Za pár týdnů, kdy měli oba volný večer, si oficiálně zašli na rande. Mezitím se sice vídávali i ve volném čase i ve službě, ale nic zásadního se nedělo. Vlastně to bylo překvapení pro Caleba, Mark zarezervoval stůl v jedné z nejlepších restaurací ve městě. Když se pak viděli v práci, prostě mu oznámil, že spolu jdou po směně na večeři. Caleb byl překvapený, ale nakonec kývl a docela se i těšil.
„Tak jo, vyzvednu tě v osm. Hoď se do gala,“ řekl tiše Mark, neboť stáli zrovna v plném výtahu. Stál za ním a nenápadně jej štípl do zadku. Caleb se vyděšeně otočil a zrudl. Když pak ale vyšel z kabiny, uculil se.
Večer byl nachystaný už skoro půl hodiny. Mark zazvonil přesně v osm. Sešel tedy dolů k autu. Mark mu šel naproti ke dveřím, usedli do auta a vyrazili.
„Kam vlastně jedeme?“ Optal se Caleb, protože to mu Mark neprozradil.
„Uvidíš,“ ušklíbl se. „Vypadáš bajéčně.“
Cal se zarděl a poděkoval. Dojeli na místo asi za dvacet minut a když Mark parkoval, Caleb se na něj podíval.
„To myslíš vážně? Marku, ale tady je to hrozně drahé,“ řekl s podivem, i když sem chtěl vždycky zajít. S Peterem to plánovali dlouho, ale vždycky se našlo něco, co jim do toho vlezlo.
„S tím si, prosím, nedělej starosti, ano? Chci aby sis dnešek užil.“ Usmál se muž vlídně. Cal váhavě přikývl a pomyslel si, jak moc je Mark milý. Hýčkal si ho a to bylo opravdu příjemné.
Restaurace byla skvostná a luxusní. Hosteska je uvedla ke stolu, Mark zkušeně vybral aperitiv, objednali si a nechávali se unášet atmosférou. Příjemně si povídali, když dostali jídlo, oba si jej pochvalovali, dokonce ochutnávali jeden od druhého. Večer byl příjemný.
„A co tvoje rodina, Cale?“ Zeptal se Mark v proudu konverzace. Teď se mladík trochu zarazil, přemýšlel, jestli o tom chce vůbec mluvit. Dospěl ale k názoru, že Mark si to zaslouží, vždyť jim nachystal tak krásný večer a stejně by na to jednou přišla řeč. Upil ze své sklenice pečlivě vybraného vína.
„Nestýkáme se. Když jsem tenkrát řekl našim, že jsem gay, nezvládli to. Tedy, hlavně táta. Strašně zuřil, vyčítal mi kdeco. Že tvrdě pracoval, abych mohl studovat, byl ze mě doktor a že tím jsem to všechno zahodil. Jako kdyby to s tím nějak souviselo. Měl prostě pocit, že mu to dělám natruc, nebo tak něco.“
„To mě mrzí,“ řekl Mark zúčastněně. „A tvoje máma?“
Caleb se smutně pousmál. „Máma by se s tím snad časem srovnala. Ale ona byla tátou vždycky hodně ovlivněná a nikdy by nešla proti němu. On to je takový ten drsňák, stará škola. On...není zlý člověk. Ale je hodně zásadový a když se mu něco nelíbí, prostě se toho zbaví. Jako tenkrát mě.“
„Jak to myslíš?“
„Když to zjistil, vyhodil mě.“ Pokrčil Caleb prostě rameny. „To jsem byl poslední rok na škole a bylo to hodně náročný. Musel jsem se tenkrát sakra ohánět, abych si zaplatil školu, bydlení a tak dál. Ale nechtěl jsem to vzdát, byl jsem už blízko.“
„To muselo být těžké. Jsi dobrý, že jsi to zvládnul. Já bych se asi zhroutil.“ Pochválil ho Mark. Caleb zavrtěl hlavou.
„To si nemyslím. Neříkám, že to nebolelo, jsou to moji rodiče, ale já měl jasný cíl, dodělat školu, to mě hodně posilovalo. Už je to zamnou, neviděl jsem je léta a myslím, že tak to taky zůstane. Smířil jsem se s tím.“ Pousmál se.
„Takže Petera jsi poznal až potom?“ Zeptal se jen tak Mark. Caleb změnil výraz, pomalu položil sklenku na stůl a podíval se na muže naproti.
„Prosím, dneska konverzaci o Peterovi vynechme.“
„Dobře.“ Řekl jen Mark.
