Nevím, co mě probudilo, ale jistě s tím měl hlad co dočinění. Anebo že by náhlý výpadek bolesti nabudil moje vědomí zpět k životu? Opravdu jsem byl zmatený jako lesní včela v mraveništi. Pamatoval jsem si zhruba půlku toho, co se stalo… Jako stalo před tím, než mě ten vůl Eric zabil.

No jo vlastně! Vždyť já jsem mrtvej! Proč mi to někdo nepřipomněl? Hloupej stav bez průvodce. Alespoň někoho by v takové chvíli měl z druhé strany Bůh nebo tak něco poslat ne? Jasně, měl by mít nějakýho vyškolenýho uvaděče, který by říkal, co se teď bude jako dít a kam mám jít. Nikdo ale nepřišel a asi ani nepřijde. Možná taky proto, že jsem se vracel zpět. Zpět do světa živých. Pomalu, ale cítil jsem to. To něco neurčitýho, co mě přesouvalo zpět do těla. Až jsem se dostal k pocitu prázdného žaludku. Hlad zachránce, kdo by to do něj jen řekl. Jeho přítomnost však znamenala jedinou věc.

Jsem zase… naživu… Já jsem naživu! Cítil jsem teď všechno. Ruce nohy i hlavu. Moje srdce bylo jako zvon a moje uši polehounku začali zapínat svou bájnou funkci. Nedalo mi to a trochu jsem se protáhnul, což v mé předešlé mrtvolné ztuhlosti znamenalo jen, že jsem pohnul jemně rameny a dvakrát skrčil a zase narovnal nohy. Teprve když se mi povedlo rozvést krev do všech svalů, otevřel jsem pomalu oči.  Rozkoukával jsem se a snažil se rozehnat bílou mlhu, která mi bránila v tom, abych zjistil víc o svém stávajícím okolí. Mlha naráz zmizela a před mýma očima odkryla něco neskutečného.

Byl tam. V celém mém zorném poli byl jen Eric. On a jeho milý chtíčem zalitý úsměv. Zamilovaně si mě prohlížel neschopný slova. Nezabránil jsem tomu a okamžitě zrudnul od ucha k uchu. V tom samém okamžiku mi vyvstalo před očima pár rychle protkaných vzpomínek a uvědomil jsem si, že na sobě nemám nic dívčího. Polknul jsem a přivřel omluvně oči.

„Promiň…“ Vypadlo ze mě nervózně a kousnul jsem se do spodního rtu. Eric se jen pousmál.

„Zabil jsem tě a ty se mi omlouváš?“

„Ta omluva není za to. A… když už si to zmínil…“ Řekl jsem a tou největší silou jakou jsem teď dokázal vytvořit, ho zaťatou pěstí udeřil přímo na levou část tváře! Chytil se překvapeně za novou bolest a pohlédl na mě s připravenou obranou větou. Ale když viděl, jak mi náhle tečou slzy, neřekl nic. Na jednu stranu jsem byl dost v právu, což zřejmě uznal. „Příště se nejdřív podívej, ty debile!“ Křikl jsem a utřel si slzy, které jsem tedy neměl moc v plánu mu ukazovat.

„Omlouvám se,“ řekl Eric a smutně se na mě usmál. To, co sem mu teď chtěl udělat, rozhodně rozboří všechny jeho hloupé pochybnosti.

Utřel jsem si nos a zbytek úlevných slz a byl rozhodnut. A tak jsem na něj v tu nejméně očekávanou chvíli skočil celou vahou, objal ho křečovitě kolem krku a nedočkavě se přisál na jeho rty. Chutnal jako vždycky, jako chlupatá zmrzlina.

 

****

„Co uděláme s nimi?“ Zeptal jsem se, když jsme oba stáli u velkého okna a koukali na naštvaně pobíhající bandu lidí, která se snaží zprovoznit obrovitý buldozer. Eric jen vzdychl a pak se podíval s ustaraným hnědým pohledem na mě.

„Co by si s nimi chtěl udělat?“

„Co takhle změnit dnešní menu?“

„Lákavé…“ Poznamenal a mírně se pousmál. A pak se vrátil ke svému stoickému obličeji. „Ale teď vážně,“ dodal za další dvě minuty a já poznal, že to vážně musíme vyřešit reálně.

„Půjdu si promluvit s otcem. Přesvědčím ho, ať s tímhle chaosem přestane.“

„Chceš něco po mně?“

„Možná jen… abys zůstal tady,“ řekl jsem pomalu a čekal na reakci. Chytil mě za ruku a stisknul ji.

