Daniel cítil povědomou čistotu a léčivou magii. Otevřel oči a zadíval se na strop. Opatrně se posadil a rozhlédl se po místnosti. Zjistil, že je to ošetřovna, kterých bylo na škole spousta. Tahle byla v části ve které bydlel. Všechna lůžka okolo byla prázdná, až na jedno, které bylo po jeho pravici. Na něm ležel spící Will. Daniela hned uklidnilo to, jak se mu zvedá a klesá hrudník při dýchání.

„Žije!“

Pomyslel si s útěchou v duchu. Zadíval se na jeho krátké, černé vlasy. V celé místnosti to byla ta nejtemnější barva. Zvýrazňovala jeho nevinou spící tvář. Daniel se za krátkou chvíli zvedl z postele a přemístil se do koupelny, aby se mohl převléci.

Oblékl se do svého tmavě rudého hábitu se znakem Ohně na zádech, který předtím sebral ze stoličky u postele. Přinesli mu ho tam spolužáci a přátelé, také tam bylo pár květin. Než si zapnul svůj hábit, prohlédl si na svém vypracovaném těle všechny modřiny a obvázané rány. Jakmile zkontroloval, kde všude utržil poranění, tak se zadíval do zrcadla na svůj obličej. Nejdřív na své krátké hnědé vlasy, které byly špinavé z předešlého boje. Poté do svých modrých očí. Po chvíli si uvědomil, že za ním někdo stojí.

„Will.“

Ten pozoroval Daniela, jak se prohlíží v zrcadle a díval se na své modré oči.

Willovy byly naproti tomu šedé a temnější, něž kdy předtím. Měl na sobě jen spodní část hábitu, takže bylo vidět jeho hubené, jemně rýsované tělo. Opíral se o vnitřní stranu dveří a čekal až se Daniel konečně upraví.

Daniel se otočil naproti němu, chtěl ho pozdravit, ale v tom se za ním objevila ředitelka školy.

Elisabeth.

Jako obvykle na sobě měla magické kouzlo, aby vypadala mladě a nenaháněla hrůzu novým studentům. S její menší postavou spíš připomínala studentku než někoho ze starších. Ve skutečnosti to ale byla velmi silná čarodějka a každý k ní měl respekt. Měla na sobě černý hábit pozlacený magickými znaky všech elementů, který je určen jen pro vyšší mágy nebo starší moudré ne-mágy.

„Tak už jste vzhůru,“ pronesla s vtipným výrazem ve tváři, ,,už jsem si začínala myslet, že se tady válíte stejně jako ve vyučovacích hodinách.“

„Až se převlečete a naberete síly tak se stavte u mě v ředitelně.“

Jakmile odešla, oblékl si Will horní část uniformy, bílou se zlatými ozdobami. Na zádech měl znak Světla. Každý hábit měl jinou barvu se znakem na zádech, určující příslušenství k jednotlivému druhu magie. Daniel patřil do kategorie Ohně a Will do Světla. Hlavami naznačili pozdrav a společně se vydali do ředitelny.

Byli v půlce cesty ale ani jeden ze sebe nevydal jedinou hlásku. Než se Daniel nemohl nezeptat.

„Co to bylo za magii? Ta forma?“

„Viděl jsi ji? Říká se tomu uvolnění pečetě, většinou se uvolní jen jedna Anděl nebo Démon, já jsem vytvořil novou, ani Anděl ani Démon, ale něco mezi.“

,,Aha...“ podotkl jen.

Daniel ho viděl používat divnou magii velmi často, takže se už ničemu nedivil. Jen to pro něj bylo nové. Byli už skoro u ředitelny, když v tom je zastavila kamarádka.

Tmavě modrý oblek. Alice. Šla s námi do prvního ročníku. Při výběru se zjistí pro kterou magii se nejvíce hodíte. Alice chtěla jít s Danielem, ale nakonec se hodila spíše pro Element Vody.

„Ahoj.“

Řekla s úsměvem ve tváři.

„Tak jaký to bylo, bojovat proti někomu z klanu Teiků?“

Věděli, že by jí neměli říkat úplně vše, i když to byla jejich nejlepší kamarádka.