„A tvoji rodiče to věděli? Že jsi gay?“ Obrátil list Cal. Mark polkl lahodné sousto filet mignon, opravdu výtečného, nejlepšího co kdy jedl a znovu se usmál svým typickým zářivým úsměvem.
„Tátu jsem nepoznal, opustil mámu, když byla těhotná. Sourozence taky nemám, a máma? Já se jí tenkrát přiznal, když mi bylo asi patnáct šestnáct a byla úplně v pohodě. Myslím, že to tenkrát věděla ještě dřív než já.“ řekl a oba se zasmáli. „Máma byla skvělá ženská. Hodně makala, abych mohl dodělat školu, vlastně celkově toho pro mě za život udělala hodně. Měla to těžký, když na mě byla sama a já v pubertě? No, samý průser, co ti pudu povídat, moc jsem jí to neulehčoval. Ale nikdy nade mnou nezlomila hůl.“ Mluvil dál a Caleb ho se zaujetím poslouchal. Moc se mu líbilo s jakou láskou a něhou o matce mluví. Tohle pro něj paradoxně vyjadřovalo mužnost mnohem více, než třeba svaly, nebo něco jiného. „Když onemocněla, ani chvilku jsem neváhal. Musel jsem se o ni prostě postarat. Vrátit jí alespoň něco z její péče a lásky, kterou mi celý život dávala. A nechtěl jsem promarnit příležitost jí naposledy říct, jak ji mám rád.“
Caleb ho dojatě sledoval. „To je krásné,“ řekl a myslel to naprosto upřímně. I když jej zabolelo, že on tu příležitost s Peterem neměl. Marka ale najednou viděl v jiném, ještě lepším světle a moc se mu líbil.
Potom pokračovali v konverzaci a probrali mnoho různých témat, smáli se, poznávali se, zamilovávali se. Nakonec si objednali dezert. Ten, samozřejmě vypadal a chutnal stejně báječně jako předchozí chody. Pochutnávali si, když za sebou uslyšeli známý hlas.
„Dobrý večer, kolegové,“ pozdravila je Miranda a oni se po ní překvapeně ohlédli. Takhle nastrojenou ji ještě neviděli a přestože už měla svůj věk, vypadala báječně. Jen teď byli oba trochu v rozpacích, hlavně Mark si nebyl jistý, jak odůvodnit jejich večeři, až se zeptá. A oba věděli, že se zeptá. Díval se kradmě na Caleba, jestli z něj nevycítí, nebo nezahlédne nějaký náznak, jak to, že tu spolu sedí vysvětlit, ale tvářil se až nepříjemně neutrálně. Cal pak promluvil na nadřízenou jako první, sebejistě, nedával na sobě znát žádnou nervozitu.
„Doktorko. Já žasnu, vypadáte skvěle.“
„Děkuji ti, Calebe. Slavíme tu dnes s manželem výročí. Už jsme byli na odchodu, ale zahlédla jsem vás, tak jsem vás chtěla jen pozdravit,“ usmívala se šibalsky. „A co vy tady? Vybrali jste si zvláštní místo na přátelské projednávání pracovních záležitostí.“
Mark otevřel ústa a zakoktal se: „N-no my, my tu jen...-“
„Máme rande,“ doplnil ho zcela nečekaně a zcela v klidu Caleb. Jak Miranda, tak Mark na něj vytřeštili oči. Primářka byla v rozpacích a žloulala v rukou psaníčko.
„Aha, dobře. Tak, j-já nebudu rušit. Hezký večer, pánové,“ usmála se rozpačitě, oni se s ní rozloučili a odešla za manželem. Sledovali, jak se k němu připojila u vchodu a pak se Mark vykuleně podíval na Caleba.
„Je ti jasné, že to zítra bude vědět celá nemocnice?“ Zeptal se s obavami, jestli se mladík neunáhlil. Ten jen s úsměvem přikývl. Mark se ptal dál: „Jsi si jistý?“
„Marku,“ podíval se na něj mladík vřele a chytil jej přes stůl za ruku, „Jestli opravdu chceš, aby mezi námi něco bylo, něco vážnějšího, tak bych si přál, aby to bylo od začátku oficiálně. Nehodlám skrývat kdo jsem, nemám se za co stydět. Máš na to snad jiný názor?“ Zvedl tázavě jedno obočí, v duchu doufajíc, že když si konečně dovolil žít dál, pustit k sobě někoho tak blízko, zamilovat se...Že to neskončí dřív než to začalo.
