Vyčkávala za rohem. Srdce jí splašeně bilo. Tyhle večery byly vždycky utrpením. Havraní vlasy měla pevně stažené v copu, oblečení téměř splývalo s noční náručí. Chyběl jí ten pocit, kdy může lovit. Kdy si sama zvolí, koho uloví. V ústech se jí hromadily sliny, ale rychle je zahnala. Zakroutila hlavou. Ne. Dnes večer přišla, aby znovu otestovala sebe samotnou. To, čím je, je její prokletí, které jí bylo dáno do vínku. Nenáviděla sebe samotnou. Kolikrát se snažila utišit svůj hlad vlastním masem, kolikrát se pokoušela vzít si život… A přesto je nyní tady, za rohem a vůně lidského masa jí vhání sliny do úst a dráždí její čichové buňky do nepříčetnosti. Vzrušuje ji její vlastní bezmocnost. Vzrušuje ji, jak sama odolává a hraje si na člověka. Zavřela oči a zhluboka se nadechla. Mladá žena. Sotva osmnáct let. Panna. Svůdná, sladká vůně, která dokonce přebíjí i její drahý parfém. Stěží polkla. Zbývalo patnáct kroků. Čtrnáct. Blížila se. Svraštila obočí. Ten pach vedle ní se jí nelíbil. Šla vedle nějakého muže. Smrděl po cigaretách a alkoholu. Kazil její dokonalou vůni. Osm. Otevřela jasně modré oči a čekala. V duchu počítala. Nechá je projít, pak tu sladce vonící osobu stáhne k sobě. Pět. Muž vedle ní je opilý, ničeho si nevšimne. Tři. Chtivě si olízla rty. Pak se zarazila.

Zakryla si nos. Kvůli tomuhle tady přece není! Nesmí podlehnout nástrahám, které jí ta ženština podává! Kousla se do jazyku tak silně, že si ho div neukousla. Pomalu dýchala a nasávala její vůni víc a víc. Div jí sliny už netekly z úst. Bělmo měla zarudlé. Jak dlouho už neměla lidské maso od živého člověka? Jak dlouho žila jenom z mrtvol, které našla v márnicích nebo na hřbitově, než se do nich pustily larvy a jiná havěť? Zakryla si i ústa. Soustředila se. Dnešní večer je jen další zkouška. Nesmí podlehnout svým pudům. Není zrůda!

Když pohlédla stranou, sledovala krásnou plavovlásku, která se smála, zatímco něco vyprávěla.

Slina jí vytekla z úst. Tak dokonalá. Tak svůdná. Tak sladce vonící… Jistě bude i sladce chutnat. Už natahovala ruku, aby ji popadla, přitiskla k sobě a zakousla se. Ale v čas se zastavila a učinila krok dozadu. Sledovala, jak její plánovaná večeře odchází, zavěšená do opilého muže. Opřela se o stěnu a konečně dlouze vydechla.

Dnes večer zůstala člověkem. Svou ghúlí stránku znovu potlačila.

Ovládla se.

***

Hladově se zakousla do syrového masa. Téměř spokojeně vydechla, když měla ústa plná. Byla to jen velmi mizerná náhrada za čerstvé lidské maso. Ale zželelo se jí osudu mrtvé kočky, kterou nějaký hajzl srazil a nechal ji umřít v bolestech. Našla ji, jak se už pomalu rozkládala, div se do ní nepustil hmyz. Ušetří její tělo trápení a raději jej sama sní. Maso zvířat jí ani zdaleka neposkytovalo to, co potřebovala k životu. Ale dokázala na něm přežít již několik let. Když skončila, pohlédla na sebe do výlohy. Špinavá od krve a bláta. Snažila se krev ze sebe rychle setřít, měla téměř panický záchvat, když krev nešla dolů z její bledé tváře. Tiše zaklekla.

Dnes večer selhala.