„Daniel dostal docela nakládačku, no jen se na něj podívej, je samá modřina a šrám. Nepřítele se přitom skoro ani nedotkl.“ škodolibným výrazem se Will vysmíval Danielovi. „Náhodou jsem se trefil, jednou...“

„Jsem ráda že jste v pořádku,“,řekla Alice ,,uvidíme se na zápasovém stadionu, tak hodně štěstí.“

Oba se nadechli a vstoupili místnosti.

Oslnila je vlna barev, krásných vůní a velmi příjemné magie. Prakticky to nebyla ani ředitelna, spíš ráj magických květin, zvířat a věcí. Prošli kolem malinkatých dráčků sedících na jedné z větších rostlin a zamířili přímo do administrativní místnosti. Tam už seděla Elisabeth v křesle z květin a různých trav. Potvrzovalo to to, že má velmi ráda květiny.

„Posaďte se.“, vybídla je a ukázala na dvě další živá křesla.

„Tak co se tam vlastně stalo ?“

Nastala chvíle ticha.

„Obyčejný souboj do vyčerpání, nic zvláštního ani neobvyklého.“ odpověděl Will s obyčejným výrazem ve tváři.

„Oh, tak to jsem ráda.“ oddychla si.

Když se stane nějaký souboj s nepřáteli můžete jej specifikovat tímto způsobem nebo do detailů. Ještě předtím než vešli do místnosti řekl Will Danielovi:

„Neříkej nic o mé smrti a ani o té magii, moc dlouho by se v tom šťourali a stejně by na nic nepřišli.“

Ještě předtím než odešli se Daniel zeptal: „Ještě něco,“... „mohli by jsme jít na Zápasový stadion?“

„Myslím, že by jste se mohli ... dívat?, ne jen žertuji klidně běžte pokud se na to cítíte.“

„Děkujeme!“ řekli oba naráz s radostným výrazem a vraceli se zpět barevnou zahradou.

Zápasový stadion bylo místo kde se konali turnaje v magii o různé ceny. Například vzácné pergameny, magické mince nebo živý tvorové všeho druhu.

Po chvíli došli na stadion, konal se zápas mezi dvěma mladými mágy. Jeden měl hábit Země a druhý Ohně. I když jste měli jeden Element upřednostňovaný mohli jste klidně používat i jiný druh kouzel. Obranná magie/Útočná magie, nebo jen obyčejná pro každodenní potřebu.

Daniel s Willem se šli přihlásit. Tentokrát se hrálo o velmi vzácného Bílého draka. Byl to sice ještě malinkatý dráček, ale jakmile vám vyroste bude z něj obr. Mají ho většinou jen vysoce postavení mágové nebo starší. Tuhle výhru si nemohli nechat ujít. Můžete s ním proletět spoustu míst kam může jen jejich druh. Najít vzácné předměty a nebo nějaké velmi staré pergameny.

Přišli do čekárny kde už na ně čekala Alice se svojí kamarádkou Jamie.

„Yo! Tak jste tady.“

„Už se těšíte na to jak vám nakopu zadky?“ řekla s odhodlaným výrazem Alice.

„Od tebe je to nejlepší,“ ozval se Will „jen by mě zajímalo kdy už se k tomu konečně dostaneš, vždycky prohraješ ve druhém kole.“

„Dneska je to jiné, dneska cítím výhru!“

„Ano, to jsi taky naposledy říkala a stejně jsi zase skončila ve druhém kole.“ podotkl vysmátý Daniel.

Oba se posadili naproti nim a bavili se o různých věcech. Třeba o tom jak jde Danielovi vidět spodní prádlo.

O pár minut později vyhlásili toho kdo postoupil do dalšího kola, vyhrál ten s magií Země. Poté vstoupila jedna z učitelek na škole do místnosti, aby jim řekla kdo s kým bude mít souboj tentokrát. Byla vyšší postavy, hubená a ve tváři měla vážný výraz. Zamyšleně se podívala do papíru a řekla nějaká jména. Ani jedno z nich nebyli oni. Aby zabili čas tak se Will přemístil ke stolu s jídlem a pečlivě si prohlížel co si dá. Byl ve většině případech docela vybíraví. Daniel se přesunul k němu.

„Tak co si vezmeš?“ zeptal se Daniel.

„Asi nic, když nad tím tak přemýšlím ani nemám hlad. Mimochodem, chtěl bych se na něco zeptat.“

„Ano? A na co?“ řekl s udiveným výrazem Daniel.

„Proč jsi mě tehdy ... políbil?“