Otec

Povzdechnu si.

,,Rize, můžeš jít. Kardenere, ty počkej za dveřmi. Chci si s tím chlapcem promluvit,'' řeknu.

Oba mí synové odejdou. Podívám se na toho chlapce, Farise. I přesto, že klopí hlavu a já mu tak nevidím do obličeje, poznám, že je hrůzou bez sebe.

,,Posaď se, chlapče,'' vyzvu ho jemně.

Zaraženě se na mě podívá. Poté se posadí do křesla naproti mně.

,,Řekni, Farisi, chová se k tobě Kardener dobře?'' položím otázku.

,,A-ano,'' vykoktá ze sebe mladík.

Znovu si povzdechnu. Moc dobře vím, že lže.

Faris

Bojím se na krále podívat. Snažím se potlačit třes, ale nejde to.

,,Proč mi lžeš? Podle postoje mého syna usuzuji, že s tebou nikterak dobře nejedná,'' řekne král.

,,Jedná se mnou lépe, než jak se mnou jednali ostatní upíři nebo lidi,'' řeknu tiše.

,,Opravdu? A kolik upírů nebo lidí tě znásilnilo?'' řekne král.

Neodpovím. Byl jsem panic, dokud mě Kardener neznásilnil. Nemohl bych nabídnout nic jiného než sebe a svou nevinnost, pokud bych našel někoho, kdo by byl ochotný mě milovat. Jenže teď už nemám co nabízet.

,,Myslel jsem si to. Takže teď mi pověz pravdu. Jak s tebou můj syn zachází?'' řekne král.

Polknu.

,,On...vysmívá se mi a ponižuje mě. Také mě každý den a noc znásilňuje ale na druhou stranu, dal mi střechu nad hlavou, mám pravidelný příděl jídla i vody a nemusím se neustále bát o svůj život,'' řeknu a poprvé pohlédnu králi do očí.

,,Děkuji ti za upřímnost! Řekni, jsi šťastný?'' řekne král.

,,Ano...ne...já nevím,'' vyhrknu zoufale.

,,Klid, chlapče. Nejdříve urovnej své pocity a poté mi dáš odpověď. Ale teď mi řekni něco o svých rodičích,'' řekne král.

Povzdechnu si. O rodičích se mi moc mluvit nechce. Vstanu a přejdu k oknu. Zadívám se ven na zasněženou krajinu. Po chvilce začnu mluvit.

,,Máma byla upírka, táta člověk. Oba se do sebe zamilovali, když byli velmi mladí. Byla to zakázaná láska. Jim se to ovšem dařilo úspěšně tajit. Jenže když máma otěhotněla, tak to prasklo. Máma dostala na výběr. Buď bude vyděděna nebo se zbaví dítěte a její milenec bude zabit. Máma si zvolila možnost vydědění. Poté s mým otcem utekla. Sama se pokoušela různými způsoby zbavit nechtěného dítěte, ale nepodařilo se. Žili jsme v lese, kousek od jedné malé vesničky na jihu. Jenže ani jeden z mých rodičů mě nemiloval. Neustále mi vyčítali, že to kvůli mně  ztratili své rodiny a postavení. Že jenom kvůli mně musí žít v bídě a chudobě. Říkali, že jsem zničil jejich životy. Nenáviděli mě. A dávali mi to dost jasně najevo. Pamatuji si, že na mě neustále křičeli a bili mě. Pokud jsem dostal něco k jídlu, tak pouze zbytky. Spát jsem musel venku, připoutaný ke kůlu v zemi. Pokud mě pustili do domu, tak jsem musel zůstat zavřený ve sklepě. Navíc mi neustále opakovali, jaká je škoda, že mě po narození neutopili. Když mi byly 2 roky, tak mě vyhnali z domu a od té doby jsem se musel starat sám o sebe,'' řeknu svůj příběh.

,,Neměl jsi v životě moc štěstí a to mě mrzí, chlapče. Jen poslední otázka, vzpomínáš si jak se tví rodiče jmenovali?'' řekne král.

Zamračím se.

,,Táta se myslím jmenoval Thomas a máma Angie. Příjmení si bohužel nepamatuju,'' řeknu a otočím se ke králi čelem.

,,Thomas a Angie. Vzpomínám si na ně. Jejich poměr tehdy vyvolal dost velký skandál. Příjmení tvé matky bylo Rosenová. A příjmení tvého otce Blue,'' řekne král.

To mě překvapí. Netušil jsem, že znal mé rodiče.

,,Vy jste je znal?'' vypadne ze mě.

,,Ano. Tvoje matka byla z vysoce postavené šlechtické rodiny a také byla moje kamarádka, když jsme byly ještě děti. Vlastně jsem si ji měl vzít, naši rodiče nás zasnoubili, když mi bylo asi tak 10 let. Tvá matka byla o dva roky mladší. I tvůj otec byl šlechtic, ačkoli byl člověk,'' řekne král a usměje se.

Vyhlédnu znovu z okna. Konečně vím alespoň něco o svých rodičích.

,,A mí příbuzní? Znáte někoho z nich?'' zeptám se po chvíli krále.

,,Ano. Znám je všechny. Tvé prarodiče, oba strýce ze strany tvé matky i otce, jejich ženy, dva bratrance ze strany tvé matky, a jednoho bratrance a tři sestřenice ze strany tvého otce. To je celá tvoje rodina,''

,,Moje rodina. Myslíte, že by mě přijali?'' zeptám se nadějně.

Vždycky jsem toužil po rodině. Po milující rodině. Po někom, kdo by mě objal, utěšil, políbil a všechno to, co se v rodině dělá.

,,Obávám se, že nepřijali, chlapče. Tví prarodiče se nechali slyšet, že kdyby tě někdy objevili, takže by tě vlastoručně zabili. To samé tví strýcové. Nikdy tě neviděli ale kvůli tomu, že jsi kříženec upíra a člověka tě nenávidí a neváhali by tě zlikvidovat, '' řekne smutně král.

Jen přikývnu. Vlastně jsem to očekával.

,,Jenže teď mám o tvém osudu rozhodnout já. No, ještě nevím co s tebou. A než se rozhodnu, tak zůstaneš tady na hradě. A nikdo, včetně mých synů, se tě nesmí dotknout. Žádným způsobem,'' řekne král se šibaliských úsměvem a mrkne na mě.

Zašklebím se.