Sychravé ráno, kdy musela Rita vystřízlivět z opojného snu slibně začínajícího večera, kterého se nakonec sama vzdala, na sebe nenechalo dlouho čekat. Už ve čtyři hodiny ráno na ni blikal displej mobilu a ona přímo nenáviděla jméno, které se na něm zjevilo. Pochybovala, že si Bill chce jenom pokecat, protože taky nemůže spát. Na chvíli si přála, aby její tělo bylo paralyzováno jedem nebo aby měla nějakou tu směšnou výmluvu, že je nemocná. Přála si, aby pro ni zákon nebyl vším, aby se skutečně vymluvila tak, jako každý jiný a nikam nešla. A přesto nyní stála nad dalším zohaveným obličejem nějakého maníka, co si dle všeho vyjel někam na kole, bůhvíkdy, bůhvíkam, bůhvíproč. Frustrace jí čišela z tváře a hrozila velkým výbuchem na toho, kdo ji osloví jako první.

Nespavost byla její poslední starost. Mrtvola před ní byla jen o příčku výš. Skutečně Annu neurazila svým náhlým odmítnutím, svým zaváháním, když jí nevyhověla? Zkazila překrásný okamžik, který se mohl změnit v něco ještě krásnějšího… Ale ona nemohla. Anna nebyla jen záležitost na jednu noc. Vždyť ta ženská ji totálně pobláznila. To tu ještě nebylo… Nezkrotná a divoká Rita zaváhala a nechala svou kořist uprchnout. Dobrovolně.

„Kurva,“ procedila skrz zuby a vrazila si ruce do kapes.

„Dlouhá noc?“ zeptal se Phil opatrně.

Kurva dlouhá.“

„Nemám se ptát dál?“

„Jestli si ceníš svého nádobíčka, tak jo.“

„Nevrč na mě, snažím se pomoct. Jsem stejně nevyspalý a nevrlý, jako ty.“

„Tak by ses mohl snažit držet ty hladový hyeny dál odsud.“

„Myslíš novináře?“

„Ne, potulné komedianty, protože k nim sám patříš.“

„Hele, blbou náladu si vylívej na Billovi, ten je na ni zvyklý.“

Rita dlouze, unaveně vydechla. Ospalost, frustrace, únava, chtíč a neutěšený hlad. Ano, měla toho hodně na talíři, co se snažila ignorovat.

 

„Slibuješ, že se mi nevysměješ nebo mě přímo nehodíš do mrazáku či jinak nepokusíš zabít?“ zeptal se muž v bílém plášti opatrně, zatímco se postavil za stůl, aby měl před Ritou jakousi obranu pro nejhorší případ.

„Nic ti slíbit nemohu, mám dneska fakt blbou náladu,“ usmála se na něj mile.

„Aha, takže ti nic neřeknu.“

„Dělej.“

„Nevrč na mě, prosím,“ pousmál se muž stydlivě a pohlédl na mrtvého muže u sebe na stole. „Máme menší pokrok. Jsi ráda?“

„Záleží, jak velký pokrok to je.“

„Víme, že se jedná o stejnou zbraň. Nejedná se ale o jed.“

„Chceš mi snad říct, že podporuješ ty kraviny o upírech z novin? Mám tě praštit hned nebo až později? Tohle mám podle tebe říct pozůstalým?“

„Nech mě dokončit myšlenku, zlato,“ mrkl na ni soucitně. Věděl, že toho má opravdu hodně a zlaté nervy nikdy nebyly její vlastností. „Nejedná se o jed. Máme dva naprosto stejné vpichy, skoro u všech obětí. Občas se jen trochu odlišují.“

„Jiný pachatel?“

„Pokud by měl pokaždé jiný úhel tesáků, pak ano.“

„Nezačínej s upíry, prosím. Nerada bych tě pohřbila zaživa.“

„Dobře, tudíž nemám nic.“

„Kdybys to řekl narovinu, ušetřili bychom si oba čas.“

„S tebou je radost pracovat.“

„Nápodobně.“ A kdybych si nevážila svého klidného života, s velkou chutí bych ti zakroutila krkem, slizáku.

