Divoká bouře v mé hlavě se rozjela na plné obrátky, až se dostala do celého mého těla. Blesky, které házela po celou dobu, mi způsobovaly zástavy srdce a hromy mi zaplnily ušní bubínky. Takže jsem vůbec netušil, že obraz na mě dál mluvil tím svým sexy podmanivým hlasem. Nechtěl jsem věřit tomu, že jsem až tolik mimo z jeho přítomnosti. Vždyť je to jenom obraz sakra! Co mě má co nějaký debil ze staletého plátna takhle rozrušovat! Jasně, lezl mi do snů a dělal z nich drsné pornofilmy, ale to neznamená, že se mi z něj jen tak prostě, vždycky když ho uvidím, postaví! Snažil jsem se zuby nehty zahnat rudou nervózní tvář a utřídit si myšlenky. Mě tak snadno nedostaneš, hajzle! Ani s tímhle ksichtem!

„Mluv! Kdo si a co chceš?!“

„To je snad jasný, ne? Chci tebe, Alexi.“

„C-cože… Jak mě…?“

„Si roztomilej, ale někde v kalhotách víš, co tím myslím.“

„Ne! Nejsi skutečný… takže nemůžeš…!“

„Ty to chceš, Alexi,“ Olíznul se mlsně a prohrábnul si hnědé vlasy. „Netvař se, že po mě netoužíš.“

„Ne!“

„Nezapírej, že tvůj měkký otvůrek nechce zaplnit blahem.“

„Byl to jen sen! Jen sen…“ Bránil jsem se. „Proč neřekneš, kdo kurva…?!“

„Jsem ztělesnění tvojí touhy, Alexi,“ prozradil mi tajemně. „A taky té svojí.“

„Druhou část tvého blbýho prohlášení vůbec nechápu.“

„Ani nemůžeš… Zatím.“

„Co…? Co mi to tajíš do prdele?!“

„Jen to, co ti já říct nesmím.“

„To nechá…? Moment! On… Eric o tobě něco vynechal?“

„Něco málo ano, i když všechno důležité už vypíchnul.“

„Nechápu to sakra! Co mi to tu oba zatajujete?!“

„A co ty zatajuješ nám, Alexi? Nebo alespoň tomu chlupáčovi.“ Udělal ten nejerotičtější obličej a jedním prstem naznačil mojí třetí, teď vzrušenou nohu. Sakra, proč je tak sexy!

„Já… To není tak jak… Prostě… nechtěl jsem, aby…“

„Vážně si roztomilej.“ Zamával mi lehce a prsty naznačil soulož. „Takže večer, Alexi.“

„Ne! Opovaž se! Nechci tě vidět, slyšíš!“

„Sladký odmítání někoho komu zrovna stojí.“ Prohlásil a začal rentgenovat můj rozkrok. „Ach, těším se na tvou nahou obranu.“ Jeho hnědé chtíčem zalité oči byly skoro černé. Ten hajzl věděl, že nevyhraju a užíval si to.  „A na to, jak mi podlehneš.“

 

…

„NÉÉÉÉ!!!“ Křikl jsem hystericky nahlas a dostal se tak ze svého podvědomí zpět do místnosti! Eric se po mě vyděšeně podíval a kousnul se dost nápadně do rtu. Sevřel mou ruku a naklonil se k mé rudé tváři. Jeho zvířecí vůně mě na jeden zátah zahalila jako povlak, kterým se potáhne peřina. Uklidnilo mě to a zároveň překvapilo. Úplně jsem na něj zapomněl, i na to, že mě pevně svírá za ruku.

„Co se děje?“

„Nic, jen… se mi zdálo, že na mě mluví,“ uklidnil jsem se a podíval se na stropní výzdobu.

„Kdo? Ten muž z obrazu?“

„Jo… Slyšel si to?“ Zeptal jsem se a kouknul zpět na Erica. Ulevilo se mu.

„Ne. Ale to je normální.“

„Normální obrazy nemluví, Ericu.“

„Chci tím říct, že obraz mluví jen ve tvé hlavě.“

„Není to náhodou definice pro magora?“

„Zjednodušeně řečeno, mluví jen k tobě. K jednomu jedinci. A při dvojici ke každému zvlášť.“

„Aha… To by znamenalo, že… k tobě teď mluvil taky.“

„Ano.“

„A co říkal?“

„Co řekl tobě?“

Zvědavě až podezíravě jsme hleděli jeden na druhého asi tři minuty v naprostém tichu.