Mark se místo odpovědi zvedl, naklonil se přes stůl a políbil jej. Všichni zákazníci restaurace, kteří se zrovna ohlédli, to mohli spatřit a spatřili. Pár z nich se zhnuseně ušklíblo, ale to byl jen zlomek, další na to nereagovali a ostatní si pomysleli, jak je to romantické. Ale to všechno bylo Markovi jedno, prostě udělal co chtěl a bylo mu báječně. Když se chtěl pak znovu posadit, špitl mu Caleb do ucha: „Děkuji za báječný večer.“
Na to Mark jen mrkl. „Ještě přeci neskončil,“ zalaškoval. Caleb se roztomile začervenal, jako vždy, když šlo o něco choulostivého. Dojedli, Mark zaplatil, odešli z restaurace a nastoupili do auta.
„Pojedeme ke mně,“ řekl Mark. Caleb u něj doma ještě nebyl, tak byl zvědavý a přikývl.

Mark odemlkl a vstoupili do malého bytu. Byl úplně jiný, než Calebův – menší, jen obývací pokoj propojený s kuchyní, ložnice zvlášť. O něco útulnější, více teplých barev na stěnách i nábytku. Byl takový hřejivý.
Pokynul Calebovi, aby šel dál a posadil se na gauč. V kuchyni pak otevřel láhev vína, nalil jednu sklenku a podal mu ji.
„Ty si nedáš?“ Zeptal se Caleb, když spatřil, že sobě víno nenalil. Zavrtěl hlavou.
„Omluv mě na chvilku,“ řekl se záhadným úsměvem a odešel do koupelny. Za okamžik Caleb uslyšel zvuk tekoucí vody. On se jde teď koupat? Teď? Pomyslel si zaraženě. Nicméně čekal, jak ho Mark požádal. Usrkl ze sklenky, vstal a začal zkoumat pokoj. Nejvíce ho zaujala knihovna, při bližším zkoumání, bylo patrné, že je Mark veliký fanoušek fantasy a hororů. Všechny knihy od Tolkiena, slušné zastoupení Zeměplochy a hodně titulů od Kinga. Taky sbírka gramodesek, byla pozoruhodná. Nejvíce zde byl zastoupený rock sedmdesátých a osmdesátých let, jako třeba Creedence Clearwater Revival, Dire Straits, nebo The Proclaimers. To bylo Calebovi sympatické, podobnou muziku měl taky rád. I když nemíval moc času na to, aby vůbec něco poslouchal. Třeba se to díky Markovi časem smění, řekl si a znovu se napil bílého. Ani si neuvědomil, jak dlouho zkoumal mužovi sbírky, najednou se z koupelny ozvalo jeho jméno a vyzvání, aby přišel.
Učinil tak a otevřel dveře do místnosti plné páry. Koupelna byla překvapivě velká a ještě překvapivější byla velikost vany, ze které teď stoupala pára. Na vrchu plavala sametově bílá pěna. Nebylo rozsvíceno, měkké slabé světlo obstarávalo jen několik svíček kolem vany a na umyvadle. Nezapomněl ani na plátky růží. Caleb vydechl.
Někomu by to možná přišlo laciné a jako klišé, ale Calovi se to moc líbilo. Už jen ta Markova snaha, připravit něco hezkého, jej pohladila na srdci. Mark, který tam stál, stále oblečený, usmívající se, ho vzal za ruku a jemně jej přitáhl k sobě.
„Páni...koupel jsem neměl snad dva roky. Vždycky se jen sprchuju,“ zasmál se, trošičku v rozpacích Caleb. Mark jej místo odpovědi políbil. Tentokrát ho líbal velice něžně, romanticky, polibek plný lásky. Začali se během toho navzájem pomalu svlékat a když byli nazí, vstoupili do příjemně horké voňavé vody. Sedli si naproti sobě a Caleb úlevně vydechl.
„Tohle je báječné,“ rozplýval se se zavřenýma očima, když byl po ramena ponořený. „Ani jsem si neuvědomil, že takový relax potřebuju, dokud sem ho nedostal.“
„To mě těší, že se ti to líbí. Trochu jsem se bál, jestli nepřeháním, nebo to není moc ohraný,“ zasmál se Mark.
„Vůbec ne! Je to paráda. Ale vím, jak by to mohlo být ještě lepší,“ řekl Cal, naklonil se a pak se otočil. Vměstnal se muži mezi nohy a opřel se zády o jeho hruď, hlavu opřel o jeho rameno. Mark kolem něj omotal paže a byli nyní v příjemném objetí. „Teď je to dokonalé,“ zašeptal uvolněně Caleb. Mark přičichl k jeho vlasům a nic neříkal. Nemusel a ani nechtěl. Byl teď naprosto šťastný. Muž, kterého miluje je v jeho náruči po naprosto úžasném večeru. Co víc si přát? Snad jen...kdyby ho z toho všeho teď nezlobil ten kousek těla tam dole.