Snědla maso mrtvé kočky, přestože si při západu slunce slibovala, že dnes večer nic nepozře. Ať se snažila, jak moc chtěla, krev z jejích úst a tváře nemizela. Rozhlédla se kolem. Nikde ani živáčka. Div s sebou netrhla, když ji polekal její vlastní mobil. Utřela si ruce do kabátu a hovor zvedla.

„Rita Wintourová, co si přejete?“ zeptala se s přesností automatické zprávy v mobilech. Pohlédla na svou ruku a téměř znechuceně ji sevřela v pěst.

„Našli jsme další tělo,“ oznámil jí ospalý, mužský hlas na druhém konci.

„Kde?“

„Berling & Monroe, starožitnictví.“

„Máme totožnost?“

„Ne. Obličej zohavený, na krku dva vpichy.“

„Zase?“

„Jo, vypadá to, že náš upírek zase řádil.“

„Muž nebo žena?“

„Žena.“

„Svědci?“

„Žádní. Našla ji až uklízečka, co tu chodí po zavíračce uklízet.“

„Hned jsem tam.“

***

Rita si téměř ihned po příchodu dovnitř musela zakrýt nos i ústa. Jak si myslela. Nejednalo o člověka, jako v předešlých případech. Nepříjemný pach upíra se rozprostíral po celém krámu. Tak nepříjemný a přitom vzrušující pach.

„Vadí ti ten puch? Prej prodávala nějaké smradlavé rostliny,“ osvětlil jí její kolega, který se skláněl nad mrtvou ženou, jejíž obličej nebyl k nalezení. Doslova. Vše kolem nasvědčovalo nějaké rvačce, a přesto to na těle ženy nebylo moc znát. Jen na obličeji.

Rita si tiskla nos a snažila se soustředit. Cítila dva nasládlé pachy. Jeden z té mrtvé ženské a další… jiný. Takže dvě upírky, co si tady vyřizovaly účet? Mohly se aspoň krotit. Rozhlédla se po místnosti. Ta druhá se nejspíš snažila narychlo trochu uklidit, ale moc se jí to nepovedlo.

„Ahoj, Phile, víme už něco?“ zeptala se Rita po chvíli, když si zvykla na pachy kolem sebe.

„To, co vidíš,“ pokrčil Phil rameny. „Přijel jsem chvíli před tebou.“

„Nějací podezřelí?“

„Ne, uklízečku vyslýchá Bill,“ osvětlil jí kolega.

„A nějaké nápady?“

„Peníze?“

Rita otevřela kasu a pozvedla obočí. „Vždyť je plná.“

„Nevyřízený účty? Nevěra, která nedopadla podle plánu? Kdo ví? Tipuji nasranýho chlapa nebo šéfa, že mu nedala.“

„Bez těch vtipů, prosím,“ podotkla Rita, aniž by změnila barvu hlasu nebo na něj pohlédla, když si prohlížela lampu. Byla položená jinak. Poznala to díky prachu kolem.

„Co? Když je nevěrnej chlap, ženská to překousne. Ale když je nevěrná ženská, chlap ztrácí kontrolu.“

„To je pěkně debilní odůvodnění a nepravdivé,“ usmála se Rita a vzhlédla k němu. „V obou případech se jedná o zbytečnou žárlivost, která může vyústit i ve vraždu. Nemůžeš určit jen tak, že se jednalo o chlapa nebo nadřízeného. I ženská, když je v ráži, dokáže udělat bordel.“

„Ne každá ženská posiluje jako ty.“

„Ale ve vzteku překonáváš své hranice.“

„Dobře, vítězství je tvé. Tvůj názor?“

Rita se narovnala a rozhlédla se kolem. „Málo důkazů. Vrah byl opět důsledný.“

„Nebo vražedkyně.“

Rita nad ním hravě obrátila oči v sloup. „Co sousedé? Už jste se jich ptali?“

„Tenhle krám nikdo nehlídá. Vždyť je to samá veteš. Pokud tady nejdeš přímo, člověk si toho ani nevšimne.“

„Kamery?“

Phil pozvedl obočí.

