Hned jsem ho povalil na sedačku spolujezdce jeho hrůzného Opela a začal ho hladově líbat. Byl jsem vážně jako zoufalej feťák, co vynechal běžnou dávku pervitinu. V mém případě to byl ale úžasnej sex s ďáblem s tělem anděla. Zajel jsem mu ani ne za dvě minuty pod bundu a sako a nahmatal jeho bradavky. Zavzdychal mi do pusy a zaklonil hlavu. Pro mě to byl jasnej požadavek. Rozepnul jsem mu bundu a vyhrnul triko, pak jsem začal ústy sát jeden z jeho narůžovělých knoflíčků. Sem tam jsem do něj kousnul. Líbilo se mu to a dál škemral o víc mírným taháním za moje vlasy. Ušklíbl jsem se a přitáhl si jeho rudou tvář pro další žhavý polibek. Pak jsem se zbavil kalhot svých i Adamových a osvobodil z nich naše čerstvě vylíhnutá ptáčata. V pozoru se o sebe lehce otřeli, než jsem je jednou rukou přitisknul k dotykové vzdálenosti a začal je třít. Rychle a ostře. Adam to nedokázal dlouho jen sledovat a tak přidal i svou ruku, kterou ještě o stupeň zvýšil tempo. Zmocnil se mých úst a pokračoval na cestě ke slasti. Tvrdé rychlé pohyby udělaly svojí práci docela předčasně, což potvrdila dvojitá fontána ve výstřiku.

 

Naše výdechy naplnily prostor auta, než jsem se rozhodl pro další prudký nádech. Sundal jsem Adamovi skoro násilím jednu botu a přes kotník přetáhl jednu nohavici plátěných kalhot. Roztáhl jsem mu kolena daleko od sebe a za jeho modrého pohledu plného chtíče jsem si plivnul do dlaně. Vlhkost jsem využil, a rovnou mu dovnitř těla vrazil dva prsty. Nebránil se ale to, že se kousnul do zápěstí a zamračil se, napovědělo, že bych měl zpomalit. Proto jsem ho uchopil za lýtko a políbil vnitřní stranu stehna. Prsty jsem stále zasouval a vysouval jen v pomalejším tempu. Adam spokojeně vzdych a dal mi najevo připravenost tím, že se sám zapřel o nohy a přirážel pánev rychleji na mé prsty. Olízl jsem se a vyndal prsty z měkkých míst. Za sekundu už jsem byl v něm svým penisem. Nadrženě jsem do něj zasouval, až mě bolely svaly v oblasti pánve. Že bych vyšel z kondice? Možné bylo všechno, tenhle měsíc jsem toho moc nenapíchal, kvůli práci samozřejmě. Adam zřejmě chtěl taky ostrej a tvrdej automobilovej sex, protože svými boky stále rychleji vyrážel vstříc nabroušenému ostří. Bylo mi jasný, že teď ani jeden z nás nepřestane. Proč taky, spokojenost se ozývala v každém výdechu a všechny skla auta začala být zamlžená. Tomu říkám krycí zabarvení. I kdyby nás ale někdo pozoroval, bylo by mi to jedno. Teď a tady jsem chtěl jen jeho. Být v něm, hluboko.  A dorážet na jeho slastné měkké místečko. Navíc, natočit porno je jeden z mých tajných snů, takže co.

 

Když už se blížil vrchol osmitisícovky, Adam se zapřel jednou nohou o volant a dožadoval se dlouhých a prudkých přírazů. Vyhověl jsem mu a na celou svou délku píchal jeho sexy prdelku jako smyslů zbavený. Naše vzdechy se synchronizovaly a pomalu přešly na jeden dlouhý a táhlý výdech. Ten se postaral a to, abychom kromě mlžného oparu orosili okno ještě bělejším skupenstvím tekutiny. Takovýho spermatu jsem na volantu ještě neviděl, a že s autem mám letité zkušenosti.

 

„Druhé kolo bych dal… někde, kde není volant.“

„S tím jediným souhlasím,“ poznamenal Adam a protáhl si ruce.

„A s čím nesouhlasíš?“

„Víš, že nemůžu zůstat dýl.“

„Taky tě ukradnu až po tý tvojí akci.“

„Wille, sakra… Co ti mám na tohle říct?!“

„Ano, přijdu.“

„Ach jo… A kam?“

„Napíšu ti,“ zašeptal jsem mu do ucha a jazykem ho laskal na lalůčku. Pak jsem ho políbil na spánek a pokračoval na krku. Zachvěl se, ale nepodlehl mým dalším pokusům o vzrušující rychlovku. Upravil se a já za stálého přemlouvání nakonec taky. Vystoupil jsem z jeho auta a sledoval, jak vlhčenými ubrousky utírá palubku od mrštných spermií. Přehodil jsem pár pohyby kratší vlasy na druhou stranu hlavy a vytáhnul si kalhoty víš. Adam odhodil špinavé ubrousky do kanálu a podíval se na mě.