 

Santhaliin poklidný úsměv zmizel. V očích měla chlad, vztek a čirou nenávist. Před ní klečel jakýsi muž s plavými vlasy, s bledou pletí, v obleku a s pohledem k zemi. Sira Williama si doposud vážila. Byl to moudrý muž. Ale aby udělal takovou chybu… Aby nezabil svou oběť, když měl hlad, ale udělal z ní Novorozence?

„Uvědomuješ si svou chybu, Williame?“ zeptala se chladně.

„Ano, paní Santhalio,“ odvětil muž poslušně.

„Tak proč ještě žiješ?“ zasyčela mu blízko ucha, když kolem něj kroužila. Děsivý pohled se usadil na její milé tváři. „Proč tady klečíš? Proč už nemáš prokousnutý krk nebo stříbro v těle?“ syčela hrozivě dál. „Hlupáku… Copak si neuvědomuješ, jak moc jsi nás ohrozil?“

Ztrácela svůj klid.

„Uvědomuji, má paní,“ souhlasil s ní muž. „Ale věřte, že jsem pro to měl své důvody.“

„Mluv. Poslouchám. Máš minutu, než ti zlomím vaz.“

„Potřebujeme nové vojáky, má paní.“

„Nepotřebuji nevychované Novorozence, nedodělané vojáky!“

„Už mnoho nás padlo, je na čase, abyste i vy obětovala svou krev.“

Santhalia byla v tu chvíli před ním, tiskla mu krk mezi prsty a šíleně se usmívala. „Rozkazuješ snad té, která ti dala život, červe?“ zasyčela tiše. „Nebýt mně, zemřel bys jako všivý pes už dávno! A ty se mi takhle odměňuješ?“

William věděl, kdy je lepší mlčet.

Věděl, že jeho paní má pádný důvod zuřit. Věděl, že se dopustil chyby.

„Kdyby zemřela,“ zasípěl, „mohlo by se nám to vymstít.“

„K čemu nám bude jako nevychovaný spratek?“

„Mohu ji vycvičit.“

„To jsi měl udělat, když jsi ji proměnil, hlupáku!“

„Potřeboval jsem ji nejdříve někde zavřít. Měl jsem práci. Jakožto advokát lidí si nemohu dovolit přijít pozdě na vlastní případy.“

Santhalia si tiše odfrkla, než ho pustila. William k ní váhavě vzhlédl. „To neomlouvá tvou hloupost ani tvou chybu.“

„Také jste byla nerozvážná, když jste proměnila tu ženu,“ vyčetl jí William, když se chystala k odchodu. Santhalia hrozivě zavrčela, než se na něj podívala. Kdyby pohled vraždil, muž před ní byl už mrtvý. Nic ovšem neřekla. Jen se hrdě otočila na podpatku a odešla.

Vydala poslední rozkaz směrem k tomu nicotnému muži.

„Vycvič ji, aby uměla přežít!“

 

Anna si povzdychla. Ležela na posteli, jen ve spodním prádle a hleděla do stropu. Policistka se jí zažrala více pod kůži, než si původně myslela. Hodila s polštářem o zeď. Takhle ji potupit! Takhle sprostě ji odmítnout! Shrábla si vlasy na stranu. Cožpak nebyla dostatečně opilá? Nebo ona nebyla dostatečně krásná a svůdná? Vždyť každý muž za ní utíkal a slintal… I předtím měla přehnanou pozornost mužů… Předtím, když ještě žila. Semkla víčka k sobě. Byla to jenom frustrace z hladu a chtíče. A ani jedno nemohla upokojit. Sevřela si břicho oběma rukami, když se ozvalo zakručení. Rozhodla se zaplnit žaludek hromadou vody. Přehodila přes sebe župan a po schodech se vydala dolů.

Ze schránky si vybrala noviny a nezaujatě četla svůj vlastní článek a články ostatních lidí, se kterými pracuje. Vzhlédla za omamnou vůní. Pravda, ta nová žena naproti tak svůdně voní. Až by se Anně sbíhaly sliny, kdyby se neuměla ovládat, kdyby v sobě aspoň špetku lidskosti pořád neměla. Co se ale stane, až i ta poslední část člověka z ní zmizí? Strach, že by k tomu mohlo někde dojít, ji pronásledoval od počátku. Co když jednou zaútočí na člověka? Co když zabije? Co když se napije té sladké krve, po které každý z jejího druhu tolik prahne? Kdyby se tehdy nesetkala se Santhaliou… Kdyby ji tehdy nepronásledovala, jako hlavní podezřelou v jednom případu, na kterém pracovala, když odkrývala zdejší korupci… nikdy by neskončila jako upír.