Cal cítil, jak ho do beder tlačí milencův ztopořený penis. Pousmál se tomu, ale nedělal nic. Tak nějak cítil, že přestože jeho tělo mluvilo jinak, chce si stejně jako on sám užít jen tu pohodlnou línou romantiku. Zatím. Co bude až vychladne voda, teď nechtěl řešit. Dlouho mlčeli, pak si povídali a pak zase jen mlčeli. Voda pomalu stydla. Nakonec Mark promluvil: „Nepůjdeme do postele?“
Cal přikývl, postavil se a sáhl po osušce, Mark ho následoval. Oblečení nechali jak bylo a Mark zavedl Caleba do ložnice. Shodili ze sebe ručníky a zapluli pod peřinu, přitiskli se k sobě. Padla na ně únava a ve vzduchu vysela nálada očekávání.
„Marku?“ Špitl Caleb a podíval se na muže. „Nebude...nebude ti vadit, když, no víš...Tohle byl nádherný večer, za který moc děkuju, ale jsem unavený.“ Zčervenal a omluvně se zadíval mimo. Bál se, jestli nebude nějak naštvaný, takže se musel zasmát, když Mark odpověděl.
„Ach, díky bohu! Já celou dobu přemýšlel, jak ti to říct, aby ses neurazil,“ zakřenil se. „Já jsem utahanej jak pes!“ A už se smáli oba.
Znovu se k sobě přitiskli a za několik minut oba usnuli spokojeným spánkem.

***

Za několik měsíců Caleb zazvonil na zvonek vchodových dveří. Ty se za okamžik otevřely a Amanda zavřískala nadšením. Pověsila se radostně na mladíka a objali se.
„Calebe! Ahoj! To je překvapení!“
„Ahoj, Amando. Vypadáš báječně, Evropa ti, zdá se, prospěla.“ Pozdravil ji. Mávla rukou ale hihňala se. Až teď si všimla muže, stojícího za Calebem.
„A kdo je tento sympatický mladík?“ Zeptala se zvědavě a podávala mu ruku. Caleb, který do poslední chvíle nevěděl, jestli je dobrý nápad sem Marka vodit, se rozpačitě podrbal za uchem.
„Amando, to je Mark,“ představil je, zatímco si potřásali rukou. Pak ostražitě dodal: „Je to můj přítel.“ A napjatě sledoval její reakci. Nejprve na oba překvapeně zamrkala ale pak se vřele usmála.
„Moc mě těší, Marku. Tak pojďte, pojďte už dovnitř.“ Nahnala je do haly a pak do obývacího pokoje.
„Charlesi!“ Zakřičela najednou na celý dům, až oba muži poskočili. „No tak, Charlesi! Zvedni své ctihodné pozadí a pojď dolů, je tu Caleb!“
O chvilku později sešel muž po schodech a zamířil k návštěvě. Caleb vstal z pohovky, Mark také (byl hrozně nervozní, bál se, aby to nebylo hloupé. Přeci jen, trochu zvláštní to bylo. Ale Caleb na tom trval a on se to kvůli němu rozhodl risknout).
„Calebe! Jak se máš?“ Oba muži se objali.
„Charlesi, tohle je Mark, můj přítel.“ Oznámil Caleb jedním dechem a ustoupil, aby si mohli podat ruce. Charlieho reakce byla stejná, jako Amandina. Oběma mladým mužům se ulevilo. Posadili se, jen Amanda odskočila připravit kávu a občerstvení.
„Tak co Evropa, Charlesi? Líbila se?“
„Byla úžasná. Zamilovali jsme si hlavně hlavně Finsko, to nás okouzlilo. Nejspíše se tam někdy v budoucnu zase podíváme. I když mne osobně to překvapilo, předpokládal jsem, že si Amanda bude stěžovat na zimu.“ Zasmál se. „Ale, to teď nechme být. Představ se nám trochu, Marku. Co děláš?“ Optal se. Mezitím Amanda přistoupila s podnosem a rozdala šálky. Pak se posadila do křesla vedle manžela. Pozorně se jala poslouchat muže vedle Caleba.