"Myslím, že nezapomeneš, ale radši vem dva balíčky kondomů.“

„Už jsem si připravil tři,“ usmál jsem se a sledoval, jak mu roste potlačovaná červeň v obličeji. Kousnul se do opuchlého rtu a odevzdaně vzdychl.

„Tak zatím.“

„Zatím,“ řekl jsem a pozoroval, jak zavírá dveře, startuje a vyjíždí do hlavní ulice. Chvíli jsem se díval na jeho vzdalující se espézetku a potom se rozhodl jít do baru na rohu. Potřebuju se povzbudit a možná i trochu uvolnit, abych večer byl v dobré a klidné náladě. Víc kol znamená víc hodin sexu.

 

 

****

Ani nevím, proč jsem na setkání s tím pošukem kývnul. Říkal bych tomu šestý smysl, nebo poplašný alarm jako má Spiderman. Prostě a jednoduše mi něco hluboko ve střevech říkalo, že bych ho neměl ignorovat. Stejně nemám co ztratit, když si ho pro teď jen vyslechnu. Jako člověk, co vraždí profesionálně zadané lidi, bych měl být ostražitý a nepohrdat příležitostmi, kdy se můžu dozvědět nějaké ty informace navíc.

Proto teď přešlapuju u vchodu kostela sv. Patrika Odvážného a žmoulám v ruce telefon. Jeho zpráva byla stručná a výstižná, což se nedá říct o jeho běžném hlasitém vyjadřování. Přečetl jsem si jí ještě jednou a kouknul na čas v rohu displaye. Tak fajn, risknu to a uvidím. Vyšlápl jsem těch dvanáct schodů a otevřel za hrozného skřípání velké dveře do kostelního studeného vzduchu. 

Zápach nebyl u zadních lavic vůbec cítit, proto jsem se zpočátku divil, u čeho to ten pošuk klečí. Mrtvola ženy ale byla víc než jen čerstvá. Ty jo, byla ještě živá. Moje chyba. Nejsem takový znalec rozpadajících se těl. Ani toho, kolik toho oběť před smrtí vydrží. Přesto to nebyla novinka.

 

„…Prosím, přijmi mě jako pokornou oběť. Používej mě podle své vůle ke slávě Otcově a ke spáse duší. Nejsvětější Matko Boží, nikdy nedovol, abych byl oddělen od Tvého Božího Syna. Prosím Tě, braň mě a ochraňuj mě jako své dítě. Amen.“

 

Při těch divných náboženských slovech do polomrtvé dívky celou dobu píchal svým naběhlým penisem a jeho rozpuštěné až moc dlouhé vlasy vlály kolem nich. Krev z ní mu třísnila při každém přírazu skoro celé břicho i konečky dlouhých černých vlasů a já si teprve teď všiml, že od jejího pupíku až pod její kozy neměla vůbec kůži. Vypadalo to jako velký krvavý steak. Nalevo od nich ležela průhledná krabička s uřezanými nalakovanými prsty. Takže ten jeho rituál je někde v polovině. Začal jsem si připadat, jako na koleji, když jsem omylem vletěl do pokoje, kde můj spolubydlící bušil do nějaký roztleskávačky. A tak jsem si mírně odkašlal, abych zahnal lehký rozpaky.

 

„Jdeš pozdě, Quatro.“

„Ani bych neřekl. Proč ještě žije?“

„Pán si to žádá,“ řekl jen a natáhl se po malém vysunovacím noži, který lehce přejel dvěma prsty.

„Spíš tvoje péro,“ ani po tomhle se na mě nepodíval a dál se věnoval oběti.

„Každý máme něco.“

„Jako úchylku? To určitě. Jinak bychom nemohli dělat to, co děláme.“

„Ta tvoje je ale zajímavější, než ta moje.“

„Když myslíš, že píchání všeho, co se hýbe, je zajímavější, než ty tvoje rituály, tak si větší magor než jsem si myslel.“

„Quatro… Ty si zajímavý sám o sobě,“ oznámil mi a podíval se na mě těma hnusnýma tmavýma zelenýma očima. Vzdychl jsem a úplně nechápal, na co tím naráží. A to jsme měli naše malé tajné spojenectví už pár let. V něčem to bylo výhodné a v něčem zase náročné. Měl jsem za to, že ho alespoň líp poznám a bude se mi lépe vymýšlet taktika na případný protiútok. Ale jsem z něj pořád zmatený jako na začátku, navíc ho můj post vůbec nezajímá.

