-Mezi tím u Taylora v hlavě-

Někdy přemýšlím nad tím, jak moc se všeho bojím, jaké by to bylo, kdyby přišel někdo a zboural všechny moje hradby, které si postupem času buduju víc a víc. Často sním o sexu a o všemožných úchylných scénkách. Přijde mi to trapné, když koukám na porno, honím si a přemýšlím nad tím jaké by to bylo, kdyby se mě takhle dotýkal někdo jiný, kdo by se neptal a jen si mě vzal, protože by o to stál… protože by o mě stál. Dal bych mu na oplátku cokoliv, klidně sebe. Sebe celého, jen za to že o mě bude stát. Jen za to, že by pochopil ten šílený zmatek, co mám v hlavě.

Světlo zhaslo a mě obklopila tma. Hello darkness, my old friend.

Někdy mi přijde jako by opravdu odpovídala: I am not your friend!

Nastalo ticho. Byla tma a zima, žaludek bolel jako čert, z předcházejících prožitých hodin. Bylo to tak vždy když jsem pociťoval něco jako emoce, nevím, čím to je, ale je to tak. Už jen při myšlence, že by mně jen někdo začal líbat jsem se začal klepat jako ratlík, i mimo to, že o tom tajně sním. Nesnáším svou rozdělenou osobnost. Nenávidím se za to, co jsem. To čím jsem. Chtěl bych utéct od toho všeho. Nechápu proč se to stále snažím změnit. Jak si můžu pořád naivně myslet, že se něco zlepší? Vždycky se na mě všichni dívali tak pohrdavě, a to se nikdy nezmění. Člověk by řekl, že jsem si na to zvykl, ale dá se říci o mě, že jsem člověk, že jsem jako oni? Už ani nevím kdo jsem, tedy jestli jsem někdy někým byl. Sice o tom pochybuju, ale kdo ví.

Vedle mě dopadne Jamesovo tělo a mé myšlenky jako by se lekli.  Snaží se mě moc nedotýkat, ne jako by se mě štítil, spíše aby mi dával prostor a volnost. Natiskl jsem se více na osobu odpovědnou za moje neobvyklé chování.

Zdál se mi sen, byl jsem v baru s pohledným klukem, měl hnědý vlasy sčesaný na levou stanu, tak temný oči jako moje duše, položil jsem se v myšlenkách do té černé oázy a nevnímaje další části snu, ve kterých se odráželi moje pocity celého dneška, srovnávali se s návaly smutku a osamocení, uvědomil jsem si, že možná na chvíli, dneska v tuhle chvíli, se necítím osamocen.

Člověk, skvělí tož objekt ke kritice, ale přišlo mi, že na něm není co kritizovat. Sjel jsem ho odspodu k hlavě. Černé boty Vans, u kterých jsem nechápal tu popularitu značky, když se stejně po pár týdnech rozpadají. Černý džíny, doplňovalo tričko NEFFEXE, bože. Jak já jeho hudbu zbožňuju. Nebyl vyhublý jako já, ale spíše ve formě. To bylo docela sexy.

Později mě vedl temnými uličkami domů, byla to únavná cesta plná děsivých keřů, které klidně mohli být vrahy. Dovedl mě až k bytu číslo 7 kde jsem bydlel. Ten sen byl tak živý, až skoro reálný, ale jako by stále nebyl na dosah, ani na úplný doslech. Byl to dokonalý sen, až na jednu maličkost, nebyl to sen.

Leželo se mi nepohodlně, za mnou tolik místa a zima. Natlačil jsem se tedy na zeď, zarazil jsem se, když jsem zadkem narazil na něco měkčího a teplejší ho, než měla být původně chladná zeď. Úplně jsem na Jamese zapomněl. Přehodil přese mně ruku a přitáhl blíž. Otřel jsem se o něj a  cítil jsem cosi tvrdého mezi námi. Chtěl jsem se dostal pryč ze sevření, ale jako by to mělo opačný účinek. Pohladil mě po stehně a já nadskočil, snažil jsem se alespoň otočit, ale to, jak jsem se kroutil, ho asi dráždilo víc, než by sám chtěl.

