Stačily dvě rány. Vždycky stačily jen dvě. Jedna do srdce a druhá do čela. A bylo to, prostě hotovo. Konec dalšího otravného života. Alespoň tak to v myšlenkách mých klientů bylo. Vlastně to, že si objednali mě, byl akt milosrdenství. Jistě, sem tam to chtěli objednavatelé okořenit, třeba smskou strč mu tam šroubovák, ale v mnoha případech jde o neosobní věc. Je to takový nezákonný úklid, za který ovšem tučně zaplatí. Bylo mi to jedno, v kořenu věci stoprocentně. I když jako každý, možná, ze začátku jsem měl pár hloupých snů a menších pochyb. To už je teď minulostí. Život vás naučí a největší zkušenosti získáte právě v práci. A že to je unikátní pracovní vytížení.

Třeba dneska musím stihnout dvě zakázky s označením „hoří“. Ten debil, co mi psal, si musí myslet, že jsem nafukovací nebo že ovládám nějakou ninja techniku naklonování. Tohle bude jen tak tak a ještě o fous. Jediné štěstí je v tom, že jsou to manželé.

Zakloktal jsem a vyplivnul směsici pasty a slin do umyvadla. Vypláchnul si vodou a očistil kartáček pod jejím slabým proudem. Zkontroloval jsem svůj make-upem ztmavený obličej v zrcadle a upravil dva černé vlasy do správné ulízané podoby vzad. Ledabylý styl polorozeplé světle zelené košile jen dovyplnil mou představu o nižším úředníkovi, jímž jsem se měl stát na dnešních pár minut v bance na rohu Páté a Jižní. Lehkou rukou jsem nasadil modré čočky a zakryl tak svůj hnědý vychytralý pohled. Všechny parametry už jsem si zjistil včetně popisu a umístění únikových východů. Vyšel jsem z koupelny a hodil na sebe o číslo větší modré sako a vzal svůj Browning HP ze stolku v rohu předsíně. Zastrčil jsem ho do připraveného tajného pouzdra vzadu našitém na saku. Naposledy jsem vše zkontroloval a kouknul na hodinky. Už byl čas vyrazit. Obul jsem si boty, nasadil velké kulaté brýle a do ruky vzal typickou aktovku úředníků. Do banky to mám pět minut. Tyhle chvíle napětí miluju.

 

****

Ve vestibulu jsem se rozhlédl a hrál si na někoho, kdo hledá správnou přepážku. Oběť číslo jedna seděla za okýnkem číslo šest. Byla to starší docela hezká žena v typickém oblečku bankovní úřednice se jmenovkou na prsou.

Díky za potvrzení totožnosti, Meredith.

Pousmál jsem se a vyndal mobil z levé kapsy. Chvíli jsem se v něm přehraboval pro divadlo a pak jsem ho opět zandal. On, totiž člověk, co si nehraje každých pět minut s mobilem, vypadá v dnešní době hodně podezřele. Ale i to se dá lehce zamaskovat letmým pohybem.

Na druhém konci vestibulu jsem zahlédl druhou dnešní oběť. Místní hlídač si šel zrovna pro kelímek vody a při jeho pití se lehce opíral o nádržku s veřejnou tekutinou. Jelikož měl služební zbraň viditelnou za pasem hned vedle obušku a pout, musel být číslem jedna při odstraňování. No jo, chlapy u mě vždycky byli na prvním místě. I když tenhle už byl hodně za mým standardem. Z těhle  myšlenek mám vždycky neodbytnou touhu po nezávazném sexu. To by ještě scházelo, aby se mi tady vyboulily kalhoty, ne že by mi to nějak překáželo v zadaném úkolu, ale zbytečná pozornost může vždycky ohrozit průběh akce. Vzdychl jsem a odpočítal minuty do polední přestávky. A už to brzo bude. Tik tak rozhodovalo najednou o všem a o všech.

Nadechl jsem se, a jak hlídač vyrazil směrem ke skleněným dveřím vestibulu, aby je zavřel a pohlídal všechny odcházející, prudkým a přitom tichým pohybem jsem vytasil zbraň z úkrytu na zádech! Vystřelil jsem a trefil nejdříve masitou hruď muže! Pak jsem se rychle otočil na podpatku a vystřelil podruhé na ženu za přepážkou! Přesná rána do jejího těla otvorem na placení sice minula její srdce, ale donutila jí k bolestnému předklonu, a to mi stačilo. Čekal jsem na to a vystřelil na ní podruhé. Tentokrát zásah do hlavy. Přesný a konečný.