„Jak začneš utíkat, tak po tobě půjdu…“ Zašeptal mi vášnivě do ucha a mně se málem podlomila kolena. Bylo mi jasný, jak moc dvojsmyslně tohle zní. A taky, který z těch smyslů vážně udělá.

Možná se mi to jen zdálo, ale po mém probuzení je Eric víc jako ten chlap z obrazu. Teda abych byl přesnější je jako sloučenina povah dřívějšího Erica a tím úchylákem z mým snů. Což mě z nepochopitelných magických důvodů vzrušovalo dvakrát tolik.

Lehce jsem se mu vymanil z majetnického sevření a uháněl celý zarudlí směrem k hlavním dveřím.

.

Seběhnul jsem schody a rychlostí, která odpovídala mé rudé tváři, jsem vyběhnul ven před dům. Hned jak se mé nohy dotkly prahu, strhnul jsem na sebe pohledy všech znepřátelených nájezdníků, kteří čekali nějaký ten frontální útok, ale očividně né ode mě. S připraveným monologem a výhružnými gesty v záloze, jsem je pomalu přejel vzteklým pohledem a skončil u svého otce. Ten stál v čele armády dělníků a spoluinvestorů a prohlížel si mě se směsicí úžasu a nenávisti.

„Co tu kurva děláš?!“

„Jdu vyjednávat.“

„Si ze mě děláš prdel?! To… To se hodláš postavit na stranu toho monstra?!“

„Už to tak bude.“

„Ty jeden malej nevděčnej hajz…!“

„Co takhle to brát jako obchod, ty máš rád,“ přerušil jsem ho rázně a dal ruce v bok.

„Obchod?“ Ozvala se Sally a přešla blíž k našemu menšímu hloučku.

„Ano. Otec nám často připomínal, že za peníze je možné všechno,“ začal jsem s vyrovnaným pohledem na svou udivenou ale přesto klidnou sestru. Pak jsem se obrátil zpět na rozzuřeného otce: „Nebo to byli lži?“ Hodně dlouhou chvíli si mě měřil stejně modrýma očima, než jsem si všimnul, že se nad tím opravdu zamyslel. Businessman se nezapře.

„Co by to mělo obnášet z naší strany a co s té Vaší?“ Zeptal se nakonec už klidněji a já kývl směrem k domu. Divně pronesené slovo Vaší jsem přehlédnul.

„Necháte ten dům stát a jeho obyvatele už nebudete obtěžovat.“

„A na oplátku?“

„Policie nedostane, žádný podklady k prozkoumání vaší firmy a pochybných objednávek.“

„To… myslíš vážně, Alexi?“ Zeptala se Sally a dala ruku poplašeně před svá ústa.

„Smrtelně.“

„Chceš mi vyhrožovat?!“ Ozval se znovu hromovým hlasem otec. Přesto bylo znát, že uvažuje.

„Nechci, ale přinutil si mě k tomu!“

„Budu souhlasit jen pokud bude stanovena i odstupná částka.“

„To není problém. Souhlasím.“

„Proč… vlastně zacházíš tak daleko?“ Optala se mírně opařená Sally a já se rozhodl své sestře oznámit pravdu a nic víc než jen pravdu.

„Protože… Protože Erica miluju.“

 

****

Když jsem vystoupal zpět k Ericovi a jeho napnuté osobě, málem se mi zastavilo srdce nad jeho pohledem. Byla v něm kapka strachu ale zároveň důvěry, kterou jsem si zasloužil tak na půl. Usmál jsem se a vrhnul se mu do otevřené náruče. Málem mě umačkal, ale mě to bylo jedno, konečně jsem byl zase s ním ba co víc, neměl jsem na sobě ty hrozný krajky a volány.