Z toho jasně vyplynulo, že to za žádnou formu mučení, ani jeden z toho druhého nedostane.

„Chápu. O tomhle mluvit očividně nechceme ani jeden.“

„To velice ocením.“

 

 

****

 

Tu noc jsem nemohl usnout, nebo spíš jsem se tomu ze všech mých zbývajících sil bránil. Byl jsem tak moc vyděšenej z toho, co by semnou ten grázl dělal, že jsem se klepal a chaoticky se rozhlížel po svém pokoji. Zatracenej nahrženej debil!

Asi po druhé hodině ranní mě šíleně pálily oči a bolelo mě za krkem, ale ani to mě nedonutilo usnout a vydat se mu tak na milost. Nemám v povaze se vzdávat a rozhodně ne nadrženým obrazům s výstavním pérem a sexy vypracovaných hrudníkem! Tak kurva, proč mi teďka stojí v devadesáti stupňovém úhlu?! Proč se chci udělat a myslet přitom na něj?! Bože, dal mi snad Eric něco do pití?! Tohle skoro až bolestné vzrušení není přece normální, ne u mě! Sakra, asi se vůbec neznám. A tu kládu ve svým klíně už vůbec ne!

Třeba se posadí zpět do původní polohy, když se k němu nebudu znát. Jo, není nic těžšího, než snažit se ignorovat vlastního ptáka v pozoru. Jsem holt úchylák. Celý rudý jsem se podíval do klína a odhalil stojinu pod bílou peřinou… Ach jo, tohle nezaspím. Budu muset no… se o to postarat. Co mi zbývá.

Svlíknul jsem si dívčí těsné kalhotky, které se tu jen tak objevily první ráno, a vyhrnul si noční košilku až k pasu. Peřinu jsem nechal u kolen a začal se cvičně hladit na žaludu. Byl jsem tak nadrženej, že ten první přejezd strašně bolel. Přesto mě to neodradilo a já přitvrdil. To rychlé tření mě děsně nabíjelo vzrušením a zvyšovalo mi tělesnou teplotu. Musel jsem si druhou rukou zakrýt pusu, jelikož jsem začal být dost hlasitej a nevím, jak moc tu rezonují zdi. Tohle nikoho probudit nemusí. Naposledy jsem ho rychle a tvrdě přejel od paty po špičku, a se zbývajícím vnímáním ho zmáčknul. Udělal jsem se hustě všude do vzdálenosti dvaceti cenťáků a rychlost mého dechu by mohla soupeřit s gepardem. Opřel jsem se s tím bílým nadělením v dlani vyčerpaně o stěnu za sebou a uklidňoval se.

Čekal jsem, že po tomhle se trochu uvolním a přestanu myslet na sexuální polohy z kamasutry. Ale ono ne. Vlastně se stal úplný opak a já opět zahlédl šikmou věž, jak se vyrovnává směrem k stropu. A bylo po divu světa, který se hodlal stát právě teď vodotryskem. Vzdychl jsem a svěsil poraženě ramena. No tak ať je po tvém teda. Nespokojenej frajírek on byl vždycky, ale teď se vážně předváděl. No nic, jaký si to uděláš. Sáhl jsem tedy na něj znova a už rovnou hrubě a rychle přejížděl po celé jemné kůži, která tak moc chtěla laskat. Nezapomněl jsem ani na svoje koule, které se celou dobu hlásily o pozornost tím, že lehce svědily a motaly se mi při práci. Druhé kolo bylo sice delší, ale i tak jsem už po pěti minutách cítil, že brzo praskne bílá ropa. Zrychlil jsem na maximum a připravoval se na to božský vystříkání, které…

…

A v tom se otevřeli obří dveře a do pokoje vletěla rychlostí světla chlupatá postava s knihou v ruce!

Běžela přímo k mé vzrušené osobě a já tak nedokázal nic jiného než nasadit ospalý výraz a přehodit peřinu zpět přes mokrý a pevný stojan.

„Omlouvám se, za ten náhlý vpád, ale… musím si něco ověřit,“ řekl mi Eric a než jsem něco mohl říct, jako že jsem fakt chtěl, posadil se k mým zahaleným kolenům a otevřel knihu. Zdál se, být napůl vážný a napůl jakoby v očekávání. Na co čekal, mi bylo záhadou.