Opřela se znaveně o stěnu. Pořád se tomu bránila… ale hlad ji zabíjel zevnitř. Měla tolik možností se najíst, tolik kořistí, které by si mohla přivlastnit… všechny tolik lákavé a voňavé. Ale ona se rozhodla pro nekončící půst. Raději zemře na vyhladovění, než aby své prokleté tesáky zaryla do lidského krku. Objala se kolem ramen a pohlédla k zemi.

Kdyby tehdy poslechla své kolegy a nestrkala nos tam, kam neměla… Santhalia by ji nikdy nedostala. Myšlenka na tu hloupou chybu ji pronásledovala i nyní.

Dlouze si povzdychla.

Další unavující den je zde. Měla by se připravit, jít do práce, slídit kolem… a dělat Santhalii poslušného psa.

A k večeru najít nějakého upíra… a zabít ho!

 

Trapné ticho nastalo, když se ty dvě náhodou střetly ve dveřích tělocvičny. Upřený pohled, ústa pevně semknutá, nejistota v srdci.

„S dovolením,“ promluvila konečně Rita, když uhnula pohledem lehce k zemi a spravila si rameno kabely s oblečením.

Anna sklopila zrak k zemi a učinila krok doleva, aby mohla kolem ní projít.

‚Tak lákavá vůně,‘ pomyslely si obě dvě.

„Anno!“ oslovila ji Rita spěšně, když se novinářka konečně odhodlala ke kroku kupředu. Hned po dalším se zastavila s nohou před sebou. Neotočila se na ni. Bála se. Bála se dalšího pozvání, další noci strávené po jejím boku. Pokud ji i tentokrát odmítne, přestane se snažit možná úplně. Našla člověka, který ji zaujal, který ji neodsuzoval, byť kritizovala její práci v novinách. „Měla byste dnes večer čas?“ zeptala se Rita opatrně. „Chtěla bych se pořádně omluvit… za ten večer předtím. Bylo toho na mě moc ten den.“

Anna zvedla bradu a zkousla si spodní ret. „V pořádku,“ řekla pevně a zhluboka se nadechla nosem. „Není třeba se omlouvat. Byly jsme opilé.“

„To jsem nemyslela.“

„Určitě bychom toho obě litovaly… Nevěděly bychom, kdy přestat…“

Zarazila se, když ji Rita chytila za ruku. „Co kdybychom ale nechtěly přestat?“ zeptala se jí Rita důvěrně. Spíše jí šeptala do ucha, zatímco stála v její těsné blízkosti. To, jak kolem sebe kroužily kolem dokola, jako můry kolem světla, ji už rozčilovalo a přivádělo k šílenství. Ale stejně tak šílela Anna. Tak jednoduchý dotyk v ní vyvolával prazvláštní pocity. Vybavovala si její dlaně na svém těle jasně a zřetelně.

„Kdy končíte s tréninkem?“ zeptala se konečně po nekončící chvíli ticha.

„Mohu ho zkrátit.“

„Nebo si já mohu vzít dvě lekce…“

Konečně našla odvahu a otočila se k ní. Byly tak blízko té druhé, jako od té noci ne. Anna těkala po její tváři pohledem. Pokud i nyní zaváhají, bude to jasné znamení, že si nemají s tou druhou začínat. Protože ona je upírka. Protože ona je ghúlen. Pevně stiskla ruku, která ji doposud jemně držela, bráníce jí před odchodem.

„Dobře,“ zašeptala Rita.

„Ne, že mi utečete,“ řekla Anna vážně.

„Ani omylem.“

„Pokud ano, najdu si vás.“

„Teď mám chuť utéct.“

„Měla byste mít.“

Mezera se mezi nimi opět zmenšila. Téměř se dotýkaly tělem té druhé.