 

„Co si to chtěl probrat?“

„Tvůj úlet. Který jsem nečekal, ale stalo se.“

„Jaký úlet?“ řekl jsem arogantně. „Měl jsem jich tolik, že nevím…“

 

„Ty… spíš s naším Unem, že ano?“

„Pomůže mi zapírání nějak?“

„Vůbec.“

„V tom případě, bych to nazval super šukačkou života.“

„Chápu. Takže jednorázovka.“

„Snad si nečekal trvalej vztah.“

„Od tebe ne. A od něj už vůbec ne,“ to mě trochu urazilo a tak jsem se neubránil a nafouknul tváře.

„Jak ode mě ne?! Umím být romantickej, abys věděl, pitomče!“

„Ovšem, když to říkáš… Znaš jeho jméno? Nebo jenom tvář?“

„Znám jeho šukézní prdel.“

„Nedokážu odhadnout, jestli uhýbáš schválně, anebo si jednoduše takový kretén.“

„To je snad první sprostý slovo, co jsem tě slyšel říct v kostele.“

„Takže?“ Zeptal se a při fakt studeným pohledu mým směrem bodl dívku pod sebou do pravého ramene! Tlumeně vykřikla přes roubík v ústech a dál kníkala jako trefená laň v lese. Cinco zaryl nůž hlouběji a pomalu s ním vytvářel díru do ramenního svalu. Křik zeslaboval a změnil se v chropění a pak už o životě dívky svědčily jen záškuby celého těla a kapající slzy z očí.

 

„Ona to má slyšet taky?“

„Byla mrtvá nazačátku, tohle to jen ztvrdí,“ pousmál se a vítězoslavně mrknul mým směrem.

 

„Znám oboje. Výsada sukničkářů.“

„Co za to?“ Zašeptal a stočil svoje zelené oči zpět k oběti, jejíž psychický stav byl už na hraně.

„Takže tě to ještě nepustilo, co?“

„Nevím,… co tím přesně myslíš?“ Přešel do ofenzívy, což se mi hodilo. Přitvrdil jsem.

„Nedělej se. Pořád chceš být jednička. Ale na to musíš odstranit tu starou. Jinak to nejde.“

„Když to tak dobře víš, proč provokuješ, Williame?“ Oznámil mi a upřel na mě pohled plný zabijáckého pokušení. Já na něj hodil ten svůj a rozhodl se to dotáhnout do konce. Můj andílek za to stojí víc než jen jednou.

„Protože tě zkouším, Arone,“ asi minutu jsem takhle čuměli jeden na druhého, než to Cinco vzdal a odvrátil se s kamenným výrazem. Chudák ta malá, musela jako posední sledovat takovýhle trapný drama dvou hezounů.

 

„Už dva roky se ho snažím dohnat a ukrást mu jeho drahý post, ale Uno je moc opatrný a nedělá chyby… Teď ale jednu po letech udělal. Ta chyba si ty.“

„Chápu, že chceš toho využít, ale jak? Sám si řekl, že je dobrej.“

„Dej mi šanci zjistit to. Skončí to smrtí jednoho z nás. Nic netratíš, když mi tu informaci dáš.“

„Pravda.“ Tenhle rozhovor už ale chtěl židli. „Nemůžeme jít do tvý kanceláře? Fakt nemám zájem mluvit o vážných věcech, když máš odšpuntovaný péro.“

„Dokončím to. Vyčkej v zákristii, prosím,“ pak když jsem se otočil na podpatku a vyrazil na klidnější místo za oltářem, slyšel jsem další výkřiky dívky. Zastavil jsem u jedné z bočních lavic a ohlédl se. Cinco jí v tu chvíli odřezával pomalu bradavky a sál z vytvořených děr krev ústy. Vypadalo to, jako když se kojí, ale krve bylo víc, než bývá mléka. Pak odněkud vytasil ostře ořezanou tužku a strčil jí do už tak oteklé pochvy dívky. A znovu se dal do přirážení, zběsilého a drsného.

 

„Bože, dárce života, chválíme tě a zvelebujeme za to, že jsi povolal do života každého člověka. S velkou důvěrou prosíme o tvé milosrdenství pro všechny naše drahé zesnulé…“

 

Než si to sám uvědomil, už jí držel pod krkem a škrtil jí třemi prsty. Zkušeně ale co nejpomaleji. Ve chvíli kdy se vystříkal do krví smáčených útrob, zatlačil víc na dívčin krk a já zaslechl, jak něco nepřirozeně křuplo.

No hurá, zlomil jí vaz.

Vzdychl jsem nepřítomně a stočil svoje kroky k východu. Musel jsem na vzduch a tak jsem vyšel ven. Postavil jsem se na předposlední schod a zapálil si. Tohle představení mě vždycky donutí porušit slib sakra. Popotáhnul jsem a přitom se proklínal.

Podíval jsem se už klidně do bílých mraků a zapochyboval, o tom, co se teď chytám udělat.