„Tak do toho, když to tak hoří.“

„Možná to bude… trochu osobní, ale tak nějak doufám, že budeš objektivní a taktní.“

Víc osobní už být nemůžeš, to mi věř hochu. Moje péro chce zrovna bouchnout.

„Pokusím se…“

„Sally, ty… Jsi ještě panna?“ Skoro to zašeptal, a kdyby neměl tak chlupatý obličej, měl by odstín jablka, který přinesla zlá čarodějnice Sněhurce. Snad mě ta jeho červeň taky nezadusí.

Vzhledem k mé poloze s jednou rukou mezi nohama jsem se málem rozesmál.

„Přijdu ti jako nevinná dívčina?“

„Ani… ne… Ale nerad bych tě urazil.“

„Moje odpověď zní, ne nejsem,“ jako že nejsem. Dokonce jsem se vždycky považoval za proutníka, jelikož jsem jen v našem městě ulovil a zaříznul patnáct ženskejch. Fajn, fajn. Dobře vím, že se ptal spíš na to, jak jsem na tom s mužskou částí světa, ale upřímně do toho mu nic není. Experiment byl holt jen experiment. Alespoň tedy moje polovička si to myslela. No nic.

„Dobrá… Děkuji,“ řekl mi klidně a dost vážně se zadůmal do listů knihy.

„Zklamalo tě to hodně?“

„Tak na půl svého bytí jsem to tušil. Vzhledem k době a… lidem.“

„Době?“ Podivil jsem se a vzdychnul. „Zřejmě je dost pozdě, jelikož nemám páru, o čem…“

„To je jedno. Je pozdě, máš pravdu,“ Eric se zadíval z okna a na dlouhou chvíli se odmlčel. Na koukání do blba a přemýšlení nad filozofickýma otázkami života si teda nezvolil nejlepší chvilku. Vzhledem k mokru a vzrůstajícímu tlaku uvnitř vodotrysku jsem se rozhodl to trochu urychlit. Už se sakra chci udělat a jít spát! Teda, tak napůl spát.

...

„Ericu, potřebuješ ještě něco?“

„Vlastně…já…“ Řekl mi a nervózně se rozhlédl po pokoji. Jako by se v něm něco nalomilo. „Ne. Vlastně ne. Promiň, že jsem obtěžoval,“ to mě trochu zabolelo. „Dobrou noc.“

„Počkej, já tě nevyháním, ale… prve se zdálo, že chceš něco důležitějšího.“

„Ne já… Nic takového. Možná… jestli bych mohl…?“

„Mohl co?“

„M-mohl bych… tě… p-políí-bi-bit?“

„C-co?“ Zakoktal jsem, i když mi podvědomě došlo, co řekl.

„Já… mohl bych, tě políbit.“

„No já… nevím,“ zaváhal jsem vzhledem k mokré situaci. „Totiž… já…“ Podíval jsem se ke klínu a znejistěl. Už mi docházejí rezervy. Výbuch nastane brzo.

„Chápu. V pořádku.“

„Ne, počkej!“ Přizvednul jsem se na kolena a jednou rukou si stále držel peřinu před rozkrokem. Druhou rukou jsem ho chytil za lem delšího černého trika. Podíval se po mě svýma jemně hnědýma očima a pootevřel ústa. „To není kvůli tobě!“ Zrudly mi tváře. Napůl je to kvůli němu sakra!

Najednou jsem hrozně chtěl. Strašně moc jsem to chtěl. Nepustil jsem ho, naopak jsem zatahal za jeho oblečení, abych ho donutil se ke mně víc naklonit. Udělal to, pomalu a já zvednul hlavu blíž k jeho chlupatému obličeji. Moje modré oči se vpily do jeho hnědých a já cítil jeho chvění stejně jako svoje. Dech jsem ani neregistroval. Dýchám vůbec?

„Nemusíš… se přemáhat…“ Zašeptal ale ani na píď se ode mě nevzdálil.

„Já se… nepřemáhám…“

Naklonil jsem se až k němu a on ke mně. Odstranili jsme ty zbývající milimetry mezi námi a pak se v tichém očekávání jemně dotkly naše rty. Bože, se divím, že jsem nevystříknul.