‚Proč se v její přítomnosti cítím jako kořist místo lovce?‘ pomyslela si Rita. ‚Proč mám pocit, že má nade mnou navrch, když je přitom tak drobná…?‘

Anna se od ní o krok vzdálila. Ta intimnost z nich obou najednou opadla. Ale byl tady slib. Ani jedna jej neporuší.

 

Anna vstoupila do známého prostředí. Opět ji udeřila vůně Rity na každém kroku. Všechno, čeho se dotkla, neslo i dotyk Rity. Pohlédla na místo, kde sedávala, při snídani například nebo při pozdní večeři. Pohlédla na kuchyni, kde pod jejími rukami se jistě tvoří zázraky chutí a vášně. Zabloudila pohledem k zavřeným dveřím do ložnice. Zastavila se na prahu do obývacího pokoje. Rita učinila další dva kroky, než se na ni také otočila.

Obě to věděly.

Dost bylo věčného škádlení nebo nahánění té druhé.

„Neutečete těsně před cílem?“ zeptala se Anna pro jistotu a očima zkoumala její tvář.

„Tentokrát nezaváhám,“ ujistila ji Rita, když jí vjela rukou do vlasů.

Anna přimhouřila oči. „Pokud ano, stihne vás trest.“

Rita se ušklíbla. „S radostí ho přijmu.“

 

Mlčení pohltilo místnost. Jenom sem a tam jej přerušil tichý zvuk látky otírající se o kůži. To jen obě ženy sledovaly pohyb té druhé, když z ní spadávaly vrstvy oblečení. Jako první zaútočila Rita. Oděny jen ve spodním prádle, tělo se tisklo na druhé tělo. Dva nejisté dechy, dva váhavé pohledy, než Rita konečně okusila její rty. Anna přivřela oči. Nechala ji, aby ji vedla. Cítila, že ji Rita natiskla na stěnu trochu hruběji. Vydechla jí do úst, ale polibek nepřerušovala. Vzdychla, když cítila její zkoumavé ruce znovu na svém těle, jak obrysovaly její křivky pomalu nahoru a dolů, zatímco ji tiskly na její pevné tělo. Zavřela oči, když cítila její horký dech na svém krku, na který se s radostí vrhla jazykem. Zaklonila hlavu dozadu a z hrdla se jí vydral další sten, když Rita stiskla mezi zuby její lalůček. Rita sledovala každou její reakci. Cítila, jak se na ni tiskne, jak touží po více dotycích. Přesto se rozhodla ji ještě chvíli trápit pouze svým jazykem. Užívala si ten svůdný hlas, který se rozezníval jejím bytem. Před čím posledně zaváhala, si nyní s jistotou lovkyně brala.

Rty rýsovala trasu Anniny vystouplé klíční kosti a jemně, téměř hravě se do ní zakousla. Cítila ruce ve vlasech a pousmála se. Opřela se tváří o její levé prso a nechala se vískat ve vlasech. Rukami přitom zkušeně rozepnula Anninu podprsenku, která po chvíli skončila na zemi. Pozorně si přitom všímala každé její reakce. Ale jak si slíbily - ani jedna tentokrát neuteče.

Téměř opatrně hladila Annina ňadra. Lehce si pohrávala občas s bradavkami, zatímco Annina ústa zaměstnávala těmi svými. Věděla, jak uspokojit ty, se kterými již spala. Jaká bude novinářka? Bude náročná? Bude jí stačit málo? Bude jedinečná? Stiskla její pravé prso a sledovala, jak se svůdně zahryzává do spodního rtu, až jí úplně zbělal. Natiskla se na ni a znovu políbila. Ruce jí přitom přemístila na svá záda, nenápadně jí naznačujíc, aby ji také vysvobodila. Anna chvíli s její podprsenkou zápasila, ale nakonec i ta skončila na zemi. Rita chvíli čekala, než její ruce zkušeně vedla po svém těle.