„Chápu, takže byl fakt důkladnej nebo důkladná.“

„Říkám ti, že by mi to spíše sedělo na chlapa,“ trval na svém Phil.

„Uvidíme, co prokáže pitva,“ dodala Rita po chvíli při pohledu na ženské tělo na zemi. Semkla rty k sobě, než mrtvolu překročila. „Kolikátá oběť to už je?“

„Našeho Krvesajce? Pátá.“

„Poslední dobou moc zlobí. Asi bychom mu měli opilovat zoubky.“

„Stejně si myslím, že to je z injekčních stříkaček. Jen nejsme schopni to rozeznat. A víš, jací jsou novináři. Rádi si upravují pravdu.“

„Toho se právě bojím,“ přiznala Rita.

***

Zhluboka se nadechla a pomalu vydechla. Sotva dorazila na stanici, zamkla se v malé kabince záchodků a snažila se uklidnit. Ty dva pachy byly oba až přehnaně lákavé. Takže oběť byla upír a její vrah byl taky upír. Nebylo o tom pochyb. Proto ta znetvořená tvář. Aby ji nemohli poznat. A dva tesáky vtisknuté do bílé kůže. Rita téměř vzrušeně vydechla. Proč to dělá? Proč ji tak mučí? Proč jednou neudělá chybu, aby ho nebo ji mohla najít? Aby se mu nebo jí mohla podívat do očí? Kousla se do zápěstí a vzrušeně vydechla. Bylo to k zbláznění se. Ta bezmocnost a zároveň chtíč. Upír nebo upírka? Vždyť je to jedno! I kdyby to byl jen pošuk, co miluje jehly!

Trhla s sebou, když někdo zaklepal na dveře kabinky.

Polkla nahromaděné sliny a snažila se znít pevně. „Obsazeno!“

Neozval se žádný hlas, jen pár rázných cvaknutí podpatků. Žena zapadla do vedlejší kabinky. Rita v duchu zanadávala. Ani si nevšimla, že někdo vešel. Slyšela ji? Neslyšela? Chvíli čekala. Nepříjemný parfém jí dráždil nos, takže po chvíli musela sama odejít. Opláchla si obličej a opřela se o umyvadlo. Potřebuje kávu. Hromadu kávy. Kofein ji udrží v klidu a v pohybu. Nebude se moci soustředit na nic jiného, než na svou práci. Nebo si může jít po práci zacvičit. Box jí vždycky zlepší náladu. Nebo může zvedat činky. A sledovat přitom pevné prdelky kolem sebe. Ať už mužů či žen, Rita neměla problém obdivovat pozadí obou pohlaví. V těsných legínách nebo kraťasech, tílkách přímo na tělo, zpocená kůže, zvýrazněné svaly pod mokrým oblečením.

Napomenula se, že je pořád v práci a že se musí soustředit. Rozpustila si tmavé vlasy a rozcuchala si je. Byla jen frustrovaná. Dlouhou dobu se s nikým nevyspala. Na její vkus až příliš dlouhou dobu. Ale jak mohla začít nějaký vztah nebo vůbec přemýšlet o sexu na jednu noc, když jí po městě pobíhal vrah.

***

„Cože si povolil?“ zavrčela Rita zle, když se prudce postavila.

„Nemyslel jsem to zle. Jen se tě chce zeptat na pár otázek,“ odvětil Bill klidně.

„Máš ještě mozek, nebo sis ho úplně vyhulil? Jasně jsem ti řekla, že žádné rozhovory pro pošahané novináře dělat nebudeme! Už tak, že nám dělají v práci bordel!“

„Třeba nám pomůže.“

„Hovno nám pomůže! Pomůže leda tak pachateli, aby utekl nebo aby se zaměřil na nás.“

