,,Už jedu, Wille!“

Daniel seděl na magické formuli, která připomínala koně a hnal ji v před. Jedno z nejjednodušších kouzel pro cestování. Po tom, co Daniel zjistil, že Will bojuje proti jednomu z nejsilnějších mágů Teiků, vyrazil mu okamžitě na pomoc.

Přijížděl k bojišti, ale Willovu přítomnost necítil. Jen ho viděl stát na místě, probodnutý spirituálním mečem svého nepřítele. Krev se mu vsakovala do hábitu a on pomalu klesl na kolena a zhroutil se na zem. Daniel tomu nemohl uvěřit. Zaplavila ho spousta pocitů, které v něm vyvolali smutek, nenávist a hněv. Odvolal magickou formuli a rozběhl se ke svému příteli. Ale už bylo příliš pozdě.

Byl mrtvý.

Neuvěřitelná a nezvladatelná nenávist ovládla Danielovo tělo. Shromáždil velké množství energie a vyslal po nepříteli střelu v podobě ohnivé koule. Ten se jí vyhnul a s překvapivou rychlostí se dostal k němu. Kopl mága do břicha, narušil tak jeho rovnováhu a znovu se od něj vzdálil. Daniel udělal pár kroků vzad, aby získal zpět pevnou půdu pod nohama a vystřelil další magickou kouli. Tentokrát elektrickou. Zasáhl svého nepřítele přímo do hrudníku, ale on to ani nepostřehl, byl příliš silný. Najednou se objevil u Daniela a prudkou ránou ho udeřil do zátylku. Daniel se s velkou bolestí skácel k zemi a upadl do bezvědomí…

Ochromující bolest, která bránila Danielovi v pohybu, začala mírně ustupovat. Pootevřel oči a rozhlédl se po okolí. Rozmazaná silueta, povědomé postavy stojící před ním, se začala postupně rýsovat. Po chvíli ji rozpoznal.

Will? Nemožné, ten je přece mrtvý!

Will stál bez hnutí, s kamennou tváří v tvář nepříteli a odříkával magické kouzlo.

„Intur-repas muen-ry wek-to.“

Najednou se kolem něj začala zvyšovat energická síla. Směs prachu vytvořila kolem jeho těla vír. Byl stále silnější a větší. Šlehaly z něj plameny, blesky a čistá energie. Potom se objevilo silné světlo, které Daniela na chvíli oslepilo. Světlo se pomalu ztrácelo, ale něco bylo špatně. Cítil Černou magii. Zakázaná magie, která z vás může udělat silné, ale bezcitné monstrum. Na Willových zádech se zhmotnila křídla. Na pravé straně Andělské, křišťálově bíle se zlatou září. To druhé bylo jenom z černé potrhané kůže, zapáchající hnilobou a nenávistí. V pravé ruce držel andělský meč, který zářil. Levou ruku měl spálenou a pokrývala ji temná magie.

,,Tak tohle byla Willova úroveň magie?“ pomyslel si Daniel.

Jeho protivník se vydal k ústupu. Shromáždil magickou energii a zbaběle se teleportoval pryč. Věděl, že by sám neměl šanci. Forma polovičního anděla a démona se začala ztrácet, postupně odpadala a proměňovala se ve zlatý prášek. Willovi se podlomila kolena a on dopadl do prachu bojiště. Daniel, který i přesto, že se mohl hýbat jen stěží, se začal plazit k Willovi. Se svojí zbývající silou vytvořil ohnivou zprávu, která měla přivolat pomoc. Lehl si vedle něj, podíval se na jeho bledou tvář a políbil ji. S pocitem, že vše bude v pořádku, zavřel oči a upadl s ním do nekonečného spánku…