Rychle jsem se i přes křik a chaos zbylých účastníků banky dostal k tělu hlídače a bez zaváhání jsem ho ještě střelil do hlavy. Jistota. Pak jsem podle plánu sáhnul do jeho levé náprsní kapsy a vyndal čtecí kartu. Zandal ji k sobě a vyrazil do zadních prostor banky, kam se mě nikdo neodvážil sledovat. Tam jsem sundal to děsný sako a v místnosti nazývané šatna ho pověsil mezi ostatní stejná saka. O té jsem věděl všechno. A dokonce i to, že má docela velké nezabezpečené okno do uzavřené uličky pro zásobování. Vylezl jsem tedy ven, zavřel ho a ukradnutou kartou si otevřel zamřížované dveře. Otevřely se a já spěšně zamířil jinou uličkou k pronajatému bytu, abych vše zbylé a podezřelé odstranil. Smska se mi psala blbě v tom lehkým sprintu, ale musel jsem ji odeslat co nejdříve. Zákazník netrpělivě čekal.

 

****

Za tu sumu, co mi přišla hned za deset minut, jsem se rozhodl jít trochu ožrat do nedalekého vyhlášeného baru. Velké neonové světlo nápisu nešlo přehlédnout z žádné světové strany a ani materiál putující do jeho útrob. Ušklíbl jsem se a jemně rozcuchal černé vlasy. Lehká bunda s kožíškem na vnitřní straně hřála méně, než jsem očekával a tak jsem přidal do kroku a bez zájmu o okolní kuřáky vstoupil do té teplé oázy štěstí.

Hned na docela vzdáleném baru jsem si všimnul oslnivě okouzlujícího chlapa s krátkými blond vlasy. Proč hned nezkusit to nejtěžší. Miluju výzvy a tak jsem přešel k židli vedle něj a posadil se bez známky zájmu do jeho okrajového zorného pole. Koutkem očí jsem si všimnul jeho zkoumavého pohledu plného chtíče a věděl, že jsem trefil červenou. Navíc měl ty nejnádhernější zelené oči, co jsem kdy viděl. A strašně bych je chtěl vidět od slz, vzrušení a mý dávky spermatu… ach jo, nevydržím to. Dneska mám asi malou toleranci. Možná proto jsem promluvil jako první, což běžně nedělám.

.

 

****

V jednu malou setinu sekundy jsem nemohl uvěřit vlastním očím!

On měl tetování, jako mám já! Ba co víc! On byl ten legendární!

Ten největší a nejlepší zabiják z nás všech!

On byl UNO!

Nepopsatelnou rychlostí sáhnul pod bílý polštář a vytáhl svou ruční záložní pistoli! V tu samou sekundu jsem já sáhnul za lem svých trenek a vytáhnul vystřelovací nůž! Přiložil hlaveň bez zaváhání k mému čelu a já hrot čepele k místu jater! Oba jsme naráz vystřízlivěli od oparu vášně a hleděli na sebe vražedným odporem! Tohle možná nebude hezký ani příjemný. Podíval se letmo na mou značku a odtažitě přivřel svoje zelené zabijácké oči.

 „Ty… jsi Qatro,“ prohlásil rázným ostrým hlasem a dál sledoval svou životní chybu. Tak nějak jsem cítil něco podobného, i když na druhou stranu mě dost rozptylovalo jeho vnitřní teplíčko. A měkoučko. Neměl bych teď myslet na kraviny, ale já si nemůžu pomoct.

„Očividně… nemůžu být nikdo jiný.“

„Tvářil ses překvapeně.“

„Ty víc.“

„Dej mi jeden důvod, proč tě nemám zabít.“

„Jeden je zastrčenej v tobě,“ ušklíbl jsem se, ale to jsem asi dělat neměl. Proběhl mu očima led a přitlačil mi studenou hlaveň tak moc do čela, že jsem cítil vzrůstající podlitinu. Přestal jsem s úsměvem a vážně se zamračil.

 

„Měl by sis dávat pozor na ty hovna, co vypouštíš z huby,“ řekl mi slavný Uno zabijáckým hlasem.

