Nadechl jsem se příjemného čerstvého vzduchu a vydal se směrem k náměstí s Taylorem, kterého jsem podpíral, aby nespadl na špinavou, kamennou cestu.

„Kam to jdeme?“

„Sám nevím. Není tady nějaký hotel poblíž, kam bychom se mohli uklidit?“ 

„Kde vůbec jsme?“

„Zrovna teď? Podle támhleté cedule na náměstí OSN.“

„Jdi dva bloky rovně a pak zahni do Tronský uličky, tam bydlím.“

„Nemyslíš, že je trochu brzo na to, aby si mě bral k sobě domů?”

„Ty to máš trochu pomíchaný. Já neberu tebe k sobě, ale ty bereš mě ke mně. Jasný?!" Zasmáli jsme se nad větou, která nedávala moc smysl, a přitom by díky ní mohl učit na filosofický fakultě.

Cestou jsme potkali víc než dost pobudů, snažil jsem se přidat do kroku. Taylor mi to, ale vůbec neulehčoval. V neosvětlených částech ulice se na mě nalepil, jako by věřil, že zrovna já ho můžu zachrání před tou temnotou, která nás obklopuje.

„To je ono. “ Ukázal na vchodové dveře k bytovce. Dřevěný zdobený portál v renesančním stylu jsem nijak nezapadal. Špinavé sídliště vypadalo klidně. Zvedal se mírně vítr a několik stromů v okolí se pod jeho náporem rozechvělo. Ale nejen ty. Také Taylor, tisknoucí se ke mě, a vypadající čím dál víc jako hromádka neštěstí, se zachvěl. Ušklíbl jsem se nad tou trapnou situací a vývojem událostí, až sem zabrouzdal k tomu, co jsem dělal před tímhle vším.

Je to pár hodin, co jsem se vrátil z Evropy. Po tom, co jsem tam strávil pár měsíců, mezitím co se provalilo, že jsem gay, chtěl jsem se vrátit zpatky. Nešlo to přesně podle mých plánů, jelikož jsem si na to musel dobrý další měsíc počkat, a teď budu muset dodělat školu tady.

„Už mě můžeš pustit,“ promluvil Taylor, a tím rozbil celý můj výlet do minulosti.

„No, když jsem tě dostal až sem, pomůžu ti aspoň do schodů, tak se nekaboň a pojď. Jaký patro?“

„Třetí,“ utrousil a vydal se vstříc schodům.

Už v mezipatře hledal klíče, které se následně snažil zasunout do díry. Očividně mu to moc nešlo. Vážně k smíchu. Ten fakt nebude aktiv. Stoprocentně.

„Ty seš neschopnej. Ukaž, když neumíš ani strčit klíč do díry, udělám to za tebe.“ Vytrhl jsem mu klíče z ruky, odemkl, vešel, nic těžkýho.

Švihl sebou i v botách na postel. Ležel na zádech s rukama za hlavou, černý tričko Call of duty se mu tím vyhrnulo, bylo mu vidět vyhublé břicho a na něm jizvu, asi od slepáku, řekl bych. Bože dal bych si říct.

Je podvečer, já a on v jedné cimře a on úplně mimo, ani by si toho nevšiml. Sakra, proč mě přepadají tyhle myšlenky. Proč chci vědět jaký by to bylo, kdyby byl pode mnou. Bože, stejně tajně sní, ať ho někdo vojede, nebo to možná jsou spíš moje zvrhlí představy, jak já ohnu jeho. Bude těžký být přáteli a u toho dusit, všechny tyhle zvrácenosti sobeckého úchyla ve mně.

„Nechceš tady přespat?“ zeptal se nečekaně a já bezhlavě souhlasil, bez vědomí jaké to bude mít následky. Ujistil jsem svého kamaráda, že dneska prostě nic nebude, sundal jsem Tayovi černý glády se zelenýma tkaničkama, nechápu, jak v tom může celý dny chodit, když jsou to tak těžký boty. Dopadli na zem a hned za nimi šli moje černý vansky.

„Co to děláš?“ zeptal se jako by byl v jiném vesmíru, když jsem mu začal stahovat kalhoty.

„Přece nebudeš spát v hadrech ve kterých celej den chodíš, je to divný.“ Spíš je pravda, že tohle bylo dost divný z mojí strany a já si to dost dobře uvědomoval, ale snažil jsem se to přejít, jakoby nic.

„Ale hovno, když ti to vadí, můžeš spát na zemi.“  Byl fakt zábavnej, nevím, jestli to je tím alkoholem, nebo je takovej normálně, ale čas, který s ním trávím, je zatraceně úžasnej. A ještě s tím detailem, že mi zrovna na féra, řek ať si lehnu k němu na postel. Ten kluk musí bejt úplně mimo.