Chtěla, aby měla možnost případně vycouvat, kdyby si to rozmyslela. A přitom si to nepřála. Pomalu jejími rukami přejížděla po svém těle, než ji nechala, aby pohladila její ňadra. Její ruce byly jemné. Příjemně voněly. Celá voněla tak skvěle, až se Ritě sbíhaly sliny. Stejně tak Anna měla v ústech sliny. Nikoliv z chtíče, ale z hladu, který vytvářela Ritina skvělá vůně. Jemně přejela po vystouplém zrůžovělém hrbolku na levém prsu palcem. Kousla se do spodního rtu, když cítila Ritinu pátravou ruku ve svých krajkových kalhotkách, kterak jí hladí v klíně. Rozhodně se postavila rozkročmo a vycházela jejím prstům vstříc. Stejně tak její ruka zabloudila po Ritiném těle dolů. Nejdříve jí laskala přes látku spodního prádla, než pronikla pod. Cítila teplo a vlhko zároveň. A letmé škubnutí. Přitom z Ritiných očí nespouštěla ty své. Chtěla znát každou její reakci, zatímco ji bude uspokojovat.

 

Hodila ji na postel. Anna vzrušeně vydechla, než ji přitáhla k sobě do dalšího divokého polibku. Poslední zbytek oblečení někam zahodily před pár minutami. Rukou znovu zkoumaly tělo před sebou, druhá ruka ve stejném rytmu pokračovala v příjemném hlazení klínu té druhé. Splašené dechy, když se hlazení zrychlovalo, se odrážely od kůže té druhé. Čelo opřeno o čelo, než se jedna z hlav odtáhla v blížícím se orgasmu. Byla to Anna, která se prohnula jako první. Rita měla více zkušeností a hbitější prsty, kterými mladou novinářku snadno uspokojila. Vzrušená tmavovláska sledovala, kterak jazykem přejíždí po svých prstech. Sledovala, jak jí roztahuje nohy, aby se k jejímu vlhkému klínu dostala blíž. Svůdně zašeptala její jméno, než roztřeseně vydechla.

Rita se usmála pro sebe, než jazykem znovu přejela po jejím vlhkém klíně. Měla ji v hrsti. A to přitom působila tak nedobytně. Byla slabá, ale zároveň pevná, jako nedobytná skála. Užívala si pocit nadvlády, zatímco jazykem laskala její klín. Neušla jí reakce, když do ní jazykem pomalu pronikla. Ten hlas zhrublý vzrušením jako by nebyl ani její. Rukou ji dráždila, zatímco hbitě hýbala jazykem. Třas v těle jí dával najevo, že se jí Anna brzy poddá. Znovu. A znovu. Dokud nebude prosit, aby přestala. A přitom ten svůdný, sténající hlas byl pro Ritu božská hudba. Přivřela oči, když cítila, jak se Anniny svaly znovu stahují v orgasmu.

Tentokrát však Ritě zabránila, aby ji znovu tak snadno vzrušila. Přitáhla ji k sobě v podobě klamného polibku jenom proto, aby jejich pozice mohla přehodit. Uvěznila ji pod sebou a hravě se ušklíbla. Usadila se na jejím klínu.

„Nebylo by spravedlivé, kdybych si užívala jenom já,“ podotkla a hravě na sebe ukázala prstem. Rita se usmála.

„Do toho,“ pobídla ji, když záměrně svými boky pohnula proti ní.

Chtěla dodat nějakou provokativní poznámku, ale té nebylo třeba. Kousla se do jazyka, aby hned nezavzdychala. Anna se totiž rozhodla s ní nepárat. Chtěla ji uspokojit, proč tedy chodit kolem horké kaše? Postupně do ní pronikla celým ukazováčkem a prostředníčkem a začala jimi hýbat ve stejném rytmu od sebe, dovnitř a zase ven. Druhou rukou jí držela boky při zemi, aby se příliš nehýbala, zatímco si užívala její náhle splašený dech. A tiché supění. Byla sladká, když si nechtěla připustit vzrušení, které jí tak obyčejný pohyb rukou způsoboval. Sehnula se a rty jemně políbila její klín, když pohyb rukou zmírnila. Rita se uvolnila a Anna se trochu ušklíbla. Pronikla do ní ještě jedním prstem. Cítila, jak se pod ní Rita třese vzrušením.

Chtěla víc.

Chtěla se jí dotknout víc, než jen takto…

Chtěla si ji ochočit, aby nemyslela na nic a na nikoho jiného, jen na ni. Chtěla být sobecká! Chtěla si ji přivlastnit.

A tesáky ji svědily.