„Možná jsem to řekl debilně, ale… myslel jsem to vážně, Adame.“

„Nemám důvod ti věřit, a ty to moc dobře víš. Tak proč se tolik snažíš o to, abych…“

„Protože tě chci. Tady a teď. Už od začátku mi bylo jedno kdo si,“ řekl jsem rázně a všimnul jsem si, že se celý zachvěl. Moc dobře bylo znát, že mě chce taky. „A tobě bylo jedno, kdo jsem já.“

„Neznáš mě.“

„A ty neznáš mě.“

„O co ti sakra jde, Wille?“

„O tohle,“ pomalu jsem spustil nůž od jeho těla a tak aby si toho všimnul, ho hodil do rohu pokoje. Nic neudělal a ani neřekl, ale zbraň nechal u mého čela. Ještě pomaleji jsem tedy přesunul svoje ruce na jeho stehna a přejel po nich až k bokům. Znovu se zachvěl a jeho pohled začínal ztrácet na vážnosti. Odvážil jsem se proto k poslednímu a tomu nejriskantnějšímu kroku. Zapřel jsem se o jeho boky a fakt šnečí rychlostí se zvedl do sedu. Hlaveň se přesunula od čela ke spánku a Adamův zelený pohled nespouštěl nic z dohledu. Dívali jsme se jeden na druhého v těch pár milimetrech a vyvozovali závěry pro a proti tomuhle našemu sexuálnímu opojení.

„Nezdá se ti… že je to moc riskantní?“ Prohlásil nakonec Adam a jeho zelený pohled zledovatěl.

„A není o tom celej náš život?“

„Bude bezpečnější, když tě zabiju,“ zašeptal vážně Adam po asi deseti sekundách a mírně natlačil zbraň k mému spánku. Nebylo to agresivní ale rozhodně konečné. Neodvrátil jsem se ale od něj.

„To rozhodně bude.“

 

„Ale,“ trochu mu zakolísal hlas, i když pohled vážného zabijáka mu zůstal. Čekal jsem.

„Ale?“

„Teď se mi nechce přemýšlet o bezpečí,“ prohlásil rázně a natočil hlavu na stranu jako štěně, co se snaží pochopit nový příkaz páníčka. V nitru jsem se ušklíbnul, ale navenek zachoval stoicizmus. Nebudu zbytečně pokoušet osud, už tak si s ním dneska zahrávám až moc.

„Tak, co takhle malá krátkodobá dohoda,“ začal jsem po troškách a doufal.

„Že tě nechám žít, než mě ošukáš?“

„Ne tak úplně,“ řekl jsem na svou obranu rychle. A dodal něco skoro stejného, jen jinými lehčími slovy, což ale očividně čekal. „Dneska v noci budeš jen Adam a já jenom Will.“

Na dalších dvacet sekund se odmlčel a dělal při tom haldu fakt zabijáckých a pochybných pohledů na mojí maličkost. Musel si to promyslet, sám bych udělal to samý, i když vlastně dělám to samý. Jenže jsem mnohem dřív, než on došel k závěru, že moje péro upřednostním nad svým povoláním. Možná jsem odvážnej idiot a nadrženej úchylák ale možná taky jen dělám stejnou chybu co on.

„Tahle tvoje… dohoda,“ zašeptal pomalu a vrátil mě tím do reality. „By možná šla,“ to už se ve mně probudil chtíč a pocit úlevy zároveň. Chtěl jsem ho převalit pod sebe a začít do něj zběsile přirážet, ale jeho poslední emoce, která se mihla v jeho zelených očích, mě zadržela. „Ale mám podmínku.“

„Jakou?“ Zeptal jsem se a znovu vyčkával. Adam přesunul své ruce za mě a hlaveň mi tak zmizela ze spánku. Za mou hlavou se ozvalo nejdříve jedno cvaknutí a pár dlouhých šest sekund druhé. Stále jsem však hleděl do Adamových očí, které teď byly jen na délku nosu od mých úst. Pak jsem cítil lehké škubnutí Adamovou pravou rukou a hned na to levou. Zvuk při dopadu, vydali obě části rozebrané zbraně, co odhodil mimo postel. Ruce mě znovu objali a Adam se dost drze zhoupnul v mém nedočkavém klíně.

„Do rána mě nenecháš usnout.“

 

To byl můj plán hned od začátku téhle zabijácké epizody.

 

Proto jsem ani na moment nezaváhal a vzal jeho ústa do svých. Rukama jsem ho trochu nadzvedl a pak ho natlačil zpět do mého klína. Táhle mi vzdychl do obličeje a znovu se nechal uvěznit mým dotykem. Protože jsem nechtěl uvažovat o tom, proč mám dneska takové štěstí, hned jsem se na tenhle vybroušený diamant vrhnul. Hladovění po sexu už se nedalo vydržet stejně jako být v jeho měkkém nitru a nesmět se pohnout. Kousl jsem ho do spodního rtu a pak ho jemně líbal na tvářích a spánku. S dalším polibkem jsem ho strhnul pod sebe a začal jemně přirážet.