„Nevrť se tolik“ zaslechl jsem za sebou, všeho jsem nechal jako bych se opařil a snažil se hrát mrtvého brouka. Myslel jsem, že vše ustalo, než sjel rukou k mému pozadí a jemně mi jezdil po stehně. Od zadku ke kolenu a zase zpět.  Jak nepříjemné. Lechtalo to, nemohl jsem zabránit chvění mého těla, on však nepřestával a já byl tak nucen vystavovat mu svoje tělo na pospas. Zajel rukou pod tričko a pokračoval ve své práci, jezdil mi po bocích až po žebra, lehce přejel přes bradavku a já se ošil.

„Nech toho Jamesi, nejsem žádná z tvých děvek…“ zašeptal jsem, ale ne nijak přesvědčivě.

„A kdo říká že jsi?“

Prohýbal jsem se pod jeho doteky, aniž bych věděl, proč mu dovoluju takhle se mě dotýkat, jako bych jemu i sám sobě chtěl dokázat, že to se mnou nic nedělá, ale v tom případě~ Proč mi, kurva, stojí?

„Myslím, že jsi k sežrání Taylore,“ zašeptal mi do ucha a stiskl ho mezi zuby, mnul mi u toho bradavku jako by věděl, jak moc citlivé jsou. Neubránil jsem se vzdechu a on jako by to bral jako souhlas k pokračování. Vyhoupl se nade mne a bez váhání mě políbil.

Tak dlouho jsem na to čekal, se strachem, že budu neschopný, že nebudu vědět co dělat, že budu špatný a ani nevím proč. Jako by všechno utichlo a já cítil jen jeho. Bral si mé rty do svých, kousal je, sál, líbal. Snažil se držet zpátky, když ale viděl, že žádné protesty nebudou, a já se začal zapojovat, nevydržel to, začal mě líbat dravě a bez zábran. S touhou vyzkoušet cítit v ústech cizí jazyk jsem ten svůj vrazil Jamesovi skoro až do krku. Ten se překvapeně přidal, olízl můj jazyk po délce a já věděl, že není cesty zpět, i přes všechny mé hradby jsem tu teď s ním a vím, že nikdy jsem necítil nic jako teď to teplo, které mě pohlcovalo. Jeho koleno mezi mými stehny mi dráždilo rozkrok, on jako by to ignoroval a jen si dravě bral mé polibky. Jeho dotyky mi začali být příjemnější a snesitelnější jako dosud žádný lidský dotek.Jemně mi mnul ušní lalůček, když jazykem pomalu sjížděl na krk. Jemně ho políbil, olízl a nečekaně se zakousl do mé kůže která postrádala sluneční svit více než já mateřskou lásku. Vymrštil jsem ruku abych si mohl zacpat ústa a tím zabránil hlasitějšímu vypísknutí, způsobeným pijavicí na mám krku. Klepal jsem se pod ním, bolelo to, jako by mi chtěl vysát krev, nepřestával a surově mě kousal dál. Bylo to tak nepříjemné, ale zároveň jsem nechtěl, aby přestal. Kolenem stále provokoval můj už tak ztopořený penis. Nevydržel jsem a naklonil hlavu, abych zabránil pokračování jeho hrubého počínání, nic jsem tím však nezískal, jelikož přesídlil na druhou stranu krku, tam však jen na chvíli stiskl jemnou kůži mezi zuby a vrátil se zpátky k mým ústům. Zajel mi rukou do vlasů a druhou si hrál s mou bradavkou. Hrál si se mnou jako s malou děvkou, někde ve vnitru jsem to věděl. O co jiného by mu tak mohlo jít. Nestojím o to, aby mě nějaký kretén zneužil a pak odkopnul jako odpad, tím už jsem, takže děkuju.

Bez rozmyslu jsem ho kousnul do jazyku, on se odtáhl a zatahal mě za vlasy. Pohlédl jsem mu do očí, do tý temnoty, který už je v mým životě víc než dost, nepotřebuju další!

„Měl by si jít. “ Vypadlo ze mě. On na mě jen chvíli nechápavě hleděl. Potom se ze mě zvedl, vzal si boty a odešel.