„Dobře, posral jsem to, jsem imbecil. Vynechal jsem něco?“

„Jo, že jsi trotl bez mozku!“

Bill si povzdychl. Bylo tomu tak vždycky. S Philem si rozuměla, jeho musela přímo nenávidět. Cokoliv udělal, vždycky na tom našla chybu a seřvala ho, jako malé děcko. Proč taky ne? Stejně u ní neměl šanci. Oproti Philovi byl menší, slabší, hloupější, dostával na výplatu méně a asi by ji stejně dobře neuspokojil, jako Phil. Šeptanda, že ti dva spolu něco mají, zde byla od počátku. A ani jeden ji nikdy nevyvrátil. Protože to byla pravda. Proč se stydět, že si občas pomůžou od frustrace? Ani jednomu nevadil trochu hrubší sex, a když ten druhý souhlasil, po zavíračce měli soukromí dost, aby ulevili tomu druhému.

„Neruším?“ usmála se tmavovláska, která vkročila dovnitř.

Rita dostala téměř tik do oka. Ten zvuk podpatku si ještě čerstvě pamatovala. I tu nechutnou nasládlou vůni. Nejspíš parfém, dost nechutně sladký. Otráveně se otočila na příchozí dámu s notýskem, která se usmívala od ucha k uchu. Neumíš číst situaci nebo taky nemáš v hlavě mozek, abys ho náhodou použila?

„Ovšemže ne,“ usmál se Bill, aby utekl trapné situaci. „Toto je paní Wintourová,“ předhodil před nebezpečnou lvici jinou oběť. Však si můžou navzájem vyškrábat oči. Rita po něm střelila nehezkým pohledem. „Slečna Wintourová,“ opravil se Bill se vševědoucím úsměvem a raději se vypařil, jinak by ho Rita nejspíš pohledem zabila.

„Těší mě,“ usmála se tmavovláska a přehodila si vlasy za rameno. Odkryla tak svůj štíhlý krk a vystupující klíční kosti, které přímo volaly po tom, aby se do nich Rita zakousla. „Anna Hayworthová,“ nastavila k ní ruku. Ta vůně se ještě zvětšila. Ach, Bože! To mě dneska mučíš záměrně nebo je to jenom pitomá shoda náhod?

„Nápodobně,“ Rita spíš zavrčela a sevřela jí ruku víc, než měla v plánu. Anna se ovšem usmála o něco víc a pevný stisk jí překvapivě ihned vrátila.

„Kde vám bude vyhovovat prostředí?“

Jestli budeme o samotě, tak se na ni možná i vrhnu. „Tady to nikomu vadit nebude. Ostatní se jistě rádi připojí,“ usmála se Rita hravě a směrem k Billovi téměř zasyčela: „Že ano?“

Anna se jen zasmála, až jí úzká ramena poskakovala spolu s hrudí. Ritě ten pohyb neunikl a ušklíbla se pro sebe. Jo, dobré rozhodnutí, jinak bych po ní vážně vyjela.

***

„Smím mít dotaz nyní já?“ zeptala se Rita po chvíli, kdy profesionálně odpovídala na otázky novinářky. Ta k ní vzhlédla a sundala si tmavě fialové brýle, které si na psaní dala.

„Zajisté,“ usmála se Anna mile.

Jsi zadaná, zlato? „Proč jste ho pojmenovali Krvesajec? Zní to dost debilně.“ Bez okras nebo chození kolem, rovnou k věci a přímo, bezohledně.

„No,“ protáhla Anna a spravila si pramen vlasů za ucho, takže znovu Ritě odkryla výhled na svá ramena a výstřih, „můj nápad to nebyl. A ano, zní to dost debilně. Ale - takové hlouposti se většinou prodávají. Takže když něco navrhne můj šéf, musíme tak udělat.“

„Jo, to znám.“

„Nemůžeme si přece vyskakovat na své šéfy.“

Zasmála se hrdelním smíchem a přehodila si nohu přes nohu. Rita ten svůdný pohyb nohou kontrolovala rychlým pohledem, než se znovu zaměřila na její oči. Žena před ní měla košili nedopnutou ke krku a sukni měla tak akorát, aby skrývala to podstatné. Nejspíš se rozhodla, že jí tento rozhovor ani trochu neulehčí, když se pořád vrtěla a hrála si s vlasy. Ale Rita byla profesionálka. Věděla, kdy se má držet zpátky a kdy musela chtíči říct rázné Ne. I když ta ženská před ní byla strašně sexy…

„Pravda,“ souhlasila se širokým úsměvem.