„Vyřízeno?“

„Jo, už nás nikdy nebudou otravovat.“

„Nás? Ty… ty tu zůstáváš?“

„Tak lehce se mě nezbavíš, Krasavče,“ na tu narážku zareagoval vcelku roztomile, jelikož mě políbil na čelo a pak se zmocnil mých úst. Ach jo, tomuhle se nejde ubránit, jsem magor to je jasný. Věděl jsem, co bude následovat, přeci jen jsme to už nějakou tu dobu měli napsáno oba v obličejích. Jestli mě nepoloží jeho tělo, tak už nevím, jestli jsem člověk. Možná mám taky nějakou super schopnost. Jo to určitě mám, a jmenuje se chlupatá úchylnost. Tohle raději vystřihněte…

 

****

Položil mě jemně do peřin a lehl si pomalu vedle mě. Naše ramena se dotýkala a byla tím jediným spojením, které přenášelo toužebné impulzy do zbytku těla. S hlavou otočenou k té mé mi hleděl zpříma do modrých očí a čekal na mé rozhodnutí. Můj rudý obličej teď musel stát za to. Vcelku jsem věděl, co chci a taky, že to dokážu dotáhnout do konce. Ale dokáže to skutečně i on? Zatím mě neviděl nahého, dokonce na mě, od doby co ví, že jsem kluk, intimně nesáhnul. Úplně nevím, jak si to mám vysvětlit. Tak či onak mám pořád strach z toho, že to nepůjde a on couvne.

Zavřel jsem oči a cítil, jak mnou prostupuje deprese. Nešlo tomu moc zabránit, vcelku to bylo i pochopitelné a čekané. Vzdychl jsem a sevřel rty pevně k sobě. Věděl jsem, že mě stále pozoruje a čeká. Moje srdce to, že mě svlíká pohledem, taky vědělo, a proto poskakovalo jako šílené.

„Pořád… jsi si tím jistý?“

„Ano.“

„I když… si mě nikdy neviděl… neviděl jako…“

„Tak… se mi ukaž…“

„Zůstaň… kde si…“ Zvedl jsem se a udělal dva kroky od postele. Postavil jsem se k Ericovi a nadýchaný posteli zády a pomalu se začal svlíkat. Odhodil jsem mikinu, pak tričko a nakonec si sundal kalhoty. Když jsem chytil lem trenek, zaváhal jsem. Zaraženě jsem takhle stál jako socha pár sekund. Pak jsem polknul svůj hloupý strach a zbavil své tělo i jich. Poslední látka odletěla z mého těla a já se jako panic při prvním sexu celý rudý otočil k tomu stvoření, do kterého jsem se zamiloval. Jak se to sakra chovám?! Vždyť už jsem skoro expert postelových poloh! Tedy alespoň jsem si to myslel a to do té chvíle, kdy jsem poznal Erica. Stále na mě hleděl a soustředěně si mě prohlížel. Z jeho pohledu jsem začal být vzrušený a tak netrvalo příliš dlouho a přímo před ním se mi vysunula plošina. Neodvrátil se ani nijak nenaznačil, že bych se mu znelíbil. Jeho magnetický hnědý pohled začal zalívat divoký chtíč. To mě trochu vyděsilo, ale Eric se z toho důvodu rozhodl nehýbat, čímž mě uklidnil.

„Půjdeš… ke mně?“ Zašeptal asi po minutě žádoucího ticha a já v jeho hlase poznal, jak krotí sám sebe. Líbil jsem se mu, jako on mě. Víc rudý už asi být nejde, ale přesto mi z té náhlé další a mnohem větší horkosti málem vybuchla hlava. S mírným úsměvem jsem udělal zpět těch pár krků k posteli a nejdříve se posadil na její kraj.

„Nehnusím se ti…?“

„Ty mě?“ Řekl překvapeně, ale stále se snažil o mírný přístup. Posadil se a pomalu si přisedl víc ke mně, přičemž si dával pozor na to, aby mě nevyděsil. „Dej mi ruku,“ dodal s úsměvem a tak jsem mu jí dal. Políbil ji svými chlupatými rty a pak jí přesunul mezi svoje nohy, tam k rozkroku, který byl ještě zahalen látkou. Málem jsem vyjekl, když moje prsty přejely po něčem tvrdém a i přes látku očividně vlhkém. Bože, asi jsem narušený jedinec. A ten medvěd vedle mě zrovna tak. Přisunul jsem se ještě těsněji k němu a ruce mu obtočil kolem svalnatého krku.

„Jsem připravený… můžeš…“

To, co následovalo, mi dozajista vzalo zbylý dech. Nasál moje rty do svých a sevření jeho paží kolem mé nahé maličkosti přitvrdilo. Zvíře se z jeho nitra dralo ven a to není žádné obrazné přirovnání. Jen jsem už nějakou tu minutu cítil jeho obří cukající kládu na svém břiše. Tohle bude adrenalinový zážitek první třídy s dávkou hvězdiček navíc. Zachvěl jsem se, když mě převrátil pod sebe a sundal si tu jedinou látku, co měl na sobě. Kalhoty letěly někam k mému oblečení a nade mnou se skláněl titán. Nečekal na žádný vtipný komentář a rovnou mě začal líbat na krku a pak na bradavkách.