Co jsem to kurva málem udělal? Zahltila mě samota a úzkost, hleděl jsem na to, jak moc vzrušený jsem, nechtěl jsem si přiznat co se mnou dělá, i když se mě vlastně ani nedotkl.

Ani nedotkl? To myslíš vážně? promlouvá ke mně vnitřní hlas a já prstem jezdím po krku, který si jeho návštěvu bude pamatovat asi déle než mé rty, přejedu rukou na ně a zasním se v myšlenkách, jak dokonalé to bylo. Druhou rukou pomalu sjíždím k penisu, který se pod mým dotykem ještě více ztopoří pod očekáváním nadcházející masturbace. Sundám si boxerky a vezmu ho do dlaně. V myšlenkách se vracím k Jamesovým polibkům, několikrát přejedu po celé délce nedočkavého penisu.

Předloktím se snažím utišit ty vzdychy co se derou z mých úst, aby mě Maty neslyšel. I když si honím, nezapomínám na okolí, které mě obklopuje, teď už asi nikdy nezapomenu na jednu osobu, která se mi měla do života přimíchat až zítra a já už si nad ní tady honím jak třináctiletý malý fakan.

Udělám se, sperma zachytím do trička a už cítím, jak mě přepadá pocit viny. Jako když je vám pod 18 a vy se koukáte na porno, avšak potom co se uděláte máte pocit že jste udělali něco špatného, vypínáte stránku, mažete historii a slibujete si, že se to nebude opakovat protože masturbace je špatná, postupem věku přijdete na to že je to vlastně v pořádku ale místo špatného pocitu mravní výchovy, vás přepadne pocit samoty a deprese z toho, že to nemáte s kým sdílet a jste sám, úplně sám stejně jako miliony lidí kteří to dělají stejně a  možná se i cítí stejně mizerně a osamoceně jako vy.

Probudila mě ostrá bolest hlavy, začal se mi vybavovat včerejšek a všechny okolnosti.

„Mluvíš ze spaní často?“ Uslyšel jsem známý hlas, kterému jsem ze začátku nerozuměl, ale pak mi začala skládačka dávat smysl a mě pomalu začalo docházet, že nakonec to byl opravdu jen pouhý sen a já teď ležím v peřinách naprosto zpocený a vzrušený ze snu, který nevím jestli bych chtěl aby se opravdu stal nebo ne, upřímně jsem velice rád, že o tom nemusím rozhodovat já. Přikryl jsem se peřinou, abych zakryl svou erekci, ale si marně.

„Wow, o kom se ti zdálo?“

„Ani nevím,“ zalhal jsem, ze skříně vyndal první věc, co byla na vrchu a pomalu odcházel do koupelny.

„Co jsem to vůbec říkal… když jsem spal?“

„Nic, jen si kňučel celou noc ze spaní, až jsem si musel jít lehnout do obýváku na gauč.” Na to jsem snad nebyl nucen odpovídat.

"Ne. Kecám jen si se strašně roztahoval a nedalo se vedle tebe spát.“

„Ou, za to se omlouvám, jsi asi první společnost, kterou tu mám.“

„Já myslel, že ty nerad společnost.“

„Tím to asi bude. “ Usmál jsem se na něj a tímhle pohledem jsem mu naznačoval, že je idiot a on to moc dobře věděl.

Obklopily mě stěny koupelny, dívám se do zrcadla na odraz a lehce přejíždím přes krk, který je čistý stejně jako kdy dřív. Má mysl se vrací ke snu, bez toho, abych tomu mohl zabránit a moje rozpolcená osobnost se sesouvá k zemi.

„Tolik se těchhle věcí bojím, tak proč teď a proč on?“ Hlava mi spočine v klíně, ten pocit, že svým pocitům nelze uniknout mě ničí, to že je nechápu mě ničí, to že je mám. Den za dnem se je snažím pochopit, avšak marně, proto volím druhou variantu, a den za dnem jim unikám. Unikám svým pocitů, takže by se dalo říct, že utíkám sám před sebou, a přesně tohle mě ničí. Jak mám být dobrý pro někoho jiného, když nejsem dobrý ani sám pro sebe. Připadám si jako kus hovna, a to jen díky snu který ve mně vyvolal tenhle emocionální konflikt. To vše jen díky Jamesovi.