Anna se jí zeptala ještě na pár dalších otázek, které jí Rita bez vyzrazení důležitých informací hravě zodpověděla. Co kdybych se nyní zeptala zase já? Máš dnes večer čas, puso? Nechceš se ještě trochu zavrtět? Ale mlčela a jen si užívala omamnou vůni a mučila tak svou mysl i tělo, které křičelo a plnilo se vášní. Jo, nedostatek sexu je opravdu peklo.

„Pokud si na cokoliv vzpomenete, dejte mi vědět,“ vstala Anna, když jejich rozhovor skončil a předávala jí svou vizitku.

Dám ti vědět, i když si na nic nevzpomenu. „Spolehněte se,“ usmála se Rita a také vstala. S prostým poděkováním kolem ní Anna prošla a Rita málem klesla do kolen. Tak senzační vůni ještě nikdy necítila. Měla velké nutkání ji zastavit, povalit na zem… a zakousnout se. Nebo jí způsobit rozkoš, kterou ženě může dopřát jenom žena. Aby se vzpamatovala, musela si vlepit facku. Pořádnou. Ale věděla, že tohle facka nespraví.

Když si šla pro další dávku kávy, kradmým pohledem vyhledala Phila. Chvíli mu trvalo, než její pohled vycítil a vzhlédl. Po chvíli přikývl. Kývla na tichý souhlas. Vzala kelímek s kávou a bez dalšího pohledu k němu se vrátila zpátky na své místo.

Tiché znamení, které znali a chápali jen oni dva.

***

Bez citů, polibků nebo zbytečných řečí. Šlo čistě jen o sex. O to uspokojit toho druhého, když frustrace jednoho dosáhla hranic. Čím tvrdší, tím lepší pro ně pro oba. Ať už jejich oporou byla zeď nebo stůl, když je volal chtíč, bylo jim to jedno.

Rita zavzdychala, když ji Phil surově zatáhl za vlasy a zvrátil jí hlavu dozadu. Nepříjemný pocit, kterak se jejich kůže otírají o tu druhou, ovšem smíchaný s rozkoší, když do ni pronikal. Stůl nahlas vrzal pod tvrdými přírazy Phila, který spokojeně vzdychal, čím blíž byl k orgasmu. Netrvalo dlouho a Rita cítila, že zpomaluje. Jedno kolo jí dnes ovšem nestačilo. Vzpomínka na provokující tmavovlásku jí pořád hrála v mysli. Přiměla ho, aby se usadil do židle a vyhoupla se mu na klín. Na jeho otázku, zda ještě nemá dost, mu řekla, aby sklapl.

Oba byli svobodní. A nechtěli to měnit. Vztah by je oba zavázal. To nebylo pro ně. Nezávazná zábava a jistá výpomoc kolegovi - kdo by tomu mohl říct ne? Ale vztah? Začali by se nudit a ani ten sex by pak nebyl až tak dobrý. Chodit s někým z práce taky nebyla zrovna dvakrát lákavá nabídka. Poslouchat kecy, jak to škodí morálce, ani jeden nechtěl. Takže k větším intimnostem, jako k polibkům, držením se za ruce nebo snad objetí nikdy nedošlo. Dokud šlo čistě jen o sex, nikomu to vadit nemůže.

***

„Stalo se něco?“ ušklíbl se Phil, když se oblíkal. „Dneska jsi celkem řádila.“

„Byla to už delší doba,“ usmála se Rita, když ze sebe otírala jeho sperma.

„Mohla sis říct dřív,“ podotkl, když si zapínal košili.