Ještě nikdy jsem se necítil tak suprově a tak úplně. A to v žádné díře, které jsem do dnes navštívil. Adamovi vzdechy se mísily s mým jménem a já začal ztrácet vědomé racionální myšlení. Moje pánev zrychlila svoje vzat a vpřed a Adamovy nehty se zaryly do mých zad tak moc, až to zabolelo. To, jak přivíral zelené oči a kousal se do paže a polštáře, mi napovědělo, jak moc se mu to semnou líbí. Kdybych mohl, taky bych se do něčeho zakousnul. Nešlo vydržet s tichem, pusa prostě chtěla vzdychat a to i ta moje. Přebytečný dech unikal z nás obou a ústa byla ideální jako ventilátor. Tohle ani jeden z nás nebude chtít jen tak ukončit. Tenhle pocit. Určitě ani jeden z nás.

Přetočil jsem jeho výstavní tělo na břicho a znovu do něj zarazil svoje vzrušené kopí až nadoraz. Vykřiknul tou náhlou slastí a jeho vlastní péro vystříklo na povlečení, které už stejně bylo tou dobou vlhké a nasáklé potem. Ušklíbnul jsem se a nehodlal ho nechat vydechnout. Zatím co stříkal a snažil se o zklidnění svého dechu, já do něj přirážel dál jako zbavený smyslů. Bylo sladký, jak se v jednu chvíli za sebe styděl, ale na jeho obranu musím podotknout, že já už se vyprázdnil třikrát. Navíc byl každej jeho střik hrozně sexy a dostal mě zpět do varu. Tohle musím udělat ještě a ještě. Takhle vystrčená byla jeho prdýlka k nakousnutí. Neodolal jsem a na malý moment z něj vytáhnul svoje péro. Divil se, co dělám, ale když jsem se předklonil a jazykem mu zajel do teplých vlhkých míst, vzdychal dvakrát tolik a víc nahlas. Očividně měl slabost pro laskání jazykem. To si musím zapamatovat.

Znovu vystříknul a já spokojeně jazyk vyndal a olízl jsem si rty. Díval jsem se na jeho stále rozpálené tělo a věděl, že ještě není konec. Naklonil jsem se nad něj a políbil nejdříve jeho chvějící se otvůrek. Pak jsem pokračoval dál a jemnými polibky se přesouval k jeho zádům až ke krku, kde jsem se zdržel déle. Uniklo mu trhaně jednou moje jméno z úst a pak se na mě otočil čelem. Přitáhl si můj obličej k tomu svému a nohy mi obtočil kolem boků. Stačilo málo, a už jsem ho zase vášnivě líbal.

 

****

Zvláštní bylo, že jsem se probudil relativně brzo. To, že místo vedle mě bylo prázdné, jsem čekal už od začátku, takže jsem se nedivil. Protáhl jsem se a cítil rozlámanou a sexuální únavu. Není se čemu divit, spal jsem sotva tři hodiny. A sex měl skoro celou noc. Přesto, že mě mírně bolela hlava, jsem byl podivně spokojený a šťastný. Podíval jsem se z okna ven a na moment zavřel hnědé oči. Tohle byla neuvěřitelná noc s neuvěřitelným chlapem. Všechno na něm mě vzrušovalo. Když si jen vzpomenu na tu jeho prdýlku a ty jeho ústa. Bože, tohle jen tak nevymažu z hlavy.

Odhrnul jsem peřinu a vstal. Mytí jsem odhadl na nějakých deset minut vzhledem k ulepenosti některých částí těla. A tak moje první kroky byly do koupelny, kde jsem zůstal vyjeveně stát před sprchovým koutem. Nečekal jsem nic a naději už vůbec ne, proto jsem se spokojeně pousmál. Na skleněných dveřích bylo rudou rtěnkou napsané šestimístné číslo. A za ním velké tiskací A.

Byl jsem šťastný, že není přeci jen definitivní konec. Asi jsem nějaký ten dojem v nejlepším zabijákovi zanechal, a to nemyslím nijak dvojsmyslně. Možná… jen trošičku. Ušklíbnul jsem se a vlezl si pod sprchu. V duchu jsem měl obraz jeho nahého těla popsaného velkými rudými číslicemi jeho mobilu.