„To mě už jako zveš i k sobě do postele?“

„Můžu se ještě chovat jako paranoidní píča a vyhodit tě v jednu ráno na ulici.“ Sundal si mikinu a přehodil přes sebe deku, asi aby se nestyděl že je tu jen v tričku a trenkách. Pozastavil jsem se nad tím, jestli má nějaký kousek oblečení jinak zbarvený než do černý, jelikož ani trenky nebyly výjimkou.

Cestou k vypínači jsem pohledem projel knihovnu.

„Takže malej nerd, cool,“ vytáhl jsem jednu z knih s titulem Vánoční říše od Joe Hill, „hmm zajímavý“ pousmál jsem se a vrátil ji mezi ostatní.

„To je jako špatný?“ Zeptal se uraženě.

„Ne, není. Já sice radši komedie a jednoduchý věci, ale chápu, že to pro někoho může bejt dobrý.“

„Zkus něco z toho urazit a půjdeš oknem.“

„V tom případě půjdu radši spát.“

Nemohl jsem se nabažit našich fórů, který jsme chápali jen my dva. Vypínač zaklapl a já se už se vydával k posteli, pohlédl na něj a přemýšlel, jestli bych mu neměl dát raději k posteli kýbl, usoudil jsem ale, že to nebude potřeba když se otočil na bok a spokojeně oddechoval, jak když vzdychá ze spaní, pomyslel jsem si.

Já to však raději vzal ještě přes koupelnu, kde jsem měl v plánu se v klidu vykropit, ale když vám, kurva, stojí, není to snadná záležitost. Nakonec mě to uspokojilo víc než vyhonění, které potom následovalo. Sex je sex, to žádná ruční práce nenahradí. Utřel jsem sperma do toaleťáku a důkazy spláchl do hajzlu. Právě teď jsem udělal dost divnou věc, kterou nedokážu vysvětlit ani sám sobě, ale stalo se, tak se tomu prostě nebudeme dále věnovat a přejdeme zase k odolávání, přesněji tomu, abych nestrčil svoje péro do Taye.

Vyšel jsem na chodbu, cvaknul zámek a ve dveřích se objevila osoba s nákupem v ruce. No to byla kurva vychytaná náhoda, no aspoň nepřišel o chvíli dřív, to by bylo trapnější. Blonďák kolem dvaceti. Jeho vybělená hlava mi přišla k jeho tmavým vousům a obočí trošičku zvláštní. Jeho ohoz nasvědčoval tomu, že nebyl venku dlouho. Kraťasy se vzorem ananasů (co sakra všichni s těma ananasama mají?!) mu skoro padali a plandající tílko, pro mě s dětinským nápisem “šodó hledá buchtičku“ bylo na tuhle situaci mocný. Uchechtl jsem se a musel jsem vypadat jako idiot, když sem tam stál jen v tričku, trenkách a s kalhotama v ruce.

Rozpačitě mě pozdravil a asi čekal na vysvětlení co tu dělám.

„Nazdar, jsem James a trochu jsme s Taylorem pili, tak jsem ho sem doprovodil.“

„Ou~ pili, s Taylorem~ wow. Máty, těší mě. Jsem rád že našeho asociála někdo dostal ven."

Začal navazovat rozhovor. Bylo vidět, že je dost vykolejený, ale snažil se to brát v pohodě, což mu nevydrželo moc dlouho, očividně nevěděl, co říct dál, a tak se bez dalších slov vydal do svého pokoje přes skromnou kuchyň a vkusný obývák.

Vešel jsem zpět do Taylorova pokoje, kde jsem na něco u postele šlápl. Zanadával jsem a sehl se pro cosi. Shit, asi jsem mu rozšlápl mobil. Vezmu ho do ruky a snažím se ho zapnout, neúspěšně, to asi není dobrý začátek. Pohodím ho zpátky na místo, kde byl a nasáčkuju se na postel za Taylora. Přehodím přes nás deku povlečení v zelených barvách a více se natisknu na zeď abych mu nebral více osobního prostoru, než by se mu líbilo, kdyby vnímal.

Pohodlí nebylo moc, ruka se mi pomalu odkrvovala a já byl nucen ji přes Taylora přehodit. Do zkroucené končetiny se pomalu vracela krev a já cítil jak mě pomalu obklopuje peřina snů, vydal jsem se jí vstříc a začal oddychovat v pravidelném rytmu hudby, která se řinula z mého přicházejícího snu.