„Mám to ráda, když jsem na pokraji s rozumem.“

„Takže příště vydržíš půlrok? Nechceš se sexu rovnou vzdát?“

„Blázníš? Tak dlouho bych nevydržela.“

Dloubla ho loktem. „Chvíli to tak vypadalo. Už jsem si myslel, že sis někoho našla.“

Sepnula si vlasy do copu a pousmála se. „To se jen tak nestane,“ uznala.

„Ale běž! Vždyť jsi ženská a kost k tomu, kdo by po tobě nejel? Jen jestli nemáš vysoký nároky.“

„Spíš moře práce. A ta je nyní přednější.“

„Tak to abychom to zmetka rychle našli, aby sis taky začala užívat.“

Jeho plácnutí po zadku nekomentovala. Jen ho plácla po ruce, která se natahovala k jejímu prsu. „Pro dnešek toho už bylo dost, nemyslíš?“ zeptala se s hravým úsměvem. Phil se ušklíbl a přitáhl si ji k sobě.

„Já bych řekl, že by sis ještě dala říct.“

„Ale ty už nemůžeš, takže svůj problém si vyřeším sama,“ ujistila ho.

„Jsi fakt kus, Rito,“ uznal nahlas a pustil ji. „Neměla by sis užívat i s jinýma, než jsem já?“

„Ty mi bohatě stačíš.“

„Mám to brát jako lichotku?“

„Hm, ani ne. Už jsi starý.“

Phil se jen krátce zasmál. „Umíš zkazit moment. No, tak asi díky za dnešek,“ zhodnotil po chvíli.

„Nápodobně,“ věnovala mu Rita svůj další okouzlující úsměv.

***

Chtít si jít zacvičit byl dobrý i špatný nápad. Dobrý nápad v tom, že přebytečnou energii rychle spotřebovala, špatný v tom, že těla kolem ní vypuzovala tak svůdnou vůni, že jim mohla jen stěží odolat. Byl to další test její odolnosti. Když se převlíkala, koutkem oka sledovala zbylé ženy. Jejich pot ji vzrušoval. Ta vůně ji téměř omámila. Zpozorněla ovšem, když dovnitř vstoupila i tmavovláska, kterou dneska poznala. Jakže se jmenovala?

„Ach, paní Wintourová!“ usmála se Anna zeširoka a přešla k ní.

„Slečna,“ připomněla ji Rita s úšklebkem. „Zdravím. Co vy tady?“

„Asi to samé, co vy.“

„Přišla jste si zaboxovat a zvedat činky?“

„Skoro. Aerobik.“

„To vás chválím. Zdravé tělo, zdravá mysl.“ A sladší vůně.

„Máte někam namířeno?“ zeptala se Anna jakoby omylem a bez ostychu ze sebe sundala svůj cvičební úbor. Byla si vědoma zkoumavého pohledu ze strany policistky, ale vůbec jí nevadil. „Můžeme se třeba stavit někde na večeři.“

„Není třeba.“

„Chci vás pozvat. Jako omluvu za ten dnešní nečekaný vpád.“

„Není třeba,“ zopakovala Rita a zavřela skříňku.

„Tak vás aspoň hodím domů.“

„Není třeba,“ zanotovala Rita potřetí a vřele se na ni usmála.

Anna si povzdychla. „S vámi to asi bude hodně těžké že?“

„Ne. Jen si umím představit, jak se ze mě snažíte dostat informace o případu, které vám poskytnout nemohu, protože je nemám. Mějte se.“

Prošla kolem ní tak, aby se otřela ramenem o to její. Mělo to ten správný účinek, ve který Rita doufala. Anna se za ní zaujatě podívala. Cítila její pohled, který ji pronásledoval, dokud se za ní nezavřely dveře dámské šatny.

