Kardener

Jsem naštvaný. Ne. Zuřím! Otec mi právě zakázal dotýkat se mého kolouška. Že prý se ještě nerozhodl, co s ním. Pche!

,,Jistě, otče! Přeji ti hezký den!'' procedím skrze zuby.

,,Farisi, jdeme!'' rozkážu.

,,Hezký den, Výsosti!'' řekne Faris mému otci a následuje mne.

Zuřivě dupu chodbou směrem k Farisově pokoji.

,,Kardenere?'' uslyším za sebou.

,,Co?'' vyštěknu a prudce se otočím k Farisovi.

,,Kde jsou mé věci? Bylo tam něco, co pro mě bylo hodně důležité,'' šeptne.

Chvíli na něj beze slova zírám.

,,Pojď za mnou,'' řeknu a vedu ho k prádelně.

Projdeme prádelnou až do místnosti, kde jsou látky či oblečení, které už nejsou použitelné a proto se vyhodí.

,,Bude to někde tady. Najdi si to!'' řeknu a opřu se o futra.

Faris vstoupí dovnitř a rozhlíží se. Poté se začne přehrabovat pytli na podlaze a policích. Já ho ode dveří pozoruju. Kolikrát se zkroutí tak, že se divím, že se nezlomil. Je tak pružný a ohebný. Olíznu si rty. Začínají na mě jít choutky. A když se ohne a vystrčí na mě zadeček, mám chuť porušit otcův zákaz a na místě si ho vzít.

,,Tady to je,'' řekne si pro sebe a vytáhne malý plátěný raneček.

Zamračím se. Ten raneček mi přijde povědomý. Jako bych ho už někdy viděl. Potřesu hlavou. Takových ranečků existuje. Možná jsem viděl podobný u nějakého tuláka. Přesunu svou pozornost zpět na mého kolouška. Přehrabuje se v ranečku a vypadá to, že něco hledá.

,,Můžeme jít,'' řekne po chvilce.

Zřejmě našel co hledal. Snažím se zahlédnout onen předmět, ale je tak malý, že ho má ukrytý v dlani. Dovedu ho do jeho pokoje.

,,Co to vlastně máš?'' zeptám se zvědavě.

,,Jen něco, co jsem kdysi dostal od mého jediného kamaráda,'' řekne tiše.

,,Ukaž mi to!'' zvědavost mi zkrátka nedá pokoj.

Faris zaváhá ale nakonec rozevře svou dlaň a ukáže mi co ukrýval. Vytřeštím oči. To není možné! Šokovaný zírám na řetízek z bílého zlata se smaragdem vybroušeným do kapičky orámovaný malými diamanty. Na ten samý řetízek, který jsem kdysi dal jednomu malému chlapci, kterého jsem nazýval svým kamarádem.

Otočím se na patě a zbaběle prchnu do svého pokoje. Zabouchnu za sebou dveře a opřu se o ně.

,,To není možné,'' vydechnu a sjedu podél dveří až na zem.

Obejmu si kolena a na ně položím hlavu. Panebože, vždyť já mu ubližoval! Ubližoval jsem někomu, koho jsem kdysi nazýval kamarádem. Co za zrůdu to ze mě vyrostlo? Vzlyknu. Ubližoval jsem chlapci, kterého mi kdysi bylo tak moc líto a kterého má chůva vyhnala křikem a ošklivými slovy. Zklamal jsem sám sebe. Vždyť už jako malý jsem si slíbil, že pokud toho chlapce ještě někdy potkám, takže ho budu chránit. Vjedu si rukama do vlasů. V hlavě mi vyskočí dávno zapomenutá vzpomínka.

…............................................................................................................................................................

,,Otče, otče, chci jinou chůvu. Tahle je zlá,'' křičí malý chlapec a běží ke svému otci.

,,Ale, Kardenere, proč by měla být zlá?'' zasměje se chlapcův otec a vezme svého mladšího syna do náruče.

,,Byla zlá. Na Farise,'' stěžuje si Kardener.

,,Kdo je Faris, zlatíčko?'' zeptá se matka.

,,Můj kamarád. Byl támhle u stromů a hráli jsme si spolu. Pak tam přišla chůva a křičela na něj. Taky mu říkala havěť. Co je to havěť?'' řekne chlapec a zírá na otce.

,,To ti vysvětlím později, ano? Teď musíme najít toho chlapce,'' řekne otec.

Okamžitě začne udělovat rozkazy a do hodiny je sestaven pátrací tým. Ihned začnou pátrat po malém chlapci s bílými vlasy. Pátrají po něm celé 3 dny, ale po chlapci ani stopa.

…............................................................................................................................................................

,,Co mám dělat?'' zeptám se zoufale.

Faris

Překvapeně hledím za Kardenerem. Proč tak najednou utekl? A proč vypadal tak vyděšeně? Zakroutím nechápavě hlavou. Se smutným úsměvem pohladím smaragd a pověsím si řetízek na krk. Zvednu hlavu a pohled mi padne na můj odraz v zrcadle. Znechuceně se otřesu a začnu se soukat z toho co mám na sobě.

Nahý si vlezu do postele a zachumlám se pod peřinu. V pěsti stisku smaragd a zavřu oči. Myslím, že dneska budu spát klidně. Jen mi neustále vrtá hlavou ta Kardenerova reakce. Že by moje podezření bylo správné? Že by Kardener opravdu byl ten chlapec, který chtěl být mým kamarádem?

Ale proč mi potom ubližoval? Že by mě nepoznal? Nebo si ten den nepamatoval? Nevím.

Ještě chvíli nad tím dumám, než se propadnu do náruče spánku.