Kardener

Stojím opřený o dveře a sleduji svého kolouška. Je tak roztomilý, když je rozespalý. A navíc ten jeho vyplašený pohled. Mám chuť strhnout z něj peřinu a vzít si ho. Bohužel, nemůžu. Není čas.

,,Vstávej. Za pár minut jsme očekáváni u mého otce. Tady máš nějaké oblečení,'' řeknu a hodím po něm oblečení.

No, oblečení. Světle modré kalhoty s průhlednými a prostřihanými nohavicemi a se ztmaveným rozkrokem a zadkem. K tomu nějaké stříbrné řetízky přes hruď, břcho a paže ozdobené tmavě modrým safírem. Kouká na mě docela zmateně.

,,To přece nemohu mít na sobě. Vždyť budu vypadat jako děvka,'' řekne koloušek.

Přejdu k němu a chytím ho za bradu.

,,Jenže to ty přesně jsi. Moje děvka. Nic ví nic míň. Tak si to teď obleč a bez odmlouvání!'' syknu mu do obličeje.

Pustím ho a ustoupím trochu stranou. Čekám co udělá. Naštěstí se do toho začne soukat.

Faris

Se slzami v očích se začnu soukat do toho, co mi přinesl. Ani se tomu nedá říkat oblečení. Vždyť to víc odkrývá než zakrývá. Ale nemám právo něco namítat. Já totiž nemám žádná práva. Vzlyknu.

,,Přestaň brečet nebo ti k tomu dám důvod!'' osopí se na mě Kardener.

Polknu a snažím se zadržet slzy i vzlyky. Kardener ke mně přistoupí a pozorně si mě prohlíží.

,,Hm, budeš se líbit. Tady máš boty,'' řekne a podá mi stříbrné páskové boty.

Vezmu si je a obuju.

,,Výborně. Můžeme vyrazit. A dám ti jednu radu. Nepokoušej se o útěk nebo jinou podobnou hloupost. Hned by tě totiž chytili a vrátili zpátky mě. Poté bych byl nucen tě potrestat. Tvrdě,'' řekne Kardener a vyjde z pokoje.

Okamžitě vyrazím za ním. Ještě stihnu zahlédnout svůj odraz v zrcadle. Vypadám strašně. Raději odvrátím pohled. Proplétáme se chodbami až dojdeme do studovny. Zde v pohodlných křeslech sedí dva upíři a debatují nad nějakými dokumenty. Kardener si odkašle, čímž na nás upoutá jejich pozornost. Sklopím hlavu. Nechci vidět jejich hodnotící pohledy.

Otec

Probírám s Rizem dokumenty týkající se daní, když se ozve odkašlání. Vzhlédnu a uvidím svého mladšího syna, Kardenera.

,,Ach, konečně jsi tady,'' poznamenám.

Odložím dokumenty na stůl a pohodlněji se usadím.

,,Tak mluv,'' vyzvu Kardenera.

,,O čem mám mluvit?'' zeptá se mě Kardener zaskočeně.

,,Ty i Rize jste mi říkali, že sis z jednoho křížence udělal hračku. Požaduji vysvětlení,'' řeknu.

,,To je pravda. Jmenuje se Faris a je opravdu krásný. Je poslušný a povolný. Ať mu přikážu cokoliv, vždy poslechne. K tomu je velice dobrý v posteli. To jsou důvody, proč si ho chci ponechat. Takže tě žádám o povolení,'' vyrchlí ze sebe.

,,Uvědomuješ si, že mluvíš o živé bytosti?'' zeptám se.

,,Ehm, jistě ale je to jen kříženec. Nemá žádná práva. Pokud si chceš ověřit jeho kvality, tak ti ho půjčím,'' řekne Kardener.

Nad tímto prohlášením se zamračím. Nelíbí se mi Kardenerův postoj. Pohlédnu na chlapce stojícího kousek za Kardenerem. Všimnu si modřin na jeho bocích a zápěstích, kousanců na hrudi a krku, i toho jak klopí hlavu a třese se, pravděpodobně zimou soudě podle toho, co má na sobě. Navíc z něj cítím strach. Začíná mi ho být docela líto. Když ho nechám Kardenerovi, tak mu bude dál ubližováno. Ovšem, když ho propustím, tak se může stát, že se nedožije rána. Co mám dělat?