***

Seděla na balkónu a zírala do nočního města. Kousala se nervózně do nehtu. Vůni té ženy pořád cítila před sebou. Měla by být v pohodě, ale zase byla vzrušená. Opět učinila pár koleček sem a tam na úzkém prostoru balkónu. Konečně se rozhodla, že nejlepší bude se jít proběhnout. Až se vrátí domů, nají se. Syrového masa měla dostatek. Mělo by jí stačit na uhašení případného nočního hladu. Měla v sobě moc kofeinu na to, aby si šla lehnout. Když se unaví, tím lépe pro ni. Při běhu si pročistila myšlenky. Srovnávala si v hlavě, co zatím zjistili, co zatím našli a všechny možné spojitosti. A doufala, že nenarazí na komplikace; na člověka, který bude vonět tak sladce, že přijde o rozum a bude ho chtít sama zabít.

A zatímco se Rita soustředila na pravidelný dech během běhu, temné oči se za ní ohlédly. Chvíli ji sledovaly, než se ženská postava rychle rozběhla na opačnou stranu, zahnula jednou doleva, pak po delší chvíli doprava a zastavila se. Ve stínu sledovala, kterak na zemi klečí nějaký muž a sklání se nad mrtvou ženou. Ne, neskláněl se.

Byl to upír, který chytil svou oběť a nyní z ní hltavě sál životodárnou tekutinu. Tak sladkou, že kdyby se žena za ním neuměla ovládat, vytrhla by mu ji z rukou a sama by se zplna hrdla napila. Ale ona není jako on. Hnusí se jí být upírkou. Nenarodila se jako stvůra. Jiný upír ji z ní učinil! Tichými kroky se k němu přiblížila, než zaútočila na jeho hrdlo. Chvíli se jí bránil, ale stačilo mu párkrát škubnout hlavu dozadu a praštit s ní o zem, než ho připravila o vědomí. Za chvíli ho nebude potřebovat. Za chvíli totiž jeho krev bude patřit jenom jí.

Po delší chvíli skončila a sledovala popelavou, pokřivenou tvář muže.

Znechuceně si utřela ústa.

Rozhlédla se obezřetně kolem, než se sklonila k mrtvé ženě. Její krev vypadala lákavě, ale upírka se zařekla, že nikdy nepozře krev člověka. Nikdy. Pak by už sama nebyla člověkem.

Proto je její potravou její vlastní druh.

Dokud je jednoho dne všechny nevyhubí.

Potom bude moci sama umřít jako stvůra, kterou z ní udělali!

***

Rita znaveně vydechla, když se po dvou hodinách běhu vrátila zpátky do svého bytu. Mělo to ten správný činek na tělo. Aspoň se trochu unavila a zbavila se přebytečného kofeinu. Když se umyla a pustila si televizi, jen napůl ucha poslouchala, co říkala hlasatelka pozdních večerních novin, zatímco si sušila vlasy. Nekomentovala to, že zpochybňuje její práci a práci jejích kolegů. Nekomentovala ani to, že vypadala na svůj věk naprosto nemožně. A nekomentovala ani to, že potkat ji na veřejnosti, asi by jí vrazila jednu do zubů.

Pochybuji, že zrovna ty bys něco našla, když nemáš žádné stopy, huso!

Lehla si na sedačku a hleděla do stropu. Další nekončící noc, kdy musí čekat na ráno.

***

Netušila, kdy usnula. Vzbudil ji vibrující mobil v její kapse. Jen znuděně odpověděla na hovor ještě znuděnějším pozdravem, kterým vítala každého volajícího, aniž by se podívala, kdo jí volá: „Rita Wintourová, co si přejete?“

„Máme další,“ ozval se Phil.

„Další? Žena?“

„Ne, tentokrát dva.“

Rita se rychle posadila. Krvesajec, jak ho pitomě pojmenovali novináři, vždycky útočil jen na jednu oběť. A ne nikdy tak brzo po sobě…

„Tedy spíše byli dva. Jednoho nejspíš spálil na popel.“

Rita mlčela. „Cože?“

„Když jsme přišli, byla tady jen mrtvá ženská a spálená další mrtvola. Dle všeho chlap. Můžeš přijet?“

Spálená mrtvola. Žhář nebo skutečně útočil upír, který zapomněl na čas?

„Hned jsem tam,“ dodala po chvíli.