Byla dokonalá. Nezkrotná. Divoká. Vzrušující. A sladce vonící…

Jako omámená se jí přisála na rty.

Musela odolat chtíči. Musela odolat hladu. Nebyla příšera…

Zanedlouho cítila, jak se svaly kolem jejích prstů stahují. To ji však přimělo, aby pohyb prstů ještě zrychlila. Těsně před orgasmem Rita stiskla kolena k sobě a vzrušením téměř vykřikla. Dlouhou dobu se nestalo, aby se někomu povedlo jí takhle pobláznit hlavu. Přitáhla si Annu k sobě do dalšího hladového polibku. Toužila se jí zakousnout do ramene… do paže… do stehna… označit si ji, aby každý věděl, že je jenom její. Stejně tak Anna toužila mít na Ritě svou vlastní značku. Aby byla cítit jenom po ní. Aby na ni nikdo nesáhl.

Cítila, jak proti ní Rita vyšla boky. Jemně se otírala svým klínem o ten její. Lehce se usmála a její pohyb zopakovala pak sama. Vyhledala její rty, aby je znovu okusila, zatímco opakovaly ten jednoduchý pohyb pánvemi. Nestačilo jim to. Ani zdaleka ne.

 

Anna zasténala, když se po pokoji rozlehlo plesknutí. Na jejím zadečku se ocitl narudlý otisk prstů. Tvář opět znovu zabořila do Ritiného klínu a trestala jí tak, že se jen letmo svým jazykem otírala o její otvor. To ovšem Ritu příliš netrápilo. Zatímco se jí Anna snažila trestat, ona ji uspokojovala a sem a tam plácala po vystouplém zadečku. Milovala ten slabý třas, který následoval. A vzrušený sten odrážející se od její kůže Vsála mezi rty její klín. Stačilo tak málo a ona se naučila, co dělat, aby ji uspokojila, jak nejlépe to jde. Měla ji hned přečtenou, ale chtěla si s ní ještě tolik pohrát. A Anna se pořád trápila a zkoušela vše, co znala, ale Rita byla jako nedobytný hrad. Až po delší době ji konečně zmučila, aby povolila své hradby. Ale o to větší zábava to pro ně pro obě byla.

Když konečně odpadly, blížilo se k třetí hodině ranní.

Anna se musela zasmát.

„Jste náročná,“ podotkla hravě, když se překulila za zad na břicho a vložila si hlavu do dlaní.

„To slyším často,“ ušklíbla se Rita.

„Cítím se dotčena, bolí mě z vás zadek.“

„Děkuji za pochvalu.“

Obě se zasmály.

Anna se sehnula pro další polibek. Rita doposud nespala se ženou, která si tolik nárokovala její ústa. Dovolila, aby si hlavu opřela o její hruď a hrála si s jejími vlasy.

„Máte mnoho zkušeností?“

Á, nepřímá otázka kolik žen mi prošlo postelí. Na to je příliš brzo, kotě. „Spíše samostudium.“

Pobavený smích vyšel z Anniného hrdla a Rita sledovala, kterak její ňadra poskakují, když se jí hýbe hruď. „Nevěřím.“

„Skutečně.“

Anna se překulila na břicho a opět ji sledovala tím zkoumavým pohled, zatímco si podpírala hlavu dlaněmi. „Takže samostudium?“

„Ano.“

„Dáváte i soukromé lekce?“

Rita se ušklíbla. „Samostudium je samostatné studium,“ připomněla jí.

Anna si natočila pramínek vlasů mezi prsty. Vypadala tak nevinně. „Možná budu potřebovat zaučit.“

Úšklebek se brzo změnil v zadržovaný smích. „A máte vyhlídnutého učitele?“

„Jednu bych v mysli měla.“

„Skutečně?“

Rita pozvedla hravě obočí. Anna se musela ušklíbnout, když se jí vyhoupla na klín a snížila se k jejím rtům. „Pokud mě ovšem bude chtít zaučit,“ dodala šeptem svůdně, zatímco se prsy natiskla na ty Ritiny.

„Určitě bude,“ ujistila ji Rita, zatímco rukami kroužila po jejích hýždích.

„Snad jí nebudu moc brát spánek,“ zašeptala proti jejím rtům.

