Po dlouhém balení věcí a zdolání jedné míle, se rozhodl k pořádnému prozkoumání mapy. Vlhká tráva se mu lepila na oblečení, ale její vůně ho nesmírně uklidňovala. Zahleděl se na mírně vzdálené město a vysoké hradby. Z hor za jeho zády se hnal vítr, který pročesával stromy a rostliny všude kolem něj.

„Achh. To je nádhera!“

S úsměvem si lehl na zem a ruce si založil pod hlavu. Naslouchal okolní přírodě a vstřebával její energii. Vnímal jen tiché šeptání, které se mu ozývalo v hlavě. Mrtvý jazyk, kterému ale velmi dobře rozuměl. Přinášel mu zvláštní poselství:

Dlouhý to život a krátká to smrt, její nebezpečí je ti nablízku, aniž bys cokoliv tušil poutníku. Jednou přijde a bez tebe neodejde.

Polo spícího Willa probudil až teprve záblesk jasného světla. Očekával nepřátelský útok banditů nebo oživlých jahod. Zvedl se a zaostřil zrak na vzdálený paprsek, který letěl směrem od města.

Ohnivá zpráva.

***

Nemohl zde jen tak nečině přihlížet. Myslet na svoji lásku a na to, že už ho v životě neuvidí. Oblékl si jezdecký plášť s kapucí a zamířil do stájí. Každý správný mág by měl mít svého koně.

Jeho klisna, Bella, byla černé barvy s rudými plameny po celém těle. Připravená na jakoukoliv akci, i delší cestování. Hodil na ní sedlo z kůže, s nasednutím otevřel branku a vyrazil vstříc osudu. S největší rychlostí a přesností se pohybovala mezi úzkými uličkami, hořící šlápoty po sobě zanechávaly jen černou skvrnu, která nakonec vybledla a proměnila se v popel.

Daniela překvapilo její nečekané zastavení. Ve středu ulice stála překážka, kterou bylo nutné zdolat.

„Elisabeth?“

***

Zářivá holubice přistála ve Willových rukou a s oslepujícím zábleskem se proměnila do jemného pergamenu zdobeného zlatými proužky. Zpráva se začala plně zhmotňovat a její text byl čím dál tím zřetelnější. „Od Daniela?!“ „He? Co je to?“ Zavrtěl hlavou, aby si vyzkoušel jestli náhodou nemá halucinace, ale nic takového nepřipadalo v úvahu. Pořád ten stejný text a ta samá slova. „Co si sakra myslí?“ Zvýšil se mu tep a začal hlasitě dýchat. Byl příliš zmatený na to, aby se hnul z místa. Silný vítr ho srazil na kolena. Na nic nemyslel, jediné co vnímal bylo silně bušící srdce, které mu v hlavě vytvářelo ozvěnu, plíce mu ztěžkly jako by se v nich nahromadila voda a jeho tělo tak opilé, že vypnulo úplně každý sval.

***

„Dál už ani krok!“ Okřikla varovným výrazem Daniela. Však než stihla říct další slova prosvištěl kolem ní jenom silný vítr. Na chvíli si myslela, že se jí zastavilo srdce. Ohlédla se za rozmazaným flekem svištícím kupředu. „Hlupák.“

***

Za malým kopcem stála útulná chatka, byla celá zarostlá až po komín. Jedno z nejoblíbenějších míst celé čtveřice. Alice s Jamie sem zavítaly hned po skončení vyučování, nepotřebovali kouzla, příroda byla sama o sobě magická. Alice naštípala nějaké dříví a Jamie  mezi tím připravovala večeři. Chatka byla sice malá, ale měli tam dostatek místa na gauč s jedinou televizí široko daleko, malou kuchyňku, postele a koupelnu.

Udělala toho trochu navíc, protože věděla, že by se Will s Danielem mohli vrátit. Jamie byla vynikající kuchařka, což je v magickém světě velmi vzácné, jelikož většina mágu si prostě jen tak něco vyčaruje. Své jídlo dělala z ingrediencí, které si vždy před tím nasbírala na svých zahrádkách.

Alice rozdělala oheň v krbu a Jamie už nesla dvě hotové porce jídla. Obě si sedly na gauč a pustily si něco co nemají Will s Danielem rádi. Seriál o módě. Většinu času nosily hábity, ale v civilu mohli mít i normální oblečení. Proto se často dívali na to co si koupí na další společenské výpravy.

***

Stále se bezmyšlenkovitě díval na pozlacený kousek kůže, byla mu zima a mírně se mu třepaly ruce. Začínalo se stmívat a on se už nějakou dobu nepohnul z místa.

„Tohle je zlé, velmi zlé... “

Chtěl vstát, ale jeho tělo se ani nepohnulo. Zkamenělý nadále seděl na studené zemi a snažil se vyplout z nekonečného proudu pocitů, které mu duněly v hlavě.

Ucítil jemné chvění v zemi a všiml si rychlého stínu vyjíždějícího z města. Skoro jako padající ohnivá hvězda řítící se z nebe. „Da ... Daniel?“ Nasbíral poslední síly a pokusil se postavit na nohy. Celý se klepal a s těží dýchal. Podlamovaly se mu kolena a jeho hlava byla jako na kolotoči.

Sesedl z koně a s odhodlaným výrazem ve tváři šel přímo k němu. „Danieli já...“ Podlomily se mu kolena a připravoval se na těžký pád. Zavřel oči a zhluboka se nadechl.

Před dopadem se ocitl v záchranném náručí od Daniela. „Celý hoříš, asi máš horečku...“ Bez přemýšlení objal Daniela kolem krku, jeho teplo byla ta nejdůležitější věc, kterou v tu chvíli potřeboval. „Nechci aby jsi odešel, nemohl bych to tady bez tebe vydržet...“ Téměř nevědomý Will se začal Daniela objímat pevněji až ucítil jeho pravidelný, mírně zrychlený tlukot srdce.

„Wille?“

Nevnímal ho, chtěl poslouchat jen tu nádhernou živou melodii, kterou mu dopřával. Bylo mu to tak příjemné až pomalu nevěděl co dělá. Zmohl se jen na :

„Miluji tě.“

Se svými posledními slovy usnul v jeho teplém objetí.