Ten se snažil působit suverénně, ale byl nervozní. „No...Promiňte, ale nejprve bych vám chtěl poděkovat, že jste mě tak vřele přijali. Caleb říkal, že to bude v pořádku, ale myslím, že měl sám obavy. Jste pro něj moc důležití.“ Řekl odvážně Mark. Caleb na něj vrhl nepříjemný pohled, ale když se otočil, byl vlastně rád, že to řekl, protože to byla pravda.
„Abych to uvedl na pravou míru, když už s tím Mark začal,“ ozval se mladík, „má pravdu. Hodně jsem se bál, jestli to není příliš. Ale mám vás rád, jste jediná rodina kterou mám. A po dlouhé době se díky němu cítím šťastný,“ kývl hlavou směrem k Markovi. Ten ho chytil za ruku. „Nikdy na Petera nezapomenu, nikdy. A nebudu přehánět, když řeknu, že mě Mark zachránil. Jsem za něj šťastný, jsem šťastný s ním. Proto jsem ho přivedl. Chtěl jsem se o to s vámi podělit. Protože vy jste moje rodina.“
Amanda rozmrkávala slzy dojetí. „My jsme přeci rádi. A jsme rádi, že jsi šťastný.“ Řekla.
„Já rozhodně nechci být náhrada za vašeho syna. A Caleba miluju,“ ozval se ještě jednou Mark.
„To by ani nešlo,“ konstatoval Charles, ale nijak jedovatě. Vstal, došel k domácímu baru a vyndal čtyři sklenice a lahev dobré skotské.
„Tak už dost toho sentimentu – teď se napijeme.“ Rozlil všem alkohol a přiťukli si…

„Dej mi minutku prosím,“ řekl Caleb. Mark kývl a počkal několik kroků vzadu. Byli na jejich dnešní poslední plánované zastávce. Na hřbitově, kde byl pochován Peter. Calem došel k jeho krásnému hrobu, kámen se skleněnými prvky, vypadal hezky. Před hrobem byla křišťálová váza, teď už s uvadajícími květy. Caleb je vyndal, nedaleko u kohoutku natočil čerstvou vodu a vyměnil je za čerstvou kytici, kterou pořídil. Opatrně pak vrátil vázu na místo. Chvilku jen stál a díval se, pak ale poklekl a dotkl se jemně Peterova jména vyrytém do kamene.
„Ahoj, lásko,“ řekl tiše. „Doufám, že tam kde jsi, mne slyšíš. Jinak bych byl jen další blázen mluvící k zemi a to bych nerad,“ usmál se smutně. „Nikdy bych neřekl, že to taky budu dělat, ale potřebuju ti něco říct. Vlastně – je toho spousta, co bych ti chtěl povědět. Třeba jak moc mi chybíš. Každý den, každou minutu, sekundu…“ teď se trochu zajíkl a po tváři se mu skutálela veliká slza. „Jak moc mě mrzí, že tu nejsi, jak na tebe pořád myslím.“ Mluvil pomalu, potichu, důvěrně. Jako by stál Peter před ním a vnímal ho. „Je to těžké, víš?“ Sklopil teď hlavu a tiše vzlykal. Chvilku trvalo, než mohl zase promluvit.
„Ale...A já vím, že by jsi byl rád – našel jsem někoho, kdo mi pomáhá. Je na mě moc hodný, má mě moc rád a já jeho taky. Díky němu už nejsem tak osamělý.
Chtěl jsem jen říct, že jdu dál,“ plakal. „Musím. Doufám, že to chápeš a přeješ mi to…
Petere, nikdy nebudu někoho milovat, jako jsem miloval tebe! Pořád tě miluju a nikdo tě nenahradí. Ale Mark – tak se jmenuje, víš? - je to jiné, než s tebou. Ale taky je to láska. Jestli mě slyšíš, doufám, že to pochopíš a přeješ mi to.“ Vzlykal dál. Znovu se dotkl písmen.
„Miluju tě, Petere. A vždycky budu…“ Zašeptal na rozloučenou.
Za několik vteřin, ucítil na rameni hřejivou dlaň.
„Jsi v pořádku? Promiň, jestli ruším, ale vypadal jsi rozrušeně,“ díval se na něj starostlivě Mark. Caleb k němu vzhlédl, oči uslzené, ale pousmál se. „Jsem v pořádku. Zrovna jsem chtěl jít.“
Mark mu pomohl na nohy. Caleb se naposledy zadíval na hrob a pak se pomalu rozešel cestou vedoucí ze hřbitova. Mark se na okamžik zastavil, prohlédl si náhrobní kámen a než doběhl Cala, řekl tiše, s přátelským a smířlivým úsměvem:
„Neboj se, Petere. Dám na něj pozor...“