Sakra, kdy si ten medvěd sundal tričko?! Už začínám být totálně mimo.

Ani můj hlas na nic moc nečekal a ihned se začal k mé smůle nahlas projevovat. Zradil mě natolik, že jsem se ani místy nepoznával. Od kdy umím takovou vysokou oktávu? Erica to ale dost potěšilo a pokračoval bez milosti dál. Nenechal mě vydechnout a vůbec se nepřiblížil k mému klínu, který už ale akutně potřeboval jeho šikovné zpracování. Zatahal jsem ho nespokojeně za srst na zádech a vynutil si jeho zvířecí pozornost.

„Už musíš… níž…“

„To ale není na tobě…“

„Prosím, Ericu… nenuť mě…“

„Dobře…“ Zašeptal mi do ucha a pohladil mě po hlavě. Už by mohl nechat té pohádky. Nejsem jeho princezna a taky toho vydržím podstatně víc. Nebo jsem si to alespoň myslel. Sakra, zachraňte mě.

.

Můžu s jistotou prohlásit, že nic v téhle sprosté erotické pohádce mě nepřekvapilo a nedostalo tolik, jako délka Ericova penisu. Jeho šířku jsem raději nechtěl odhadovat, ale moje zápěstí mu bylo docela podobný. Přesto jsem nechal nohy rozevřené dokořán a nijak mu nezamezoval v přístupu do mých nejniternějších částí. S přivřenýma hnědýma očima mě stále sledoval a pomalu přesouval svoje boky k těm mým. Nehodlal jsem utéct ani protestovat, strašně jsem ho chtěl. Už stejně nebylo zbytí a to ani pro jednoho z nás. Naposledy mě vzal za ruku a přesunul jí ke svým ústům, kde jí lehce políbil. S pohledem na mě jen přikývl, čímž mi dal na srozuměnou, že udělá další  krok. Krok ke mně. Z mého úhlu pohledu spíš do mě.

Jednou chlupatou rukou mě chytil za stehno a tou druhou nasměroval svého velrybáka k mému horkému vstupu. Jemně jím kroužil kolem mého mokrého a narůžovělého napnutého otvůrku a pak na něj zatlačil žaludem. Zaklonil jsem hlavu jako nějaký mořský živočich při změně směru. Bylo úžasný, jak mě ten malý kousek naplňoval vášní a zároveň taky vyplňoval skoro vše uvnitř. Až jsem dostal trochu strach, co mi udělá zbytek jeho naběhlého penisu. Ericovi to tak strašné očividně nepřipadalo, jelikož se asi o milimetr vrátil ven na vzduch a pak zatlačil svého kamaráda, co nejdál to šlo! Můj táhlý skoro bolestný výkřik rozkoše ho naráz donutil k zastavení všech pohybů a sebekontrole.

„Je… Vevnitř je jen půlka…“

„To…mi moc nepomůže…“

„Já vím… ale uvolnit se musíš…“

„Dej… Dej mi chvilku…“

A opravdu mi dal chvilku na hodně hluboký nádechy a výdechy. Možná i víc než to, protože mě celou dobu jen líbal na čele, tvářích a krku. Postupně jsem si na něj a jeho kamaráda zvyknul, teda alespoň na tu část, co byla ve mně. Obtočil jsem svoje nohy okolo jeho chlupatých boků a opatrně udělal pár semtam pohybů vlastní pánví. Tím jsem docílil toho, že se ještě kousek druhé půlky jeho penisu dostal hlouběji do mě. Gratuloval jsem si za svou bojovnost, ale můj dobyvatel byl jiného názoru. Nejen že si skoro ukousnul kousek rtu, jak se přemáhal, ještě k tomu zničil povlečení pod svýma rukama. Nedokázal se už udržet a převzal za mé snahy o uvolnění veškerou spodní iniciativu!

No ty krávo!

Přirážel do mě jako splašený býk, který si zrovna užíval svých šest minut jediné rozkoše před porážkou. Já po celou dobu jen křičel a nahlas uvolňoval to, co bodalo hluboko do mého těla! Cosi mi našeptávalo jemně do ucha, že tohle je jenom začátek.