„Určitě ne. Sama toho moc stejně nenaspí.“

Stiskla její hýždě pevně mezi prsty. Tvrději, než plánovala, ale Anně to očividně nevadilo. „Přiučte mě, paní učitelko,“ zazubila se Anna, když se pomalu hýbala v jejím klíně. „A pokud budu špatná žačka, můžete mě potrestat,“ mrkla na ni.

 

Rita sledovala vystouplý zadeček, zatímco se jedna noha schovávala pod peřinou, druhá byla laškovně přehozená přes ni. Byl to skvělý, vzrušující pohled. Podepřela si hlavu a sledovala spící Annu. Prsty přejížděla jemně po jejích zádech a ramenou, aby ji neprobudila. Cítila se skvěle, jako už dlouhou dobu ne. Pohlédla na hodiny. Tři hodiny ráno. Nečekala, že Anna vydrží tak dlouho, ale sakra! Ta ženská byla k nezastavení! Na druhou stranu - Rita nečekala nic menšího. Po dlouhé době byla sama skutečně unavená. Jak po fyzické stránce, tak po té sexuální. A ona ji i přesto sváděla! Dovolila si usnout nahá, takto svůdně, přímo vedle ní! Zasloužila by si dostat na ten vystouplý zadeček a to hned několikrát! Rita si zkousla spodní ret, aby sama sebe zastavila před tím činem. Ale představa jí bohatě stačila.

Přitiskla se na její záda. Pomalu vysvobodila peřinu zpod její nohy, přestože to byl pohled pro bohy. Houby pro bohy, jenom pro ni! Zakryla to krásné tělo peřinou. Přehodila přes ni ruku, sevřela pevně u sebe a konečně složila hlavu v těsné blízkosti té její, zatímco se nechávala omámit vůni jejího šampónu, zbytku sprchového gelu, potu a sexu. A vůní sebe samotné. Nyní Anna Hayworthová voněla dokonale.

 

Anna se probudila. Cítila něco těžkého na svém těle. Rozlepila oči jen z donucení. V průběhu noci se překulila na záda. Pohlédla na ruku, která přes ní byla přehozena. Tak ochranitelsky. Usmála se pro sebe, když pohlédla na Ritu, spící na břiše, která ji mlčky pozorovala, nejspíš už notnou chvíli.

„Dobré ráno,“ pozdravila jí se šibalským úsměvem.

„Dobré ráno,“ usmála se Anna a natočila se k ní. „Smím vědět, proč spíte s rukou přes mé tělo?“

„Protože to tělo bylo příliš sexy na to, abych ho nechtěla v noci ochránit před případnými vpády?“

„Vpády koho? Sebe?“

„Možná. A možná před vpády nějakých nezvaných lidí.“

„Máte často noční návštěvy?“

„Ne, vy jste první. A ráda vás tady uvidím znovu.“

Nepřímé pozvání. Nijak vynucené. Anna se usmála o něco víc. Podepřela si hlavu a pořádně si Ritu prohlédla při vycházejícím slunci. Byla to opravdu krásná žena. Mohla mít na prstě tolik chlapů, kolik jistě chtěla. A přesto se rozhodla zahazovat s ní?

„Mám to brát jako pozvání na případnou další schůzku?“ zeptala se Anna přímo.

„Určitě si to tak vyložit můžete.“

„Pak tedy určitě přijdu.“

 

Společná sprcha nebyl vůbec špatný nápad. Alespoň tedy zpočátku. To obě byly pořád ospalé a unavené. Ale ranní vzrušení ve sprše je obě zastihlo nepřipravené. A když ta druhá byla nápomocná, byla by škoda, aby pomoc odmítly. Za denního světla tělo té druhé vypadalo stejně přitažlivě, jako v obrysu noci. Ale polibky byly žhavější, než v noci.

Černá káva bez mléka jako formalita. Obě se vymluvily, že ráno nesnídají. Nemohly si tedy nic vyčítat, když jejich snídaní byla káva. Seděly naproti sobě, jenom v županech, které té chvíli dodávaly znovu tu známou intimitu. Anna sledovala Ritin župan, který jí jakoby omylem sjel z ramene a poodhalil tak její pravé ňadro. Rita si všimla jejího pohledu a druhý rukáv si laškovně taky pomalu spustila až po loket.

