Kličkuji ulicemi a snažím se upláchnout svým pronásledovatelům. Jenže nejsem tak rychlý a také potřebuji dýchat.

,,Poběžte! Už ho skoro máme!''ozve se kousek za mnou.

Poplašeně se ohlédnu. A napálím to přímo do zdi. Sakra, slepá ulička! Nedá se nic dělat, musím zpátky. Pak budu mít alespoň nějakou naději, že uteču. Kdežto tady jsem svým pronásledovatelům vystaven jak na stříbrném podnose. Rozběhnu se.

,,A už ho máme!'' zakřičí někdo a já jsem v tu ránu na zemi.

,,Výborně. Spoutejte ho a hurá s ním do paláce. Princ už rozhodne co s ním,'' řekne někdo.

Provazy mi svážou ruce a postaví mě. Prohlédnu si je. Upíři, jak jinak. Vyděšeně se zachvěju. Začnou mě táhnout městem k paláci. Vzdoruji, zmítám sebou, zapírám se, snažím se vyprostit z provazů. Ale je mi to k ničemu. Nakonec mě dotáhnou do paláce. Vejdeme do obrovského krásně, vyzdobeného sálu. Jsem natolik uchvácen jeho krásou, že přestanu vzdorovat a jen se rozhlížím.

,,Copak jste to přivedli?'' ozve se z druhé strany sálu.

Podívám se tím směrem. Na zdobeném trůnu tam sedí upír a zkoumavě si mě prohlíží. Polknu. Je krásný jako všichni upíři. Vlnité černé vlasy po ramena, bledá pleť, rudé oči, celkem svalnatý a taky vysoký. Jde z něj strach.

,,Havěť, princi,'' odpoví jeden z těch co mě chytli.

Všichni se pokloní a mě srazí na kolena. Nemám odvahu vzhlédnout a tak zírám do země. Princ si odfrkne.

,,Hoďte ho do šatlavy. Dneska na něj nemám náladu. Rozhodnu o něm jindy,'' řekne princ.

Semknu pevně oči. Nestojím ani za to, aby o mě rozhodl hned. Stejně mě zabijí, tak proč to odkládá? Stráže mě za pomocí provazů hrubě postaví na nohy a vedou do šatlavy. Rozvážou mě a vhodí dovnitř. Dopadnu tvrdě na zem.

,,Ale, nováček,'' uslyším.

Vzhlédnu a v mžiku jsem přitisklý na zdi. Vlkodlak! Oni mě zavřeli do stejné cely s vlkodlakem! Navíc s takovýmhle. Vysoký minimálně 2 metry, svalnatý až hrůza, snědá kůže, krátké hnědé vlasy a oči barvy jantaru, které mě zvědavě sledují. Nasaje nosem vzduch.

,,Vida. Podle pachu jsi napůl člověk a napůl upír, že? Takže tě zavřeli jen kvůli tomu, že ses narodil. Tomu se říká smůla. Jinak jsem Allan,'' řekne s úšklebkem.

,,Já jsem Faris. Jak jsi tu dlouho? A proč se se mnou vůbec bavíš?'' zeptám se.

,,5 měsíců. A za celou tu dobu jsem s nikým nepromluvil ani slůvko'' odpoví mi Allan.

Povzdechnu si.

,,Půjdeme spát. Je už určitě pozdě,'' řekne Allan.

,,Určitě ano. Byla už tma, když mě chytili,'' přikývnu.

,,V tom případě dobrou noc!'' zívne Allan a lehne si.

,,Dobrou noc!'' řeknu a taktéž se uložím.

Kardener

Sedím na trůnu a sleduju ostatní upíry, jak se baví. Ach jo, tyhle radovánky mě přestávají bavit a spíše mě nudí. Zívnu si. Najednou se otevřou dveře a do sálu vejdou stopaři a někoho vedou. Ten mladíček mě docela zaujme. Malý, štíhlý, světlé téměř bílé vlasy, které mu spadají až ke stehnům, bledý, se zářivě modrýma očima.

,,Copak jste to přivedli?'' zeptám se se zájmem.

,,Havěť, princi,'' odpoví vůdce stopařů.

Stopaři se mi pokloní a toho mladíčka srazí na kolena. Hm, ten mladíček se mi líbí. Ano, ano, ten se bude v mé posteli krásně vyjímat. Už se těším až ochutnám to jeho drobné tělíčko.

,,Hoďte ho do šatlavy. Dneska na něj nemám náladu. Rozhodnu o něm jindy,'' řeknu s předstíraným nezájmem.

Olíznu si rty a sleduji jak ho odvádí. Nejdříve ho pořádně vyděsit a vystresovat a on pak bude krásně povolný a svolný ke všem mým choutkám. Tato strategie se mi už hodněkrát vyplatila. Přestanu si všímat dění v sále a raději si představuji, co všechno s tím rozkošným kolouškem budu dělat.