Anna chvíli váhala, než vstala a přešla k ní. Rita ji bedlivě sledovala. Přivřela oči nad jejím jemným dotykem. Ano, šílela z ní. A to byla chyba… Tohle mělo být přece jenom povyražení pro ně pro obě. Na noc. Ne přes den.

Stejně tak se Anna chtěla dotýkat více míst… a přesto se sebezapřením zvedla rukávy Ritiného županu zpátky nahoru a spravila jej tak, aby jí už nespadl. Přesto neuhnula od upřeného pohledu, který si obě vyměňovaly delší chvíli. Rukou jakoby omylem zavadila o její odkrytý krk. Hned v duchu zanadávala. Cítila nepříjemné sucho v ústech. Sucho, které nemohla uhasit ani káva. Rychle se vrátila zpátky na své místo, což Rita nechápala. Škádlila ji přespříliš? Měla by brzdit? Sledovala, jak se usazuje zpátky a spěšně usrkává ze své kávy, zrak sklopený k černému nápoji.

Bylo mezi nimi nepříjemné ticho.

To ticho konečně prolomila Anna, když se Rity konečně zeptala na první věc, co jí napadla. Jak ses vyspala? Až pak se zarazila.

„V pořádku,“ usmála se Rita. „Tykání jsem chtěla… navrhnout už dřív.“ Mírně si odkašlala, aby zahnala nepříjemnou situaci. „A dobře. Měla jsem totiž společnost, která se nad ránem nevypařila bez jediného slůvka,“ dodala s hravým pohledem v očích, když upila své kávy. Anně se znovu vrátil úsměv na tvář.

„To bych si nedovolila.“

Skutečně?“

„A určitě bych toho nebyla schopná, když jsi mě tak zřídila.“

„Já?“ zeptala se Rita nevinně.

„A kdo jiný?“

„Že by nezvaný host? Nemám to prošetřit?“

Anna se znovu zasmála. A Rita s radostí poslouchala ten zvonivý smích s téměř stydlivým pohledem do černé kávy.

Až zjistí, co jsem začbude se na mě tak bezstarostně dívat i nadále? Bude se moci smát stejně jako nyní?

Nepříjemné myšlenky se Ritě hnaly do hlavy.

Stejně pochmurné myšlenky byly náhle i ty Anniny.

Až zjistí, co jsem zač odsoudí mě? Udá ? Bude mě chtít sama zabít? Spojí si mě s těmi, kdo vraždí v tomhle městě?

Zaraženě pohlédla na svůj mobil, který se náhle rozvibroval, když jí přišla zpráva. Se stydlivým úsměvem se omluvila, přešla ke stolu vedle, vzala mobil a zprávu si přečetla.

Bezstarostný úsměv byl rázem tatam. Rita hned vycítila z jejího pohledu, že se něco stalo.

„Anno?“ oslovila ji a vstala. „Děje se něco?“

Anna instinktivně schovala mobil do kapsy županu. Váhavě se usmála. „Ale nic,“ lhala.

Sakra, proč zrovna teď? Doteďka jsem ti nechyběla, sakra!!

Prokletá zpráva, kterou si Anna nepřála v této situaci vidět, byla na světě.

Dojdi do skladiště. Musíme se zbavit těla. Heather trošku zlobí. Nezapomeň jí zajistit potravu. Santhalia

Anna si rukou protřela čelo.

„Něco v práci?“ zeptala se Rita starostlivě.

„Tak nějak,“ odvětila Anna po chvíli tiše.

Rita váhala, než se odvážila ji přivinout k sobě. Překvapila tak nejen ji, ale i sebe. Přesto ji od sebe nepouštěla.

„Slibuješ, že zase přijdeš?“ zeptala se.

Anna se zahákla o její župan. Voněl po ní. Zavřela oči nad tou omamnou vůní, která ji k sobě volala a sváděla ji nepřímými dotyky jejich těl.

„Slibuji,“ ujistila ji.


Průměrné hodnocení: 5
Počet hodnocení: 2
Vaše hodnocení: Zatím žádné :)

Pro hodnocení se přihlašte.

Pro přidávání a čtení komentářů se přihlašte. Děkujeme.